3.kapitola
Ráno jsem se probudil s příšernou bolestí hlavy, došel jsem dolu do kuchyně, a zapil jsem si prášek na bolest hlavy a napadlo mě, zajít za matkou, na něco se jí zeptat. Za hodinu jsem už stál před jejím barákem a vcházel dovnitř.
“Ahoj mami”
“Ahoj Scotte, nečekala jsem tě”
“Mami, musím se tě na něco zeptat, a předem říkám, že nejsem blázen.”
“Dobře, tak pojď do kuchyně uvařím nám čaj a řekneš mi to.”
Když udělala čaj, a podala mi ho, podíval jsem se na ní.
“mami, věříš na nadpřirozeno?”
Mamka se na mě překvapeně podívala, a malem vylila svůj čaj. Což mě utvrdilo v tom, že něco ví.
“Scotte, kde jsi na něco takového přišel?”
“Stala se mi včera zvláštní věc, už delší dobu jsem měl pocit,jako kdyby mě někdo sledoval, ale včera mě někdo chtěl nejspíš zabit, ale nebyl to člověk, nebo aspoň mi to tak připadalo, a nebýt mého psa, už bych tu nejspíš nebyl.”
“proboha.” dala si ruku před pusu a koukala dost vyděšeně
“mami co mi tajíš? Kdo je můj otec?”
“Myslela...myslela jsem, že když ti nic neřeknu tak tě tím ochráním. Dobrá povím ti o tvém otci, ale musíš mi něco slíbit. Že ať uslyšíš cokoliv nebudeš vyšilovat.”
Jenom jsem přikývl, protože jsem začínal mít obavy, jestli ještě nespím, nebo jestli jsem se totálně nezbláznil.
“před dvaceti deviti lety, jsem potkala tvého otce, byla to láska na první pohled, byl nádherný a bylo v něm jenom čisté dobro, hned jsem se do něho zamilovala, a brzy jsem zjistila že jsem těhotná, byla jsem s toho šťastná, a těšila jsem se, na naší společnou budoucnost, ale jak se ukázalo, nebyl to člověk, nejdřív jsem si myslela, že mi to říká, protože semnou nechce být protože jsem otěhotněla, ale pak jsem tomu uvěřila. Řekl mi, že je Anděl, a že sestoupil na zem, aby našel lásku, a že na mě bude zhlížet ze zhora a bude mě chránit. Také mi řekl, že ti to nesmím říct, do té doby, než přijde ten správný čas. Jsi napůl člověk a napůl Anděl Scotte, jsi nefilim.”
Zíral jsem na svoji mamku, a přemýšlel jsem jestli se dočista nezbláznila. “mami posloucháš se vůbec?”
“Scotte, vše co jsem ti právě řekla je pravda.”
Zvedl jsem se, nemohl jsem tomu uvěřit, přišlo mi to jako totální blbost, a že se musela zbláznit, chtěl jsem něco říct, ale na mysl mi přišlo, že jsem jí slíbil, že nebudu vyšilovat. Proto jsem se otočil, a odešel jsem, nevím kam jsem šel, ani jak dlouho jsem šel, ale ocitl jsem se někde za městem, uviděl jsem lavičku, sedl jsem si na ní, a hlavou mi výřilo snad milion myšlenek. Také to, že jestli je to pravda, tak žiju dvacet osm let ve lži, že jsem někdo, a přitom jsem někdo úplně jiný. Slyšel jsem prasknutí větvičky, rychle jsem se otočil a ulevilo se mi, protože to byla Hope, ktera si ke mě sedla, a položila si hlavu do mého klína. Musel jsem se usmát.
“to jsou bláznivé dny, co holka.”
