Výraz מַעֲשֶׂה zahrnuje všechny činnosti, a to ať už jsou konány přímo a vědomě za účelem dosažení nějakého konkrétního cíle, nebo nevědomě či zprostředkovaně.
Činnosti typu מַעֲשֶׂה v sobě zahrnuje jak činnosti typu מְלָאכָה, tak i činnosti typu עֲבוֹדָה.
Neboť je psáno: Šest dní budeš pracovat תַּעֲבֹד a dělat עָשִׂיתָ všechnu svou práci מְלַאכְתֶּךָ. (2M 20:9)
Z verše vyplývá, že se definice termínů מַעֲשֶׂה a מְלָאכָה překrývají.

Komentář k § 3.2.3

Další důkazy podporující tradiční definici termínu מַעֲשֶׂה

Slovo מַעֲשֶׂה je odvozeno z neurčitého slovesného tvaru לַעֲבוֹד, které lze přeložit jako (u)dělat, (u)činit, provést atp.

Ustanovení týkající se מַעֲשֶׂה očividně zakazuje i činnosti, které nevedou k dosažení nějakého konkrétního cíle či záměru.
S výjimkou podvědomých pohybů těla (které jsou, jak uvidíme v kapitole § 3.3 ze zákazu vyňaty) si asi jen těžko vybavíme nějakou další činnost, nevedoucí k dosažení nějakého konkrétního cíle či záměru.
Není snad většina našich vědomých činností (včetně pohybů) vyvíjena za účelem dosažení nějakého cíle či záměru?
Není tedy naprostá většina našich činností מְלָאכָה?
A co je tedy záměrem zákazu מַעֲשֶׂה?

Podle mého názoru existují tři praktické důvody zákazu činností typu מַעֲשֶׂה.

Za prvé, existují činnosti, které by měly být technicky vzato považovány za מְלָאכָה, protože musí být vykonány vědomě, vyžadují ale tak malé vědomé úsilí, že by mohly být omylem považovány za povolené.
Nejnázornějším příkladem může být stisknutí vypínače topného tělesa.
Dalším příkladem může být přeprava předmětů nebo přenášení svítidla; všechny tyto činnosti nevyžadují žádné velké úsilí, jsou ale činěny za účelem dosažení nějakého konkrétního cíle.
Výslovný zákaz מַעֲשֶׂה poukazuje na skutečnost, že je nutné vykládat zákaz velmi široce.

Za druhé, existují činnosti, které nemají žádný cíl.
Ukázkovým příkladem je bezcílné čmárání, kreslení nebo psaní na papír.
Tento typ bezcílných činností nevede k dosažení nějakého konkrétního cíle či záměru, technicky se tedy nejedná o מְלָאכָה, a to navzdory tomu, že se tyto bezcílné činnosti způsobem provedení výrazně neliší například od psaní eseje či komerčního návrhu loga, tedy činností, které מְלָאכָה nepochybně jsou.
Tyto bezcílné činnosti jsou činnostmi typu מַעֲשֶׂה.

Za třetí, zákaz se vztahuje i na činnosti, které nebudou během Šabatu dokončeny, tj. nedojde k dosažení konkrétního cíle či záměru.
Příkladem by mohla být výroba polotovarů (třeba předpečeného pečiva), které vyžadují další zpracování (dopečení); o tomto typu činností by někdo mohl tvrdit, že se nejedná o מְלָאכָה, protože nedošlo k dosažení nějakého konkrétního cíle či záměru.

Z výslovného zákazu מַעֲשֶׂה vyplývá, že i činnosti, která budou dokončeny až po Šabatu jsou zakázány.
Chtěl bych poznamenat, že netvrdím, že činnost, která není dokončena v čase Šabatu, respektive je dokončena až po Šabatu není מְלָאכָה ale מַעֲשֶׂה; tvrdím pouze, že ustanovení o מַעֲשֶׂה jasně brání vyjmout ze zákazu i činnosti, které nejsou v čase Šabatu dokončeny.

Proč jsou zakázány činnosti typu מְלָאכָה a עֲבוֹדָה, když jsou zahrnuty v zákazu מַעֲשֶׂה?

מַעֲשֶׂה zahrnuje jak činnosti typu מְלָאכָה i tak i činnosti typu עֲבוֹדָה; proč tedy Tóra zakazuje všechny tři typy činností?
Nestačil by pouze zákaz činností typu מַעֲשֶׂה?
Domnívám se, že existuje několik důvodů, proč je praktičtější výslovný zákaz všech tří typů činností.

Za prvé, pokud by byly zakázány pouze činnosti typu מַעֲשֶׂה, mohl by někdo dojít k závěru, že jsou zakázány pouze činnosti typu מַעֲשֶׂה, ne však činnosti typu מְלָאכָה a עֲבוֹדָה.
Připomeňme si, že všechny činnosti typu עֲבוֹדָה a מְלָאכָה jsou מַעֲשֶׂה, ale ne každá činnost typu מַעֲשֶׂה nutně musí být činností typu מְלָאכָה nebo עֲבוֹדָה.
Tóra v zákazech zmiňuje všechny tři typy, aby nemohlo dojít k nedorozumění.

Za druhé, výraz מְלָאכָה, jak již bylo řečeno, pokrývá většinu činností v čase Šabatu zakázaných.
A pouze velmi omezené množství výše diskutovaných případů patří do kategorie מַעֲשֶׂה, ne však do kategorie מְלָאכָה.
Proto je logické, že Tóra výslovně zakazuje činnosti מְלָאכָה; jsou totiž podstatou zákazů.
A skutečně, naprostá většina zákazů Tóry týkajících se Šabatu zakazuje činnosti typu מְלָאכָה.
Dokonce i ústřední ustanovení Tóry týkající se Šabatu obsažené v Desateru výslovně zakazuje מְלָאכָה, ne další dva typy činností; tato skutečnost podporuje tvrzení, že מְלָאכָה je podstatou zákazu.

Za třetí, pokud by nebyla výslovně zakázána מְלָאכָה, bylo by mnohem snadnější obhajovat tzv. relaxační teorii.
Dalo by se tvrdit, že se zákaz vztahuje pouze na činnosti typu עֲבוֹדָה, tedy činnosti konané z povinnosti nebo nutnosti, ne na činnosti, které děláme jen tak pro radost, zábavu a relaxaci.
Zákaz מְלָאכָה i עֲבוֹדָה brání tomuto typu nesprávné interpretace.   

Za čtvrté, pokud by nebyla výslovně zakázány i činnosti typu עֲבוֹדָה, bylo by možné tvrdit, že Tóra činnosti nutné a nezbytné nezakazuje.
Výslovný zákaz činností typu עֲבוֹדָה tomuto typu dezinterpretace brání.