Ilona Přibylová

NOVINKY V KRMENÍ                         30.5.2019

Gluten free- T všivhni známe a umíme i krátce česky.- bez lepku. Dnes už téměř dest procent lidí odmítáí jíst jídla z obilovin a s obsahem lepku. TraDIČNÍ I BĚŽNÉ PEČIVO I KNEDLÍKY se připrvují z historicky obilovin pšenice žita a ječmene. Ty lepek obsahují a zemědělci se dosud snažili, aby ho tam bylo co nejvíc. Z bezlepkové mouky se totiž nedá tradičně vařit ani péct- prostě nelepí. Lepek v bezlepkovém pečivu se musí nahrazovatz rznými aditivy a zlepšovači. V populaci se vyskytuje jen jedno procento lidí a i u psů, kteří opravdui nesnášíé lepek. Jen každý desátý odmítač lepku je ovšem opravdu nemocný. Ti ostatní mají jiné duvody.  Prostě bez lepku se cítí lépe. A je správné jíst to co po čem se cítíme lépe.

Grain fee- pro chovatele známá slova bez obilí. Vedle základnmíé obilí s lepkrm máme i obilí bezulepkové, kukuřici a rýži. Pes velmi efektivně tráví a využívá škroby ze kukuřice.

S CHUTÍ DO HUBNUTÍ                             11.5.2019

Ach jo to mi přes vánoce zase narostol zadek, to snbad není možné. tO JSOU TA VOSÍ HNÍZDA A VANILKOVÉ RHLÍČKY.  no jo největí čas začít jíst zdravě., A možná taky běhat. Míno přstan na mně štěkat, vžyt už se oblůékám a jdeme. Ty Míno ale ty jsi taky pěkně přibrala, jak tak na tebe koukám. Nebo se mi to jen zdá. Asi nám holka zlatá začne dieta oběma. Máš radost vid:

Začátekl roku je časem bilancováním a předsevzetí. mnoho z nich směřují k redukci hmortonosti. Nadváha se však NETÝKÁ JEN NÁS,  akle také našim  miláčku. Zredukovat hmotnost psac je snadné, neboť tam nehraje roli psychika, která často překáž s pokusy o hubnutí nám lidem. Psovi se prpstšě nestane, že cestou z práce neodolá lákání dortíčku ve výloze, nepodlehne ani nočnímu volání ledničky.

ROZMARY PANI ZIMY- JAK SE NA NĚ PŘIPRAVIT                        11.5.2019

Prožíváme právě jednu fázi školního rolu,k které dět milují ze všeho nejvíc. Ale nejen ony. i majitelé psu se svými čtyřnohými společníky vyrážejí vštříc zimě a jejich radovánkám.

Nespecifické podmínky pani zimy je však dobře na ně psa připravit.

Klasický problém- mám ho obléct- pes má spoustu chlupu, tak nepotřebuje proti zimě žádnou ochranu. To je názor mnoha majitelu, ale nemusí být vždy správný. Ve snášení nízkýdch teplot bude velký rozdíl u bernského salašnického psa žijícího celé rok venku, samozřejmě v prostředíé se spoeávně zařízeným příspěvkem, a čivavou trávicí ve větč´šině času v domě v pelíšku, přstože mají psi tělní přeryv  tvořný izolující srstí, je to jiné u hladkosrstého nabíé nahého plermenbe a hiné u psa dlouhosrstého., Prvně jmenovaní, zvláště jedinci zvyklí životu v bytě s občsnými procházkami, ochranu před mrazem potřebují.

Obecně lze říct, že klesne li venkovní teplota minus pět stupnu, je vhodné dát psovi obleček. ideálně takový který mu bude zakrývat záda, hrudník a břicho. U hladkosrstých plemen mohou být při velkých m,razech mohou být také v ohrožní ušní boltce ocas a packy.

U psu malých plemen, pohybujících se delšív dobu ve sněhu, může vlivem studené a mokré srsti, zase dojít k hy\perdomii. Její rzvoj muže dojít také díky nízkým teplotám, namoční srstí a vznik potíží urychlí.

Zimní péče o tlapky - v této oblasti mají výhodu krátkosrstí psi. Při běhání na sněhu se jim totiž netvoří a nevytváčří nepřekází sněhové a ledové kuličky, přichycené na srsti nohou. Na dlouhé srsti tyto utvary bývají přimrzlé velpmi pevně, zířti působí potíže při běhu a někdy až bolestivý pohybm

dalšíém duležitým faktorem je ochrana polstářku pře mrazem a následným popraskáním. Ve městech se k tomu přidává negativní vliv posypové soli na koží strukturu psích nohou.

Peííšek je duležitý- dokma mívá každý pes své= míasto, kde muže v klidu a teple odpočívat. Někdy je to vlasžtní pelíšek, deka nebo matrace, čsto to ovšem bývá páníčkova postwel. V cizíkm hotelu, jer tžčeba počítat s tím, že i tam by měl mít pes své místo. Po návrwatu ze studené zimní procházky, se bude alespoň silnější deka na zemi hodit.

JAK ANDEL VSTOPUPIL DO ČÍNSKÉHO PEKLA                       10.5.2019

Lhosejnost a sevbestřednost naší a neblahých generací bude mít neblahé následky. Honba za blahobytem a penězi se bez ohledu za následky stala hnacím motorem mnoha lidí. Mnozí z nás zapoměli, že příroda není záviosláí na nás ale my na přírodě. Přehlížíme devastování krajiny, mořáí a řek, ignorujem ve utrpení a týrání zvířat. Ale mnoho znás neznamená všichni.

Existuje velké množství lidí a skupin, oranizací a spúolku, kteří se s touto zkázou odmítají ztotožnit, mnohdy bohužel s nálepkou aktivitsté. Ale stejně jako začínají být extrémní činy, na straně jedné, býají přimrzlé adekvátně musí reagovat i strana druhá.

Velké množství bojovníku zvířat a bojovníku za jejich práva zasáhli osudy psu v Číně, otřesné podmínky, ve kterých jsou nucená žít a velmi krutá podmínky před tím, než skončí na talíři. Vrcholem toho je festival psího a kočičího masa. Během něhož jsou zabitx tisíce psu a koček. Mnozí zv vás jistě bezmocně zakrývali zrak přes sledování krutých a bezcitných videí z číny, kterří jen demonstrují bezcitnost a surovost hlavních aktéru. K těmto nelidským prakltikách se v nedávné době připojili země jako Anglie, Irsko, Austrálie země, v nichž velkou uloéhu hrají chrtí dostihy prvozovaníé pero zisk a zábavu lidí, ne pro zábavui zvířat, jak je obvyklé u nás a ve střední Evropě. Chrt jsou v těchto zemích produkováni v tak velkém množství, že po skončení dostihové kariéry nemají všichni čšANCI NAJÍT NOVÁÝ DOMOV,  i kdyby se o to snažili všechny ostatní země světa, V číně s exporování chrti zpravidla postaví na startovní dráhu dostihů, aby znovu a opět vydělávbali peníze. Nejznámější a vekmi nechvalně proslulý je stadion Macai. Po skončení dostihové dráhy na čínské dosthové dráze chrti končí ve většině případu jako jedna z čínských delikates v restauracích.

mnohdy jsou porcováni a upravováni za živa, noření zaživa do barelu s vroucí vodou.

Operace čínánci- A zde se již dostávbáme ke konkrétním případum a ke konkrétnímu člověku.- I když v tomto případě je namístě slovo anděl. Anděl v lidském hávu., Lucka z Bratislavy má zvířata ráda odmala, podílí se jako aktivista na záchraně chrtu zIrska a Španělska a houžvnatě hájí práva těchto zvířat,. Navštěvuje azyly, utlky a záchrané stanice, pomáhá zde finančně, materiálně a osobní aktivitou. Sama vlastní est zachráněných chrtu, poskytuje dočasnou péču dalším, čekající na své domovy, a věnuje se zájemxcum o adopci. Ani jí osud chrtu v Číně neunikl. Rozhodla se konat a jednoho či dva greyhoundy z čínského pekla vysvobodit. I přes počátečních obavy z možných komplikací a rizika vysokých nákladu se do záchrany pustila s neutuchající vervou a energií. Domluvila se s Anglickou organizací Candy, která se v Číně snaží zachránit alespoň zlomek zachráněných chrtu, a následkem se spolkem chrti v nouzi. Kteří zachráněné chrty převezmoláu pod svá křídla, a najdou jim nové domovy.

