Povinnost modlit se lze odvodit z několika zdrojů.
Prvním zdrojem je rozum, člověk totiž neustále chybuje a musí se tedy modlit k Bohu za odpuštění svých chyb.
Kromě rozumu modlitbu vyžaduje i Tóra a סבל הירושה Sével ha-jeruššáh (jho dědictví), tj. z generace na generaci tradované zákony.

Tóra modlitbu přikazuje ve verši: A budete sloužit יהוה וַעֲבַדְתֶּם אֵת, svému Bohu … (2M 23:25)
Slovo עֲבוֹדָה služba, bohoslužba zahrnuje kromě obětí i modlitby.
To vyplývá z verše: … a וּלְעָבְדוֹ sloužili mu celým srdcem a celou duší. (5M 11:13) *

* Dalším veršem naznačujícím nezbytnost modlitby je verš: יהוה, svého Boha, budeš ctít תִּירָא, jemu budeš sloužit וְאֹתוֹ תַעֲבֹד ... (5M 6:13). Slovo תִּירָא je obvykle překládáno jako strach nebo bát se, v biblických dobách ale toto slovo znamenalo ctít nebo uctívat.

Modlitba je v Tóře označována jako služba Bohu srdcem a duší.

Modlitba byla Lidu Izraele obecně známa a Lidem Izraele běžně praktikována již v dobách před darováním Tóry, proto není v Tóře podrobně popisována.
Podrobnosti o modlitbě byly předávány z generace na generaci prostřednictvím סבל הירושה Sével ha-jeruššáh (jha dědictví).
Ve skutečnosti se lidé k Bohu modlili již v době života Adama, to dokazují starobylé spisy mnoha různých národů.
Kniha אדרת אליהו  to považuje za důvod, proč se Tóra modlitbou podrobně nezabývá, proč nás neinformuje, jak se modlit ani nás neinformuje jak často, a kdy se modlit. **

** תפילהענין  אדרת אליהו     

Komentář k § 14.1.2

Kniha אדרת אליהו vychází z předpokladu, že věci obecně známé a běžně praktikované není potřeba v Tóře podrobně popisovat.
Z historického hlediska je velmi pravděpodobné, že povinnost modlit se či různé aspekty modlitby byly známy a praktikovány již před darováním Tóry Lidu Izraele na hoře Sinaj.
Kniha אדרת אליהו označuje jako předsinajské i časy modliteb.
Toto tvrzení má ale jednu velmi slabou stránku.
Kniha אדרת אליהו tvrdí, že by se časy modliteb měly shodovat s časy Chrámových obětí, Chrámové oběti ale v době před darováním Tóry nebyly praktikovány.

Jak tedy může kniha אדרת אליהו označovat časy modliteb za předsinajský zvyk?
Jednou z možností je, že se časy Chrámových obětí shodovaly s časy předsinajských modliteb.
Tento pohled vychází z předpokladu, že jak modlitby, tak i oběti mají společného předchůdce, a to předsinajské modlitby.
Tento pohled podporuje skutečnost, že modlitby a oběti mají minimálně několik společných cílů.
Písmo svaté například říká: Vezměte s sebou tato slova a vraťte se k יהוה: Odpusť nám všechnu naši nepravost a přijmi od nás to, co je dobré, a my tě budeme chválit svými rty, jako bychom ti obětovali býčky. (Ozeáš 14:3)
Z toho verše vyplývá, že oběť a modlitba mají společný cíl případně, že mají společného předchůdce, nevyplývá z něj ale to, že by se časy modliteb měly shodovat s časy Chrámových obětí.

Tvrzení, že časy Chrámových obětí odpovídaly časům předsinajských modliteb vyvolává mnoho těžko zodpověditelných otázek.
Je historicky doložitelné, že se čas předsinajské modlitby shodoval s časem postsinajské oběti?
Probíhala skutečně předsinajská modlitba každé ráno a večer?
Já osobně o tom dost silně pochybuji.
Většina starověkých národů modlitby praktikovala, časy a počty jejich modliteb se ale vzájemně značně lišily.
Kromě toho se značně lišily důvody jejich modliteb.
Byl důvod modliteb nábožensky tak významný, aby vyžadoval, aby se modlitby časově shodovaly s oběťmi?

Dalším vysvětlením je, že časy modliteb nejsou známy díky z generaci na generaci předávané předsinajské tradici.
Například kniha גן עדן netvrdí, že jsou časy modliteb známy díky הירושה סבל Sével ha-jeruššáh (jhu dědictví), a to navzdory skutečnosti, že připouští skutečnost, že modlitby byly běžně praktikovány již v době Adamově.