Nechtěla jsem ho zabít
Drahý Míšo, nevím, jak napsat tenhle dopis.Jsem tu, ty jsi mrtvý, je to moje chyba!!!
Moje terapeutka si myslí, že když ti zkusím napsat dopis, pomůže mi to zbavit se výčitek, kterých jsem teď plná - respektive zmírní se u mě pocit toho, že jsem zavinila tvou smrt.Nevím, jestli to k něčemu bude, ale zkusím jí věřit.Jediné, co vím jistě, je to, že bych opravdu chtěla vrátit čas a zachovat se tenkrát jinak.Už to bude jedenáct let, co byl tvůj maturitní večírek a já nedokážu zapomenout na to, co se tu noc stalo.Tenkrát jsem celkem dost pila a nějak jsem si nedělala těžkou hlavu s tím, že řídím - pravděpodobně i proro, že už jsem také před tím několikrát sedla za volant s nějakou tou skleničkou v hlavě.Zase jsem udělala tu hloupost.Byla jsem tak blbá, že jsem si myslela, že jsem dost střízlivá na to, abych řídila.Sedla jsem si do auta, stáhla okénko, zapálila si cigaretu a vyrazila.Ale ve zlomku sekundy mi hořící cigareta vypadla z ruky a já jsem se pro ni začala ohýbat.Pak jsem uslyšela tvůj výkřik:,,Pozor, strom!'' Okamžitě jsem stočila volant a sjela z cesty.Všechno se událo tak rychle.Když se auto doslova kutálelo z cesty, vzpomínám si, že jsem začala přemýšlet o tom, že nechci umřít.Chci žít ještě dlouho, vdát se a mít děti.Zatím už auto leželo na střeše na poli.Bylo téměř na šrot.Nevím, jak je možné, že jsem z toho všeho vyvázla jen s naraženým zápěstím a s několika pohmožděninami.Pak jsem viděla tebe a hned mi bylo jasné, že ty jsi takové štěstí neměl.Vylezla jsem ven okýnkem a zjistila jsem, že jsi uvnitř zaklíněný.Zaplaťpanbůh za kamaráda Tomáše, který jel za námi a hned zavolal pomoc.Křičel na mě:,,Co se to stalo??'' Já jsem však jak přimrazená tupě zírala na tvé tělo.Tomáš se bez váhání pokusil otočit auto na bok a vytáhl tě ven.Byl jsi celý od krve.Byla jsem v šoku!Přála bych si vrátit čas a rozhodnout se jinak!Bráško, jsem tu a zase brečím!Terapeutka říká, že se mám vyplakat.Co myslíš?Představ si, že v ten večer nehody tátovi neukápla ani slza.A nebrečel, ani když jsi ležel v kómatu v nemocnici.Ale jednou, když jsem se šla večer napít, slyšela jsem ho plakat v jídelně.Mám pocit, že mě musí naši proklínat.Neměla jsem tu noc řídit.Během měsíce, co jsi byl v kómatu, jsem u tebe byla každý den, usínala jsem vedle tebe na posteli a modlila se za to, aby ses probral.Říkala jsem ti, jak moc tě miluju a že jsi můj nejlepší kamarád.Říkala jsem ti, jak moc je mi to líto!Slyšel jsi mě, Míšo?Doufám, že ano!Máma, táta, Bára a já jsme se snažili podpořit jeden druhého, ale já vím, že mě musí nenávidět - a já nenávidím sebe!Den ode dne se ale naše rodinné vztahy zhoršovaly a já se cítila tím víc sama.Po měsíci nám doktor řekl, že už se z kómatu neprobereš.Tak nějak sem to tušila, ale slyšet to na vlastní uši bylo strašné.Otec svolal celou rodinu a diskutovali jsme o tom, co budeme dělat.,,Myslím, že bychom ho měli nechat odpojit od přístrojů'' řekl táta.,,Jeho mozek je už mrtvý.'' ,,Ale je to pořád žijící člověk!'' plakala Bára.,,Je schopný dýchat jen díky přístrojům,'' odpověděl jí smutně otec.,,Už nic nedokáže sám.To přece není život.Nebo ano, Báro?'' Oči se mi zalili slzami.Jeho slova mi trhala srdce.Podívala jsem se na mámu, abych se cítila trochu klidněji, ale byla tak zničená, že nemohla ani mluvit.To, co jsem provedla naší rodině, je neodpustitelné!Ten den táta rozhodl, že tě nechá odejít.Bylo to hrozné!Máma s ním nesouhlasila.Chtěla se vrhnout na ty přístroje a zabránit doktorům v jejich vypnutí.Táta ji odvedl pryč a objímal její roztřesené tělo, zatímco jsi umíral.Já s Bárou jsme držely tvé ruce, dokud nebyly chladné.Tak moc mě to bolelo.Ztratila jsem svého brášku a nejlepšího kamaráda.A nejhorší na tom je, že jsem to byla já, kdo tě zabil a zničil celou rodinu.Zákony jsou zákony a já budu za tuhle největší hloupost, jakou jsem kdy provedla, potrestána.Pravidelně chodím na terapie, ale je tak těžké přestat si to vyčítat, bráško.Doufám, že jednoho dne budu schopná podívat se rodičům do očí.Věřím, že ty bys mi odpustil.Teď už mi zbývá jen přemýšlení o minulosti a o tom, jak se do budoucna změnit.Vím, že už nikdy nebudu pít.
Mám tě ráda, Míšo s láskou Katka
heyí úplně mazec
(♥@d@♥, 25. 12. 2007 0:01)