A tak začala záchraná mise, která si vysloužila označení čínánci, postupem času se do akce zejména finančně zapojilo takové množství lidí, že se Lucka rozhodla zachránit tři chrty., Je až neskutečné, co jeden člověk unese z lásky ke zvířatům. P/rotiže to, co Lucka byla nucena během celé mise překonat, je neuvěřitelné.

Komplikovaná mise- první komplikace nastaly již v pruběhu příprav, která se v dusledky velmi dlouhé karantény a značně nevstřícného přístupu čínské strany prtotáhly na čtyři měšasíce. Velkou ránou bylo neudělení víza čínskou ambasádou jen tři dny před plánovaným odletem do číny. Letenky a ubytování vše bylo zamluveno. Už zde by to leckdo vzdal. Ale Lucka nikoli. Na cestu se vydala 27unora, kdy se z Bratislavy dopravila na letistě do Vídně, odkud měla na palubě letadla Air France odletět do Pekingu.

Na palubu jí však nevzali. po nekonečnýxch telefonátech a hledání alternativy usedla do letadla,. jehož cílovou stanicí nebyl Peking ale Hongokong, navíc v přistáním v Amstrdamu, takžer místo pucvodně plánované jedenáctihodinové cesty Lucku čekalo šestnáct hodin v letadla a čekání na letišti. Čas běžel a zachráněné chrty měli nakládat v Pekingu nakládat 3března ráno místního času. Když se konečřně ucka ocitla v Pekuingu, následovaly komplikace i v hotelu. Zkrátka čína se rozhodlůa že misi zkomplikuje, jak jen to bude možné. Unavená a vyčerpaná, konečně ubytovaná, dopřála tělu a mysli trochu odpočinku. Je pátek ráno. Dopoledne pracovníci organizace Lucce oznamují, že dokumenty a doklady psu budou stát víc, než bylo puvodně rozhodnuto, náklady je třeba uhradit v hotovosti, navíc v čínských juanech. Lucka musí vyřešit výběr v hotovosti. Později přichází další rána v podobě informace, že se jeden z chrtu dostal do potyčky s jiným psem a musí být ošetřen veterinářem. Vzít jiného psa místo něj možné není, protože veškeré dokumenty a doklady jsou připraveny a vše musí dokonale sedět. Zatímco se čeká na zprávu od veterináře, zbývající dva psi se připravují na cestu na letiště. A v tokm okamžiku nastává další obrovská komplikace,. při poslední kontrole v utulku, se jednomu z chrtu nepodařilo nalézt čip. Nekonečné načítání třemi čtečkami a nic. Lucka se slzami na krajíčku a nám zde nezbývá než se modlit, držet palce a prosit osud, aby měl slitování nad všemi čtyřmi. S neuvěřitelnými obavami a strachem se Lucka vydává na letiště,. čeká jí poslední etapa mise. Z utlku nakonec odjíždějí 3 přepravky na letiuště s malými chrtími dšičkam,i. Jeden zašitý, oblečený do kabátku, aby zranění nebylo vidět protože anio, byl by to důvod nepustit ho na palubu. A druhý kterémzu nelze načíst čip. I to muže být důvod kdykolik poslat psa zpět. Nadějr že při nich budou stát všichni andělé.

Kde je třetí přepravka? Do letadla nastupují nakonec všechny čtyři. Čeká je ale v mezipřistání v Amstrdamu, kde jsou velmi přísné kontroly, a stle existuje obrovské riziko, že odtud některého z chrtu pošlou zpět. nÁSLEDUJE JEDENÁCTIHODINOVÝ LET.  Po přistání z Amstrdamu Lucka doszává jen krátkou zprávu, že psi jsou v pořádku nakrmeni a vyvenčeni, je neděle 9hodin večer, a Lusdka s obavami sleduje nakládaní zavazadel do letadla. Vidí ale nakládat jen dvě přepravky. Kde je třetí přeprAVBKA.  Teprv bude naložena. Byla naložena odjinuk kam Lucka nedohlédne. NaSTAL NĚJAKÝ PROBLÉM A PEJSEK BUDE VRÁCEN ZPĚT.  Následují poslední dvě hodiny letu do Vídně. Dvě nekonečné hodiny v nevědomosti a stresu.

Je 3března 2019, a Lucka na letišti ve Vídni objímá tři neviné, bezbrané a křechké krásné chrty, Čínan záská jednoho chrta za 40eur, vysvobodit ho v potu a krvi stojí několik tisíc, lucko děkujeme.

TO SE MI JEŠTĚ NIKDY NESTALO!                           28.4.2019

ČAs od času i za výtečného zdraví psa s ním člověk chtě nechtě musí na veterinu, minimálně na očkování. S tím se počítá. ten kdo si pořídí prvního psa v životě netuší, co ho čeká což je mnohdy dobře. ten kdo už svoje zkušenosti má taky mnohdy neví co ho čeká. Prostš je pes zdravá jako řípa a máte kliku nebo.,.

Ne že by bylo moje hobby vysedávat u jakéhokoli lékaře, ale občas není zbytí. tedy u nás ještě veterinární ordinace nedospěli k telefonickému objednání na určiutou hodinu. Mám na to svojí taktiku,. stejně jako pro návštěvu lůidského lékaře, předvánoční nákupy apod,. předem naprofamuju a vyladím. spočívá to v opakování jakési mantry, nebudu nervozní, nenechám se rozhodit, nebudu se dohadovat, budu klisdná a jen se budu přiblble usmívat. Fnguje to. Bohužel nenaprogramuju psa. Pokud jde o mně sedla bych si a četla, komeně si mohu chvíli nerušeně číst. Jenže mám sebou Čika. Je neklidný a nervozní, očima hypnotizuje východ a občas k němu učiní výpad. Živě si představuju, hjak s ostatními čekateli právě tak brouzdá na pomyslných zvířecích sociálních sítích a čte si- dothli mně sem na nějaké kočkování, nebo snad očkování? Nevíte kámoši co to je? Zdá se mi to podezřelé. Vidíte jakou mi nasadili ozdobu? Ted se kvůli tomu límci nemužu pořádně hýbat, každou chvíli do něčehjoi narazím. Snad mně z toho dneska zbaví. Au au bolí mně packa, ten mrnaví psí skřet mně kousnul. m,ně leonberga. To mám za to, že jsem s ním měl svatou trpělivost. Ani se nesnažím představit si, o čem asi tak debatují andulky, morčata nebo hadi?

Čiko mi sedí u nohou a pozoruje okolí. Už ho na klín nedám váží skoro třicet kilo. Rozměrově přijatelné psy mávám raději na klíně. Nikdo mi nezaručí že na zemi není možnost chytit nějakou nákazu. Kdybychom s čikem měli vytvořený vlastníé dorozumívacví kanál, dobře by jsme okolní dvou a čtyřnožce zdrbli. Taskhle musíme mlčet hlavně teda já. lidem by se to co psovi bych sdělovala nelíbilo, v duchu si totž zpestřuje čekání stanovením žebříčku nejhezčích psu a jiných zvířt, v druhékm kole provádím totéž s jejich páníčky. Ti by asi žasli co se mi honí hlavou. Ale vím já na co myslí oni? Proč na mně vlastně tamhlůeten u něj je na prvním místě ta jeho příšeram  která to u mně projekla na celéb čáře. Že kolie na téhle době zrovna moc nefrčí, se mi potvrdilo když byl Čiko vzrustem ještě dost malý, ale už měl jadsné znaKY SVÉ RASDY.Ů  Je to kolie odpovídals jsem na zvídavý dotaz,  co je to za psa, Tohle velké divení. Tohle není přece bordel kolie ty já znám.

Další zvědavec kontruje- myslíte šeltý ne? trpělivě se ohradím že, muj pes opravdu není šelty ani border kolie, ale dlouhosrstá kiolie. Zvědavec se na mně dívá nevěřícně, byt to za dob temna, asi by mně stihl krutý osud. Snažila jsem se tazateli připomenou film Lesi se vrací, marně. Už je asi pozapomenut, nebo má dotyčný mezery ve vzdělání. Když jsme měli Dášenku, rozkošnou tříbarevnou kříženku, s gustem jsem vyzvídající lidi mystikovala že je to bastox. V případě nechápavého nebo podezíravého dohledu jsem podotkla, že je z šlůechtické stanice.

