Paleta názorů a ptákovin

Spory o to, zda je osobnost člověka určena výhradně výchovou a prostředím po narození, nebo zda je neodvolatelně předurčená, už v podstatě umlkly. O nezvratné předurčenosti vlastně mluví jen astrologové, numerologové a další pablbologové.

Ani tvrzení "všechno je v genech" není správné, milí rasisté.  Všechno je mnohem, mnohem složitější.

V prenatálním období, odborně řečeno "u maminky v bříšku", se utvářejí základy všech tkání, orgánů, končetin... Základ je samozřejmě v genech, ale kdy, kde a na jak dlouho se který gen zapne - to záleží na neuvěřitelně složitém koktejlu hormonů, bílkovin, minerálních iontů a dalších látek uvnitř příslušných buněk. Ten zase závisí na tom, jaké buňky se nacházejí v okolí a jaké látky přicházejí s krví embyonální i matčinou. Říká se tomu epigenetické ovlivnění organismu. Tohle supersložité prostředí má spoustu pojistek a rezerv, takže v naprosté většině případů se narodí normální  - napišme raději výrazněji nepoškozené - dítě. Normální dítě totiž je oproti ostatním alespoň v něčem drobátko poškozené a v něčem jiném zase trošičku silnější.

Jindy ale stačí nežádoucí virus, nežádoucí chemikálie (třeba takový nikotin a jeho sloučeniny se účastní v živých organismech tolika různých reakcí, že si to vy kuřáci ani neumíte představit) a následuje potrat nebo těžké poškození. Čím je plod starší, tím více se rozvíjí jeho mozek a nervová soustava, zatímco ostatní orgány už jsou jakžtakž hotové. V posledních týdnech před porodem už nehrozí vznik dítěte bez ručiček nebo bez ledvin, spíše "drobné" vady třeba srdečních chlopní, močovodů a tak podobně. Častokrát ohrožující život nebo trvale hendikepující. A pochopitelně hrozí i odchylky v nejzákladnějších propojeních funkcí jednotlivých částí mozku. Tady někde vzniká slepota, odchylky vnímání okolí a sebe samotného včetně homosexuality, a kdovíco ještě.

Aby to bylo komplikovanější, od určitého stupně rozvoje plod reaguje na podněty od matky a jejího okolí. Stresy, hádky i radosti, hluk, pády a prudké pohyby, námaha. To vše plod vnímá a spolu s tím vnímá změny hladiny hormonů a srdeční činnosti v těle matky. Teď se máma lekla, teď je v pohodě! Sám může reagovat cuknutím, strnutím nebo vyplavením některých hormonů. A když je určitého typu podnětů hodně, vytvoří se v mozku posílení daného nervového propojení. Ano, lekavost, nervozita nebo naopak pohodářství, to může mít základ už v tom, jakým podnětům se těhotná žena opakovaně vystavovala.

Nastupuje byznys. Jóga pro těhotné, relaxační trénink, poslechová hudba pro nenarozené děti. A penízky se kutálejí. Samy o sobě jsou to chvályhodné aktivity, nicméně... Pokud se těhulka těší, jak si zajde jednou týdně do cukrárny na dortíka, a také si tam na něm pochutná, vyslala pozitivních signálů asi tolik, jako při placeném relaxačním tréninku. A pokud mají s manželem čas se k sobě před usnutím na půl hodinky jen tak přitulit, je to pro plod naprosto srovnatelné s placenou hodinkou jógy pro těhotné. Už jsem zapomněl, jestli genialitu nenarozených dětí podporuje poslech hudby Mozarta nebo Beethovena. Každopádně tenhle nápad už se svého času také prodával. Jenom bychom si měli počkat na výsledky, ne? Budou děti takových matek v dospělosti nezanedbatelně chytřejší a úspěšnější? Nebo takový rozdíl nikdo nezaznamená? Případně: není už samotné shánění podobné hudby znakem toho, že daná matka je ochotná se i v budoucnosti dítěti intenzivně věnovat, a že tedy takové dítě bude prosperovat, i kdyby v matčině bříšku poslouchalo třeba dechovku?

Myslíte, že z těch desítek tisíc dětí počatých během druhé světové války vyrostli samí frustrovaní a rozervaní jedinci, nebo mezi nimi bylo stejné procento budoucích inženýrů a umělců i stejné procento zločinců, jako u jiných generací?

Takže - aby nám pámbu zdravý rozum zachovati ráčil!

A příště o vlivech prostředí na mozek dítěte po narození.