Kapitola 23. Volný den
Severus a Harry se rozhodli udělat rychlou kontrolu Potter Manor hned po odchodě z Barcelony. Po tom, co je nachytala Holoubková, oba se rozhodli, že potřebují chvíli zůstat daleko od veřejnosti. Právě mlčky kráčeli přes zahradu k sídlu a drželi se za ruce.
Harry byl trochu deprimovaný, že to byla jeho chyba. Měl pořádně zavřít dveře anebo se ujistit, že jsou zavřené, takže by ten fotograf nemohl nic zachytit. Ten mizerný brouk odletěl oknem a fotograf zmizl dřív, než ho stihli doběhnout.
Co bylo ještě horší byl fakt, že venku před hotelem se to i tak hemžilo fotografy a reportéry, když se rozhlásilo, že v hotelu je Harry Potter. Většina z nich se ho ptala na důvodu jeho rozhodu s Ginny.
Prokletí paparazzi.
Harry si byl jistý, že na něj Severus začne ječet kvůli jeho nepozornosti, ale neudělal to. Byl to právě on, kdo navrhl, že by mohli na den, dva zmizet.
Severus se podíval na Harryho, „Víš, možná to není až tak zlé, takto nemusíme před ostatnímu skrývat naši lásku. Holoubková přece nebude lhát, ve skutečnosti jsme ve vztahu, kdybychom to nadále popírali, vypadalo by to, že se za své city stydíme.“
„Víš, že tě miluji a za náš vztah se nestydím, ale doufal jsem, že to ještě chvíli udržíme v tajnosti… Holoubková možná nelže, alespoň ne do té míry, abych zažaloval její ubohý zadek, ale bude hrozná, vždyť víš, že tě nesnášela a vymyslíš něco zlé. Už vidím ty titulky ‚Skutečný důvod rozchodu Pottera/Weasleyové: Harry Potter v tajné milostné aféře se smrtijedem‘.“
„A co takto ‚Profesor Snape si konečně zasouložil‘. Víš, ten její titulek ‚Peklo zamrzá‘ mi přišel celkem vtipný,“ dodal Severus s úsměvem.
„Nechápu, jak o tom můžeš vtipkovat.“
„Protože neděláme nic zlého. Kromě toho, už i v minulosti se do nás tisk zvykl navážet a přežili jsme to a nyní se s tím nedá nic dělat. Věštec už byl rozeslaný do celé Velké Británie. Na tomto světě jsme přežili skutečné hrůzy; spolu přežijeme i toto. A lidé, na kterých nám záleží o nás už vědí a nemají nic proti, takže ostatní můžou jít pro mě za mě do čerta.“
Harry věděl, že to není pravda, Severusovi velmi záleželo na tom, co si o něm myslí lektvarová komunita a včerejší slavnost uvádějící ho do rady byla napsaná Holoubkovou.
„Víš, že Sangre z toho bude nadšený. Může tě vyloučit z rady?“ tiše se zeptal Harry.
Severus přikývl, ale potom řekl, „Rozhodnutí přijat mě jako součást rady Spolku lektvarů bylo učiněné už před několika týdny. Zjištění Holoubkové by nemělo… rada by neměla…“ Severus se odmlčel.
Harryho srdce se lámalo, když se na něj díval. Severus tak dlouho čekal na pozitivní uznání a nyní by to mělo zničit blbě načasované prohlášení otravné drby šířící novinářky. Doopravdy měl chuť Holoubkovou a jejího fotografa zabít. Tak trochu byl rád, že je nechytil, se svou mocí by je mohl skutečně zabít.
„Můj vztah s tebou nemá doopravdy nic společné s mými schopnostmi mistra lektvarů.“ promluvil nakonec Severus.
„Severusi, všechno, čeho jsi tento víkend dosáhl, jen tak vyletělo oknem. Víš, celý víkend jsem slyšel, jak o tobě všichni mluví, nejprve tam byli takový, kteří viděli smrtijeda, imidž odporného bastarda. Potom v sobotu večer jsem slyšel lidi mluvit o tobě s úctou za tvou práci jako mistra lektvarů, v neděli večer jsem slyšel chválu, obdiv a úctu, stejně jako respekt. Nyní všechno, na co budou myslet, je to, co říká Holoubková.“
„Myslíš to, že jsem pedofil?“
„Nejsi pedofil, jsem plnoletý. Kromě toho, dítětem jsem nebyl od svých dvou let a od svých jedenácti jsem byl za celý svůj život v dospěláckých situacích víckrát než většina dospělých. Víš, je to vtipné, na jedné straně chtěl kouzelnický svět bojovníka, který by za ně vyhrál všechny bitvy a bez problémů zapomněli na můj věk, ale na druhé straně, když konečně žiji svůj život, všichni mají pocit, že mají právo mi do něj kecat, protože najednou je ze mě ubohý sirotek, o který je třeba se starat, no, možná mi akorát tak políbit zadek… Každopádně, jestli si dobře vzpomínám, já jsem ten, kdo udělal první krok, já jsem ten, kdo…“
Severus se na něj usmál, „Kdo je v našem vztahu dominantní.“
„Nechtěl jsem říct toto, ale jo,“ odmlčel se Harry a upřel pohled na Severuse.