Je víc než jisté, že v každé čekárně se zaručeně objeví pes provokatér. Zpravidla je to mrnavý škodolibec, který svým chováním, ba přímo již svou existencí, provokuje ostatní psi i dvounožce, natolik až většinu z nich vydráží, rozštěká a rozzzuří.

Na rase nezáleží, v hýčkající náriuči je vnesen do čekárny, začne bouřlivě a táhle výt. Bez jakéhokoli varování, takže vbeškeré= dvou- čtyřnohé osazenstvo čekárny upřímně nadskočí. Připomíná to lodní scénu zaoceánského parníku v mlze, zčásti hejkala. Po chvíli je z čekárny vynesen protože to není z vydržení. Jen o minutu déle a byl by vynesen ostatními i se svým psem. Oba jsou promásledovánmi nevraživými pohledym, z nichž lze bez problému dešifrovat, kdo má to kvílení vašeho spratka poslouchat. Venku ticho jako když utne. Pán i pes se vrátí ovšem pes začne nanovo. Majitel bezradně a ve stavu nejvyašího zopufalství pronese bučákovi- podívej se na toho pejska, ukáže na vaše inteligentbí a hodné zvíře jak je hodný. Tak nezlob a bud jako on vše marné. Kdo už někdy byl se zvířetem u veterináře, ví že lepší diskuzní klub než právě v čekárně, těžko jinde pohledá. Přiznávám se že nediskutuju. Já jen bedlivě nasloucvhám a pozoruju. Zdrbne se všechno- krmení, procházky hračky, oblečky,m výchova, chytrost, pelíšky a jiné- kdykoli se ocitnu v čekárně jsem u vytržení, v jaké úžasné společnosti se nacházím. Ted nemyslím lidi ale psy, protože kažý kdo tu je, má podle svých slov geniálního, chytrého a učeného psa, jen a jen promluvit. Ten kdyby byl člověk, mávne rukou lehce prošedivělý, askletcky vyhlížející muž s úzkými skly brýlí, ke svému chrtovi, tak by dávno vyřešuil sedm nevyřešitelných problému matematiky a byl by multimilionář. Všem poklesla brada. Hm ten je teda převálcoval, řekla jsem si v ducvhu. Protože se zrovna zadíval na mně, mrkla jsem na něj levým okem zacukal mu koutek, a muj Pišta mi pokaždé přinese ke dvařím pantofle, kdyř se vrátím z nákupu, zachraňovala čest ostatních psu stará dáma se starým psem. Geniáůlní chrtz byl v tu chvíle zapomenut a opět mluvil jeden přes druhého.

Pojddál krasavče, no ty jsi opravdu moc pěkný pes,. je vidět že o tebe pečují, zve nás do ordinace veterinář ( slovy tak pojdte krasavice mně ještě nikdy k vyšetření žádný lékař nevolal), však jsem Čikovi tu jeho hromadu srszi kartáčovala déle než obvykle.Byl otávený a dával mi to najevo klapáním huby. Ted se tváří., jako by chtěl léklaři poradit nejvhodnější medikament . Léča se stává z celodenních dlouhých výletu do přírdy. To by jeho zdraví určitě prospělo.

samozřejmě že veterinární lékařství přes svou vážbnost ( ono i humánní) je doslova semeništěm a téměř bych řekla množírnou, kdyby to slovo nemělo tak ošklivý podtext, hmorných situací, zkrtka historek z natáčení. byli jsme ostříhat drápy.- bišonek funguje jako předskokan, pro Čikuv větší psychický komfort. Přejdeme v pohodě uličku od auta k ordinaci. Čiko se u předložky ani nepokusí, uleví se nám. Otevřeme dveře do čekárny a každý zareagujeme po svém. já obdivným ach, nezujeme se špitnu. Muž povytáhne obočí biošon se vřítí dovnitř, to je pachu cítím psy a kočku. A že by morče kde je kdo? busde se fotit? Čiko vytřeste oči ztuhne a hodí předložku, velké sněhobílé dlaždice s oslepujícím leskem, na zem ho převálcovaly. Připomínaly vysocve naleštěný led, kam se hrabe olympijský stadion.

potáhnu dopředu jenže pes má už sedmnáct kilo. Bude se uškrtí neby vysmekne. Když nto nejde tahem pujde to tlakem oznámím muži. muž jen tak lehce táhne psa do ordinace, já opřu dlaně o psí kýty a po těch lesklých dlaždících ho sunu dopředu. jede jak po másle nebo po ledu. Odhadem asi třicetiletá veterinářka otevírá dveře a nadšeně volá- no ne dlouhosrstá kolie tu jsem neviděla snad sto let. Okamžitě jí dojde co máme za problém, nanbízí pedikúru a manikúru v otřepe se a pohledem na mnbě vyčítavě upřeným, . Nepani doktorko to by bylo proti koštěti odmítnu. Ten pes musí poslechnout. Šéfen tu jsem já ne on. Bišonej už málem iniciativně leze na vyšetřovací stul. Čiko je doklouzán do ordinace a vstane, otřepe se a pohledem na mně vyčítavě upřeným,. rozvážným krokem se prochází po ordinaci a vše si zkoumavě prohlíží. Prtože další zvířecí pacient nikde není, necháme ho s paní doktorkou a probíráme naše dva psy a mopse, Čiko má na seznámení s ordinací dost času. Dám ho na stul. Pořád t není ono, nesnážáí se mi pomoct. Představte si že máte v náručí igelitzová pytel nmaplněný do tří čtvrtin vodou. Když vezmu bišonka cítím jak se zpevní doslova zatuhne,.

Vzhledem k Čikově váze která se ještě zvedne, jsem do svého programu zařadila posilování Čikem. Někdo navštěvuje fitko já ho mám zadarmo a doma. Vezmi živou váho do náruče a chvíli držím, udělám pár kroku. Jednak tužím svaly, jednak ho udržuju v tom, žev to ne normální a nemusí se bát. Doufám že se jednoho dne přestane přelévat. A že mi vydrží síli. další návštěva lékařky.

opět jedem autem jinak to tu nejde. Čikovi musim do auta ještě pomáhat, zatím jsem mu nedokázala vysvětlit, že se při nastupování musí odrazit zadníma nohama. Chválím ho proptože obrovský pokrok je už pouze to, že cse nebrtání zustat stát u otevřených dveří auta a nechá se zvrdnout na sedačku přčední částí těla. ale na mně požřád zustává naložení zadní části psího těla, Že mu mám hodit na sedačku pamlsek. víte kolik a jakých dobrot jsem už mu tam naservírovala. Já být ˇˇCikem, tak za takovými dobrotami metám i salta vzad, V cíli při vystupování spíš vypadne, ale dobrovolně a nevadí mu to. To je doslova grandiozní uspěch, donedávna jsem ho musela z auta tahat,. Prostě nechtěl do auta anbi z něj. Ale do ordinace vkráčel po těch bělostných dlaždicích skoro, no opravdu už skoro normálně. Jenže tenkrát mi s ním na stul i snížený, muselka veterinářka pomoct. A to ze dvou neslučitelných duvodu. Čiko má 26,5 kilo, a mně před devíti dny sundal kun. Ve cvalu. Setkání se zemí bylo opravdu hodně tvrdé. I když uř se mi postupně někdejší hybnost vrací ( první dny mi musel muž i navlékat ponožky), přičemž při snaze zvednout ze země štvrt metráku jsem zařvala bolestí nešlo to.

Přišel zánět očí naše doktorka měla dovolenou, tak o vesnici dál. Pan dopktor a asistentka. Chci dát psa na stul, dktor byl rychlejší. To se mi ještě nikdy s žádným psem nestalo. Chci psa přidržet při vyšetření, asistentka byla opět rychlejší, ovinula čika jako chobotnička a něžně mu vrkala do ucha. Na psa to mělo takřka hypnotický učinek. Tak to se mi také ještě nikdy nestalo. Váha ukázala 21 kilo. dstali jsme kapky a pan doktor učinil záznam do počítače.

