Na obloze je vždy nádherně .

 1. letecký dopravní a výsadkový pluk Mošnov

 Aurtorská práva :

Publikování nebo další šíření obsahu tohoto webu bez písemného souhlasu provozovatele je výslovně zakázáno. Porušení tohoto ustanovení bude považováno za hrubé porušení práv provozovatele webu   se všemi důsledky.    

 Létání u dopravního letectva bylo nesmírně zajímavé a nemohl  jsem se toho nikdy ,,nabažit ,, .........../Jiří Kurz/ 

AN-12  Mošnov I tato Andula patřila do skupiny Dopravního letectva      

   Úvodem : 

Mošnovské letiště​  :

Mošnov -  letiště pojmenované podle vesničky jménem Mošnov, která  byla přímo u vstupu na tehdy /vojenské letiště /. Bylo obrovské, na rovině mezi Mošnovem, Petřvaldem Studénkou, Sedlnicemi.

Přistávací dráha dlouhá 3.5 km a široká 63 m. Směr 04/22 a výška  257 m. Mohli jste přistát a odstarovat třeba 3x a pořád jste byli na letišti. Mám to letiště  stále zafixované v srdci , protože jsem tam 7 let bydlel v hotelu 10-sítka v Mošnově a  jako pilot na AN-2 i IL-14 sloužil a dojížděl do  mého bydliště v Hradci  Králové , kde jsem bydlel v rodinném domku . Nechtěl jsem se stěhovat. Dojíždění bylo drastické , ale byl jsem mladý a to létání u 1. dopravně-výsadkového pluku byla pohádka. Někdy jsem se svezl v letounu IL-14 s veliteli  od 10. letecké armády z Hradce Králové,kteří tam pravidelně přilétali na kontroly . Ideální bylo, když odlétávali domů v pátek v poledne. To mě brali vždy sebou . Byli to generálové Bolcha a Úlehla. Někdy mě autem T- 603 dovezli až před barák v Malšovicích. Díky za to. Na tomto letišti byl smíšný provoz: civilní letouny, stíhači s Mig 21 a vojenská dopravka s IL14  a  An2.  Byl ho někdy pěkný šrumec.  

Jiří Kurz

​Služba:

Při svém působení u 1.  Leteckého pluku v Mošnově, jsem se setkal s mnoha výbornými piloty, nejen dopravními , ale i stihači , kteří se z mnoha důvodů museli přeškolit na pomalejší stroje a to na dopravní nebo vrtulníky. Tím byl také narušen jejich civilní život, jelikož se museli přestěhovat z jedné posádky do druhé a rodina musela změnit zaměstnání ,děti školu a pod. Byl jsem tím postižen i já. 7 let jsem dojížděl  z Hradce Králové do Mošnova-Příbora, kde jsem na různých svobodárnách i hotelu , bydlel. Dopravní pluk byl obrovský komplex pilotů, navigátorů, radistů , palubních i pozemních techniků a dalších vojáků. Tím jsem se dostal do party , kde o různé příhody nebyla nouze. Pří přeškolování jsem létal s mnoha výbornými kapitány letounů . 

  V Mošnově vznikl pak k od 1.7.1986 -   1. smíšený dopravní letecký  pluk.

Velitel 1. dopr.-výsadkového pluku byl plk. Grolmus a později  plk. Mgr. Pešta Vladimír až do zrušení k 31.8.1993. 

Složen  ze 3 letek IL-14 a 1.letky AN-2 později  z  1. letky s An-12 a An-26, 2. letka "Turbolety" L- 410 a 3. letka - vrtulníková s Mi-17                                 

     Velitelé:  Ing. Pešta VP, Ing. Špaček,pplk.Szobi,.......................    atd.  

Ve  vzpomínkách se neustále vracím  k  dopravním letadlům, kdy  po sednutí do kabiny jsem  dostal  vždy nádherný pocit, který  lze snad jen při létání pocítit. Nastavit sedačku, dát si sluchátka, ruka na plynech, zvednutý palec, že   je vše  O.K. , no, to byla nádhera. Jiří Kurz

 Náš letoun IL-14  , okopírovaná Dakota  DC3, i tak byl výtečný a bylo z něho nádherně vidě, t.   Hlavně při startu a přistání.

