Paleta názorů a ptákovin

Zatím všechny závažné objevy ve světě kolem nás byly nějak provázány s matematikou. Důkaz o kulatosti Země. Keplerovy a Newtonovy zákony, dle nichž nyní například fungují satelity. Písmena tohoto článku jsou definována soustavami matematických rovnic. Pojišťovnictví, architektura, energetika, epidemiologie - bez vyšší matematiky jsou tyto obory nemyslitelné. Konec konců, bez matematických modelů by i globální klimatická změna byla jen snůškou pozorování, z nichž nelze učinit žádnou predikci do budoucna (ne že by... no, nechme toho).

Zlaté časy matematiky nastávaly v historii několikrát: starověký Egypt, Indie, Řecko, pak samozřejmě renesance, průmyslová revoluce v 19.století a století dvacáté. Jedenadvacáté století nic? Nemáme už o matematiku zájem? Zbavíme se maturity z matematiky, na základních školách zredukujeme její výuku kvůli iluzi zvýšení počítačové gramotnosti? Bez logického a matematického myšlení lidé nepochopí úrokový počet a budou se propadat do dluhů. Budou snadnými cíli dezinformátorů, budou věřit v plochou zemi a v zázraky slibované reklamami. Vyznavači i odpírači čehokoli - očkování nebo klimatické změny - budou žonglovat názory, nikoli důkazy.

Matematické a logické myšlení. Jestliže známý bonmot tvrdí, že vzdělání je to, co nám ze školy zůstane, pokud všechno učivo zapomeneme, pak právě toto myšlení by mělo být oním kýženým vzděláním. Myšlení, které nechybělo starověkým matematikům, když se úvahami i grafickými metodami pokoušeli co nejpřesněji vystihnout hodnotu čísla ¶. Myšlení, které matematikům říká, že musíme velmi pečlivě definovat pojmy, abychom o nich mohli pronášet věty, jež je nakonec třeba nezpochybnitelně dokázat. Řekne se matematické myšlení, a ona nám tu před očima naskočila jedna z příčin (nejen) našeho prapodivného soudnictví a práva jako takového.

Výuka je prý u nás příliš encyklopedická. V případě matematiky bych dokonce tak trochu souhlasil. Měla by se zefektivnit, jít přístupnou cestou ke kořenům. Co potřebujeme, je probudit v dětech (a v národě) matematické myšlení, ne je pouze zásobit poučkami a hotovými návody. Hejného metoda by mohla být jedním z nástrojů na prvním stupni ZŠ (ale později už ne), možná i nějaký pokus o vzkříšení zpackaného množinového experimentu z osmdesátých let by se hodil. Ale jak dál? Pánům metodikům matematické výuky na druhém stupni ZŠ a na SŠ bych možná poradil studium knihy A. Niklitscheka "V kouzelné zahradě matematiky", vydané v češtině v roce 1939 (!). Třeba by se inspirovali, jak objasnit podstatu rovnic, funkcí nebo integrálního počtu polopaticky a jakžtakž záživně.

Dobrých 80 % naší populace by mělo velké problémy zvládnout to, co zvládali matematici starověku - nebo vy snad umíte bez hledání na Googlu dokázat, že je Země kulatá? To, kam došel ve svých bádáních Isaac Newton nebo před 200 lety Carl Gauss, je pro velkou část středoškoláků nad jejich chápání. A to už máme 21. století a matematika se mezitím vyvíjela, až to svištělo. Kde vzít budoucí matematiky, kteří přijdou s něčím novým? Matematika má úžasnou výhodu, že na rozdíl od jiných věd její staré poznatky nepřestávají platit. Pořád ještě má smysl je rozvíjet. Ale to žáci musí tyto staré poznatky znát a umět pracovat s matematickým myšlením.

Jak matematiku na školách zefektivnit? Obávám se, že za matematickými neúspěchy nezanedbatelného množství žáků vězí pouze jejich neschopnost či neochota alespoň část hodiny soustředěně a usilovně pracovat. Co s tím? Jak s tím pohnout k lepšímu? Nevím, namouduši nevím, ale něco už by se mělo zatraceně rychle stát.

Takže vážení ministerští úředníci a badatelé z příslušných pedagogických ústavů! Je vás jak malých psů, tak mě snad alespoň někdo uslyšíte: Výuku matematiky zkuste transformovat a inovovat, ale neredukovat! Zkuste to pod heslem "Mysli matematicky - zachráníš planetu" a Brusel vás zahrne dotacemi. Jenom nepoužívejte heslo "Matematickým myšlením proti blbosti a dogmatismu", to by mohlo mít zcela opačný efekt!