Čiko nelenil a učinil záznam taky, bez jakéhosi varování znesvětlo uzemí ordinace uctyhodným kusem psa, Proboha ani tohle se ještě nikdy nestalo. A to nesnídal. vrhám se k extrementu, opět je pani asistentka rychlejší napadá mně, že se chová skoro jako honácký pes.

chrlím omluvy jednu za druhou nejspúíš se i opakuju, je mi t hrozně trapné ti dva jsou tak hodní. S úsměvem mi vysvětlují, že chudák pes je u doktora ve stresu a tak to někdy takhle dopadne. Jak jsem zblblá tou situací a omluvami, zareaguji bez přemýšlení a vypadne ze mně, já bývám u dokrora taky ze stresu ale tohle nedělám. Ne v čekárně nikdo nebyl. A kdyby byl tak by si určirě pomyslel, že je v ordinaci nějaký superkabaret,.

Dnes nmekončím citátem nýbrž veselou historkou z natáčení. Smáli se opravdu všichni v čekárně i samA AKTÉRKA.  Pani s pudličkou byla v ordinaci jen chvíli. Vy\šla sama. Každý se na ní pokradmu podívcal, nechala psa na operaci. Nebo snad? už je u východu z čekárny, kdyř se dveře ordinace rozletí. Pani a toho pejska si sebou nevezmete?

PAN ALBATROS                          2.4.2019

Vždy jsem milovala psy, už jako malá jsem musela pohlADIT kdejakého perjaka v okolí. Tatka mi říkal psí mámo, ale bohužel jsem doma žáa tento životní názor jsem přenesla i na své dcery. dné zvchlejší napasdá mně, ířátko mít nesměla. Vše jsem si vynahradila až v dospělosti.

Prním domácím minimazlíčkem byl čivavý kluk Čakýsek. Báječný společníkn a pohodář. Díky němu jsem si uvědomila, že bez psu už bych žít nechtěla ani neuměla, tento životní nátzor jsem přenesla i na své dcery. Jednou nás známí pozvali na takzvanou cocializační návštěvu štěnátek a při níž m,lafší dcerka padla do očka jednomu malému černému klučíékovi. Láska to byla vzájemná, tak jsme se vraceli s další čivavou. Cestou domu dostal jméno Leonard. Milovali jsme je z celé duše, nicméně pes mého života na mně stále ještě čekal.

Muj vyvolený- díky dobrým zkušenostem s čivavkami a spoustě let radosti s nimi se mi zastesklo po štěnátku. Vzhledem k tomu že moc ráda sportuju, přála jsem si většího pejska, vhodnějšího pro běhání.- Začala jsem studovat chraktery ruzných plemen a také jejich vzhled. Mám ráda chlupáče čím strakatější tím lépe.- V docela krátké době jsem pro sebe objevila plemeno australský ovčák, kteráý splnuje vše co bych si od psa mohla přát. Na webu jsem narazila na nádherné štěnátko pejska, ke kterému jsem se na internetu stále dokola vracela a stahovala jejo fotky. Jmenoval se Albatros a nemohlůa jsem ho diostat z hlavy. Ale tři psy do paneláku?

Navíc zbývala mališkost- své tajné plány jsem potřebovala prosadit v rodině, má taktika byla posílat fotky příteli tak dlouho, dokud teroru rozromilích záběru nepodlehne. Vyšlo to vzdal to brzy. Záhy se mně zeptal. tak kdy se tam pojedem podívat?  Nebylo to za rohem. Myslím že odpověd zítra nečekal ale neprotestoval. Vždyt se přece jedem jenom podívat.- Jen já jsem věděla jak moc to štěnátko potřebuju., už jsem ho v duchu viděla doma jako dalšího člena rodiny. Seznámili jsme se s chovateli a ti nás uvedli na zahrádku, kde byla kupa krásných chlupatých kuliček. Nemohla jsem z nich spustit oči jedno kráísnější než druhé. Našeho Albiho jsem přesto mezi nimi poznala okamžitě. Měl velký černbý flíček na zádech. flíček přes jedno oko a tak na malé štěně se choval až neuvěřitelně dustojně. My jsme se mu zjevně líbili on nám také. Muj partner byl dokonce uchvácen natolik,. že kdybych v tu chvíli nechala výběr na něm, nejspíš bychom domu jeli s kufrem plných štěnátek. Ten den jsme ještě odjeli s prázdnou. ale bylo rozhodnuto a dva týdny po této návštěve už jsme se vraceli tři.

okouzlující osobnost- čekala jsem, cestou Albiho knourání a nervozitu, ale je to osobnost na chvilku se k nám přitulil, ale pakj sebou plácnul na sedačku a zbytek cesty prospal. Po prospalé dvouhodinové cestě měl pochopitelně hodně elánu a během chvilinky ho byl plný byt. oKOUZLIL OKANMŽITĚ CELOU NAŠÍ RODINY A TAKÉ KAŽDÉHO KOHO POTKAL. Milovbal lidi a lidi milovali jehop. Lásku uměl dávat najevo, v matzlení byl k neutahání. Jako kdyby znal staré známé pravidlo, že kolik lásky vydáš tolik se ti vrátí. Vyplácí se mu to dodnes.

Je to náš velký chlupatý kluk, který by dokázal každého dorazit, alůe když si ho jde pohladit malinké dítě, je až dojemně něžný až opatrný. Podopbným zpusobem se vždy chová i k menším tvorum a svou silovou převahu nezneužívá.

Jednou na návštěvě rodiču se stalo něco, což mně přesvědřilo o jeho užasné empatii a citlivosti,. Na rodiných oslavách se vždy schází celá rodina, sejde se samozřejmě spousta dětí, Albi je štěstím bez sebe. Je schopný donekonečna poslouchat malou neteřinku Majdalenku- sedni lůehni, se samozřejmým bonusem naminek. Holčiška se mu s radostí věnuje. V jednom momentě si NMahda vzpomněla, že v horním pokoji něco nechala, běžela sio pro to. My byli v družném hovoru a vůbec jsme si nevšimli že malá zmizela. Najednou jako kdyř do Albihi střelí, běžel do horního pokoje my stále nechápali co se děje, až po chvíli.- Když se spustil urputný nářek. nám dopšlo že se něco stalo. Když jsme dorazili do horního patra, Majda si držela pusinku a Albi se jí pokoušel zvednout ze země. Celou dobu, co jsme se snažili Mahjdalenku uklidnit a ošetřit, protože si vyrazila dva zoubky, se od ní nehnul a zustal u ní, dokud si nebyl jistý že je v pořádku. Podobným zpusobem reaguje, i když se děje něco s jeho členy rodiny. Má potřebu řešit rozepře naších psích slečen. Vždy dohlížýí aby si nic neudělali-

Z paneláku na vesnici. Ta neuvěřiteolná chlupatá kulička energie nám doslova změnila život. Během procházek u nás na chalupě byl Albi tak štastný, že nás přesbvědčil že právě tam nás čeká ten pravý život, ne ve městě v paneláku. Začali jsme chalupu přestavovat k trvalému bydlení, aby to čekání na vysněný život v luně přírody nebylo tak dlouhé, peronajali jsme si na vesnici alespoň byt. Pro Albiho všedchno. A on se nám za to odvděčil tím, že nám ukázal uplně jiný život kynologický.

Z pejskaře kynologem- pomalu ani jsem si nevšimla jak, se u nás začalo všechno točit kolem psu. Nikdy dřív jsem nezkusila navštívit výstavu pejsku, ale Albi nám rostl, všem se líbil a my jsme se s ním chtěli pocvhlubit- takže vb jeho 10měsících jsme s ním vyrazili na jeho první výstavu- tio rovnou na mezinárodku do Brna.

Reakce rozhodčí byla víc jak pozitivní a co bylo potitivní- bavilo to i Albiho, který si od prbní chvíle nepokrytě užíval pozoronosti všech lidí, kteří prošli okoli. Asi nabyl dojmu že všichni přišli kvuili němu. Každopádně od té doby trávíme na výstavách v sezoně každý volný víkend, pokud teda zrovna nejsme na závodech. Učím se handlingu, uřím se, jak psa správně přesvézt a upravit.

