USA dodaly Sovětskému svazu mj. přes 15 000 000 párů vojenských bot.

Příspěvek západních Spojenců k porážce nacismu

   Než přejdu k popisu tématu článku, chtěl bych uvést jednu zásadní věc. Řešit, kdo více přispěl k porážce nacismu, jestli západní Spojenci nebo Sovětský svaz, jako to dělají především komunisté, je podle mě nesmysl a zhovadilost. Každý voják a odbojář, který bojoval proti Hitlerovu nacionálnímu socialismu a nebyl komunistického smýšlení (vysvětlím vzápětí), si zaslouží respekt a uznání a je úplně jedno, v jaké armádě či odbojové organizaci bojoval.

   A proč ne komunisté, myslím vnitřně přesvědčení komunisté? Protože komunismus je stejný jako nacionální socialismus; přesvědčení komunisté chtěli - a taky to v mnoha státech udělali - po porážce nacismu nastolit tuto stejně zločinnou ideologii. Nicméně jsem přesvědčen, že drtivá většina frontových rudoarmějců přesvědčenými komunisty nebyla, a to ani ti, kteří za války vstoupili do komunistické strany (hlavní důvod tohoto skutku byl ten, že v případě smrti vojáka byla jeho rodina informována jen tehdy, byl-li dotyčný členem Komunistické strany bolševiků).

   Nuže, přejděme k výčtu toho, čím vším západní Spojenci přispěli za 2. světové války k porážce nacistů.

Místa a fronty, kde západní Spojenci vedli boj proti nacistickému Německu a jeho spojencům

1.  První bojiště, kde se Spojenci utkali s nacisty, byla severní, západní a jižní Evropa. Zde se Spojencům podařilo v letecké bitvě ubránit mateřské britské ostrovy, na kontinentální Evropě byli poraženi.

I přes porážku v úvodní fázi války Spojenci způsobili Němcům nemalé ztráty na živé síle i technice. Dále je nutné dodat, že v období od října 1939 do června 1941 dodával Sovětský svaz nacistickému Německu potraviny, naftu, nerostné suroviny, a to často na dluh. 

2.  Africké bojiště. Takřka neznámou skutečností je, že Spojenci bojovali vítězně ve východní Africe. Dále vedli boj o severoafrické státy a zejména pobřeží, které v roce 1943 skončilo jejich vítězstvím.

Jenom v severní Africe západní Spojenci zajali statisíce vojáků Osy. Na fotografii vedou britští vojáci italské válečné zajatce do zajateckého tábora.

3.  Otevření druhé fronty v Evropě již v roce 1943. Druhá fronta v Evropě nebyla otevřena 6. června 1944 ve Francii, jak se dosud často mylně uvádí, ale již o rok dříve 9. července 1943 vyloděním Spojenců v Itálii.

4.  Boje v Atlantském oceánu. Po celou válku Spojenci vedli urputné námořní boje s Německem v tomto oceánu.

5.  Barma. Další téměř neznámou skutečností je to, že Spojenci bojovali proti Japoncům v Barmě.

6.  Vzdušná fronta. Po většinu války Spojenci intenzivně bombardovali nacistické Německo, kde významně narušovali zbrojní výrobu a demoralizovali německé obyvatelstvo.

Američtí vojáci ve zničeném německém městě.

7.  Vylodění ve francouzské Normandii - otevření třetí fronty v Evropě. 6. června 1944 provedli Spojenci největší obojživelnou operaci v dějinách a otevřeli tak třetí frontu.

Operace Overlord - vylodění Spojenců v Normandii.

8.  Boje s Japonskem ve východní Asii. Největší boje vedli Spojenci v Tichém oceánu a východní Asii s Japonskem. Díky tomu mj. Sovětský svaz nemusel bojovat na dvou frontách.

Spojenecký voják osvobozený z japonského zajetí. Během 2. světové války zajali Japonci 240 000 spojeneckých vojáků, z nichž velká část kruté japonské zacházení nepřežila. Zbytek se dočkal osvobození v takovémto stavu.

Příslušník australské pobřežní stráže zachycený fotografem v okamžiku, kdy se ho příslušník japonské tajné policie chystá setnout samurajským mečem.

Americké dodávky zbraní a vojenského materiálu Sovětskému svazu během 2. světové války

Americké nákladní vozy Studebakery na shromaždišti v Možajsku.

   Hlavní význam západní pomoci nebyl v dodávkách zbraní (jako tanky, děla, letadla apod.) - tohoto materiálu sice bylo dodáno také značné množství, ovšem různé kvality (např. pro některé západní tanky měli sovětští tankisté nelichotivé přezdívky...) a vzhledem k sovětské produkci jen v doplňujících počtech. Hlavní význam měly dodávky zajišťující chod dopravy a týlu Rudé armády - ohromná množství džípů, nákladních automobilů (slavné Studebakery, na které se např. montovaly i známé "Kaťuše" apod.), leteckého benzínu, lokomotiv, radiostanic apod. Díky těmto dodávkám se sovětský průmysl mohl soustředit na primární válečnou výrobu zbraní.

   Zda by Sovětský svaz válku s Německem vyhrál i bez přímé západní materiální pomoci, je vysoce spekulativní otázka. Pravděpodobně ano, i když by si to vyžádalo ještě větší oběti a válka by asi trvala déle. Prvního strategického obratu na východě - zastavení Němců před Moskvou v prosinci 1941 - Rudá armáda dosáhla v podstatě bez západní pomoci, která se teprve rozbíhala (do konce roku 1941 bylo do SSSR dodáno 669 letadel a 445 tanků z Británie, z nichž se bitvy u Moskvy účastnilo malé množství. Z USA se dodávky plně rozběhly až od počátku roku 1942). Otázkou je, jak by probíhaly velké ofenzívy Rudé armády v pozdějších letech bez deseti- či statisíců dodaných náklaďáků a džípů... (zdroj ZDE)

   Příklady podílu některých dodávek ve srovnání s výrobou v SSSR (zaokrouhleně) (zdroj ZDE):

   Celkové počty některých dodávaných zbraní a materiálů (zdroj ZDE):