Pochyby
Pochyby
Co když jsem
příliš líný
obtloustlá
a věčně stejně se
tvářící
slova
popohnat
po běžícím páse
dát jim zabrat
v posilovně
nechat je
ve svižném tempu
divoce bušit
do boxovacího
pytle
nevědomí
aby získala
přiléhavý
tvar
a vyjádřila
něco z toho
co skutečně
chci?
Co když nakonec
ani nelze
sdělit
nic
z toho všeho
co leží v duši
a zarputile s ní
hýbá
až je vědomí
nasáklé
a ojíněné
a probublává
jako bažina
či pokrm
pod pokličkou
a přesto
napíšu
jen pár veršů
o čemsi
co dává smysl
tak možná
mně
a někdy i pár
přátelům?
Poezie
jako dorozumívací
prostředek
podivínů
je krutá
v osamění
a karabáčem
trestá
odrodilce
Hladím si
jizvy
a říkám si
že příště radši
budu držet
hubu
a nebo
bič