Historie našich koní
U koní jsem od svých 12ti let, a jelikož tehdy na našem okrese koně moc nebyli, nebo daleko, tak jsem si koně pořídila. Tehdy teda mí rodiče :)
Pro ty 3 velšské poničky jsme byli přes půl republiky. Byly to hříbata, co znala jen stát na úvaze. Neuměly se vodit, zvedat nohy, kousaly, kopaly... Pro mě to tehdy byl těžký boj. Přišlo pár známých poradit, ale to bych na jedné ruce spočítala. Tak jsme museli začít sami. V té době naštěstí začly vycházet články paní Maškové "Jak mít koně" a ty pro mě byly základním zdrojem informací, jak koně vychovávat.
První rok byl velmi těžký, musela jsem se naučit hodně věcí, nejen jak s koníky pracovat, ale taky jak se o ně starat, ošetřovat.. prostě všechno.
Klisna Fatu, ta se všeho bála, byl problém jí i nasadit ohlávku, takže ta mě nejvíc naučila pracovat tak, aby mi kůň mohl důvěřovat.
Klisna Dáda, ta zase byla velice navztekaná, na všechno a všechny, ta mě naučila, jak koně motivovat ke klidné společné práci.
A klisna Sesi, to byla útočná zbraň, x krát mě podupala, pokousala atd. Když jsme přešli k ježdění, x krát mě shodila, vzpínala se.. takže ta mě naučila se nevzdávat a dát koni najevo, že mě nesmí ohrožovat.
S těmito třemi jsem se naučila opravdu hodně a dodnes mě občas proškolí :)
Potom mi přišel do cesty poníček Cézar, toho jsem musela odnaučit kousat, jinak to byl skvělý koník. Již si běhá na věčných pastvinách.
Později jsem občas jezdila k někomu koníky obsedat, k mým koním docházely kamarádi a děti se povozit a něco se přiučit.
Dále k nám přišli 2 hřebci, poník Matýsek a plnokrevník Gandalf. Mates byl jen ustájený, velmi živý, komunikativní, s ním byla práce radost. S Gandalfem byla práce též vcelku jednoduchá, jen se bál dávat nohy a kopal. Pár let je Gandalf už valachem, nebylo možné ho nechat zvlášť od klisen.
Hříbátka od našich klisniček, Fifi - dcera od Fatu, hodná kobylka, jen ráda běhá skrz ohradník. Siri - dcera od Sesi, super zvíře, bohužel nezvládla koliku a už běhá po věčných pastvinách s Cézarem. Šára - dcera Dády, divoška, mladá šéfka stáda, pracovitá, ale horkokrevná. a Daisy - též dcera Dády - klidnější než Šára, ale z očí jí kouká lumpárna :)
Kroft - koník, jenž měl vždy problémy s váhou - velmi hubl - první rok u nás jsme bojovali o jeho život, koliky na denním pořádku. Vyléčili jsme ho, začal přibírat, bohužel po smrti Cézara začal tesknit a již se s nikým z naší stáje řádně neskamarádil, tak jsme mu našli jiné ustájení, žije s jedním koníkem a ovcemi na pastvě a vypadá spokojeně :)
Mellion - bývalý sporťák, tak trochu mešuge, když přišel, chtěl všechny pozabíjet, osobní prostor mu absolutně nic neříkal, takže jsem s ním musela vyřešit to, že mě jako nebude chtít každou chvíli zabít a potom jsme začali již běžně pracovat, jezdit, skákat.
A nakonec k nám přibyl býček Drobek :) maskot a hlídač stáda.