Díky Albimu mně začal bavit výcvbik pejsku a další vzdělávání v kynologii. Jezdíme na kurzy a výcvikové táborym, začali jsme trénovat agilitykm, to mně doslova uchvátlo i když jsem nečekala, že je to taková fuška. Šlo mu to. Pak přibyl dogdancing, na kteráý mají australani obecně, zvláštní užasný talent. Ve vzácných chvilkách volna běháme s koloběžkou. Zkrátka rovnýma nohama jsme vpadli do kyniologického světa-  jsme v něm až po uši. Ale to stále ještě není všechno.

Dvojité překvapení- když uř stejně trávím veškertáý čas se psem a kolem psu, proč smečku trochu nerozšířit, začal se zase ozývat pokušitel v mé hlavě. Albi je společenskáý a snášenlivý zurčitě by byl rád. Partner jen rezignovaně jen mávnul rukou, jeden australák nebop dva a o čivavách ani nemluvě, nakonec máme tři. Zatím. Vyhlédla jsem si nadhernou fenečku, kterén jsem sama dokonce mohla dát jméno, domácky zní Baruška. Ovšem byla tam ještě jedna volná krásná fenečka Megy. Přece jí tam nenecháme. Takže Albimu jsme přivedzli rovnou dvojioté překvapení. První reakce našeho pána Albatrose, jak mu prio jeho dustojnost a určitou majestátnost rádi říkáme, byla opatrná. Ale rychle je přijal do smečky. Je k dámám neskutečně nežný, zato ty naše dvě psí holky mu nic nedarují. Pozorovat je při hrách_ to je nikdy nekončící radost.

Ani nedokážu popsat pocid klidu který mně obklopúí, když Albiho obejmu a on se mi opře do náruče. Jeho hustá hříva k objetí přímo vybízí. Vyzařuje z něj až královská dustojnost vzhledenm k tomu, že chalupu máme na samotě, je moc dobrý pocit mít vedle sebe takového ochránce. Vím že jsem pod stálým dohledem jeho upřímných a krásných očří. Často není potřeba slov, víám že mi rozumí, vše co si vymyslím děláí pro mněm, abych měla radost a potěšil mně.

Od té doby co máme pana Albatrose doma, se náš život otočil o 180stupnu, byl to on kdo mi ukázal nový směr. Není to jen koníček je to uplně jiný životní styl, kteráý mně naplnuje díky Albi.

JAKO PES A KOČKA                          6.3.2019

Když o dvou lidech řekneme, že se snášejí jako pes a kočka, nevěstí to zrovna dobrá vzájemné vztahy, Ve skutečnosti však mezi těmito dvěma zvířecími druhy nevládne takový antagonismus, jak se nám zminované rčení snaží namluvit. Nebo vládnout nemusí.

kočky a psi s lidmi žijí odpradávna, už mnoho tisíc let. Většinou vedle sebe. To už by se skoro mohli naušit spolu vycházet. VšAK TAKÉ SE TO V MNOHA PŘÍPADECH NAUČILI.-  Ale člověk jim s tím musí trochu pomoct.

Lovec a kořist- i když psi a kočky patří k jednomu řádu šelem, jedni i druzí jsou predátoři, kteří si potravu obstarávají lovem. každý z nich na to jde trochu jinak, mají jiný způsob lovu a profil kořisti. Zatímco kočky preferují myši a další drobné živočichy, k nimž se dokáží neskutečně dlouho a s velkou trpělivostí púlížit, psi stejně jako jehjich předkové vlci, dávají přednost kořisti velikosti zajíce a větší, kterou mají ze zvyku štvát před sebou. I když kočka nepatří mezi typickou kořist psovitých šelem, svou velikostí a zvykem řešit ohrožení rychlím unikem, ve psu automaticky spoustí lovecké instinkty, a touhu prchající obět pronásledovat. touha prionásledovat kočřist je nejvíc vyvinuta u psu s loveckým instinktem- u chrtu. honičů, dalších loveckých plemen. U těch u kterých je dodnes žádána ( chovem posilována), ostrost na škodnou, v myslivecké praxi běžně užívaný psi, hrozí že kočky budou nejen pronáslůedovat, ale že jí také na konci zadáví. Ostatnmě není to tak dlouho, kdy se u psu připravovaných na lovecké zkoušky, cvičila ostrost na nebohých kočkách uzavřených v kotcích. Přesto i u těchto plemen doma docílit přinejmenším toho, aby kočky tolerovala a nepronásledovala, někdy se dokonce mezi oběma zdánlivě antagonistickými druhy vyvinwe skutečné přátelství. Ale také kočka muže být psovi nebezpečná- zvláště starší zkušení kocouři před psy neprchají, ale leckjdy se zastaví a tasí drápky, nebo nejistého psa dokonce pronásledují. Riziko púoranění očí je poměrně velké.

Zdroje nedorozumění- kočky a psi mají odlišné sociální potřeby, také jejich komunikace probíhá ruzným zpusobem. Protože jejich řeč těla,. mimika a gestika jsou rozdílné. To snadno se vše muže stát zdrojem konfliktu. Když pes mává ocasem ze strany na stranu, dává tím většinou ( ne vždy ) dobré umysli a přátelské rozpoložení. Činíli totéž kočka znamená to, že je nespokojená, rozmrzelá a že jí momentální situace netěší. Když začne ocasem švihat jako bičem, lzev to považovat za poslední varování, při čemž může následovat utok. Zvednutáí tlapka u psa je konejšivým usmiřovacím signálem, ale kočka tímto zpubem hrozí. Pokud pes vztyčí ocas kolmo do výšky, dává tím najevo jistou dominanci, snaží se imponovat svému protějšku. Totéž gesto u kočky je projevem spřízněnosti, zvednutím ocasu zvíře odhaluje svou anální oblast, aby si jí spřátelená kočka mohla pohodlně očichat,. Následovat bude vzájemné ovíjení ocasu nebo otírání boky.- takovýmto zpusobem se ale k sobě psi nechovají, tak jim zákonitě musí připadat podivné a drzé. Předení a vrnění psu muže připadat jako vrčení- tak dále a dale. Kočka se psem zpočátku si nerozumějí ani obličejové mimice.

Dobrá zpráva pro všechny, kteří mají rádi psi a kočky však jem že kočky a psi kteří bud vyrůstají pohromadě, nebo spolu alespoň žijí v jednom teritoriu, jsou schopni se naučit signály toho druhého a porozumět jim. Docela klidně se pak může stát, že po příchodiu z procházky kočka psa vítá hlasitým předením a otíráním se o něj, zatímco pes tomu bude čelit radostným vrtěním ocasu či dokonce olizováním apod, jako když se snaží nás olíznout po příchodu z práce, A oba budou zjevně ščatni.

Co je v domě není pro mně- jedna věc je divoce pronásledovat prchající kočky na silnici ( prhající obět), druhá soužití psa a kočky pod jednou střechou. Většina psu, to i těch výrazně lovecky náruživých, dokáže domácí kočky respektovat. I zvířata jako by se řídila známím co je v domě není pro mně.,  Do stádia vzájemné tolerance se ovšem musí propracovat. Někdy to trvá kratší dobu jindy delší, ale pokud je člověk dostatečmě trpělivý a pes ho respektuje, v naprostém většině případu se to podaří. pokud by všask na začátku byl tolerantní k pokusum psa kočku honit a duratzně ho neusměroval do patřičných merzí, projevy jeho lovbeckého chování se budou dál stupnovat, soužití bude opro obě zvířata znamenat trvalý stres. Naši známí se ujali potulného kotěte, které bjhejich nevycjovaný knířrač od začátku pronásledoval. S tím už nic neuděláme on je prostě takový, krčili rameny výsledek? Nebohá kočka prožila celý život vemku na střeše, krmili jí na střeše kam se pes nedokázal dostat, slézt dolu si troufala teprve v noci, když jejich pronáslůedovatel odešel spát se svými páníčky do domu. Za ideální soužití top považovbat jen stěží. Bohužel nejsou výjimečné ani případy, kdy lovecký pes, který tráví většinu mimopracovního života v kotci, v nestřežené chvilvce volnosti zadáví kočku nebo kotě. I to jsme zažili, i v tomto případě myslivec pokrčil rameny, je holt ostrý. . Byl ale to nijak neomlouvá neschopnost nebo lhostejnost člověka zavést doma taková pravidla, který oběma zvířatům zajistí klidný, pokojný život. Koneckoncu nejsou to ona, kdo jsi vzájemné soužití vymyslel.

