Byla to láska na první pohled, neboť Český ráj nás okouzlil hned během naší premiérové dovolené v tomto malebném kraji a tak jsme se sem v průběhu dalších let rádi vraceli. Většinou jsme v památkami nabitém kousku naší země zasazených do krásné přírody strávili týden, ovšem pravidlo o výjimkách bylo uplatněno i v tomto ohledu. Změnu si v podstatě vyžádalo naše podnikání, které se postupně rozvíjelo a jednoho roku jsme stáli před otázkou, jak zrychlit balení vyrobených mýdel a šumivých bombiček do koupele. Bylo jich stále více a více, takže jsme situaci museli nějak vyřešit a po mnoha úvahách jsme se rozhodli pořídit si balící stroj. Jelikož by nový výrobek stál mnoho desítek tisíc korun, pátrali jsme po bazarovém stroji a náhoda tomu chtěla, že starší a téměř nepoužívaný kousek jsme objevili ve vesnici nedaleko Turnova.

Na jednu květnovou neděli jsme si tedy domluvili prohlídku balícího stroje a také ubytování na tři dny v Karlovicích u Turnova, jelikož jsme rádi spojovali příjemné s užitečným či v tomto případě práci se zábavou. Počasí nám celý víkend přálo a tak jsme se mohli procházet nádhernou přírodou a poznat poměrně dost památek. A jelikož Karlovice ležely na dohled od úžasného výtvoru matky přírody, který si lidé pojmenovali jako Hruboskalské skalní město, byl by doslova hřích se sem nevydat. Vůbec nám nevadilo, že jsme zmíněnými skalami proklouzli o čtyři roky dříve během týdenní dovolené, protože se nám v nich moc líbilo a navíc jsme si tentokrát naplánovali trochu jinou trasu. Nejprve jsme sice kopírovali Zlatou stezku Českého ráje, označenou na mapách červenou barvou, ale za hradem Valdštejn jsme na rozcestí U Kavčin odbočili doprava na neznačenou cestu.

Naším dalším cílem byly totiž zbytky hradu, jehož jméno bylo napsáno na rozcestníku a který jsme dosud neměli tu čest poznat. Bylo vidět, že Kavčiny přivítaly před námi mnoho jiných návštěvníků, protože jsme kráčeli po široké, pěkně vyšlapané cestičce, přičemž se tak dělo pod odhledem lesních velikánů. Oči různě starých stromů nás bedlivě pozorovaly, jestli jim snad nechceme ublížit, ale nic takového nás ani nenapadlo, protože jsme přírodu měli vždy rádi. Hrad Kavčiny byl od rozcestí vzdálen pouze 300 metrů, takže jsme k němu dorazili za pár minut a ihned jsme zahájili průzkum toho, co z něj zbylo. A jelikož byl prakticky celý ze dřeva, moc jsme toho už nenašli a chtělo to hodně fantazie, abychom si jeho podobu dokázali představit, s čímž nám pomohly papíry, které jsme si prozíravě přinesli sebou.

Doma jsme si totiž vytiskli nejen obrázek pravděpodobné podoby hradu, ale také pár střípků z jeho historie, kterou jsme si samozřejmě také pročetli. Nejprve jsme si ovšem prošli přístupné části 70 metrů dlouhé skalní ostrožny, na které hrad Kavčiny stával. Stavitelé někdy ve 14. století využili několik větších, za sebou ležících skalních pískovcových bloků, které mezi sebou propojili dřevěnými mosty. Jediný přístup do hradu byl po hřebeni z jihovýchodního směru, z dalších stran byl nedobytně chráněn terénem vysokých skal a také v době naší návštěvy byly některé části nepřístupné. Chyběly zde totiž zmíněné dřevěné části, které nikdo neobnovil, ale podařilo se nám objevit alespoň pár prohlubní, do nichž byly trámy a můstky ukotveny. Třeba se někdy dočkáme a budeme si moci hrad pohodlně projít celý.

V přízemí prvního pískovcového bloku jsme ještě našli zbytky velké skalní světnice, která se zřítila kolem roku 1880. V přední části hradu u prvního bloku stávala zřejmě také hospodářská stavení, které od druhého bloku odděloval příkop, čím bylo vytvořené malé nádvoří. U paty druhého skalního bloku se nacházela malá sklepní místnůstka a pak jsme očima přejeli další skalní bloky, na nichž se zachovaly stopy po věži a hradním paláci. V posledním skalním bloku se pak nacházela další menší místnost a pak jsme se již začali vracet zpátky. Snažili jsme se prolézt, co se dalo a potom jsme si konečně přečetli historická fakta. Dozvěděli jsme se, že hrad Kavčiny pravděpodobně vznikl na konci 14. století, ale přesnější datum nebylo zjištěno a jediným písemným záznamem je poznámka o jeho dobytí zemskou hotovostí.

