Kostel Povýšení svatého Kříže pochází z roku 1754, ale na jeho místě stávala už dříve křesťanská svatyně, která byla postavená zřejmě spolu se vznikem města, tedy krátce po roce 1336 kdy krajinu kolonizovali Šternberkové, kteří v okolí těžili železnou rudu. Kostel v nynější podobě je výsledkem plánů fulneckého stavitele Mikuláše Thalherra. Po roce 1945 byl zcela zničen interiér. K opravě vnějších částí došlo v letech 1998 - 1999 podle původních plánů za pomoci prostředků Ministerstva vnitra Spolkové republiky Německo, na což upozorňuje i pamětní deska vsazená do fasády. Dnes kostel mimo jiné slouží k výstavám a koncertům, stejně tak k bohoslužbám na svátek Povýšení svatého Kříže.

Stranou současného rušného centra města Šenov, na západním okraji bývalého zámeckého parku v mírně svažitém terénu se nachází farní kostel Boží Prozřetelnosti. Honosná a okázalá rokoková stavba, je ojedinělá svým pojetím v někdejším prostředí vesnice jakou Šenov býval. Rokokový chrám na půdorysu oválu, nazývaný často Perlou Slezska, byl vystavěn z podnětu Karla Františka barona Skrbenského z Hříště a dokončen v roce 1764. Autorem projektu bývá označován málo známý architekt Jakub Pánek. Kostel tvořil kdysi spolu se zámkem a zámeckým dvorem centrum bývalého bohatého šenovského panství baronů Skrbenským. 

Po vzniku samostatného československého státu v roce 1918 se bohoslužby evangelické církve konaly nejprve v šenovské obecné škole a když její prostory přestaly kapacitně dostačovat, věřící začali využívat místní hřbitovní kapli. V roce 1935 bylo rozhodnuto o stavbě kostela, jehož základní kámen byl položen v červnu 1936 a dostavěn byl přesně za rok. Slavnostně vysvěcen byl 29.6. 1937 spolu se zvony Petrem a Pavlem. Na novostavbě nebylo potřeba žádných oprav, přesto se kostel postupně modernizoval. V roce 1946 se šenovský sbor osamostatnil a byly pořízeny varhany (1947), pohřební nosítka, elektrické svícny na oltář a další drobnosti (1950). Roku 1964 bylo nainstalováno topení do kostelních lavic a o deset let později byla kvůli poškození vyměněna původní barevná mozaiková skla za čirá. 

Během padesátých a šedesátých let 20. století stoupal počet obyvatel Ostravy a tak prostory kostela v městské čtvrti Zábřeh určené pro 120 lidí přestaly počtu věřících dostačovat. V roce 1968 se v době politického uvolnění našla odvaha i odhodlání postavit nový kostel. Základní kámen byl vysvěcen roku 1969, ale začátek normalizace další výstavbě na rozsáhlém sídlišti v Ostravě -Výškovicích zabránil. O dostavbě, v podstatě realizaci celé stavby, se tak začalo uvažovat po roce 1989. Protože obecně zůstával na Moravě počet věřících vysoký, farnost přijala návrh brněnského architekta Marka Štěpána na výstavbu kostela, věže a pastoračního centra. Stavba probíhala v letech 2004 -2007 za působení otce Vítězslava Řehulky. Má elipsovitý půdorys a vedle stojí 30 metrů vysoká věž se třemi zvony z roku 2005.

Dne 11. května 1924 byl slavnostně položen základní kámen Husova sboru ve Staré Bělé, který byl budován svépomocí členů církve a vznikl podle plánů Ostravského stavitele Pazourka. Stavělo se rychle, neboť v říjnu stejného roku začal sloužit svému účelu. V padesátých letech 20. století prošel několika stavebními úpravami. Ve 21. století proběhla rekonstrukce zadního traktu, aby se zde mohli i nadále scházet věřící v odpovídajících podmínkách. Sbor však slouží nejen věřícím Církve československé husitské, ale stal se místem setkávání lidí s lidmi a otevřeným prostorem napříč celou společností. V husitském kostele se konají občasné koncerty, besedy a další společenské akce.

