2017 Přerov
12.1. - 19.2. 2017 Výstava v Galerii města Přerova
Tanči mi za tvou krásu s hořícími houslemi
Tanči mi skrz paniku do které jsem bezpečně polapen
Zvedni mě jako větvičku olivovníku, buď mojí holubicí, která mě směřuje k domovu
Tanči mi až do konce lásky
Tanči mi až do konce lásky
Několika slovy písně Leonarda Cohena, písně silné, plné obrazů, obratů,
imaginací, nás vítá na své výstavě olomoucká výtvarnice Eva Pešáková.
Proč si tato milovnice hudby zvolila úryvek právě této písně je nasnadě-
protože její obrazy jsou právě takové. Jen letmo napovídají, třeba jen
svými názvy kam utíkaly myšlenky autorky, když je tvořila. Zato dávají
obrovský prostor naší představivosti, strhávají nás do víru pomyslného
tance, do šelestu trav, do záře chrámových vitráží, ale především do
náruče barev. Barva rovná se Eva Pešáková. Kdo ji znáte, víte, že ona je
celá taková, jako její obrazy. Plná energie, zářící pro ten který den
žlutí, tyrkysem, červení či svěží zelení, ale předvším krásným laskavým
nekončícím úsměvem jako znamením pro ni tak typické radosti ze života.
Celý život Evy je svázán s Olomoucí a jejím blízkým okolím. Vyrůstala v
Lipníku, ale studium češtiny a výtvarné výchovy pro 2. stupeň ZŠ na PdF
UP již definitivně určilo, kde bude trávit svůj profesní i rodinný
život. Na ZŠ byla skvělá učitelka, zapálená pro výtvarnou tvorbu a
dodnes její žáci vzpomínají, jak pestré a bohaté byly její hodiny.
Věnovali se s ní technikám, které rozhodně nepatřily ke standardní
náplni tehdejší, ale i dnešní výuky. Se stejným nadšením vychovávala své
tři děti a při tom všem osobním i profesním "zápřahu" získala
postgraduál a doktorát z pedagogiky.
V roce 1987 se jí splnil jeden z jejich profesních snů- získala místo
učitelky na Základní umělecké škole v Olomouci, kde po několika letech
převzala funkci ředitelky. Jako její tehdejší souputník a následovník
mohu říct, že Eva se do mého života zapsala jako nesmírně optimistický
a vlídný člověk, který zvládá tisíce povinností....Obdivovala jsem její
neutuchající energii, se kterou řídila školu, organizovala přehlídky,
výstavy, zájezdy, výtvarné semináře, starala se o rodinu- a po večerech
a nocích zvládla tvořit, malovat, pálit smalty, chystat své vlastní výstavy.
Obrazy tvoří technikou enkaustiky. Je to prastará technika, známá již v
antice, založena na vmíchávání pigmentu do zahřátého včelího vosku. Tuto
teplou, tvárnou hmotu malířka nanáší na podklad špachtlí a horkovzdušnou
pistolí pak povrch zataví. Díky této technice mají malby zvláštní,
průzračné pastozní charakteristiku. Co je ale zřejmě pro Evu Pešákovou
nedocenitelné- barvy si uchovávají sytost a zářivost. Okouzlena touto
technikou maluje i své obrazy dcera Dita, která ji rozvíjí svou vlastní
uměleckou cestou. Obrazy Evy mají zvláštní atmosféru a sílu energie do
nich vložené.
Druhou oblastí umělecké tvorby Evy je smalt. Z měděného plechu, smaltu a
žáru vypalovací pece tvoří šperky, objekty i formátové malby. Zdá se, že
žár horkovzdušné pistole či smaltovací pece nahrazoval po nocích tvořící
umělkyni životodárné teplo Slunce. Možná podvědomě nakonec ve svém
uměleckém hledání skončila u těch dvou technik, které bez žhavé síly
nemohou existovat. Snad právě tato osobní i fyzikální energie kterou
vkládala a vkládá do svých artefaktů, se jí vrací zpátky v nějakém
zvláštním násobku. Přeme jí, ať tento snubný spolek s energií vydrží i v
čase příštím, abychom se mohli setkat na další výstavě plné zářivých obrazů.
PaedDr. Zuzana Hrubošová
