Na obloze je vždy nádherně .

                            

 

            

Tento  příspěvek  není  obhajobou  útočného  bojového   nácviku  ,  ale chci vám představit  piloty, kteří  by dokázali za všech povětrnostních podmínek  ochránit  naší republiku , tak jak to umí dnes kluci na J 39  Gripenech.  Není to nic agresivního ,  jen ukázka pilotního  umění a také smutné vzpomínky na daň ,  kterou někteří  piloti zaplatili svým životem. V tu dobu se létalo jen na letounech co zobrazuji.  Jiří  Kurz                      

 

 ,,  Přepaďáci ,, : Piloti na nadzvukových        Mig-21.

   Foto poskytli : Ing. M.Neuberg, J. Růžička, Vebr, Rož, Novosad, Mitana,Vlach, Kozák Ivan, Robek.

  Aurtorská práva :           

Publikování nebo další šíření obsahu tohoto webu bez písemného souhlasu provozovatele je výslovně zakázáno. Porušení tohoto   ustanovení bude považováno za hrubé    porušení práv provozovatele webu   se všemi z toho plynoucími právními důsledky.             

 

   

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tento  příspěvek  není  obhajobou  útočného  bojového   nácviku  ,  ale chci vám představit  piloty, kteří  by dokázali za všech povětrnostních podmínek  ochránit  naší republiku , tak jak to umí dnes kluci na J 39  Gripenech.  Není to nic agresivního ,  jen ukázka pilotního  umění a také smutné vzpomínky na daň ,  kterou někteří  piloti zaplatili svým životem. Jiří  Kurz                      

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Přepadoví piloti byli piloti, co létali  hlavně,, vysoko a rychle,, na Mig-19, Mig-21, 29 .  Byli to  jistě jedni z nejlepších pilotů. Jejich lety  dle  lokátorů pozemních i vlastních,  bylo jedno z nejnáročnějších povolání. Mnoho jich zahynulo na Mig-19, který  sice měl 2 motory, ale typ byl rychle vyvinut a asi ,,dělán horkou jehlou,,. I tak byl  u pilotů oblíben..

 

 

Noční let  na střeby  BALT 

Předkládám tento příběh - ,,Noční let na Balt,, a vždy si uvědomím tu nepředstavitelnou odvahu a    umění. I tak je to někdy nad lidské síly provést let bez vady a v pořádku přistát . Prosím čtěte tento příběh pilota Daňka a jeho obrovskou odvahu , která  se proměnila v havárii a později v katastrofu. Čest jeho památce.

Letoun na stojánce  a pilot před startem

 

 

 

 

 

 

 

Pojďme si tedy připomenout tuto činnost jedním letem dne 28. 5. 1983, kdy k ostrým střelbám na Balt  mířil letoun

Mig-21 PFM    z 11. SLP v Žatci.   Ve 22.40 hod. startuje ze žateckého letiště za ztížených podmínek /mraky a dohlednost je na minimum /, pilot pplk. Vladimír Daněk. Let rychlostí 900 km/hod. netrvá dlouho. Zanedlouho je nad Baltem. Tento prostor slouží jako letecká střelnice pro nadzvukové letouny Mig-21. Pod křídly má radiolokačně naváděné rakety RS-2US, jejichž použití je pro odpal na vzdušný cíl, nejvíce obtížné. Tyto střely naváděné po paprsku radaru, vyžadují sledování cíle téměř až do momentu zásahu. V případě předčasného odvalu ze zteče, došlo někdy k vychýlení rakety z tohoto paprsku a v drtivé většině i k minutí cíle. Piloti proto občas riskovali a tuto 4 km hranici v případě střelby s RS-2US vědomě překračovali, aby splnili úkol na 100 %.

Je noc a dnes také zkušený pplk. Daněk při střelbě  našel i dosáhl vzdušný cíl a bude střílet v mírném stoupání obě rakety za sebou. Sleduje cíl asi 6-8 sekund. Poté začíná prudce točit, zvyšovat na  rychlost 1 000 km/h a klesá do  výšky 7 500 m zpět nad pevninu.

Co to je , co se to náhle  děje ? Náhle jej překvapilo nepříjemné ticho v kabině. Pilot Láďa urychleně zkontroloval hodnoty na přístrojích a zjišťuje klesající otáčky motoru spolu s nízkou teplotou výstupních plynů. Oznamuje své potíže na velitelské stanoviště do Žatce.

Motor vysadil. Celkem třikrát se pokouší motor nahodit, ale nepodařilo se to. Ve výšce 3 000 m vlétl do mraků a situace začínala být kritická. Mig-21 s nepracujícím motorem ztrácí asi 30 m/vt. Ve 2 000 m pilot pplk. Daněk dostal rozkaz k provedení katapultáže, který potvrdil, ale s jeho provedením chvíli čekal. Nechtěl se střílet nad mořem. Jeho ,,jednadvacítka,, se najednou vynořila z oblačnosti a pilot pod sebou viděl světla. Byl nad pevninou-hurá. Na výšce 1 700 m natočil letoun do tmy, zapřel se na sedadle a zatáhnutím za červená madla se vystřelil z plachtícího letounu. V následujících chvílích se odpoutala sedačka KM-1 a pilot se ocitl na padáku.

Na padáku se ale snesl přímo do skleníku  botanické zahrady ve městě Greiswaldu a propadl se sklem dovnitř, naštěstí bez vážnějších zranění. Po chvíli zjistil, že není moc zraněn  a kromě toho i to, že objekt je uzamčen. Vyšplhal se ven po šňůrách padáku a vydal se k hledat telefon, aby se ohlásil. Jeho letoun dopadl do pole 3 km od města. Kryt kabiny se roztříštil na  ulici města  a  sedačka dopadla na na střechu jednoho domu. Zbylé trosky „ jednadvacítky,“ zničené po nárazu ještě požárem. Po kontrolách byla  nalezena příčina vysazení motoru. Stalo se toto. Do nasávacího ústrojí totiž letoun nasál malý padáček, který na bombě  M-6 vytahoval hlavní vrchlík. Ten se  v klesání oddělil  a  byl větrem hnán od moře k pevnině, proti  klesajícímu  stíhači. Tato neuvěřitelná náhoda se, ale dnes povedla kladně  a Vladimír si zachránil život rychlou reakcí a bezchybnou katapultáží. Pplk. Václavu Daňkovi se, ale stejně Mig-21 stal nakonec osudný. Dne 21. 4. 1988 již jako náčelník oddělení stíhacího letectva PVOS prováděl let u své bývalé jednotky – 11. SLP v Žatci. Jeho Mig-21 PFM se  během provádění akrobacie, dostal do nezvyklé polohy, kterou pilot nevybral a  zřítil se na  pole u obce Dolánky, blízko  Žatce.

