Těsně vedle
Ten Nejvyšší zdaleka ne vždy může za všechno. Koneckonců seznamy popravených za heydrichiády nesestavoval Hitler, ale jeho podřízení. A tak i seznam navršených oceněníhodných osob sestavují jacísi úředníci a poslanci, zatímco Ten Nejvyšší jej pouze schvaluje a podepisuje (společně s Druhým Nejvyšším). Nicméně onen seznam vzniká tak, aby Tomu Nejvyššímu pokud možno konvenoval a aby nebyl jakožto celek svým sestavovatelům hozen na hlavu (příště by už si neškrtli).
Ta plejáda letošních oceněných zahrnovala jak osobnosti nezpochybnitelně zasloužilé, tak i bytosti se zásluhami poněkud ne zcela zjevnými (páni, to jsem napsal korektně... šmarjá, nebo ne??? aby se na mě třeba Michal nenaštval...).
A tak se zdá, že někdy by bylo třeba pro oceněníhodné sáhnout takříkajíc kousek vedle. Ono už to prosáklo, že někteří poslanci si spletli Karla Sýse s více oceněníhodným, leč neoceněným Petrem Sísem.
No jo, jméno David je v našem šoubyznysu celkem vzácné. Co třeba ocenit nějakého jiného Michala? Horáčka? Prokopa? Pracovitého a dobrého textaře Prostějovského (ten je ovšem Michael)? Nebo alespoň Nesvadbu či Hrůzu? Případně by bylo možno i hledat podle jména Vladimír Štancl: co takhle zasloužilý matador ploché dráhy Jiří Štancl?
U ředitelky Kohoutové by se nabízela jako alternativa Zorka Kohoutová, stálice naší dechové hudby. Za ta desetiletí, kdy jí to pořád dobře zpívá...
No a u Ivana Vyskočila jsem do poslední chvíle doufal, že by to mohl být ten druhý Ivan Vyskočil. Ten, co zakládal Divadlo na zábradlí, psal surrealistické a velmi hravé divadelní hry i povídky a na DAMU vychoval spoustu osobností.
Zkrátka někdy to chtělo nabízená jména trošičku poupravit. Třeba by si Ten Nejvyšší ničeho nevšiml...