Severus chytil Harryho za ruce a objal se s nimi, „Miluji to, že jsem s tebou, Harry, miluji, jak se o mě staráš a miluji i to, že v našem vztahu jsem submisivní. Ty jsi první člověk, který prohlédl přes můj imidž věčně vytočeného bastarda a který vidí moje pravé já, část, kterou jsem zapomněl, že existuje, část, která je zranitelná a chce, aby nad ní někdo převzal kontrolu a potřebuje, aby se o ní postaral. Víš, když potřebuji podržet, kdy potřebuji rameno, kdy potřebuji polibek,“ naklonil se k Harrymu a jemně ho políbil. Potom položil hlavu Harrymu na rameno, „dokonce víš, kdy potřebuji pořádnou facku.“
Harry se zachichotal a pevně sevřel Severuse.
„Znám stovky, jestli ne rovnou tisíce mužů a žen, kteří by byli rádi na mém místě a jsem šťastný, že tě mám. A je mi jedno, co Holoubková napíše, anebo co si myslí svět, jsem nejšťastnější muž na světě, Harry Pottere.“
Znovu se políbili, tentokrát hlouběji.
Odtáhli se od sebe a pokračovali pomalým krokem ke dveřím sídla.
„Člověk se stane, Severusi, budeme tomu čelit společně,“ řekl Harry když došli ke dveřím.
Severus stiskl Harrymu ruku a otevřel dveře sídla.
„Harry, připomeň mi, abych tě už nikdy víc nevytočil,“ řekl Severus, když se rozhlédl. Podlahy, stěny a strop byly popraskané a zničené, schodiště chybělo.
Harry se rozhlédl okolo, všechny rozbité vázy, sochy a nábytek byly pryč a všechny stěny byly čisté. Popraskané, ale čisté.
Přišel k nim Krátura těsně následovaný Dantem, který se na Harryho překvapeně široko usmál.
„Pane Harry, pane Severusi, dobré ráno,“ krátce se uklonil Krátura. Potom se otočil k Dantemu a upřeně se na něj zadíval.
„Dobré ráno, pane Harry, pane Severusi,“ jemným hláskem vypískl malý skřítek.
„Dobré ráno i vám, Kráturo, Dante. Doufám, že jste oba měli dobrý víkend. Podle toho, jak to tu vypadá, jde všechno skvěle.“ usmíval se Harry na své domácí skřítky.
„Ano, Flint uklidil a pan Fireforge zorganizoval skupinu skřítků, aby sídlo opravili, bude ještě lepší, než před tím.“
„Nedělal vám Flint nějaké problémy?“
„Ne, Petal a Chi mu dali mnoho práce, přesouvali všechny rozbité kusy a vůbec si nestěžoval.“
Harry se usmál a potom se otočil k Dantemu, „A co jsi dělal tento víkend ty, Dante?“
Skřítek se chystal schovat za Kráturu, ale po tom, co spatřil výraz staršího skřítka se rozhodl jinak a tiše řekl, „Ada mi ukazuje jak přesouvat obrazy, takže Dante pomáhá přesouvat obrazy.“
„Páni, to je doopravdy velká práce,“ usmál se Harry na domácího skřítka, který pohledem švihl ke Kráturovi a potom se usmál.
„Dante, kde jsou obrazy?“ zeptal se Severus ohlížeje se okolo.
„V pokoji s mnoha knihami,“ odpověděl Dante s pohledem upřeným na Severuse a potom nadšeným hlasem dodal, „Chcete je vidět? Chcete se jít s Dantem podívat?“
Severus se usmál a natáhl ruku k malému domácímu skřítkovi, „myslím si, že je to skvělý nápad, velmi rád bych se podíval do knihovny.“
Dante chytil Severuse a pohnul se směrem ke knihovně, když se zastavil, otočil se a zahleděl se na Kráturu a Harryho. Malý skřítek se začal třást, zapomněl si vyžádat povolení odejít od svého pána i svého otce.