                                              IL-14  

Ji

Ji

U dopravního letectva se staly i příběhy , které se vymykají všemu normálnímu. Poslechněte si jeden z mnoha  opravdu skutečných příběhů, kdy se na malých dopravních letounech sloužilo v Mimoni-Hradčanech, než byl pluk přemístěn do Mošnova: ,, Nejkrásnějš dívka na světě,,.  Jiří Kurz

Dlouholetý vojenský pilot stíhač i dopravní pilot, pplk. Miroslav Moudrý

Vzpomínka na kamaráda pilota  pplk.. Mirka Moudrého - Let do Maďarska-Tokelu

Do leteckého nebe odešel 1.11.2017

            Zpracoval Jiří Kurz

Byl to dlouholetý vojenský pilot stíhač i dopravní pilot, pplk. Miroslav Moudrý, prima chlap. Létal od roku 1949 do 1989. Celý svůj život věnoval letectví.Od roku 2002 byl členem Svazu letců České   republiky   a byl v roce 2004 oceněn medailí za zásluhy. Byl to dobrý kámoš a mnoho jsem se od něho naučil . Rád jsem s ním létal na IL-14 v Mošnově. Je autorem knihy 1. let. dopravní pluk. Čest jeho památce!

Takže poslyšte tento příběh:

Byla neděle 2.listopadu 1978, ale ne pro posádku dopravního letounu IL-14 na mošnovském letišti. Rozkaz zněl , okamžitě se připravit na let do Maďarska a přivésti zpět techniky , kteří tam pracují na opravě letounu. Já osobně jsem toto přivítal, jelikož jsem dojížděl do Hradce Králové a tuto neděli jsem stejně držel hotovost v Mošnově- Příboře.  Spojky nás svezli okamžitě a po chvilce jsme se hnali na seřadiště u hotelu Dukla  v  Příboře. Někteří měli hlavu  plnou vzteku ze zničené neděle , ale befel byl befel.

Dojeli jsme gazem na letiště  a  ve složení  kpt.letounu Mjr.Mirek Moudrý, co-pilot  kpt.Jiří Kurz, navigátor mjr. Franta Prokeš, radista kpt. Vilda Hnítka a borťák prap.Bláha jsme se nasoukali do cockpitu letounu. Let se čtrnáctkou byl pro mě vždy za odměnu a dnes velel v  kabině Mirek Moudrý , kterého jsem měl v oblibě. Byl velmi zkušený a vždy klidný. Jak jsem se usadil na pravé sedadlo a zamával rukama technikům,  aby odstranili špalky z pod kol. To jsem pak dostal nádherný pocit do celého těla. Ten zvuk motorů to byla nádhera. Mirek Moudrý mě určil první půlku letu kočírovat a tak jsem se těšil na pěkný nedělní výlet. Po staru v  8,00 hod. stoupáme na hladinu 2450 m a nasazuji na trať : Břeclav, Dunakeszi, Budapest – Ferihegy - International, Tokol , toho času v ruské správě.

Let probíhal nádherně. Jen to počasí v listopadu bylo na,, draka ,, . Byli jsme vycvičeni přistávat za minima, ale tento let byl vyjímečný v tom , že  po česku byla dohlednost 3,5 km a stále se zhoršovala. Nad Tokolem bylo obrovské kouřmo od země do výšky až  asi 150m s dohledností  800 m. Také komunikace se zemí nestála za nic. Nejdříve v  češtině, pak  anglicky a v prostoru letiště Tokolu , rusky. Ovšem řídící létání tam dnes nebyl  čistý Rus a nikdo  jsme mu nerozuměli. Jen asi každé  páté slovo. Jen navigátor  František  byl naše záchrana. Byl odborník na navigaci.

