Odběr vzorku
Odběr vzorku je jednou z nejpodstatnějších částí celého procesu zpracování vzorku. Při špatné manipulaci můžeme vzorek zničit a s ním i naději na povedený mikroskopický preparát. Způsobů, kterými můžeme vzorek odebírat a dále s ním manipulovat, je více a vždy musíme zvolit ten nejvhodnější podle charakteru vzorku. Není potřeba zdůrazňoat, že při jakékoliv činnosti dbáme prioritně na svou bezpečnost.
Čím vzorek odebrat
Na tuto otázku neexistuje jednoznačná odpověď a vždy bude záležet na charakteru vzorku. Snažíme se odebírat vzorky tak, aby byl odběr efektivní a pokud možno vzorek nepoškodili nebo neznehodnotili. Běžně si vystačíme s pinzetou, skalpelem, preparačními jehlami... Někdy postačí i obyčejná špejle. V určitých situacích však musíme sáhnout po speciálních nástrojích, zejména v bakteriologii používáme sterilní bakteriologické kličky.
Kam vzorek uložit
Opět volíme podle charakteru vzorku. Použít lze různé uzaviratelné nádobky, sáčky... Velikost nádoby volíme podle velikosti nebo objemu vzoku. Nádobku nebo sáček je nutné ihned po odebrání vzoku (případně ještě před odebráním) označit. Neměly by chybět údaje o vzorku, místě odběru a datu odběru,případně způsobu zpracování bezprostředně po odběru.
Metody zpracování vzorku bezprostředně po odběru
Tak jako v předchozích bodech, i zde platí pravidlo, že se řídíme charakterem vzorku. Taktéž i náš úmysl, co se vzorkem dále budeme provádět, hraje roli. Máme v zásadě dvě možnosti:
- Vzorek nikterak neupravujeme: v takovém případě pouze odebereme vzorek, případně s ním odebereme část jeho přirozeného prostředí. Takové vzorky nelze dlouhodobě skladovat a musíme je co nejdříve zpracovat. Předpokladem pro takový odběr je životaschopnost a stálost odebraného organismu po odebrání. Příkladem je odběr vodního květu (s vodou, kde se vyskytoval).
- Ke vzorku přidáme aditva nebo jej fixujeme: pakliže objekt není schopen setrvat po odebrání v životaschopném a stálém stavu, musíme bezprostředně po odebrání učinit taková opatření, abychom vzorek uchovali. Příkladem může být odběr krve (přidáváme antikoagulancia) nebo tkání či pletiv (fixujeme vložením do fixačíno činidla). K fixaci přistupujeme i v případě, že nebudeme schopni vzorek dále zpracovat v limitu, který je dán životaschopností a stálostí organismu.