Krátura mu to rychle vysvětlil a Harry se obrátil, „Dante, děkuji, že jsi poslechl pana Severuse, když tě požádal, že chce vidět knihovnu. To bylo od tebe velmi dobré. No tak, pan Severus čeká a pamatuj, že máš poslouchat jeho tak, jako bys poslouchal mě.“
Skřítek vrhl pohled na Kráturu, který přikývl.
„Ano, pane Harry,“ uklonil se malý domácí skřítek a potom se znovu vrátil k předcházející činnosti – tahání Severuse směrem do knihovny.
Harry a Krátura prošli všechny podrobnosti toho, co bylo ještě třeba udělat, stejně jako detaily toho, co řekl Fireforge. Potom se Harry setkal s ostatními domácími skřítky.
Byl šokovaný, když viděl všude na Flintovém těle modřiny.
„Kdo to udělal, Kráturo?“
„Pane Harry, on si to dělá sám.“
„Nejsem hodný být ve vašich službách, Lorde Pottere, zasloužím si trest.“
„A ten jsi i dostal, to je důvod, proč tento víkend uklízíš sám. Řekni mi, Flinte, do je tvůj pán?“
Flint vyčerpaně klekl na zem před Harryho, který mu přísným hlasem přikázal, aby se postavil.
„Nenuť mě ptát se znovu. Kdo je tvůj pán?“
„Vy, Lorde Pottere.“
„Ano, já. Má nějaký z mých skřítků právo ničit můj majetek bez mého souhlasu, Flinte?“
„Ne, Lorde Pottere, já jsem nikdy neničil váš majetek. Já jsem uklízel, neničil,“ začal panikařit skřítek a snažil se vzpomenout si, zda během uklízení něco rozbil.
„Ale ano, ničíš. Toto,“ ukázal Harry na skřítkovu ruku pokrytou modřinami, „Ty, Flinte, jsi můj majetek a nevzpomínám si, že bych ti dal příkaz ubližovat si.“
„Ne, Lorde Pottere. Trestám sám sebe, jelikož pán možná…“
„Vypadám na to, že potřebuji, aby za mě někdo přemýšlel? Znám svou mysl a vím, že jsem ti nedal souhlas si fyzicky ubližovat. Pamatuj, ty jsi můj a já vytvářím pravidla, které nesmějí být porušené. Mým novým pravidlem je, že žádný skřítek nesmí trestat sebe ani ostatní bez mého vědomí a výslovného povolení. Je to jasné?“
„Ano, pane Harry.“ odpověděli všichni.
Na Kráturovu radu dostal dění na Potter Manor na starosti Petal, jelikož Krátura se vracel s Harrym. Spokojený s tím, že všechno šlo dobře, odešel Harry za Severusem do knihovny.
Když otevřel dveře, spatřil Severuse a Danteho, kteří se právě bavili s několika Lady Potterovými. Všechny portréty se uklonili hned, když vešel dovnitř a zachichotaly se, když se dva kouzelníci políbili.
Potom Harry řekl Kráturovi a Dantemu, aby se připravili na to, že za pět minut odcházejí, na co oba skřítkové odešli.
„Jen si potřebuji vzít nějaké papíry z pracovny a půjdeme,“ informoval Harry Severuse.
„Půjdeme na Grimmauldovo náměstí?“
„No, vlastně jsem doufal, že bychom mohli jít zpět na Prince Manor, ve skutečnosti jsem si to tam pořádně ani neprohlédl, když jsme tam byli naposledy a abych byl upřímný, velmi dobře se mi tam spalo. To místo je tak klidné.“
„Žádný problém, ačkoli se netěším na rozhovor s dědou. Moje chování během tohoto víkendu ho nepotěší, ne po rozhovoru, který jsme vedli v pátek,“ poznamenal Severus a prsty si přehrábl vlasy.
„Někdy je nejlepší čelit svému strachu přímo. Jsem si jistá, že tvůj děda tě miluje a jestli je takový jako otec, nebude na tebe tvrdý, když tě to doopravdy mrzí,“ řekla Severusovi Marta Potterová.
„Ale máš štěstí, že je to jen portrét. Eliah Prince, kterého jsem znala, se uměl pořádně ohnat pádlem po zadku neposlušných školáků. Byl to obávaný bystrozor a přísný vedoucí OpUČP,“ promluvila směrem k Severusovi Harryho babička Elizabet.