Nebe si opět vybralo zbytečně  svoji daň. Jak vidíte i obyčejný let na střelbu může přerúst v obrovskou katastrofu. Opravdu to neměli ,, Přepaďáci ,,  zadarmo.

                    

  ´´1. SLP´´ České Budějovice , zvaný  ´´ Zvolenský 

   František Fajtl  byl  první  velitel pluku  tohoto  pluku.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Každý letecký pluk v naší republice měl obrovskou historii a dalo by se o něm napsat mnoho knih o zážitcích pilotů, techniků, operátorů a pod. Tento útvar byl prvním stíhacím  plukem u nás a také posledním stíhacím plukem. Byl založen v roce 1944 v SSSR  jako ´´1.čs.stíhací letecký pluk´´ a velitelem byl legendární pilot Fajtl. ˇPiloti létali na LA-5 a 7. Po válce se přesunul pluk do Mladé a pak do Č. Budějovic. V 1951- přeškolení na Mig-15 pak Mig-19 , Mig-21. Zejména na Migách -19 to měli opravdu těžké a o havárie nebyla nouze.

 

Velitelé: Koza,Kriško,Kúkel,Krist,Hájek,Suchý,Krejča,Bolcha,Šrámek,Kolouch,Mařík,Gombík,Vyhnálek, Zábranský,Havel.

 

                                                                                                                                                                             

                                                                                                              

                           

 

 

 

 

Barabáš,Palečný,Polášek,Faix,Tužimský/ akrobatická pětka /            Žatec - Zdroj S. Vysloužil        

           

Necvičili   bombardování a  střelby na pozemní cíle, ale přepady  vzdušných cílů  za každého počasí.Trénovali, ale i přepady nízko letících, pomalých cílů, což u typu Mig-21 bylo velmi nebezpečné.Přepadoví  letci prováděli  obzvláště náročnou leteckou činnost  ochranu našeho vzdušného prostoru.   Pojďme se na ně v klidu podívat jak to dělali a kde sloužili.

Přepadové letouny Mig-21 PF měly lokátor a pilot sledoval cíl v tubusu při konečném zacílení. Nemusím vysvětlovat co to bylo za nervy pro pilota při rychlosti 9000 km/hod. se řítit na cíl v mracích, v noci a vůbec jej prakticky nevidět. Navedení k cíli  provádělo velitelské stanoviště, dle lokátoru a bylo za pilota a letoun pod přísahou zodpovědné.

Letovodi tohoto VS/velitelské stanoviště/ zodpovídali za úkol, a byli ve stejném stresu jako piloti až do vzdálenosti od cíle, asi 4 km , kdy pilot ohlásil, že cíl vidí. Po oznámení od pilota ,, cíl vidím,, přebíral zodpovědnost pilot. Po zamíření dle vlastního lokátoru, provedl odpal raket a ve 4 km od cíle udělal odval, odpoutal se zvýšil rychlost na 1000 km/hod. a nasadil kurs domů.                                                                                                                                                                     

 

Sloužil jsem v Mošnově s Františkem Hennem a rád poslouchal jeho  napínavé vyprávění o službě v ,,hotovostích,, v  Č.  Budějovicích a také o  přepadech v noci v mracích i  taktických cvičeních. Služba byla velmi zajímavá a náročná. Připomenu jen třeba katapultáž ihned po startu L.Petráka a otevření jeho padáku až v 50 m, byla bravurní záležitost a to uměli i kluci z Bechyně a ze Žatce. I Franta Henn ,,Machýrek,, musel ze zdravotních důvodů odejít na letouny AN-2 a další dopravní letouny  ve  Kbelích a pak na vrtulník k výzkumáku také ve  Kbelích. Vzpomínal na Cyrdovu letku a přepady nad oblaky.

 Sloužili tam také :

Sedlář,Petrák,Kopřiva,Brtna,Bambera,Střítecký,Sáček,Povolný,Majer,Horn,Němec,Kolouch,Falt,Hevier,Oberfalzer,Lenc,Neliba,Martének,Voráček,Janovský,Valášek, Vilém Kryštof.

 

 

Přepadováletka:,,Cyrdova,,Průdek,, Barabáš, Oberfalzer, Vebr, Voců,Vořechovský,  Neliba, Hlavica

dole zleva: Heviér, Vilém Kryštof, Strakoš, Presl, Franta Henn, Hort, Figura, Jeřábek.Pořadí zřejmě není v souladu s fotkou.        

Pluk  byl zrušen 31.12.1994 jako poslední stíhací pluk v našem letectvu.

 

  17. SLP.  Hradčany

   Foto: Jaroslav Strnad ,  Mirek Henzl

     Průzkumný roj : Kabelák ,Wiegert, Moudrý,Trubák, Fencl,Turček, Piza

 

 

Působí od října 1955, kdy byla dostavěna nová betonová VPD, téměř absolutně rovná, umístěná 4 km jižně od města Mimoň v nadmořské výšce 275 m nad mořem, široká 80 m, dlouhá 2 500 m, uprostřed krásných borových lesů. Ve výzbroji měl pluk letouny MIG-15, průzkumnou verzi  MIG-15 bis R, UTI MIG-15, Arado Ar-96b a Jak-11.  

Velitelé pluku ,, 17. SLP ,, : mjr. Ing. František Dolíhal, mjr. Karel Otáhal, mjr. Ing. František Skácel, pplk. Ing. Vladimír Nývlt a pplk. Ing. Jiří Kubů do zrušení útvaru.

Původně využívala letiště s travnatou plochou Československá armáda. Po roce 1938 sloužilo letiště německé armádě a po roce 1945 sloužilo území Ralsko jako vojenský výcvikový prostor Čs. armády s letištěm Hradčany. Po roce 1968 bylo letiště užíváno také pro sovětské vojenské letouny MIG - 21  a vrtulníky MI-24.Sovětská armáda Ralsko opustila v 90. letech minulého století a od té doby je areál o rozloze 170 km2 nevyužitý a chátrá.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pluk zrušen 1964, jelikož na jeho místo přišli letci z SSSR. Většina pilotů byla převelena do H.Králové Mošnova , Žatce.

                                          

 

,,4. SLP,, Pardubice

stíhací letecký pluk „Slovenského národního povstání,,.

  Foto poskytl : Jiří Pešava /fotoalbum/

4.stíhací pluk Pardubice : velitel plk. Šejna 

Kdo  z pilotů sloužil zde, ten si to pochvaloval. Nádherné letiště,blízko do města, pěkná svobodárna, pěkné okolí, blízko do Prahy.

