Hruboskalsko - symbolický hřbitov horolezců
Symbolický hřbitov horolezců se nachází na žlutě značené turistické cestě mezi Lázněmi Sedmihorky a Hrubou Skálou, bezprostředně pod Mariánskou vyhlídkou a nápad na jeho zřízení nosil v hlavě průkopnický horolezec Valerián Rišík Karoušek celá šedesátá léta. Myšlenka však nestihl uvést do reality, protože spolu s dalšími kolegy zahynul v lavině pod peruánským Huascaránem, což paradoxně přineslo impuls k realizaci symbolického hřbitova. Pro vybudování památníku byl tehdy vybrán zcela pustý, obtížně přístupný a náletovými dřevinami zarostlý, skalní amfiteátr pod severovýchodní stěnou Nekonečné věže. Návrh byl koncipován jako místo pro vzpomínku přátel a příbuzných, a k uctění památky horolezců, jimž mnohdy lavina a ledovcové trhliny ani nedopřály vlastní hrob.
Netrvalo dlouho, abychom si byli zcela jistí, že Český ráj svůj název získal oprávněně, neboť nás okouzlil hned během první dovolené, kterou jsme v tomto malebném kraji strávili. Byla to prostě láska na první pohled, takže jsme se sem v průběhu dalších let rádi vraceli a většinou jsme v tomto úžasném koutku naší země strávili týden. Jednoho roku jsme se ubytovali v rodinném domě v obci Žlábek, v němž jsme měli dostatek soukromí i prostoru a tak jsme zde byli velice spokojeni. V paměti nám utkvěly zejména snídaně či večeře na terase, odkud jsme pozorovali krajinu Českého ráje a když nad zříceninou hradu Trosky zapadalo slunce, mohli jsme na té úžasné podívané nechat oči. Samozřejmě jsme si naplánovali návštěvu spousty zajímavých míst a jedním z nich byl hruboskalský skalní hřeben.
Tehdy jsme naším plechovým ořem přijeli k zámku Hrubá skála, odkud jsme vyrazili na okružní procházku skalním městem, přičemž jsme se cestou zastavili také u symbolického hřbitova horolezců. Z Mariánské vyhlídky nás k němu přivedla žlutá značka a spousta schodů, po nichž jsme sestoupili na plošinu před Nekonečnou skálou, na které bylo zavěšeno docela dost desek se jmény milovníků adrenalinu, kteří při své činnosti zahynuli. Když jsme si vše prohlédli, zamířili jsme k dalšímu schodišti, na němž jsme odlovili tradiční kešku a pak jsme pokračovali dál do Lázní Sedmihorky, o nichž vypráví jiný můj článek. Pro vášnivé čtenáře je pak připraven cestopis Jak jsme se poprvé prošli Hruboskalským skalním městem, z něhož zjistíte podrobnosti z pátého dne naší červencové dovolené v Českém ráji roku 2012.
Jak už bylo zmíněno, většinou jsme v Českém ráji strávili celý týden, ovšem i v tomto případě bylo uplatněno pravidlo o výjimkách. Změnu si v podstatě vyžádalo naše podnikání, které se postupně rozvíjelo a jednoho roku jsme stáli před otázkou, jak zrychlit balení vyrobených mýdel a šumivých bombiček do koupele. Bylo jich stále více a více, takže jsme situaci museli nějak vyřešit a po mnoha úvahách jsme se rozhodli pořídit si balící stroj. Jelikož by nový výrobek stál mnoho desítek tisíc korun, pátrali jsme po bazarovém stroji a náhoda tomu chtěla, že starší a téměř nepoužívaný kousek jsme objevili ve vesnici nedaleko Turnova. Na jednu květnovou neděli jsme si tedy domluvili prohlídku balícího stroje a zároveň si zajistili ubytování na tři dny v Karlovicích u Turnova, jelikož jsme rádi spojovali příjemné s užitečným či v tomto případě práci se zábavou.
Počasí nám celý víkend přálo a tak jsme se mohli procházet nádhernou přírodou a poznat poměrně dost zajímavostí. A jelikož Karlovice ležely na dohled od úžasného výtvoru matky přírody, který si lidé pojmenovali jako Hruboskalské skalní město, byl by doslova hřích se sem nevydat. Vůbec nám nevadilo, že jsme zmíněnými skalami proklouzli o čtyři roky dříve během týdenní dovolené, protože se nám v nich moc líbilo a navíc jsme si tentokrát naplánovali trochu jinou trasu. Co měly obě putování společného, byla cesta po žluté trase od zámku Hrubá Skála k vodním pramenům u Lázní Sedmihorky, takže jsme nemohli minout symbolický hřbitov horolezců, k němuž jsme sestoupili po schodech od Mariánské vyhlídky a po čtyřech letech jsme se tak znovu zastavili před pískovcovou stěnou s názvem Nekonečné skály.