Kdo má být první? Často se lidé ptají, koho by měli do domácnosti přivést jako prvního psa či kočku? nEBO SNAD OBA NAJEDNOU?  Nejjednoduší a pro člověka nejména pracné bývá, když spolu vyrustajíé štěně a kotě. Přitom si nenásilně poznávají, hrahjí si spolu, učí se porozumět vzájemným signálum, respektovat jeden druhého. Díky tomu se velmi často stávají celoživotními kamarády, aniž by to jehich člověka stálo nějaklé usilí.

Velký propblém nebývá ani, když v domácnosti žije užř dospělý pes a přineseme k němu kotě, pokud je ovšem dobře socializovaný a vycvhovaný, i když z nově příchozího bývá zpočátku málo nadšený, svého pána respektuje natolik, že si nedovolí napadnout jeho majetek. Zr strany člověka si to už žádá nějakou prci a trvalý dohled. Kupodivu nejkomplikovanější sutuace nastává, kde do domácnosti kde už dlouho žije kočka, přijde psí vetřelec. Chování kočky nelze ovlivňovat tak snadno jako chování psa navíc kočky jsou víc samotářské a přítomnopsti dalšího člena domácnosti je muže výrazně iritovat. Jsou známi případy, kdy nově příchozího vyslovweně šikanují, a to často i vekmi dlouhou dobu. Z takového šikanovaného štěněte muže pak vyrust bud bázlivý pes nebo, třeba zavilý nepřítel všech kočřwek. Takže pozor- vážně ublízit nejen může pes kočce ale i kočka psovi. I když v tom případě nejde o život, škody mohou být zavažné a trvalé, i kočku je třeba hlídat a usnměrnovat.

Obecně platí, že by jste měli víc pozornosti věnovat původnímu zvířeti, které bylo v domácnosti první,. aby se necítilo odstrčené a nepropadlo žárlivosti. Pocit že je vetřelcem ohrožováno ve svým zvyklostních právech, by proces seznamování rozhodně neulehčil.

A ve kterých případech by jsme púříchod kočky do domácnosti rozhodně nedopporučovaly? Pokud je pouvodní zvíře at užř kočka nebo pes, velmi staré, nemohoucí nebo nemocné, dvojnásob to platí, když toužíte si přinést kotě nebo štěně. V takovém případě se rozhodně vyplatí si počkat a starému kamarádovi neztrpčovat život agilním rošťákem jehož aktivitě už není schopný čelit.

Zpočátku odděleně- ideální je, pokud se pes seznámí s kočkami a zvykne si na ně už u chovatele. Dalším duležitým předpokladem je, aby pes byl vychovaný a ovláídal základní poslušnost- nejen přivolání a přerušovaný signál, ale obecně aby ho měl jeho pán pod kontrolou a dokázal ovládat jeho impulsy.

V každém případě je třeba věnovat velkou pozornost jejich seznámení a nemyslet si, že to pujde samo. Každé ze zvířat by mělo mít dostatek ptostoru a soukromí k uspokojování svých potřeb. Zpočátku se doporučuje držet obě zvířata odděleně. Aby nově přichozí měl možnost zvyknout si na nové prostředí a vytvořit si k vám vazbu. Ideální je když kočka muže mít nejen na začátku, ale napořád místnost jen pro sebe, kam pes nebude mít přístup. Ten by zase měl být vychovaný natolik, že se nebude snažit překračovat tabu zonu, kde vládne kočka.- hodit se to muže také do budoucna. I v době kdy už z nich budou dobří přátelé, tak oba budou mít možnost v klidu se najíst, a kočka se také vyprázdnit bez nebezpečí, že pes začne požíárat její bobky.

SINDY ZE ŘETĚZU                         10.12.2018

V mém srdci a mé duši měli místo tři psy. První byl součástí mého děrství, druhý se k nám zatoulat a už u nbás zustal. Potom jsme dlouhou dobu žádbného pejska neměli ani o tom neuvažovali, že by k nám do rodiny měl nějaký přijít, i když žijeme v horách a pes by sem patřil. Náhoda však rozhodla za nás.

Prcovně jsem navštívila jednu zemědělskoiu usedlost. Majitel choval skot a ovce, koně a dlší domácí zvířata, jak už to na statcích bývá,. Za jednou hospodářskou budozu jsem zahlédla malou hlavu zvířete. Bylo to poměrně daleko, takže bylo těžké určit co to je. Po návratu domu jsem musela stále myslet na to, co to vlastně by,lo a zda to náhodou nebyl pes. Myslela jsem na to i v noci. Na druhý demn jsme kvůli tomu jeli s manželem znovu na statek, musela jsem zjistit co je tam za stodolou za zvíře,. Šla jsem za majitel a ten mně tam zavedl.

U boudy na řetězu- u malé boudy na krátkém řetězu byla uvázaná Sindy krásná as roční fenka kavkazskégho ovčáka. Byla jsem okamžitě rozhodnutáí, nemůže tam zustat, musím jí ze řetězu vysvobodit. Ačkoli jsem jí viděla poprvé, nechala se ode mně hlasdit a lízala mně ruku. Její psáí pohled byl tak výmluvný, a mně se zdálo že i prosebný. Byl to její osud a moje štěstí že jsme se potkali. S majitelem jsme se domluvili rychle. Jemu k srdci nepřirostla a ani na ní neměl čas. Hlady u něho nestrádalůas, ale potravy a voda byla vše co jí poskytoval. jinak byla stále jen uvázaná u boudy na řetězu. Po dohodě jsme si jí odvezli domu. Na první vycházku nezapomenu. Šli jsme s ní loukou a na chvíli jsme si s manželem sedli na mez. oNA STÁLA,  čekala a potom se doslova nacpala merzi nás. Dala nám najevo že už je taky členem smečky.

Nelehké začátky- začátky nebyli uplně jednoduché. Sindy byla už velká a silná, nix neuměla, protože jí nikdo nic nenaučil, dělala si co chtěla. Když si chtěla hrát a skočila na mně, byla jsem hned na zemi a oblečení roztrhané, ruce samá modřina.

Na procházkách jsem se bála, že potkáme srnku nebo zajíce. Když se Sindy dostala z vodítka, svojí nabytou volnost hned využila a utekla do lesa, který milovala.- Vžy se však vrátila k nám, nikdy nešla k původnímu majiteli. Krátce potom co přišla k nám, se vrátila z jednoho takového výletu a přinesla celou kostru kachny ještě se zbytky masa, kterou někde našla a položila jí k našim nohám. vyzařovala z ní radost že nám něco donesla, tak ani nedostala vynadáno za to,. že se toulala. Jednou při návratu z procházky jsem viděla, jak do takové dřevěné polorozbořené boudy zaběhl asi patnáctiletá chlapec a za ním děvče. Sindy běžela přede mnou a chtěla se tam také podívat. Zavelelila jsem nesmíš a ona se zastavila. Jenmomže na ten povel reagoval také ten kluk,. odskočil od dívky a udiveně se na mně díval, jako co mně je do toho co oni dělají.- Tepv když uviděl Sind došlo mu, komu byl ten povel určený.-

Milovala lidi- Výchovu Sindy jsme zvládli. Naučila se všechno co jsme od ní chtěli- Duvěřovala nám. Milovala lidi, čím víc jich bylo pohromadě, tm byla štastněkjší. Jak se říká byla světa bratr. rÁDA SE předváděla. Bylůa užasný společník při cestování. Bez problému s námi cestovala našim malým katamaránem po vodě, když měla poprvé nastoupit do lodi tak se molo, které bylo zhotoveno z prkem připevněných na sudy, částečně potápělo. Čekala na břehu a na zavolání za mnou přiběha na lod. Byla ukázněná nikde nepřekážela. Autem s námi projela témšěř celou Evropu. Žádné problémy v hotelích, kde mohla zustat celé dopoledne sama, aniž by něco ničila.

Když jí bylo 12roku a přišel její čas chtěla umřít v lese, bylo to právě na svatého Miluláše, byl sníh a mrzlo. Ani v té poslední chvíli nezustavala sama. Manžel udělal v lese ohýnek a zustal s ní až do konce, kdy odešla do psího nebe.