Velitelé : Doskočil, Lacina, Miklošík, Neuberg, Racko, Váňa, Hofman,  Olejník,Šejnoha, Maló. 

Pardubické letiště bylo domovem pro 4.stíhací letecký pluk po dlouhých 35 let, od roku 1954 do roku 1989. Ze všech leteckých jednotek tu zůstal po nejdelší dobu. První velitel pluku byl mjr. Oldřich Doskočil a piloti od 1954  létali na Mig-15- a na nové  betonové dráze. Přišli z Líní.

        

 

 

Kolektiv  VS- naváděcí stanoviště Pardubice.

Vrabec, Jarkovský, Říha, Vágner, Šašek, Mansfeld, Mrkva, Erban, Koutský, Dražil, Fojtík. 

Toto byli ti kluci co prováděli navádění v místnosti za mřížemi, v prvním patře baráku u staré brány. Byli to frajeři a uměli to.

 

Uvádím jeden případ: 

Hejda a Eicheman : Je to typický případ pro navádění.

27.3.1968 došlo u 4.slp k letecké katastrofě – srážce dvou MiGů-21F (útočník letoun mjr. Václav Hejda, cíl letoun npor. J. Eichelman). Mjr. V. Hejda srážku nepřežil, npor. Eichelman se katapultoval z neovladatelného letounu.

 Piloti prováděli nácvik leteckého přepadu ve výšce 11.000 m na trase Pardubice - Dobřany - Trenčín - Pardubice. Oba letouny dopadly v blízkosti Pelhřimova. Podle vyšetřovací komise byla příčinou tragedie skutečnost, že se stíhač přibližoval k cíli v poslední fázi zteče příliš vysokou rychlostí (pravděpodobně kolem 900km/h), že neohlásil ztrátu cíle a že odval od cíle byl málo energický. Komise upozornila i na fakt, že pilota mohlo zmýlit zadní bílé světlo stíhaného letounu, které zaměnil za hvězdu, neboť křídelní osvětlení nebylo při pohledu zezadu vůbec vidět. To potom bylo vyřešeno s výrobcem letounu. Dále byly za další příčiny katastrofy označeny nedokonalost infradalekohledu SIV-52. Pilot od VS také nedostával pravidelnou informaci o vzdálenosti od cíle.

   

1.letka: prosinec1974:Hendrych,Pešava,Tamáš,Kalousek,Mrázik,Crha,Padělek, Dobrozemský,Havlík,Zárnecký /VL/

       Listopad 1983- Pešava, Kunert, Laboš   

                              

Sedím ve vlaku Praha-Ostrava, když  si do kupé přisedá Mirek Hudec a rozvine se pokecáníčko o :

Šejnohovi,Starým,Knězovi,Nocarovi,Kalouskovi,Rackovi,Neubergovi,Pešavovi, Kuběnovi,Zemkovi,Tomanovi a dalších.Tito snad všichni zažili krkolomné příběhy s 

kataputáží, vysazením motoru, ztrátou orientace podobně. Do Ostravy, kam jsme oba dva jeli, jsme to vše neprobrali.To dá rozum. Za tolik  let činnosti na Migách 3 typů se toho stalo dost. I Mirek Hudec měl katapultáž a ze zdravotních důvodů odešel na dopravní IL-14 do Mošnova a pak do Trenčína.

Také Jirka Pešava si prožil své:

 

 

 

 

   

 

 

 

Jirka Pešava u svého letounu Mig-21 PM

 Habart, Brož,Pupiš,Tamáš. /nálada dobrá           Piloti před odletem na střelby do Ruska

Hřebačka v kabině Mig-21 s techniky : Lebduška,Jaroška,Varhaník

 

Noční výbuch nad Pardubicemi  /vzpomínka na kamarády /   

Nepíše se mi to zrovna dobře, ale u letectva byl tvrdý život. Ne jen prachy, holky, pití jak se mnozí civilové domnívali. Byla to každodenní dřina, šprtání, honění po hřišti, nácviky v Malackách a o těžké práci velitelů letek a pluků ani nemluvím. Ti byli 2x více a rychleji opotřebovaní než normální mladší a starší piloti. Byla na nich obrovská zodpovědnost a velitel letectva si nebral servítky.Okamžitě po průšvihu padaly hlavy. Nejtěžší to snad měli velitelé na všech stupních, co řídili provoz - ŘL /řídící létání/. Zodpovídali ten den co se létalo, za všechno. Přeřeknout se nebo přehlédnout něco, byl okamžitě karambol.

Začíná příjemná noc  a  kolem dvacáté hodiny startuje na ,,orieňťák,, Milan Pecák.

Milan startuje a žene se do stratosféry směrem na Moravu: Jihlava – Brno a dále. Mig to umí a po startu dokáže  stoupat  200m/sec. Nahoře je v mžiku. Horší to s kvalitou materiálu jeho letounu. Milan na 12 000 m s úžasem kouká na palubní desku a všechno je jinak. Jiná výška - byl na 12 km najednou mu to ukazuje 15km a i další přístroje se odchylují od  toho  co měl před chvilkou. Zjišťuje závadu a hlásí ji ŘL ten dává rozkaz nechat toho a návrat domů. Přepnutí na zálohu nepomohlo a Milan Pacák – pilot už zkušený na tomto letounu vlastně neví  jak rychle letí a v jaké skutečné H.Nejhorší ale  je, že je noc. Na nic není vidět. Řídící letání se rozhoduje pomoci mu dalším letounem, který by ho ve dvojici stáhl na zem. Startuje na pomoc Láďa Homola. Jistě, běžná věc ve dne, ale ne v noci. Letoun má jen 3 světélka-na konci křídel a v zadu. Vidět toho není moc.  Jak držet skupinu?  To věděl, ale jiná možnost není jen katapultáž.  ŘL spoléhal na perfektní zkušenosti Milana a Ládi Homoly, který se k němu okamžitě  přiřazoval. Našel ho, předletěl a šel do vedení. Oba zapínají palubní světlomety, aby se trochu viděli.  Být jasná noc, povedlo by se přistát, ale nebyla.