Po nějaké době jsem vstal, a došlo mi, že vlastně nevím kde jsem, a tak jsem šel za Hope, která mě dovedla do města. Když jsem došel do města, už se stímavola, došel jsem si do obchodu, pro nějaké jídlo, a cestou domů, jsem se pořád otáčel přes rameno, protože jsem měl znova ten divný pocit, že mě znova někdo sleduje. Začínalo mě to neuvěřitelně štvát, proč mě nenechají na pokoji, dyť s nimi nemám nic společného, a jsem vlastně nikdo. Napadla mě příšerná blbost, ale to jsem zjistil až dost pozdě. Otočil jsem se, a začal jsem křičet.
“Co po mě chcete? Nechte mě na pokoji.”
Ale největší blbost snad byla, že jsem se zastavil, a čekal jsem, kdo se objeví. V duchu jsem si jenom pro sebe řekl “tobě snad přeskočilo.” Z postranní uličky, se vynořily dva týpci, a hned jsem poznal, že vypadají, podobně jako ten na louce, v zápětí jsem věděl, že jsem totálně blbej, když mě tohle napadlo udělat. Hope přece nedokáže přeprat dva najednou, a Já ani nevím co dělat. Podíval jsem se na Hope, ta na mě koukala tak nesouhlasně, a že jsem nejspíš blázen, že jsem tohle udělal. Jenom se na ní usmál, otočil jsem se, rozeběhl jsem se domů, Hope běžela vedle mě. Když jsem doběhl domů, zamkl jsem za námi, a radši jsem si vytáhl bouchačku, ale nějak jsem tušil že mi bude k ničemu. Sedl jsem si na gauč a rozesmál jsem se, protože to co se mi tyhle dny děje, je snad zlý sen, a já se ještě neprobral, protože jinak si to neumím rozumně vysvětlit. Můj pes se na mě právě kouká jak na blázna, dokonce ví jak zneškodnit ty stvůry. Něco mě napadlo, ale to už jsem si vážně myslel, že jsem se dočista pomátl, sedl jsem si na zem, před Hope.
“tak co holka, řekneš mi, kdo skutečně jsi?”
Jenom na mě koukala, a ja si už připadal jako ten blázen, co patří do blázince. Lehl jsem si na podlahu, a začal jsem se smát, protože jsem právě osočil svého psa, že není pes. Po nějaké době jsem se zvedl z podlahy, jelikož jsem už mě pekelně bolely záda. Pohladil jsem Hope, a zamířil jsem do koupelny, pustil jsem ve sprcháči sprchu, svlékl jsem si oblečení a vlezl jsem si pod proud horké vody, opřel jsem se rukou o kachličky, a druhou jsem si projel vlasy. Bylo toho na mě nějak moc, to co mi dnes řekla mamka, co jsem zažil na louce, to že mě pořád někdo sleduje. Ale aspoň jsem věděl, že se mi to nezdálo s tím sledováním. Najednou jsem slyšel štěkot, rychle jsem vypnul vodu, vylezl jsem ze sprchy, oblékl jsem se, a vběhl do obýváku, to co jsem viděl, mě tak dostalo, že jsem zůstal nehnutě stát. Moje fenka se najednou přeměnila na dívku a začala bojovat s těma stvůrami.
Jenom jsem na to zíral, jak máchla rukou a Oni se rozprskly po celém obýváku. Jediné co mě v tu chvíli napadlo “to bude teda pěkný bordel.” v duchu jsem se napomenul, na co to v tuhle chvíli přemýšlím, když se právě v mém obýváku odehrává. Najednou se ta dívka ke mě otočila, a koukala na mě. Tak se mi přeci nezdálo, že vidím u své fenky záblesky modrých očí. Napadla mě jediná věta co říct.
“Kdo jsi?”
Sedla si na gauč, a já jí napodobil, ale s tím, že jsem si sednul naproti ní do křesla, a čekal jsem na odpověď.
“Jsem tvůj ochránce Scotte.”
Tak takovouhle odpověď jsem rozhodně nečekal. “cože jsi můj?”
“Chráním tě Scotte, jsi vyjímečný a mým úkolem je tě chránit před vším zlým.”
“Co jsi zač? Když nejsi očividně můj pes.”
