Něco málo o mě
Nebudu se vymlouvat, že jsem se narodila v naprosto nekoňácké rodině, kde jsem si kontakt s koňmi musela vybojovat a na vlastního koně si počkat čtvrt století. Naopak tím, že jsem vše nedostala hned a musela si počkat, o to víc si všeho vážím a moje zapálení v jezdectví a koních všeobecně se ještě znásobilo.
Snažím se vše dohnat a moje myšlenky se pořád vyvíjí. S nadšením čtu každý článek, knihu o koních a i když nemusím souhlasit se vším pokouším se tu svojí mozaiku jezdectví poskládat, tak aby se pomalu vyplňovala.
I když jsem si vybrala jako studijní obor ekonomii, tak mě stejně nejvíce bavil management a marketing a psychologie s tím spojená. Bavily mě možnosti motivací, tak aby byli všichni spokojení a dosahovali toho, co chtějí. Nicméně zpátky ke koním, jak jen to šlo, výdělky z brigád jsem investovala do výcvikových lekcí v JK a často jezdila na menší kobylce haflingo – araba, kterou jsme díky její velmi hodné povaze snadno obsedli a i když jsem s ní pracovala stylem pokus omyl, skoro vše mi odpouštěla. Prvního koně jsem si pořídila až ve svých 25ti letech a díky němu musela zahodit vše co jsem se do té doby naučila, protože on neodpouštěl a každou mou chybu mi vrátil i s úroky. V současné době vlastním 2 kobylky a modlím se, ať jsme všichni zdraví a můžeme postupovat v tréninku. Občas se k nám připojí nějaký koník na výcvik.
Pracuji na poloviční úvazek v kanceláři a vedu kroužek angličtiny pro malé děti. Pokud mám volné odpoledne, se snažím věnovat koním. Přiznám se, že kdysi jsem si moc přála pracovat v jezdecké škole jako instruktorka, ale zpětně vím, že dvojice kůň a jezdec potřebují klidný přístup přizpůsobený na míru a to ve skupině více jak dvou dalších dvojic prostě nejde. Při výcviku koně je nejdůležitější dostatek času, klid, trpělivost a srozumitelnost. Když jsem měla najednou vést 5 dvojic, na které jsem měla jen půl hodiny času, tak jsem cítila, jak jim vůbec nemůžu předat to, co potřebují, protože na to nemám čas a v hlavě jsem měla jen, že to musím nějak odbýt. Možná se jedná o levnější variantu, koně se otupí a posun jezdců je minimální a vlastně ve finále velmi drahý, protože lekcí je potřeba daleko víc, aby se dosáhlo vůbec nějakého výsledku.
Přiznám se, že můj trénink je mix všeho možného, co se mi z různých směrů osvědčilo. Jednoznačně nejdůležitější je získat si hlavu koně, bez ní ani s nejlepším sedem, pomůckami, vybavením nic nedosáhnete. Pokud máte hlavu koně jeho zájem pak se může pilovat ostatní. Stojíte vedle koně a je s Vámi nebo je někde úplně jinde? Vše začíná u toho, že kůň je vedle Vás a ptá se. Co budeme dělat? Co potřebuješ? S koněm máte rozdělené své role, každý máte zodpovědnost za svoji práci. Kůň je ochotný pracovat pro Vás a Vy jste ochotní být mu tím nejlepším majitelem zajišťující komfort a zároveň nejlepším parťákem. Když máte takový hezký základ, tak pojďme postupovat dál ;-).
Prostřednictvím koní rozhodně nechci zbohatnout a ani se jejich výcvikem živit, důvodem proč jsem začala trénovat je přivydělat na část nákladů, které sama do tréninků investuji a také abych dál předávala, to co jsem se naučila a kdoví třeba pomůžu někomu ze zoufalé situace, v které jsem byla kdysi já se svým koněm. Nebojte se mě zkontaktovat pokud to bude jen trošku možné ráda se s Vámi setkám ;-).