Výbuch:

Oba letěli trochu na východ od pardubického letiště, aby se levou zatáčkou  dostali na  kurz 270 stupňů na finále a pokusili se zklesat a sednout. Toto se nikdy a nikde netrénovalo. Jsou první v republice a snad na světě s nadzvukovým typem letět v noci ve skupině. Ještě si kontrolují ukazatele přístrojů a ty ukazují v tuto chvíli u obou shodně. Přesto ŘL dává pokyn pokračovat ve dvojici. Začínají točit doleva na přistávací kurz 270 stupňů a v tom se to stane. Milan se neudrží, protože pořádně nevidí  a naráží do vedoucího. Následuje obrovský výbuch, který je vidět na desítky km daleko. Oba dva hoří. Milan se stačí katapultovat a dopadá na padáku do lesa. Láďa zahynul. Byl vymrštěn z kabiny v bezvědomí a těžce zraněn dopadá na zem. Padák mu otevřel sám KAP. Bohužel v nemocnici zraněním podlehl. Shodou okolností jeho žena byla zdravotní sestra a byla s ním. Ale ani to nepomohlo. Létání si opět vybralo svou daň.

Jiří Kurz

,,4. SLP,, byl zrušen k 31.7.1989.

 

                                 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

9. SLP    Letiště  Bechyně       

Piloti z Bechyně /Čuba, Borek, Patrik , Wohráb/  akrobatický box  na letišti ve Zvoleni v roce 1964 a další piloti..              

  Plk. Ing. Míla Neuberg -velitel divize v Bechyni - v době kdy tam létal  na Mig-21                                        

Letiště vystavěno v roce 1953 - 45 na holé ploše. Provoz s Mig-15 zahájen v roce 1955. Pluk  ustanoven v : Mladé a pak přemístěn do Č.Budějovic.  Po  dokončení     bechyňské plochy přesunut do Bechyně.

U  pluku piloti létali od roku 1959 na Mig-19 a od roku 1965 na Mig-21F. Byli to vynikající nadzvukoví piloti. Zůčastňovali se mnoha ukázkových leteckých dnů. Sloužili na trochu odlehlém letišti,  ale s pěknou přírodou kolem.Jako první u nás nacvičili a předváděli 15-ti členou skupinu s Migy-15 a později 4-box s devatenáctkami vedený pilotem Patrikem a později i box na Mig-21. Sídlilo zde i velitelství  letecké divize. Velitel divize byl Ing.Plk.Neuberg. V roce 1983 se zda natočil letecký film  ,,Pod nohama nebe,,.

Velitelé:Fros,Hradecký,Pazdera,Vtelenský,Knaus,Dokoupil,Štorek,Kubizňák,Škvarda, Padělek,Švantner,Šamaj,Rada, Ing, Josef Diblík.

Foto poskytl : Ing.Míla Neuberg a Ing.Ivan Kozák,Ing.Jirka Havlíček

Zdroj: Ing. Neuberg   

 

  Piloti na Mig-21    

                                                                                                                                                      :

Sivera ,Moťka, Havlíček, Šeiner, Lanči, Vondroušek ,Beran, Žídek, Kavka, Dvořák, Hakl

 

 

 

 

         Doplněk  :

          Pravděpodobně léto 1969, Škvarka a Olejník vyřazeni 1968

• 1967 OK. Když jsem přišel k letce, byl už na štábu pluku, stejně jako Hladký a Vít. v roce 1974 odešel se Siverou k 6.sbolp do Přerova,
• Pavel Cabal Sr. další foto u Mig-21 (pfm) není z roku 1967, Machourek (přeložen k 5.slp Pardubice, Lanči a Vondroušek odešli od 1. letky (kde jsem byl od srpna 1969 i já) k 3. letce na pfm až v létě roku 1970 (navíc Vondroušek vyřazen až v roce 1968), pravděpodobně první polovina 1971, od září bych na fotce byl i já
• Pavel Cabal Sr. Bechyně 9.slp čert na čumáku byl ještě, když jsem přišel do Bechyně, mix pilotů 2.letky a 1.letky, od čumáku: Vestfál, Zahradil, Olejník (ne Volejník), Krischke, Makovec, Lněnička, Vítek, Šťastný, Wohlráb, dole dřepí : Šenkýř, Micka (ne Mícha), Kvítek, Škvarka, Borek. Grézl na fotce není

    

       

 

 

 

 

   

 

        1.přepadová letka

                      

  Zdroj . Pavel Cabal , Janko Mokoš   

Beran,Žídek,Moťka,Dvořák,Lanči,Havlíček,Hakl-sedící:Šeiner,Kavka,Sivera, ležící:Vondroušek  /při LTC/

 

1967-Přepadováletka:zprava:Tlamicha,Hakl,Šeiner,Vít,Dvořák,Žídek,Novák,Grézl,Šilhánek,Sivera,dole: Havlíček,Kůrka,Kavka,Beran,Moťka,Hladký  

 

 

 

 

 

 

 

 

 

   

                                                                                                                                                                                                

Útěk z hořícího letounu: Bechyně 

Pilot, který přežil  katastrofální  havarii  Migu-21pmf

 

 

                                                                                

 Pplk. Jarda Krýda , paní Díblíková ,Gen.Ing.J.Diblík 

 

 

 

 

 

Obrovské umění pilotů a velká odvaha , těch co sedají za kniplem. Aktér tohoto příběhu je  

Gen. Ing. Josef Diblík

Zase jednou se to povedlo a žiji : Ing.Josef Diblík-Jiří Kurz/ Bechyně/

 

 

 

 

 

 

 

 

Jiří Kurz - Lázně Bechyně-rozhovor

 

Je nádherné odpoledne , neděle 3.6. 2018 , místo na břehu řeky Lužnice v osadě ,, Na Liškách ,,. Sedím na chalupě generála letectva , pilota Ing. Josefa Diblíka , mého kamaráda. Je to kousek od bechyňského letiště , kde se tato hrůzostrašná příhoda přihodila .

Pepa dotrhal třešně a šli jsme relaxovat pod pergolu. Bylo hrozné vedro. Vzpomínáme na letecké roky . Pepa je Ing. a také to dotáhl až na Generála . Byl dobrý a štěstěna ho neopouštěla . Nad hlavou nám právě profičela dvojka Gripenů  a tak mě napadlo, připomenout si co se to tenkrát stalo. Nedalo mě to se Pepíka osobně zeptat, na jeden jeho příběh , protože tento příběh jsem slyšel mnohokráte od mnohých a rád bych věděl jak to vlastně bylo, že se mu podařilo jako pilotovi nadzvukové stíhačky Mig-21 utéci hrobníkovi z lopaty. A to těsně před výbuchem jeho stíhačky. Ptám se ,Pepíku jak to vlastně přesně bylo.Jak si se mohl dostat z kabiny tak malou dírou? Obrací se na mě,zamyslí se , zdali se to hodí v tak nádherný den se vracet do vzpomínek velmi nepříjemných. Pak vypráví,,:

 