Od naší poslední návštěvy tabulek se jmény horolezců bohužel zase pár přibylo a když jsme je očima všechny přehlédli, vytáhli jsme vytištěné papíry a přečetli si něco o historii místa. Dozvěděli jsme se, že hřbitov chtěl založit v šedesátých letech 20. století sochař a horolezec Valerián Karoušek, ale než tak stihl učinit, zahynul roku 1970 spolu s dalšími v lavině pod peruánským Huascaránem. Jeho smrt paradoxně dala impuls k realizaci symbolického hřbitova, pro který bylo vybráno zcela pusté, obtížně přístupné a náletovými dřevinami zarostlé místo pod severovýchodní stěnou Nekonečné věže. O rok později bylo dílo dokončeno a na skále se objevila první jména těch, jimž po druhé světové válce laviny nebo ledovcové trhliny nedopřály vlastní hrob a k nim patřil zmíněný otec myšlenky založení hřbitova.
Na závěr jsme si přečetli, že v roce 1986 prošel památník rozsáhlou rekonstrukcí, při které byly vyzlaceny desky i symbol puklého slunce a zbudován nový přístup po železném schodišti. Později desky na stěně utvořily jakýsi uzavřený obrazec a více se jich sem už nevlezlo, takže o kousek vedle byla pro tabulky otevřena nová plocha. Místo jsme opustili s přáním, aby na stěnu Nekonečné skály žádné další nepřibývaly a pak jsme se po žluté trase vydali do Lázní Sedmihorky. Jak dále probíhal roku 2016 náš druhý den pobytu v Českém ráji, zjistíte snadno v sekci Velké povídání o výletech, kde na vás čeká cestopis Jak jsme se z Turnova vrátili do Karlovic po hruboskalském hřebeni. Pokud jste horolezecký hřbitov také navštívili, můžete své poznatky napsat do komentářů dole pod článkem. Děkujeme.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/hruboskalsko-symbolicky-hrbitov-horolezcu
Historie :
Symbolický hřbitov horolezců se nachází na žlutě značené turistické cestě mezi Lázněmi Sedmihorky a Hrubou Skálou, bezprostředně pod Mariánskou vyhlídkou a nápad na jeho zřízení nosil v hlavě průkopnický horolezec Valerián Rišík Karoušek celá šedesátá léta. Myšlenka však nestihl uvést do reality, protože spolu s dalšími kolegy zahynul v lavině pod peruánským Huascaránem, což paradoxně přineslo impuls k realizaci symbolického hřbitova. Pro vybudování památníku byl tehdy vybrán zcela pustý, obtížně přístupný a náletovými dřevinami zarostlý, skalní amfiteátr pod severovýchodní stěnou Nekonečné věže. Návrh byl koncipován jako místo pro vzpomínku přátel a příbuzných, a k uctění památky horolezců, jimž mnohdy lavina a ledovcové trhliny ani nedopřály vlastní hrob. Zhotovení stavební dokumentace se ujali akademický sochař Jiří Seifert s ing. arch. Josefem Patrným a roku 1971 bylo dílo dokonáno. Na symbolickém hřbitově se nejprve objevila jména lezců, zahynulých od 2. světové války do zmíněného roku 1971 a následně přibývala další. Bohužel. V roce 1986 prošel památník rozsáhlou rekonstrukcí, při které byly vyzlaceny desky i symbol puklého slunce a zbudován nový přístup po železném schodišti. Ten však musel být po té znovu zcela předělán, vzhledem k nesouhlasu Státních lesů. Založením Tělovýchovné jednoty Český Ráj přešla správa hřbitova v listopadu 1985 z ČHS do její působnosti. Význam symboliky se postupně odpoutal od skalácké relikvie a stal se místem, kde spočívají jména lezců z celé republiky. Vzhledem ke stavu, kdy desky na stěně utvořily jakýsi uzavřený obrazec a více se jich sem už nevlezlo, byla otevřena další část hřbitova na okrajovém masivu deset metrů vlevo od hřbitova stávajícího. Na Štědrý den ráno se zde pravidelně koná mše za zesnulé.
Historie čerpána z webu
Hruboskalské skalní město je držitelem turistické známky č.994.
https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/skalni-mesto-sedmihorky-c994