Farní kostel sv. Jana Nepomuckého ve Staré Bělé stojí na vyvýšeném místě nad středem obce, kolem které se až do poloviny 19. století rozkládal hřbitov. Autorem návrhu kostela byl pravděpodobně příborský stavitel Václav Röhrich. Stavba stojí poblíž místa bývalého hřbitovního kostela svatého Mikuláše, který byl ze dřeva a v roce 1790 byl stržen. Nový jednolodní kostel se stavěl od 60. let 18. století do roku 1779. Záhy po dostavbě se však objevily trhliny a okolí kostela muselo být odvodněno. Spolu s odvodněním a opravami byla postavena fara a zřízen hřbitov. Slavnostního vysvěcení se kostel dočkal až v roce 1801, konkrétně 13. a 14. července. Během svěcení byly do oltáře uloženy ostatky svatého Urbana, svatého Vitalise a svaté Korony. 

Historie kostela sv. Mikuláše v Ostravě – Porubě sahá až do 15. století; kdy zde malý gotický kostelíček, který poskytoval duchovní služby obcím Poruba, Vřesina, Svinov a Třebovice. V roce 1787 byla z kapacitních důvodů zahájena jeho přestavba. Byla odstraněna celá příční stěna, kterou procházel hlavní vchod do kostela, vykopány hlubší základy, přebudována klenba kostela a presbytář a kostel byl opatřen novou střechou. Interiér byl vybaven novým hlavním oltářem a dvěma bočními oltáři, pořízeny byly také nové varhany a roku 1795 byla rekonstrukce chrámu hotova. Věž kostela však byla dokončena až v roce 1808. Rekonstrukci se dále nevyhnula ani hřbitovní brána a hřbitovní zeď, bylo rovněž zbudováno nové schodiště k hlavním dveřím kostela. Kostelní věž byla ve velmi špatném stavu, proto byla roku 1909 zrekonstruována do stávající podoby a osazena novými hodinami. 

Přípravy a plány na stavbu kostela sv. Cyrila a Metoděje v Brně Židenicích započaly již v roce 1910, kdy vznikl spolek pro stavbu katolického chrámu, který ihned začal se shromažďováním finančních prostředků. Spolek za tři roky získal přes 1300 členů a již roku 1911 zakoupil za 95 000 korun komplex pozemků o rozloze 29 810 m2. V roce 1914 dal vypracovat od architekta Vladimíra Fischera náčrtek stavby budoucího chrámu, ale přípravy přerušila první světová válka. Základní kámen byl proto položen až 28. října 1928, samotná stavba začala v roce 1932, slavnostně byl kostel vysvěcen 27. října 1935. Jeho autorem je architekt Klaudius Madlmayr. 

Kostel Církve československé husitské v brněnské městské části Židenice byl postaven v letech 1935 – 1936 podle návrhu arch. Stanislava Kučery a zasvěcen Spasiteli. Od té doby se bohoslužby nové husitské církve nemusely konat na různých provizorních místech jako byly náměstí, hasičské skladiště či hřbitov. Stavba si vyžádala 700.000 Kč a obnos byl uhrazován z příspěvků věřících. Kvůli podmáčenému terénu musely být základy provedeny 1,6 m pod úrovní ulice, díky čemuž chrám získal sklepní prostory. Sbor byl slavnostně otevřen 5. července 1936 za účasti patriarchy Gustava Adolfa Procházky a biskupa Josefa Rostislava Stejskala. 

Evangelický kostel v Brně – Židenicích byl zbudován v letech 1934 - 1935 podle funkcionalistického projektu inženýra architekta Miloslava Tejce a pod vedením stavitele Františka Zukala. Kostel byl začleněn do zástavby rodinných domků v Jílkově ulici. Jeho osa je rovnoběžná s ulicí, presbytářem je obrácen k západu a jeho průčelí je funkcionalisticky strohé. Nejvýraznějším prvkem je nevysoká hranolová zvonice, na kterou byly pořízeny hodiny. Tři zvony darovali členové sboru K. Adamus, Fr. Toman a Fr. Pokorný, ale dva z nich byly za války roku 1942 zrekvírovány a zůstal jen nejmenší, sloužící dodnes. Objekt byl propojen otevřenou chodbou s bývalou modlitebnou v zahradě. Na konci 2. světové války byl téměř zničen bombardováním.