 Tenkráte jsem velel zde v Bechyni na letišti, leteckému ,stíhacímu  pluku. V  jeden letový den jsme šli nahoru jako roj, tedy 4 letouny,  na slétanost  ve velké výšce 10 000 m. Ze zcela poklidného a  pohodlného letu se mi najednou v cockpitu na budíkách začalo ,,dělat drama,,. Začaly blikat na budíkách závady a najednou slyším malý výbuch někde vzadu na letounu , pak druhý výbuch a to už jsem cítil kouř a to značilo  požár. Bylo to hned na začátku letu a tak jsem měl na letounu ještě plné baky paliva - /přídavné nádrže/.To mě zamezilo okamžitě přistát , protože jsem byl ,, těžký ,,. Hlásím vše co se děje na zem řídícímu létání a upřesňuji, že asi hořím. Rozkaz zněl, opusť skupinu a klesej. Nad letištěm jsem dostal pokyn provést  dva okruhy nad letištěm, aby trochu paliva ubylo a letoun byl lépe ovladatelný na přistání s větší rychlostí. Musel jsem zklesat do 2000m a pak přišel rozkaz,  jdi na přistání. Katapultáž jsem odmítl sám sobě. Myslel jsem, že to dokáži  než to vybuchne a já  budu na zemi . 

Nálet na přistání a zklesání  na  finále se povedlo a tak si to ženu k téčku na ranweji , kde se obvykle kola dotknou asfaltu. Rychlost jsem si dal místo 350 km/hod., 420 km /hod. Po dotyku kol se zemí zmáčknu brzdu a ouha ono nic. Ženu se rychlostí jak formule 1 , ale cítil jsem velký průser. Nejhorší , jak už to tak bývá bylo , že ten den nebyla na konci dráhy  v provozu záchytná-záchranná síť. Tak jsem po zemi proletěl 2.5 km  dlouhou dráhou a okamžitě jsem byl v  měkkém zápolí. Kola se začínají bořit do země  a v tom se to stalo . Jedno kolo  zapadlo do nějaké díry a letoun se nebezpečně začal naklánět , až se letoun  úplně  převrátil na záda. Jazyk jsem měl až v hrdle a čekám  jen ten pořádný výbuch.Ten zatím nepřichází. Rychle  ven  říkám si pro sebe , ale jak . Jsem upoutaný k sedačce popruhy a ještě připoután k padáku. Na prsou mám rychlo- zámek , kulatý železný kruh, ale nemohu se k němu dostat-dosáhnout. Pak jsem přece jen silou vůle se k němu dosáhl a po několika úderech do něho, zámek povolil a pásy se rozepnuly. Klika byla , že tím jak letoun se převrátil na záda , nějaká větev udeřila do plexi překrytu kabiny a ten rozbila. Vznikla  menší díra .Tím , že nejsem velkého vzrůstu  jsem do díry mohl strčit hlavu a vší silou jsem se nějak vydrápal celý  ven. Upaloval jsem pryč, co mě nohy stačily než to bouchne. Přijeli hasiči a začali letoun hasit . No a to je vše. Celkem běžný příběh pilotní havárie s hezkým koncem. Páni to byla tedy síla , si myslím pro sebe.

 

Pepa dodává. Jsem rád , že jsem to přežil a jsem naživu zde v krásné bechyňské přírodě a můžeme si po letech povyprávět. Díky Bohu. Poděkoval jsem mu za napínavé letecké dobrodružství s dobrým koncem a Pepa spěchal za manželkou. Čekala je cesta do Tábora , kde bydlí trvale. Mě cesta do Bechyně, do lázní, kde jsem toho času pobýval na rehabilitaci. Bylo to rychlé posezení, ale konečně jsem se dozvěděl jak to přesně bylo , přímo od pramene. 

Jiří Kurz 5.6.2018 

 

Pluk byl zrušen 31.5.1993......

 

5. SLP.  Líně

Založen :28.10.1945 v Českých Budějovicích /5.slp./ a přemístěn do Plzeň-Dobřany/Líně/.

Kolem roku 1950 byly zahájeny první práce na výstavbě nového letiště Líně s dráhou dlouhou   2000 metrů a širokou 60 metrů, která byla později na obou koncích prodloužena 2450m.

Velitelé: : : Klán,Kocourek,Štangl,Grznár,Beckovský,Borský,Augustýn,Dohnálek,Šebek,Voneš,Matyáš,Diblík,Pavlík,Vavroušek,Kroupa,Budínský,Lanči

Letouny :   Mig-15,  /zde 14.7.1951 poprvé vzlétl /  Přeškoleno bylo prvních 20 pilotů/ Třeba Míťa Milota.

​Hlavně se u pluku létalo......

Mezi úkoly byly pro stihače běžné přepady vzdušných cílů, průzkumné lety, vyhledávání zbraní hromadného ničení,  a nakonec i střelby na pozemní cíle. 5slp. byl v té době jeden z nejstarších poválečných leteckých pluků našeho letectva a proto také i jeden z nejzkušenějších, který dosahoval ve své činnosti velmi dobrých výsledků. Ve výzbroji měl ještě část starších letounů řady Mig-15 a nové nadzvukové letouny řady  Mig-19. Celý pluk se ve stanovených normách při cvičeních přemístil i se svými podpůrnými útvary většinou na  na letiště Hořovice a odtud pak  začal v plném rozsahu plnit letové úkoly. Toto letiště bylo pro piloty velice dobře známé, protože bylo pluku přidělené a piloti již dříve na tomto letišti létali.

  

 

 

 

Piloti u pluku :   Pěček, Krýda,Koníček,Frydrych,Odl,Beran,Diblík,Macháček,Trojan,Podhradský a další.

Rokem 1970 začal být pluk postupně přezbrojován na le­touny MiG-21 F, přičemž poslední Migy-19 dosloužily u jed­notky o dva roky později. Verze MiG-21 MF, které poté u pluku operovaly až do jeho zrušení, byly 5.slp přiděleny v ro­ce 1973.  O kvalitě vý­cviku a technice pilotáže pilotů 5.slp svědčí řada vynikajících výkonů, k nimž mimo jiné bezesporu patří i dvě nouzová při­stání s MiG-21 F bez pracujícího motoru, ojediněle zvládnutá v letech 1975 a 1977 pplk. J.Krýdou.Piloti cvičily střelby nad Baltem.

 

  Poslyšte příběh , který se přihodil na jednom z mnoha cvičeních :   

Vzpomínka na kamaráda a také, že létání na vojně nebyl žádný med. Hrdina leteckého cvičení v Hořovicích kpt. Pepa Matoušek.  