Hrad Valdštejn a Kavčiny se totiž po husitských válkách dostaly do rukou loupeživé roty, jejímž velitelem byl Jan Šof z Helfenburka. Loupežník se hradů zmocnil v roce 1438 a škodil z nich blízkému i dalekému okolí, takže byla svolána zemská hotovost, vedená hejtmanem hradeckého kraje Jetřichem z Miletínka, která oba hrady dobyla zpět do královských rukou léta Páně 1440. Předpokládalo se, že malý hrádek byl boji zřejmě tak poškozen, že již nebyl obnoven, ale tuto hypotézu vyvrací kachle, nalezená při archeologickém průzkumu. Na kachli byla totiž část pařátu orla, což by mohl být znak Vojtka z Orle, který býval majitelem Valdštejnského panství koncem 15. století, ale kdo ví. Více jsme se toho bez cestování časem dozvědět nemohli a tak jsme vytištěný materiál schovali do batohu a vyrazili zpět na rozcestí U Kavčin.

Docela nás překvapilo, že na hrad nevedla žádná značená cesta, když se jednalo o jasný turistický cíl. A že by za tím figurovala bezpečnost návštěvníků Kavčin, to se nám nezdálo, protože nejen v Českém ráji existovalo mnohem více nebezpečnějších míst, které byly volně přístupné po nějaké barevné trase. V hlavě nám to vrtalo celou zpáteční cestu na zmíněné rozcestí, na němž jsme se posléze vydali doprava. Dalším cíl pro nás představoval Kopicův statek se skalními reliéfy s postavami z českých dějin, které byly za chalupou zhotoveny v letech 1940 až 1978, ale o tom již vypráví jiný můj článek, tak si jej ve volné chvíli nezapomeňte přečíst. Jak dále probíhal náš druhý den pobytu v Českém ráji zjistíte snadno v sekci Velké povídání o výletech, kde na vás čeká cestopis Jak jsme se z Turnova vrátili do Karlovic po hruboskalském hřebeni.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/hruboskalsko-zricenina-hradu-kavciny​

Historie :

Necelý kilometr od hradu Valdštejn se na konci skalního hřebene nacházejí zbytky malého skalním hrádku Kavčiny, který byl vystavěn převážně ze dřeva. I když August Sedláček kladl dobu jeho vzniku na brzký počátek 14. století a Kavčiny považoval za sídlo některého pánů z rodu Valdštejnů, archeologické průzkumy vedené v této lokalitě dokládají vznik hradu do pozdější doby, a to až na konec 14. století. Datum vzniku hradu je však pouhým odhadem a v písemnostech se o hradu moc nedozvíme. Jediným záznamem je poznámka o jeho dobytí zemskou hotovostí. Hrad Valdštejn a hrádek Kavčiny se totiž po husitských válkách dostaly do rukou loupeživé roty, jejímž velitelem byl Jan Šof z Helfenburka. Ten se hradů zmocnil v roce 1438 a škodil z nich blízkému i dalekému okolí – mimo jiné lstí dobyl hrad Trosky. A tak byla proti podobně postiženým hradům svolána zemská hotovost, vedená hejtmanem hradeckého kraje Jetřichem z Miletínka, která Kavčiny i Valdštejn dobyla. Na hrad Valdštejn a jeho předsunutou pevnost Kavčiny došlo v roce 1440 a jejich dobytí je jediným konkrétním nalezeným záznamem o Kavčinách. Dá se předpokládat, že již hrad Kavčiny nebyl po dobytí obnoven, ale proti tomu hovoří kachle, nalezená při archeologickém průzkumu. Na kachli je fragment pařátu orla, nebo orlice, což by mohl být znak Vojtka z Orle, který byl majitelem Valdštejnského panství koncem 15. století. V současné době je hrad oficiálně nepřístupný a nevede k němu žádná značená stezka, lze se k němu dostat lesní pěšinou po ostrožně od rozcestí U Kavčin - skály se zbytky hradu jsou však běžně nedostupné.

Historie čerpána z webu

https://www.interregion.cz/​

Skalní hrad Kavčiny nemá turistickou známku.