Zajímavé časy
Nakonec to bude jen bezvýznamná epizoda, která se ani nedostane do učebnic dějepisu. Ostatně - za pár let tu máme další pandemii a pak další. To už nám to ani nepřijde nijak výjimečné, budeme vědět, co dělat.
Přesněji řečeno - nebudeme vědět, co dělat. Zůstanou střípky vzpomínek, u každého trochu jiné. Až to zase jednou na lidstvo přijde, každý bude lovit v paměti, jaké to tehdy ve dvacátém roce bylo, když ten virus jaksejmenoval řádil. Budeme v globále o trochu poučenější, zkušenější, ale chyby, které jsme dělali nyní - pokud jsme na ně nějak vážně nedoplatili - budeme opakovat. Navíc ti odborníci, jejichž názory se neprosadily teď, budou příště o to více žádat o slovo. Co já jako učitel už jsem absolvoval školení první pomoci! A nevěřili byste, jak se doporučení všech těch záchranářských expertů v průběhu času lišila!
Pár nesourodých poznatků ze současného dění:
Na začátku z obchodů zmizela velká část trvanlivých potravin. Takové nákupy byly prozíravé a jestli se naučíme mít doma stále nějakou železnou zásobu, bude to fajn. Ale proč kupovat něco, na co si člověk za celý rok nevzpomene, co prostě za normálních okolností "nemusí"? Chtěl bych být muškou na zdi v domácnostech, kde nakoupili X balení cizrny nebo jahel. Vážně to spotřebují? Proč třeba tehdy zmizely všechny škubánky v prášku? Ale konec konců: k něčemu tenhle "run na obchody" nejspíše posloužit mohl. Až se vše usadí a znormalizuje, budeme trochu uvážlivěji volit nákupy pro Národní potravinovou sbírku a nekupovat tam blbosti.
Nošení roušek. Vzpomněl jsem si na doby dávno minulé, kdy jsme na vojně museli pobíhat po cvičáku v maskách. Jen masochista si masku trochu nepovolil. To byl ale šok, když nás zničeho nic přinutili proběhnout odpálenými dýmovnicemi! Tahle vzpomínka se mi vrací, kdykoli sleduji televizní moderátory. Mluví, a horní okraj roušky se pohybuje nahoru a dolů, boky odstávají. Kéž se se skutečným koronáčem nepotkají...
Čas. Tahle situace je pro nás nová, všichni se učíme za pochodu. A všechno se zlepšuje. Postupně se objevují v nákupních střediscích i v metru zásobníky s dezinfekcí. V mnoha obchodech a lékárnách se objevily plexisklové přepážky. Je to bezpečnější a tvůrci těchto štítů alespoň mají práci a nějaký výdělek. Látkové roušky už se dají za celkem rozumné peníze sehnat. Mimochodem - za rozumné peníze: nepovažuji cenu v rozmezí jedné až dvou stovek za roušku za něco nemravného. Buďme vděční lidem, kteří našli díru na trhu a ten přiměřený výdělek jim dopřejme. Bankovkou si ústa a nos neochráním.
Politici už ustoupili od počátečního "paktu o neútočení" a vracejí se k normálu. Tedy "My jsme od začátku byli pro něco jiného, ale nikdo nás neposlouchal", "Kdybychom byli bývali rozhodovali my, nikdy bychom tuhle chybu neudělali". Zanedlouho se opět vrátí výroky o trestně stíhaném premiérovi a začnou létat trestní oznámení a výroky o velezradě z obou politických táborů. Václav Neckář kdysi nazpíval zajímavé album Atlantida 99. Téma toho alba je nadčasové.
Inu, žijeme a vždy žít budeme v zajímavých časech (tohle zase byla reminiscence na Terryho Pratchetta), ale ono se nic jiného dělat nedá, než žít teď a tady. Tak si to zkusme užívat.