Po Budapešti, kterou jsme pod sebou ještě viděli přišlo ,, makáničko ,,. Letiště mělo  délku 2 km a bylo umístěno mezi  Dunajem a jeho ramenem v nadmořské výšce 100m. To bylo v tuto roční dobu předpokladem špatné dohlednosti.  Nasadil jsem podle Franty na Tokol, čas uplynul, maják-NDB  nešel naladit a tak zbývaly naše oči. Dispečer pomocí radaru se nás snažil navésti na přistání, ale to se opět nepovedlo-letiště jsme neviděli a tak Mirek nařídil opakovat okruh. Při druhém přiblížení mohlo dojít ke katastrofě. Opět jsme nenašli letiště a po přerušení klesání a při stoupání jsme se vyhoupli  ve výši 140m nad kouřmo a strnuli jsme. Napravo  od křídla se vynořily  2 komíny , které nás o několik metrů převyšovali. Byly z nějaké továrny v obci Halasztelek. Stačilo být pár metrů napravo a katastrofa byla jasná. Začal třetí pokus a zachránil nás navigátor Franta Prokeš. Uviděl zem a i letiště a malým okruhem jsme nakonec bez závad přistáli. Techniky jsme naložili, pár hodin to trvalo a domů jsme se vraceli za tmy. Po cestě jsme dostali pokyn od dispečerské služby na mezipřistání v Brně a pak už bylo vše OK. Čtrnácka /IL-14 /jako vždy, odvedla dobrou práci a já jsem opět poznal jak je nádherné a důležité býti v  osádce s ,,  Moudrým,,  šéfem  nejen  podle jeho jména.

Zpracoval Jiří Kurz

Nejhorší katastrofa , která se udála    u 1.dopravního pluku v Mošnově kdysi dávno.

Vzpomínka na kamaráda Laco Antoše.

V Mošnově u dopravního pluku  se v tu dobu létalo na  bezpečných a oblíbených  IL-14. Později jsem tam dlouhých 7 let na letounech AN-2 a IL-14 létal i já. Havarie a katastrofy nebyly na denním pořádku. Letoun byl velmi oblíbený a spolehlivý. Jednou za čas se na něm prováděly revize i opravy. Opravy  se prováděly na letišti v Přerově, jelikož v Mošnově nebylo na takové práce vybavení ani  prostory.

Tento den roku 1964, o kterém píši z vyprávění,  letěl letoun  IL-14 z Mošnova do Přerova, do revize. Za kniplem seděl zkušený kapitán letounu,  mjr. Emanuel Mikšík-velitel letky. Další lidé v osádce byli: druhý pilot   kpt. Franta Teplý, navigátor npor. Laco Antoš, radista kpt. Zbyněk Flek a palubní technik  kpt. Bohouš Janke

V Přerově museli čekat na vyřízení formalit a poté převzali jiný letoun a čekali na start do Mošnova kvůli  zhoršení počasí. V tu dobu se na osádku snesla snůška 3 problémů: Museli letět domů ve 100 m, jelikož bylo této oblasti  letecké cvičení a překáželi by stihačům. Ti stejně nelétali, protože počasí bylo na minimech. Druhý problém byl, že osádka byla tlačena domů okamžitě,aby se nový letoun mohl  zúčastnit oslav SNP. Třetí tlak na osádku ,vlastně na kapitána letounu , byl osobní, rodinný problém mjr. Do letounu nastoupili i další cestující.Takže po povolebí startu  se vydali domů v malé výšce  ,,po zemi,,. Vzdálenost to nebyla velká a doba letu asi 40 minut. Ale ty mraky, stále tlačily letoun stále níž a níž. Emanuel tuto trať znal nazpaměť a navigátor Laco Antoš jakbysmet.

 Mapu nepotřebovali, znali každý kopeček-vždyť tuto trať zde létali tolik roků. A tak si to čtrnáctka spokojeně brumlá pomocí 2 hvězdicových motorů a kluci se za chvíli vidí doma. Ještě chvilku a narazí na telegrafní dráty, které se táhnou až od městečka Hranice skoro na práh dráhy a pak podle nich půjdou na přistání z přímky. To si asi říkali v duchu, jako my všichni, když jsme se do této situace dostali a hnali se za mlhy domů. Stačilo by ohlásit dispečerovi na věži v Mošnově,, : je to pod minima stoupu na větší výšku, nic nevidím a povolte let  za IFR.Tedy dle přístrojů. To už se nikdo nedozví, proč to neudělali.   20 minut  letu před letištěm Mošnov  je kopeček  Stará Horka-Starý Jičín a na něm bylo kdysi travnaté letiště pro kluzáky. Tento kopeček vyčnívá mírně nad terén a to kapitán letounu Emanuel Mikšík přehlédl. Náhle rána. Narazili do kóty 380 u obce Hůrka, 6 km západně Nového Jičína. Letoun se rozpadl a okamžitě zemřelo 10 lidí. Mimo osádku i cestující Jiří Juštík, ing. Jan Sklenář, Antonín Šída, Josef Harabiš a  pan Sehnal. Zemřel můj dávný kamarád,  navigátor Laco Antoš. Stalo se to 22.8.1964 a pomníček v Příboře nám tuto nemilou katastrofu připomíná.