Bylůa úžasná, věrná a velký kamarád. Milovala NÁS a my jsme milovali jí. Byla psem mého života.

POMOC JÁ SE BOJÍM!                      29.11.2018

Já bycgh naopak řekl že to je známka inteligence, snažil se muj muž mi nabídnout jiný pohled pohledu. Ne nebyla jsem rozlobená ani naštvaná,. spíš smutná a hlavně bezradná. Čiko je hodně bojácný a opatrný, nrduvěřivý vůči všemu co nezná, a že toho nezná spoustu.

Člověk by až byl blíže tvrdit, že z iuritých věcíé má strach, z něčeho možná fobii. Fbie nerovná se strach jak jsem byla poučená.

NASTUZENÍ NEBO INFEKCE?                          28.11.2018

Venku je nádherné babí léto. Slunce ozařuje zlátnoucí listoví a v parcích zmatenxy vysokými teplotami rozkvétající se keře. Dívám se na děti hrající v letním oblečení na hřišti, a malým jezevčíkem a přemýšlím o tom, že až budete čáíst tento článek, bude už všechno jinak.

Alespon jedno z mých dvojčat bude mít zánět uší nebo zánět dýchacích cest, at už vstoupím do trambaje, metra autobusu, uslyšíkm kašel lidí s nejspíš nakažlivým onemocněním průdušek. A já budu jen tiše doufat že zustanu zdravá. To vše prostě k zimě patří a všichni s tím počítáme. Ale co když začne kašlat náš pes?

Může pes jenom nastydnout? Představte si situaci která se může stát nebo užř se stala, pokud nemáte doma gaučáka tak se stala každému z vás,. Jdete si takhle se psem na procházku kolem jezírka, je zima, vy jste zachbumláni do teplého kabáítu až po krk. Pes kolem vás spokojeně pobíhá a tu se mu náhle zjeví kachna. málokterý pes odolá a málokterý majitel ho dokáže od pomyslné kořisti odvolat,. Pes se vrátí od kachny a mokrý jako myš. třesoucí se jako osika. Jdete domu, tam ho dosuchy vytřete a osušíte a doufáte, že koupel v ledové vodě nebude nmít žádné následky. Nicméně psí imunitní systém dostal tím náhlým teplotním šokem zanbrat, žádný organismus ani jeho dýchací systém nejsou sterilní, tak patogení mikroorganismy číhají a v nich vycítí příležitost. Během následujících dní se začnou množit, oslabenáý imunitní systém na náhlý zánět nestačí. Oblast horních cest dýchacích otéká a začíná produkce hlenu. Bakterie vítězí a pes začíná být apatický, pokačšlává a přestává přijímat potravu. Majitel se zcela správně vypraví k lékaři, kde vylíčí celý příběh, a je zahájena odpovídající léčba.

Psa bohužel nelze uložit se do postele a vypotit ho, uvařit mu čaj s heřmánkem a Coldrex. proto je potřeba k zvládnutí oné bakteriální infekce třeba nasadit antibiotika a klidový režim, krátké procházky a pobyt v teple. To umožní se imunitnímu systému vzpamatovat a pomocí se vyléčit našeho psího pacienta. Taková situace může nastat nejen po výše popsané koupeli, ale tak,é po prochladnutí na dlouhé zimní procházce, delčím pobytu na silném pruvanu nebo při zimním venčení právě vykoupaného psa. Hůře budou takové potíže zvládat nahá nebo krátjkosrstáí plemena. Ale nevyhne se jim ani pes s hustou srstí. Těmto zážitkum je třeba předcházet a počátat s tím, že mohou být příčinou onemocnění našeho psa. Takže ano pes nastydnout může.

Nebo je to infekce? Stejně jako máme svoje infekce dýchacích cest my lidék, mají je i naši psí miláčci. Patogeních mikroorganismu, průvodce těchto infekcí, je celá řada. Nejduležitější chorobou této oblasti je psincový kašel. název tohoto onemocnění pochází ze slova psinec, tedy zařízení kde se nachází více psu na jednom místě.- majitelé se někdy děsí po vyslovwení diagnozy toho, že jejich pers onemocněl psinkou. Tak to ale není, je to jen slovo podobné tvarově nikoli rozumově. Nicméně psincový proto, že choroba byla poprvé poprničky, sána právě tam, kde docházelo k rychlému přenosu z jednoho psa na druhého, kde byla velká kloncentrace psu, kteří zde žili společně. Prvodcem je samotný virus či bakterie.  Je možná i kombinace virového a bakteriálního agens. Většinou dojde primárně k přemnožení viru až sekundáýrně přemnožení bakterií.

K nákaze dochází nejčastěji kapínkovou infekcí přímo ze zvířete na zvíře, časné je rozšíření někdy i plošně.-  v útulcích, na cvičácích, na výstavách a jinde, Hodně to je i v psích hotelích. typickým příznakem je prudký záchvatovitý kašel. Pes dáví a vykašlává hleny či pěnu. Často se majitel domnívá, že postižen je žaludek prácě proto, že stav jeho psa připomíná zvracení. Někdy je také falešně obviněno cizí těleso v krku. Skutečným důvodem je ale otok krčních struktur a produkce hlenu. Lehké příznaky obvykle odezní sami během dvou týdnu. Závažnější mohou přejít do zánětu plic. ten je pak spojen s horečkou a výraznmou apatií., Ztíženým dchÁNÍM  a neustálím kašlem. V takových případech diagnoza zahrnuje kromě klinického vyšetření, rtg, krevní odběry. Duležitou součástí léčby je kromě podávání léčiv i klid na pelíšku. tedy krátké procházky jen vyvenčit a domu. pokud se majitel snažíé vyléčit problém jen léky z domácí lékarničky,  je třeba vyvarovat se ibuprufenu, paralenu a jiné. Bez porady s lékařem je možné podat maximálně jitrocelový sirup.

A co prevence? V exponovaných období tedy na podzim, v zimě a na jaře. je vhodné vyhýbat se situacím, kdy je více cizích psu na jednom místě. To se snadno řekne ale huře udělá. Pes musí chodit ven, kde se potkává s ostatními příslušníky svého druhu. Podobnou situací která muže být někdy nezbytnou, je třeba pobyt ve psím hotelu.

V takovém případě je vhodné psa před rozikem nákazy chránit, steujně jako je vakcinace vhodná v útulcích. nevbo v rámci předvýstavních příprav. Antigen bývá přidáván je obsažen v běžných polyvalentních vakcinací. pokud ovšem chcem,e obranu i proti přímo bakteriálnímu psincovými kašli, je nuitné zvolit konkrétní vakcínu. Obvykle aplikujeme holandský preparát, který navozuje rychlou imunitu. Pro dlouhodobý učinek je nutná každoroční vakcinace. vakcinovat doporučuji také zvířata s opakovanými dýchacími potížemi.

Podpora imunity? Z volně dostupných preparátu, které mohou výrazně pomoct se sníženou obranyschopností psího organismu, mohu vřele doporučit imunoglukany. Tat přírodní léčiva se mnohokrát osvědčila se záněty dýchacích cest. Na trhu jsou dispozici preparáty pro psy, v tomto případě lze využít i ty lidské. Dávkování je individuální dle hmotnostio zvířete, a je vhodné ho konzultovat s veterinářem. Z dalším známým léčvem z humáním medicíny je vitanmín C, na rozdílů od člověka. jehjož organismus si neumí vytvořit vitamín C, zdravá psí játra jsou naopak v prdukci této substance soběstačné. Dle mého názoru propto má smysl dotovat vitamín Couze u psu s onemocněním jater a tam, kde může zvíře z jeho podávání profitovat, třeba u onemocnění cév a krvácivých stavu.

Majitelé ovšem často, když už berou sami vitamínm C, je dávahjí i svému psovi prostě uuž je pro pocitm že dělají něcop prop jeho zdraví. V rozumných dávkách určitě neublíží. vysoké dávky ale mohou způsobit trávicí potížem zvracení a prujem. Dalším  dle mého názoru mnohem nebezpečnějším problémem, potenciálně spojenís s dlouhodobým dávkováním, vysokých dávek tozhoto vitamínu, je možný rozvoj krystaklu a kamenu. Vitamín C je totiž v organismu vylučován především močí, muže podpořit tvorbu kamenu. proto i taková zdánlivě banální věc,  jako je případná jeho vhodná dávka pro psa, by měla být konzultována s veterinářem.