My jsme byli jako piloti  30.sblp. s Mig-15 také na cvičení v Táboř-Všechově.Těšili jsme se na konec nácviku a návrat domů, když se k nám dostala zpráva o katastrofě kolegy-pilota  kus dál od nás na letišti v Hořovicích ,kde létali piloti na cvičení s letouny Mig-19.
Vypráví tehdejší velitel divize plk. Neuberg....... vím, že u letectva a přímo mezi piloty byli a jistě i dnes jsou lidé s vysokou morální a společenskou odpovědností. Chtěl bych to dokázat a připomenout na příkladu jedné katastrofy, která se udála v roce 1966 na letišti Hořovice, kde pilot kapitán Josef Matoušek, před tím než zahynul ve svém letounu, svojí rozvahou a vysokou odpovědností zachránil obrovský společenský majetek a s největší pravděpodobností i řadu dalších životů občanů města Hořovice.V těch letech naše letectvo intensivně cvičilo, často na záložních letištích, kterých bylo v naší republice celá řada. Tak tomu bylo i v květnu roku 1966, kdy skupina štábu 1 stíhací letecké divize, které jsem byl v té době velitelem, vyhlásila v časných ranních hodinách 5 stíhacímu let. pluku,který byl dislokován na letišti Líně u Plzně, bojový poplach.Mezi jinými "bojovými úkoly" byl také i úkol ihned se přesunout s celým útvarem na záložní polní letiště u Hořovic. Zároveň se přesunovaly i podpůrné útvary.

Začíná letový den : letů bylo mnoho a velmi náročné .

Létalo se proto celý den a vzhledem k době vyhlášení poplachu bylo celé zaměstnání velice náročné, nejen pro štáb pluku a celý pozemní personál, ale především pro piloty, kteří prováděli v ten den 2- 3 bojové vzlety. V odpoledních hodinách odstartoval i roj letounů Mig-19 S, ve které letěl i kpt. J.Matoušek. Jeho kolega pilot mjr. F. Včelák vzpomíná: startoval jsem před Pepou Matouškem a do hotovosti č.1 jsme šli všichni společně. Na poli vedle letiště pracovaly nějaké ženy a Pepa ještě na jejich účet žertoval, byl určitě v dobré pohodě a vůbec se mi nezdál unavený. Celý roj splnil stanovený úkol a po zhruba 40-45 minutách letu se vrátil zpět nad letiště Hořovice. Po rozchodu na přistání, po celém okruhu Pepa Matoušek vedl nařízenou radio-korespondenci a v pořádku se přibližoval po 4. zatáčce na přistání. Letoun byl v pořádku v plné přistávací konfiguraci- podvozek i klapky byly vysunuty.

Katastrofa ,

asi ve výšce 30-50 metrů a zhruba okolo 500 metrů před přistávací drahou se začala odvíjet katastrofická situace. Jak vypovídali a vzpomínali druzí piloti( svědci události), letoun kpt. Matouška se pomalu podrovnával a začal se naklánět doprava. V pravém mírném náklonu přelétl práh přistávací dráhy a tu ve stálém náklonu v pravé zatáčce přelétl a mířil přes travnatý pás a pojížděcí dráhu přímo do jednoho z obytných domů, které se nacházely na jižním okraji letiště. Na žádné radio-povely řídícího létání , kpt.Matoušek neodpovídal a nereagoval. Jeden ze svědků, který stál na západní stojánce vzpomínal, že letoun snad prý měl částečně otevřenou kabinu( což u tohoto typu by bylo při přistání neobvyklé) a že prý snad pilot  pohyboval hlavou. Těsně před obytným domem, kdy se katastrofa zdála neodvratnou, se letoun najednou vzepjal do prudkého stoupání a v pravém silném náklonu dům doslova přeskočil a za domem v důsledku totální ztráty rychlosti se letoun zřítil do pole. Kpt. Matoušek v letounu zahynul.

Při vyšetřování této, katastrofy se na žádnou jednoznačnou příčinu nepřišlo. Strohý zápis ve vyšetřovacím spisu zní:

  Příčiny: - pilot byl pravděpodobně ve stavu sníženého  vědomí, nebo úplně v bezvědomí -pravděpodobný vliv zvýšené zátěže při L TC-nedostatečný odpočinek v průběhu 2 předcházejících nocí (před LTC měl pilot službu dozorčího útvaru).

Lze se tedy domnívat, že pilot kpt. Matoušek možná upadl do krátkého mikrospánku a po procitnutí uviděl,že se řítí na obytný dům.Ještě duchapřítomně přitáhl řídící páku, aby zabránil katastrofě.My jsme cvičení ukončili bez nehody, ale v srdci zbyla lítost a hořkost,že jsme ztratili zase jednoho kamaráda. Upravil Jiří Kurz

 Dne 22.4.1991 provedl pluk svoji poslední letovou akci, během níž došlo ke srážce dvou Migů-21 MF. Pplk. Čelechovský se silně poškozeným Migem bravurně přistál, pplk. Budínský se katapultoval.

29.8.1991 odlétl z líňského letiště směr Žatec poslední letoun bývalého 5.SLP Mig-21 UM, pilotovaný předposledním a posledním velitelem pluku pplk. Ing. Budinským a pplk. Ing. Lančim.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

11. SLP Žatec /Korea/

První velitelé pluku: Fros,Jaďut, Solár /první vel.pluku/       Pplk.Babica - přísl.štábu pluku, létal zde 18 let , 2x provedl k

 Velitel pluku (VP): 1. škpt. let. Solár Ludovít (01.08.1951 - 30.08.1952) 2. kpt. let. Březina Jaroslav (30.8.1952 - 27.04.1953) 3. škpt. let. Leško Jozef (27.04.1953 - 31.03.1958) 4. kpt. Filip Stanislav (01.04.1958 - 31.07.1961) 5. mjr. Ing. Prelec Michal (01.08.1961 - 31.07.1966) 6. pplk. Ing. Macek Josef (01.08.1966 - 29.10.1969) 7. mjr. Ing. Rypl Franišek (30.10.1969 - 03.12.1973) 8. mjr. Ing. Budínský Ján (04.12.1973 - 20.07.1978) 9. pplk. Ing. Pelčák Oldřich (21.07.1978 - 15.02.1981) 10. kpt. Ing. Vašek Václav (16.02.1981 - 28.09.1987) 11. pplk. Ing. Valehrach Oldřich (01.09.1987 - 31.12.1993)

Toto letiště mělo bohatou historií a létaly tam nejmodernějšími letouny Mig-29

Velitelé Solár,Březina,Leško,Stanislav,Prelec,Macek,Rypl,Budínský,Pelčák,Vašek,Valehrach.