Byla to nejhorší katastrofa, která se v Mošnově udála.

Čest jejich památce .  Jiří Kurz

Nebezpečný  let  do Kyjeva a  Astrachaně -  Jiří Kurz

,,Davlénie 765 ,, ne to není možné,ale přece po chvilce zaváhání nastavujeme tento tlak na výškoměr letounu IL-14 a ze třiceti /což znamená/ 3000 m výšky, klesáme podle pokynů  ,,posádky,, /sestupový lokátor / na letišti, přímo na přistání.Po patnácti minutách kola čtrnáctky  olízla asfalt a už zcela za tmy  jsme v deltě řeky Volhy, ve starodávné Astrachani. Vyhrnuji rukáv kombinézy  a odkrývám svítící ciferník Lemanek. Za devět minut 21,00 hod. Posádka Karel Jezdínský, Jiří Kurz, Miroň Chmelař, Vilda Hnitka, Jirka Dvořák/, je na zemi. Druhá osádka přístává  po pár minutách za námi.

Z pilotního hlediska máme dva dojmy za sebou. Přistání 10 m pod hladinou moře a čas posunutý o 3 hodiny dopředu. Po rozednění nás čeká mnoho dalších objevů v půlmilionovém městě na pobřeží Kaspického moře. Přiletěli jsme sem pracovně a dá se říci utajeně. V tu dobu, v roce 1980 bylo ještě vše tajné,až moc. Startovali jsme z Mošnova a vezli sem nevystřelenou , nevybuchlou raketu ,,vzduch-vzduch,, s kterými kluci ze žateckého letiště trénovali ostré střelby nad Baltem. No a jedna byla vadná-ruské výroby a na kontrolu šla do Astrachaně. Trať letu byla naplánovaná přez Lvov-Rostov-Kyjev-Astrachaň. V tu dobu bylo nutné na první zastávce převzít pana ruského letovoda-majora ,,tak zv.medvěda,, který nás prý musel doprovázet z důvodu našeho zabloudění. Mínění jsme měli jiné, protože po přistání s námi musel na WC, do hotelu na pokoj  a všude kam jsme se hnuli. Pro mě osobně tato kontrola mohla mít katastrofální dohru, vyloučení z létajícího personálu, propuštění do civilu a možná i něco horšího.

Co se stalo: Ten rok jsem odcházel z  Mošnova a let jsem dostal za odměnu. Jedna trasa tam, byla asi 12 hodin a let byl zajímavý a vybočoval z pravidelné rutiny létání u pluku. Vlastnil jsem kameru Admiru 8 mm a protože to byl můj koníček a skoro poslední let na vojně, chtěl jsem mít památku. Po trati nebylo moc nic nenormálního a počasí výborné.

Astrachaň - 1981-  Jaroslav Balát,  Fedor, Miroň Chmelař, Svačina, Hnitka, Laco Ťažký, Karel Jezdínský, Jan Hanák,  Jiří Kurz .

Blížili jsme se k Borispolu-letiště Kyjev. Já přistával z pravého sedadla na pravou kyjevskou dráhu. Vzadu jsem viděl stojánku vojenských letounů a ve sluchátkách zaslechl radio-hovor ruského pilota z IL-76, který prováděl okruhy a stále něco prověřoval. Já zaparkoval, kluci sbalili věci a odcházeli do haly i s ruským doprovodem. V tu chvíli mě napadlo : vyndej Admiru 8 mm kameru, lehni v kabině na podlahu, přikrej se kožíškem a až ta obrovská obluda bude pojíždět kolem tebe, nafilmuj si  ji. Podotýkám , že v tu dobu bylo nemyslitelné na letišti míti kameru, nacožpak v SSSR. Další nemyslitelnost byla filmovat super moderní letoun , který byl právě ve zkouškách. Ale pocity ve mě přerostly. Tak se stalo,že jsem toho nenechal.Vše nalíčeno a už už  mačkám spoušť mé kamery Admiry. Najednou zaslechnu za mnou ve trupu šramot . Instinktivně se otočím a ruský major stojí pár metrů za mnou v prázdném trupu. On se vrátil  podívat  proč nejdu a co dělám. Nevěřícně na mě kouká co to vyvádím, proč ležím na zemi a já už si v duchu balil švestky a připravoval se na ,,gulag, někde na Sibiři. Čekám jak zařve ty ŠPION  a dá rozkaz ,,odevzdej kameru,, ale ono nic. Jelikož jsem byl tak zabalenej do kožíšku, tak si té kamery nevšiml. Něco jsem zamumlal o hledání spadlé mojí kabely a ochotně a jsem ho následoval za ostatními. Do dnešního dne o tom nikdo neví, ani osádka. Ze současného hlediska by to byla pro nový letoun a letiště obrovská reklama, ale tenkrát byla jiná, divná doba. Stejně jsem nic nenafilmoval, protože se zasekl film.

