FK Union Strašnice - Slavoj Podolí  1:1 (1:0)

Sestava: Nováček (7 bodů) - Čunát (4), Tomsa (7), Liška (5), Imramovský (5), Toman (5),  Ojrzyński (4), Gottwald (4) - Urban (4), Štros (6), Hrubec (4), Mohammed (4) , Keraghel (4), Heneberk (4), Šrámek (4)

K poslednímu mistrovskému utkání jsme zajížděli na hřiště vedoucího týmu naší soutěže, který měl pouze o jeden bod více než my. Museli jsme se obejít bez 5 hráčů, ale nechyběl kapitán týmu Šíša, který měl sice celý týden střevní problémy, ale nechtěl nechat tým ve štychu a obětavě přišel pomoct.

Možná nás na začátku svazovala nervozita z důležitého zápasu, možná jsme nastoupili nesoustředění. Každopádně hned z první akce Unionu jsme dost lacině inkasovali první gól – 1:0 z pohledu domácích. Soupeř si hru vůbec nekomplikoval, spoléhal na důslednou obranu a nákopy na urostlého útočníka, který byl rychlý a průbojný. Nám se kombinace moc nedařila, vždy nám to trvalo o něco déle, než bylo potřeba. Míč nám uskakoval v těch nejméně vhodných chvílích, špatně jsme řešili náběhy, přihrávky byly nepřesné. V podstatě jsme domácí branku neohrozili, naše akce končili většinou kolem vápna. Alespoň jsme dokázali zastavovat rychlé protiútoky soupeře, i když někdy dost na poslední chvíli a za přispění výborného Lukáše v bráně. První poločas nám protekl mezi prsty, ale jednogólová ztráta nebyla nic tragického.

V kabině jsme si řekli pár pokynů, co změnit, co zlepšit. To se po přestávce povedlo jen napůl. Už jsme dokázali eliminovat nebezpečného útočníka domácích. Naše útočné akce přeci jen postupem času byly kvalitnější, ale zakončit nějak nebezpečně se nám nedařilo. Naše snaha vyrovnat otvírala okénka v zadních řadách a domácí v některých situacích mohli rozhodnout druhým gólem. Blízko k tomu měli v 43. minutě zápasu, nebezpečnou střelu zblízka dokázal Lukáš bravurně ztlumit na tyč a Jáchym uklidit míč do bezpečí. Klinickou smrt jsme přežili v 51. minutě, Adam ve snaze získat míč zasáhl nešťastně domácího hráče ve vápně a byla z toho penalta. Lukáš si však postavil dobře tyče, míč levou z nich pouze olízl zvenku. Na posledních dvanáct minut jsme stáhli hru na dva obránce, Adama s Jáchymem a poslali do hry útočníka navíc. Nutno říct, že oba to zvládli skvěle a drželi naše šance nad vodou. Tlak sílil, ale vždycky nám poslední přihrávka nebo střela nevyšla. Až to přišlo v 62. minutě. Opět dlouhý míč na vytáhlého útočníka domácích. Jáchym ho hbitě předskočil, získal míč, vyhnul se skluzu dalšího hráče a postupoval dopředu. Cesta před ním byla stále otevřená a když nebylo komu přihrát, vzal za to snad z 20 metrů a byl z toho nádherný vyrovnávací gól – 1:1 !!! V euforii jsme posledních deset minut byli lepší, ale druhý gól se už přidat nepodařilo.

Hodnocení musím rozdělit na dva pohledy. Co se týká herních činností, moc se nám nedařilo. Naši hru řídí střední záložníci, ale dnes to nebylo od středopolařů ono. Bohužel ač se Šíša snažil, co mohl, jeho týdenní zdravotní problémy byly na jeho výkonu znát. I tak zaslouží velké uznání za obětavost, myslím, že kapitánskou pásku nosí ten správný člen naší party. Omy bojoval, ale už odehrál i lepší zápasy. Ostatní se snažili, ale dnes nám to prostě nešlo tak, jak jsme schopní zahrát. Ještěže dobrý výkon podali gólman a oba stopeři, byl to základ nakonec důležité remízy. Naopak co musím ocenit je vůle, bojovnost, víra v náš tým. Tato remíza byla vydřená, nedařilo se herně, ale urvali jsme to vůlí, a to jsou někdy cennější body než za jednoduchou výhru. A toho si strašně cením. Kluci se už po inkasovaných gólech nehroutí, ale věří ve své schopnosti. Mají podolské srdíčko a nikdy se nevzdávají. Věřím, že na jaře budeme ještě silnější a půjdeme dál za titulem.