“Jmenuji se Jessica, a jsem čarodějka a taky ochránce. Když ochránci dostanou na starost svého svěřence, přeměníme se na zvíře.”
“Před čím mě to chráníš?”
“Před démony a stvůry noci. Vlastně před vším, co se tě pokouší zabít.”
Nějak jsem to nepobíral, můj pes je čarodějka, která mě má chránit? To jsem snad malé děcko, co se o sebe neumí postarat nebo co? Proč mě má vlastně chránit, když jsem jen obyčejný člověk.
“Scotte, nejsi obyčejný člověk, jak ti už řekla tvá matka, jsi na půl člověk, a na půl anděl. Mluvila jenom čistou pravdu.”
“Jak sakra víš, o čem přemýšlím?”
“Ochránci mají zvláštní pouto se svým svěřencem, vím jak se cítíš, i co si myslíš. Nemusíš se mě bát, Já ti neublížím.”
Šlehl jsem po ní naštvaně očima, tohle ne teda, nějaká malá holka, mi tu bude vykládat, jak se cítím a co si vlastně myslím. Stoupl jsem si, hodil jsem na sebe mikinu, do zadní kapsy u kalhot jsem si hodil peněženku, a šel jsem naštvaně do nějakého baru. Rozhodl jsem se, že půjdu do prvního, na který narazím, a tak se i stalo. Zalezl jsem dovnitř, sedl jsem si až skoro do zadu, a objednal jsem si pivo a panáka. Kopl jsem do sebe panáka, a objednal jsem si další, k tomu jsem pil pivo. Když jsem do sebe házel dalšího panáka, přisedla si ke mě Hope nebo Jessica? To je jedno, zamračeně jsem se na ní podíval.
“co tu chceš? Nechci mít s tebou a s tou vaší sektou, nic společného.”
“Nejsme žádná sekta. A ty do našeho světa patříš, ať chceš nebo nechceš.”
“A do jakého světa prosím tě, do světa čár a kouzel? To lítáte na koštěti a maváte hůlkou?”
“První otázka, ano v našem světě je magie, druhá otázka, ne nelítáme na koštěti, a ne nepoužíváme hůlku.”
“ještě mi řekni, že jednorožci a mořské panny jsou skutečné.”
“Ano, jednorožci opravdu existují, dokonce i pegasové. I mořské panny jsou v našem světě.”
“A Yetty? Ten ne?”
“To je jen lidský příběh Scotte.”
“Já jsem se musel dočista zbláznit, mluvím tu ze svým psem, z kterého se stala holka. Posloucháš se vůbec, není tu někde skrytá kamera, že si ze mě někdo utahuje?”
“Nezbláznil ses Scotte, a ne není to žádný výmysl, a vím že uvnitř sebe, cítíš že vše je pravda. Tak proč se tomu tak urputně bráníš?”
“Protože to nemůže být pravda, tohle je nějaký hodně divný sen, a Já se né a né probudit.”
“Není to sen..”
“A ty teď zmizíš nebo co?”
“Jsem tvůj ochránce, až do konce.”
“To znamená jako co?”
“To znamená, že tě budu chránit, tak dlouho jak to bude v mých silách.”
“zůstaneš v téhle podobě, nebo budeš zase pes?”
“Budu i nadále v podobě psa, ale když tě budu učit nebo bude potřeba tě chránit, budu ve své podobě.”
“Co se bude dít teď?”
“Budu tě učit tvojí moc, a budu tě dál chránit.”
“Mojí moc?”
“Ano Scotte, máš v sobě silnou moc, a Já ti jí naučím využívat.”
“Tohle je na mě moc, to ne.” Zvedl jsem se, šel jsem zaplatit na bar, a vydal jsem se domů, kde jsem se převlíkl a šel jsem spát. Než jsem usnul, zaregistroval jsem, Hope nebo Jess, jak je zase v podobě psa a lehá si do pelechu, pod oknem.