Brána do snů
Brána do snů
Každý večer na konci dnů,
vstoupíš branou do snů.
Kráčíš do jiného světa,
kde Tě spánek čeká.
Měsíček zlatým klíčem
bránu kouzelnou odmyká.
Když končí se uspěchaný den,
vpouští Tě do Svého světa.
Zemi za polštářkem navštívíš,
kudy vede cesta dobře víš.
Každý večer když uléháš,
na pouť dalekou se dáš.
Cestuješ nocí temnou
za měsíčního svitu,
měsíček ručkou jemnou
ukazuje Ti správnou cestu.
Cesta vede k Tvému milému,
k chlapci Tebou vysněnému.
Tak pospíchej, on čeká,
jen pro Tebe mu srdce ťuká.
Spolu obletíte celičký svět,
povíte si spousty krásných
vět.
Na chvilku budete v nebi
spolu,
kéž by jste nikdy nemuseli
dolu.
Však slunko má Svou moc,
když svítáním končí se noc.
Měsíčku docházejí síly,
poslední taneček tančí víly.
Už měsíček sahá po klíčku,
k bráně snů přichází.
Chlapec hladí Tvou tvářičku,
když slunce ráno vychází.
Je čas rozloučit se na
chvíli,
jen na celičký den.
Pomalu dotančili už i víly,
už rozpouští se Tvůj krásný
sen.
Hubičku sladkou dostáváš
od chlapce milého.
Kapesníčkem naň máváš,
z dopravníčku malého.
Z kouzelného koňského
spřežení
co k bráně snů Tě odveze.
Koníci pohádkovou zemí uhání,
dřív než slunko vyleze.
Za branou nerada se loučíš
se světem co lásku Ti dává.
Na další večer se už těšíš,
teď měsíček tiše Ti mává.
Pohádka na dobrou noc
Přiletěl andílek se zlatými
křidélky,
přinesl Ti pohádek hrst do
postýlky.
Usedl na kraj, zavrtal Tě do
peřinky,
začal vyprávět pohádku během
vteřinky.
První příběh o krásné lásce
byl,
vyprávěl a po čelíčku Tě
pohladil.
Však v povídání pokračoval,
pod křídla sladké sny
schoval.
Pohádka druhá je o štěstí,
teď drží srdce Tvé v pěsti.
Předává Ti na víčka
požehnání,
ať máš v noci kouzelné zdání.
Tak dobrou noc Ti něžně
přeje,
do oček tvých sladce se
směje.
Hezké spaní a hezkou noc,
přeji Ti Jíťo moc moc moc.
Tichá tma
Vlévá se tma do celého domu
večer na konci všeho shonu.
Šero tiše zalévá každý kout
a tobě zbývá už jen se zout.
Zout den pln starostí ze Své
duše,
ulehnout a na sen čekat tiše.
Tichý stín Tvé tělo přikrývá,
a Tvé srdce už bolest
nesvírá.
Sen se na Tebe směle usměje,
Tys na lepší zítřek plna
naděje.
Věříš že přijde po noci lepší
den,
že vše bylo pouhý zlý sen.
Už trápení z duše odchází,
tak jak spánek přichází.
Vlévá se tma do celého domu
večer na konci všeho shonu.
Šero tiše zalévá každý kout
a ty necháš tiše sny plout.
Moře snů
Houpe se loďka na vodě,
mořem snů se plaví.
Míří Jíťo přímo k Tobě,
ta náladu Ti zajisté spraví.
Na palubě veze pěkně zabalené
sníky v překrásném balení.
Moře je v měsíčním svitu
zahalené,
přiváží Ti na loďce snění.
Růžové moře sladkých přání
už zalévá mysl Tvou.
Na loďce kluk přeje hezké
zdání,
ty dárky od něj jsou.
Zabalil Ti hrstku snů veselých,
teď pluje za tebou.
Vidíš v jeho očích jiskrných,
že touží po tobě s láskou.
Během chvilky
zavřou se Ti víčka,
vystoupí z loďky,
políbí Tě na líčka.
To už dávno v snu hlubokém
jsi ve světě co Ti patří.
Přeješ si aby nepřišel den,
zde žiješ život radši.