 Foto poskytl  : Standa Vystavěl,František Krist,D.Hnídek

Zpevněnou   vzletovou a přistávací dráhu severně od  města  Žatec vybudoval  za  druhé světové války Wehrmacht pro své nové proudové letouny Me-262. Po válce se letišti díky jeho poloze poblíž  západní hranice se západem, dostalo velké pozornosti, což zaručilo rychlý rozvoj základny.    Škoda jen že došly peníze na rozvoj a později byl    pluk zrušen.

Pluk byl nazván,, 11. Stíhací INVAZNÍ,, .  Lidově se mu říkalo ,, Korea,, .

Pluk byl seskupován v Mladé a dne 13.12.1951 přišel rozkaz k přeletu na letiště Žatec. Piloti  pakétali na Mig-15,19,21,29 a předvedli své hrdinství na mnoha leteckých dnech.První skupina létalana Mig-19 ve 4- boxu vedená mjr.Leškem. Později piloti předváděli své umění v 6-ti členné skupině.V roce 1963 byla na Migy-21 přeškolena 1.letka s velitelem Mitanou. Byly to první Mig-21 u  nás.Byl to náš ukázkový a předváděcí pluk .V 90 letech jej navštívilo mnoho delegací a to i  až Kataru. Ale také Norové,Britové a mnoho dalších si nechtělo nechat ujít  v roce/1991- 93/.

Display Team ve složení : Vašek-Hackel-Tichý-Hlava a  sólová vystoupení In.Vaška na Mig-29.Tato vystoupení byla to nejlepší, co bylo ve světě k vidění.Nelze nevzpomenouti  i další piloty : Polončík,Smetana,Babica,Aron,Mitana,Špinka,Budínský a další. První vzlet na Mig-21 byl zde už 5.4.1963. /Mitana/ a to bez přeškolení z Migu 19.První let na Mig-29provedl Vašek a Valehrach 28.10.1989.

Zahynulo zde 25 pilotů.

  Velitel PL    mjr.Šídlo               Velitel letky Josef Mitana

         

   

 

 

 

 

 

 

 

Zleva:   Hlavnička, Hlava, ?   Mocsi , Joska Polončík , .........      Babica                                                                                                                                                                                                                                                          

Letiště Ruzyně - jaro 1954, právě probíhá letecký den. Je tedy odpoledne a náhle dav 25000 diváků ztuhne.Co se to proboha děje? 2 trojky Migů-15 se rychlostí 1500 km/hod. řítí proti sobě a právě před tribunou vedoucí kpt. Leško zavelí: ,,teď,,. 6 Migů se prudce zpříčí k obloze a stoupají do 3000 m, kde provádějí přemet a opět se řítí k zemi. Dav vydechne....  

      Ano , takto se předvedli piloti na leteckém dnu a bylo to opravdu úžasné.

 

 

I  piloti někdy pláčou, dávná smutná příhoda z výcviku na Migách 15...

                                                               

Z vyprávění Honzy Mazálka 

Každý rok jsme   povinně jezdili na rehabilitaci do Lázní Jeseník. Pravidelně jsme se tam setkávali s kolegy od všech leteckých pluků a také s piloty od ČSA . Mělo to tu výhodu , že jsme se dozvěděli mnoho novinek  ,ale i  příběhů, velmi nepříjemných . Myslím  tím smrt našich kamarádů. Vzpomínám na jednu leteckou zbytečnou katastrofu , kterou jsem se tam dozvěděl .

Stalo se to dávno na letišti v Žatci .

V tu dobu se tam velmi mnoho létalo , jelikož to byl pluk přepadových stihačů a  také  většina mladých pilotů nebyla ještě vycvičena. I tak se hodně katastrof stalo i  skušeňejším klukům.
Bylo to při létání dne 16.7. roku 1955 a byla sobota. Tento pluk držel hotovosti 24 hod  a bylo to vyčerpávající. Ten den bylo střídání  pilotů v poledne a přišel z VS-vel. stanoviště okamžitý vzlet. Do letounu musel urychleně nastoupit npor. Ruda Jedlička. Původně letět neměl , ale  zrovna ten den se z kámošů někdo ženil a tak se plán letů musel upravit. Ruda dokonce měl ukončenou hotovost ranní , ale jak to tak bývá, velitel rozkáže a podřízený rozkaz  musí vykonat. Šlo o ochranu hranice.

Tak  pilot npor. Rudolf Jedlička  urychleně bere padák a s pomocí mechanika se ukurtuje a rychle nahazuje jeho proudový Mig-15 bis. Letoun má pod křídly zavěšeny ,,baky/ přídavné nádrže /. A právě ty byly příčinou hrozného letu. Ruda startuje. Asi pár minut po startu se jeden bak nějak uvolní ,cuklo to s letounem a Ruda myslel, že mu bak  upadl. Ohlásil to na velitelské stanoviště .Ve skutečnosti mu přídavná nádrž s 300 l paliva neupadla , ale jen se uvolnila a pootočila. Velitelství nevidělo co se děje a tak vydalo pilotovi povel k odhození obou baků ,což se běžně dělá a závada se vyřeší.
Ale........zde to byl jiný případ a  po zapnutí odhozu v kabině pilotem, odpadl jen levý  bak, kterému nic nebylo. Letoun se okamžitě naklonil pod tíhou paliva v druhém baku. No a tak začala katastrofální situace. Ruda hlásí , že letoun je neovladatelný a jen stěží může letět rovně. Vyžaduje to plné vyšlápnutí nožního řízení a také  vychýlení křidélek. Různými obraty letounu se bak neutrhl a kalamita pokračuje.Letěl asi ve výšce několika tisících metrech a mohl se v pohodě vystřelit. To sám neprovedl a dostal pokyn sklesat do nížší hladiny, kolem 2000m a tím už katapultáž nemohl provésti . Padák by se neotevřel. Ruda šel tedy dle pokynů na přistání , vysunul podvozek a později po  4-té zatáčce ke směru přistání i klapky. S letounem zápasil , aby ho udržel ve směru. Když měl větší rychlost kolem 350 km /hod. , tak jak tak to šlo , ale pak ji musel snižovat  před dosednutím až na 250 km/hod. a to letoun nezvládl. Ani pilot . Nad prahem dráhy. Ruda stáhl pyn, letoun se vzepjal , udělal otočku na záda,  dopadl na zem a vybuchl.