Druhý den už jsme byli ve městě, které nebylo bílé jako Ostrava, Lvov nebo Kyjev, /zasypané sněhem/, ale všude byla cítit step, sůl a příchuť moře. Zajímáme se o vše co nám je dostupné i když jsme ubytováni na letišti dvacet kilometrů od města.Je zajímavé a poučné vidět jak zde žijí lidé,jak pracují , baví se , jaké mají národní zvyky,co jedí a jaká jsou děvčata.Uprostřed města nás láká starobylý bílý ,,Kreml,, ,který vévodí celému městu.Ulice jsou plné lidí,na naše poměry nikde žádné náměstí, ale Volha se svým přístavem je obrovská a přitažlivá. Jsou lidé,kteří se za celý svůj život nepodívají dál než do vedlejší vesnice a v tuto chvíli jsme rádi, že mezi ně nepatříme. To si člověk uvědomí ,až když je tři tisíce kilometrů od domova a zvláště na některém historickém místě. Vše si zde bez obav filmuji, chodím ráno na pirožky, nakupiji maličkosti, které v tu dobu u nás nebyly/kalkulačky/a po pár dnech přišel rozkaz k návratu. Trať Rostov-Kyjev-Košice-Mošnov/Ostrava/. Ještě tradiční čaj a vodka do kufru. Po startu točíme na kurz 287 stupňů k domovu.

Nabyla by to ani správná cesta, kdyby nepřišly komplikace. Po dvou hodinách letu,není žádné ,,čisté nebe,, jak nám popřál astrachaňský dispečer, ale Rostov nebere na přistání a na všech okolních letištích je ,,tumán,, zákaz přistání. Začíná noc a nám dochází palivo. Po dlouhém prověřování vhodného letiště pro přistání se nám podařilo okusit  beton v milionovém Dněpropetrovsku. Vlastně to bylo na Ukrajině a dnes to jsou místo letiště asi trosky, jelikož právě tam se bojuje. Za trochu strachu to ovšem  stálo. Letiště bylo opět moc utajené a společné s armádou. Vzadu byly zaparkované vojenské stíhačky , přikryté plachtami.Tak jsme museli zaparkovat dost daleko od haly. Autobus přijel až k nám, k éru. Pohoštění bylo v jednom z nejlepších hotelů na Ukrajině. Zárověň se nám naskytla možnost podívat se jak se baví mladí lidé na tanečním parketě. Kolegové mi dají doufám za pravdu , že tenkrát jsme se cítili bezvadně. Návrat druhý den proběhl už normálně i když pojíždět mezi tolika velkoletadly / Il-86 ,Tu-154 / také nebylo k zahození. Ukrajina - Kyjev byl zdrojem výroby těch největších kapacitních letounů  , které komerčně létají dodnes a Ukrajina - konstrukční letecká kancekář Air-Antonov je fakt ve světě známá letouny An- 2 , AN-124 , An-225. Do tohoto se vejde i obrovská lokomotiva a kdysi na jejím hřbetu zkoušeli převážet vesmírný BURAN. Cesta skončila,úkol byl splněn a v nás zůstalo pomyšlení, že to byla možná poslední cesta staré, dobré čtrnáctky/ IL-14/ tak daleko. No a vánoce jse nakonec stihl  jen tak tak  pomocí  několika vlaků s přestupy v Přerově  a Pardubicích. I to se stává o vánocích . Jiří Kurz

Bylo mě ctí- Díky za prohlídku . Jiří Kurz  "na prvním místě je spokojený čtenář"