KOLIK TLAPEK MÁ ŠTĚSTÍ                    28.10.2018

Neříkejte že vás to nikdy nenapadlo. Nebo že o tom tajn+ě nesníte. Nebo že jste už dokonce pevně rozhodnuti? O čem je řeč? Přece o tom, že svému čtyřnohému příteli pořídíte kamaráda.

Mít dva i více psu dnes není nic zvláštního. Zatímco dřív si malé či větší smečky pořizovali chovatelé, dnes je má nebo na ně pomýčšlí kdekdo. duvody mohou být nejruznější, od výstavních a chovatelských ambicí přes snahu udržet kontinuitu a zmírnit žal z hrozící ztráty rychle stárnoucího psího společníka až po ten zřejmě nejčastější, psu kterého máte doma, udělat radost a zlepšit mu život, s také sobě proč to nepřiznat, znásobit pocit štěstí, který z blízkosti psího kamaráda pocitujete,. Jenože skutečnost není vždy tak růžová, jak jsme si vysnili.

Psíma očima. Zkuste se vžít do té situacem, váš Maxík s vámi žije spokojeně už několik let, má u vás svůj pelíšek a svoje hračky, také vaší kompletní pozornost a přízen. Proč by měl být nadšený, když se v jeho teritoriu náhle objeví uplně cizí tvor, který si bude nárokovat všechno, co jsme jmenovali, navíc ještě bude neskutečně dotěrný a vlezlí.

PES- ZA JAKÝCH PODMÍNEK MOHU ŽÍT S ČLOVĚKEM                     22.10.2018

My psu jsme zvířata která žijí ve skupině. Musímemít vudce smečky a je nám jedno, zda je to nejsilnější a nejchytřejší z nás, nebo jestli nám vládne člověk.

lidská rodina je smečka, ve které se rychle zabydlíme. Většinou do této smečky přicházíme jako malá štěňata a postavení ve smečce rodině si postupnbě budujeme. Sílíme, rosteme a začínáme sobě i lidem dokazovat, že už jsme velcí. Zkusíme i velet a je na pánovi, zda nám vedoucí místo přenechá nebo nás usměrní a vykáže nám odpovídající stupeň na žebříčku rodiny. Někteří majitelé nás psu si neuvědomují, že ono roztomilé kousání a vrčení štěněte není jen hra., ale právě snaha o co největší zaujetí a postavení v rodině. Abychom pána respektovali a byli zvládnutelní a poslušní, musí báýt na nás přísný, důsledný a spravedlivý, naše projevy a chování jsou vizitkou pána.

Člověk který se rozhodl že bude vlastnit jednoho z nás, si musí uvědomit,. že naše společné púrtožití mu přinese spoustu radostných chvil a zážitku, ale i mnoho starostí. Vyžadujeme svůj pelíšek, plnohodnotné a kvalitní krmení,. intenzivní péči,. dslednou výchovu a v době, kdy onemocníkm,e veterinární ošetření. My psi jsme plni odkázáni na člověka. Není proto možné aby nás pán odložil nebio na nás zapoměl. Vyžadujeme každodení pozornost a péči. Pán nás musí vbenčit, nakrmit a věnovat se nám. Tím že si nás pořídí, stáváme se plnoprávnými členy rodin. Musí s námi počítat při výběru dovolené, při trávení volných chvil. T že jsme nákladnou zábavou, pomineme-li pořizovací cenu každého z nás, platí zejména o příslušnících větších plemen. Chod rodiny se musí podřídit našim nárolum a potřebám. a my se za to odměnujeme chvílemi, na které se jen těžko zapomíná.

Našim budoucím majitelum zdůrazňujeme, že jsme živí tvorové že nejsme věc, která se po čase okouká a omrzí a po čase jí můžeme odložit. Z roztomilého štěněte vyroste přítel, ale i povinnost na mnoho let. Máme povahy které je možno přirovnat k lidským. Některí z nás jsou rození bojovníci, hrdinové, jiní jsou bázlivější a opatrnější, někteří jsou pracovití a jiní líný, ale at jsme jací jsme,  vždy přinášímwe člověku své otevřené srdce, přátelství a oddanost.

CO JSEM ZDĚDIL PO PŘEDCÍCH

V době, kdy jsme žili ve smečkách mimo lidskou společnost, nebyli jsme ovlivnováni a vychováváni člověkem,. neznali jsme žádnou lidskou formu výchovy, řídili jsme se vlastními potřebami a zákony. Nad+ěji přežití měli poze silní a ostražití., a bojovní jedinci. Museli jsme umět lovit, hájit své postavení ve smečce, ubránit teritorium ve střetech s ostatními smečkami psu, či jinými druhy zvířat,. Přirozeným výberem nejlepších z nás se gweneticky upevnovali vlastnosti které člověk nepozoroval, začal jim využívat ve svůj prospěch.

¨Po mnoha tsíciletí jsme žili ve smečce, uznávali jsme jednoho vudce, vymezovali se hlasem, pachovými značkami a přímou fyzickou obranou. Budovali jsme si ložem hloubili nory a pro případ nouze dělali zásoby pro případ zahrabaných zbytku potravy. Zvcěř jsme lovili štvaníkm a nadháněním, museli jsme proto být rychlými a vytrvalými běžci, s vyn ikajícím čichem a skvělými orientačními city,l ˇXClověk nás začal využívat právě pro naší schopnost lovit a bránit svběřené uzemí. Několik tisíc let se formoval náš vbzájemný vztah. Byli jsme vystaveni výchovnému pusobení člověka, ale zachovali jsme si některé hluboce zakořeněné návyky, které jsou prop soužití s člověkem zbytečné- tvorba zásob, uprava lože, označování teroterie.- 

některé nAŠE VLOHY ČLOVĚK CÍLEVĚDOMĚ ROZVÍJEL,  jiné potlačoval a dával tím podstatně najevo základ vzniku dnešních plemen. Lidé formovali naší velikost,  tar jednotlivých tělních partií, typ ostrstění a povahové vlastnosti. Bez rozdílu plemené příslušnosti a pracovního využití jsme si zachovali smečkový způsob životam, ostražitost a schopnost brábnit sebe a pána..

PES- CO MÁM JÁ A NEMÁ ČLOVĚK                         22.10.2018

Zoologicky nás člověk zařadil do řádu šelem, čeledi psovitých,. kterou tvoří patnáct rodu. Jsme velká rodina žijící skoro po celé zeměkouli, v různých klimatických a doslova životních podmínkách. Obýváme tropické pralesy,  vyprahlé pouště, severské tundry, ledové pláně Arktidy,

Od prvopočátku vývoje se nezměnil počet našich zubu. 

Na hrudních končetinách máme většinou pět prstu, jsou mezi námi i vyjímky,  třeba norský loundhound ten má šest prstu. Pánevními končetinami našůlapujeme na všechny prsty. Někdy se štěňata rodí se zbytkem pátého prstu, který se nazývá vlčí dráp paspár, ve většině případu se musí odstranit.

Po loveckých předcích jsme zdědili vynikající čich. Kterým nejintenzivněji vnímáme okolí. Rzlišovací schopností našeho nosu je obrovská, ale u všech plemen není vyvinutá stejně. Čichová ostrost je všeobecně nižší u plemen s krátkým čenichem. Jsme obdařeni pachovou pamětí,. Člověk využívá těchto našich mimořádných schopností při lovu, v kriminalistice, při záchraných pracích, v celních službách a při vyhledávání drog,.

Náš sluch si v jemnosti s rozlišovacích schopností nezadá s čichem. Vnímáme výšku, sílu a zbarvení tonu. pro příjem sluchu je nejduležitější výška tonu, která je dána kmitočtem. Kroémě čichové paměti máme i sluchovou pamět. Hluk motoru pánova auta bezpečně poznáme od ostatních.

Anatomicky máme odlišné oko od oka člověka. Někteří lidé tvrdí že jsme schopni vidět i v tmě, ale není to prAVDA, Náš zrak je v porovnání s čichem a sluchem poměrně slabý. V šeru vidíme lépe než člověk, ale za plného denního světla náš člověk možná i předčí.