Přihlížející piloti byli blízko a vše sledovali se zatajeným dechem. Jeho kamarád  Honza Mazálek , který byl prý od katastrofy jen asi  600m se neudržel a rozplakal se . Nebylo divu. Podobných katastrof se na tomto letišti dle vyprávění pilotů , se přihodilo několik a je vidět, že letecká činnost, zvláště na tryskách, nebyl žádný med. Byla to chyba techniků , kteří při nasazování tohoto baku  ,se dopustili chyby, špatně nasadili podložku pod matku v úchytu a bak nedotáhli asi o 3 mm více. Tím se 300 litrový bak pootočil.  Ty 3 mm znamenaly v tomto případě smrt pilota. Vidíte jak je pilotní řemeslo nebezpečné.

Z vyprávění  žateckého  pilota  Honzy Mazálka    upravil Jiří  Kurz

 

 Piloti 2.letky  mjr.Palečného 1964

Aron, Michl, Novák, Nejezchleba,Palečný,Kolouch,Bombera,Pácl- přeškolenía Mig-17 PF 1964  VAAZ Brno 1965: Šurák,Lalinský,Rypl,Babica,Košťál  - Vysoký,Frelundák,Poláček,Biskup,Franc  ,Palečný , Tužimský , Polášek , Faix , Barabáš - Rok  1961

                                                                                                                                              

  Letka Špinky se přeškoluje na Mig-21-1964 Grebeníček,Lang,Bartoň,Pěček,Faix,Simper,Šimek

  Dole: Pavlík,Špinka,Smejkal,Brunclík,Fronta,Janeček,Horák /piloti od 5. a 1.slpl /                                         

Migu 21 se hluboce klaním. Byl neuvěřitelně oblíben, nebyl moc závadový a dá se říci, že překonal Mig-23 ,protože po jeho vyřazení se opět stává hlídačem leteckého prostoru u nás, než ho nahradil JAS-Gripen-39.

Tento letoun ukončil provoz v roce  2005  po 43 letech.   Neskutečné. /J.Kurz/

              

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Mjr.Mitana a mjr.Grebeníček při oslavě     Mjr.Grebeníček u Mig-21   

   

    1.letka /VP/mjr.Prelec uprostřed  - vpravo Polončík-  přeškolení  na letouny  Mig-21 v Mladé  

     Pluk byl zrušen dne 31.12.1993, letouny Mig-29 předány do Sliače.

 

8. SLP. Mošnov

Založen 10.10.1945 ve Kbelích-velitel Hartman

Velitelé:Páleníček,Holubec,Vosáhlo/vel.letectva/,Plzák,Krejča,Jančík,Palček,Zámečník,Tupý,Kopřiva

/vel.10.armády/,Šídlo,Špinka,Klocok,Hořínek,Pavlík,Bandík,Dvorský

Foto poskytl : Ing.Jiří Macura, Ing.Oskar Rož,Jozef Šimon,Mirek Říčka/ml./

Má bohatou historii a velelo mu mnoho známých pilotů.Letiště kde působil je nádherné svoji polohou- je to rovina a bylo největší snad ve střední Evropě. Délka 4.2 km a 75 m šíře.Sloužil jsem tam 7 let a na  přistání jste nemohli býti dlouzí a vyjet z dráhy.Škoda jen, že pluk přešel z Prahy do tohoto odlehlého místa. Piloti okamžitě žádali o přeložení. Jako třeba Pazderka,Roškaňuk, Macura,Rož, a další.Je to, ale naše nejmodernější letiště,nyní už civilní.Piloti létali na Mig-15,19 a na Mig-21. Pamatuji na Krejčího,Olajce,Výrostka.

Byli to přepadoví stihači. I zde se stalo mnoho příhod a jedna se mezi lidmi stále traduje.Byla to nepříjemná záležitost. Posuďte sami:

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Piloti  Letecké Akademie v Mladé 1958: Kassovič,Šimon,Svačina,učitel Wolhráb,Pařízek,Fiala,dole:-  Fogaš  

     

21.srpna 1980 jsem šel opět na zálet. Zvolil jsem trochu jiný postup. Při rychlosti 1,8 M po vysunutí kužele jsem jen vypnul forsáž. Již jsem byl připravený na možnou odezvu. Opět nastala pumpáž. Jev již neměl takovou razanci jako v předchozím případě a hlavně nedošlo k vysazení motoru. To byl další poznatek při možném pátrání. Vše jsem znovu nahlásil a celý kolotoč se opakoval. Nakonec:

Závadu vyřešil technik,který zjistil špatně namontovaný vstupní kužel.

Z vyprávění Oskara Rože

                                                                                                                                        

 

Jedna vzpomínka na katastrofu  Láďi Mikeše a Karola Bencalíka.Stačila malá nesoustředěnost a tito piloti havarovali 11.4.1989 u Brna. Měli za úkol najít a provádět zteče na nízký a pomalu letící cíl - vrtulník . Z  důvodu ztráty rychlosti , spadli .Čest jejich památce. Oficiální vyjádření znělo: pilotáž při vyhledávání nízkoletícího vrtulníku na pozadí země, došlo ke ztrátě rychlosti a přivedení let. nad kritický úhel náběhu, pád.  
 

Pluk zrušen dne 30.4.1991.

 

2. Sbolp. Bratislava

2.sbolp vznikl na jaře 1961 reorganizací stíhacího pluku, který byl dosud na letišti dislokován.

Podléhal velitelství divize na Sliači/ velitel Jaďut /, divizi dále tvořil 20. sbolp v Náměšti2. sbolp v Bratislavě a 6. sbolp na Sliač . Pluku velel plk.Karol Zubo 1. letce velel Višňovský - Mig -15 bis,  2. letce Sedláček-  Mig - 15 bis ,   3. letce Sladký  - Mig - 15 bis průzkumému roji Zadrobílek - Mig - 15 R .                                                                                    

Letiště: 2 na sebe kolmé dráhy /2300 krát 60 m/, smíšený voj. a civilní provoz.Právě vzrůstající intenzita obou druhů provozu byla stále náročnější na jeho koordinaci z hlediska bezpečnosti, což byl jeden z důvodů ukončení činnosti voj. let. v Bratislavě.

Stalo se tak v červnu1964.Většina pilotů byla převelena do Náměšti a Čáslavi, kde pokračovali ve výcviku. Za poměrně krátkou dobu existence útvaru zahynuli 4 piloti - pro památku  : mjr. Horčic / na území Maďarska- Mór/,por. Valenta / vzdušný boj / , Hlídek / noční střelby v Malackách,  kpt. Martínek / Malacky, střelba 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

V Bratislavě se dobře sloužilo, krásné vzpomínky, zkrátka dobrá štace .

       Díky za prohlídku Jiří Kurz