Dobrou noc
Až po pokoji rozlije se Ti
tma,
sníky po špičkách
přicupitají.
Na nebe až přinese měsíc
vědma,
hvězdičky na oblohu
naskákají.
A já budu si Tě tajně přát,
krásná vzpomínka na mě se
rozplyne,
nechej si o medvídkovi zdát,
pak spánek jako slabý větřík
zavane.
Až Tvá očka s klidem zavřou
se,
zavřou se malá okýnka do
tvého nitra,
Tvá duše s láskou teď spojí
se,
společně budeme si přát aby
bylo zítra.
Až stesk přejde,
tak jako odchází západ
slunce,
až Tvá hvězda vyjde,
budeš si přát abych Tě držel
v ruce.
Kolem pasu Tě chytl a
nepustil,
jako obloha obepíná zem,
naší lásky chuť rád bych
okusil,
Jíťo, věz že pro Tebe tu
jsem!
Spolu rájem
Koukám se na nebe,
na němž měsíc září.
Myslím při tom na Tebe,
jak jsme spolu v ráji.
Jak procházíme rájem spolu,
jak sedíme u jednoho stolu.
Jak procházíme rájem,
voňavým zeleným hájem.
Hvězdám dávám jméno po Tobě,
těm hvězdám které nebem
plují.
Já namlouvám přitom sobě,
že naše srdéčka se milují.
Hele, koukni, padá hvězda,
něco si rychle má milá přej.
Snad se mi to jenom nezdá,
tančit s Tebou bych chtěl …
… je vílí rej.
Hvězdné nádraží
Dobrou noc jen Tobě přeju,
v srdíčku se sladce směju!
Směji se na Svého andílka,
co blízká je mu teď postýlka.
Tak starosti odlož na
obláček,
ať odveze je noční vláček.
Až třikrát zahouká
lokomotiva,
co v sobě pro Tebe tajemství
skrývá,
nezapomeň si na tom nádraží
nebeským,
vyzvednout pusu s úsměvem
andělským!
Pusinku já posílám Ti ze
Země,
jak moc chtěl bych Tě líbat
jemně.
Až zahouká mašinka,
až zavřou se její okýnka,
až rozjede se v nebeské
dálky.
Ty vrátíš se do pelíšku
zpátky.
Už dávno budeš spinkat
sladce,
a já něžně budu chovat Tvé
srdce.
Dobrou noc lásko má,
ať se Ti něco hezkého zdá!
Ukolébavka andílkovi
Spinkej můj zlatý andílku,
sladké sníky nech si zdát.
Snů mám pro Tebe nadílku,
se mnou nemusíš se už bát.
Já jsem andělů strážce,
a Ty jsi můj milý andílek.
Já políbím Tě jen krátce,
do dlaně vložím Ti kvítek.
Tobě daruji mé jediné
zlatíčko
ze všech nejkrásnější květ,
aby do života Ti svítilo
sluníčko,
a patřil Ti celý kouzelný
svět.
Tak už spinkáš
andílku můj kouzelný?
Copak si zdáš?
Jaké je Tvé snění?
Polibek
Znáš ten pocit polibku?
Rtů něžného doteku?
Chvilky splynutí dvou duší,
kdy srdce společně buší.
Tak znáš tu kouzelnou chvíli,
která dodá Ti zpátky životní
síly?
Jen chvilku jednu malou,
kdy dostaneš pusu sladkou.
Je to lásky polibek
sladkých rtů dotek
změní Ti celičký svět,
a Ty rozkveteš jako květ.
Polibek s láskou darovaný,
je lékem na všechny rány.
Polibkem dobře dokážeš,
to co slovy říct nemůžeš.
Je to víc než slova pouhá,
víc než jedna věta dlouhá.
Ba je to víc než dopis,
je to celé lásky spis.
V polibku se láska skrývá,
pusinkou mrtvé srdce ožívá.
Duše dostává sílu života,
to vše dělá „pouhá“ pusa.
Tak polibku si prosím važ,
jen tak ho do davu nehaž!
Bez lásky jím jen tak
neplýtvej,
jen tomu koho miluješ ho dej!