„Ano, ale on není školák, podívej se na něj, je to muž. Vlastně dobře vypadající muž. Harry, chlapče, máš dobrý vkus a ty Severusi, máš štěstí, že jsem jen portrét, jinak bych se snažila si ukrást nějaký ten polibek,“ dobírala si jich Lady Andrea Potterová.
„Pojď, Severusi, necháme tyto dámy jejich drbům a pojďme do pracovny,“ řekl Harry, když chytil Severuse za ruku.
Když vycházeli ven, zaslechli vykřiknout Lady Andreu, „Ano a takový skvělý zadek, jen se na něj podívejte. Ano, Harry, doopravdy máš dobrý vkus.“
Harry viděl, jak se Severus začervenal a řekl mu, „Chápu, jak mohla mít deset dětí.“
„Deset?“
Harry vstoupil do hlavní pracovny a rychle podepsal několik dokumentů týkajících se sídla, které mu nechal Fireforge.
Potom se podíval na dveře vedoucí do Síně starších a povzdychl si. Jedna jeho část tam chtěla jít a opět s nimi mluvit, ale ta druhá část chtěla prožít ráno bez jakýchkoli konfrontací. Věděl, že kdyby vešel dovnitř, čekalo by ho další nepříjemné setkání s Jamesem Potterem.
Severus cítil pulzování Harryho magie a domyslel si, nad čím Harry uvažoval, „Nejsi připravený znovu se potkat s Jamesem?“
Harry zavrtěl hlavou, „Ne. Nemám náladu poslouchat kecy o tom, jak si mě nezasloužíš anebo nějaké podobné směšné hlouposti, které by určitě říkal.“
Severus ho jemně políbil, „Řekl jsem ti, že je mi jedno, co si myslí, vím, že bychom měli být spolu.“
„Jo, já vím, ale po Holoubkové si nemyslím, že právě nyní potřebuji další negativní poznámky.“
Severu se ušklíbl, „Víš, to, co právě nyní potřebujeme, je rozptýlení, Něco, co odvede naše mysle pryč od těch, který nám to nepřejí. Dnes je náš volný den, den pro nás.“
Harry si Severuse přitáhl blíže, „Tak, jaké rozptýlení máš na mysli, och, můj milovaný?“
Severus se od něj odtáhl, klekl si před Harryho a začal mu rozepínat kalhoty, „Nevím, něco už jen vymyslím.“
Nejbližší půlhodinu byl Harry definitivně rozptýlený.
Když vyšli z pracovny do haly, pohled jim padl na Kráturu a Danteho, kteří na ně čekali. Dante zvolal, „Konečně!“ a potom si rychle dal ruku přes ústa.
Severus se zasmál.
Harry viděl, jak se Krátura natáhl, jako by chtěl malému skřítkovi uštědřit pohlavek, ale potom svoji ruku rychle stáhl.
„Omlouváme se, že jsme vás naším neočekávaným zdržením nechali čekat,“ řekl Harry dívajíc se na Danteho.
„Není potřebné něco vysvětlovat, pane Harry, není otázkou skřítků sledovat vaše aktivity.“ řekl Krátura a zamračil se na menšího skřítka.
„Ano, tak pojďme.“
Když dorazili na Prince Manor, vykročil Harry směrem do pracovny, avšak Severus ho stáhl zpět a oznámil mu, že udělá prohlídku po sídle. Nejprve šli do knihovny a laboratoře na lektvary. Potom vystoupali po schodišti přímo před pracovnou. Severus zatáhl Harryho do salonu (ve kterém už Harry byl).
Potom se Harry přesunul k zavřeným dveřím, kterých si před tím nevšiml a Severus na něj okamžitě zavolal s prohlášením, že je hladový.
Vešli do kuchyně, kde jim Millie – skřítek, který měl na starosti kuchyni – začala připravovat nějaké sendviče. Chystali se sednout si za kuchyňský stůl, když dovnitř vstoupil Jeeves, hlava domácích skřítků rodiny Prince.
„Pane Severusi, jaká byla vaše konference?“
„Byla dobrý, Jeevesi,“ trochu chladně odpověděl Severus.
„Jeevesi, byla fantastický, Severus se stal členem rady Spolku lektvarů,“ řekl Harry s velkým úsměvem.
„To je úžasné, pane Severusi, gratuluji; upeču vám čokoládový dort,“ prohlásila Millie s úsměvem.
„Ano, pane Severusi, blahopřejeme. Váš děda na vás bude velmi hrdý, až se doslechne tyto úžasné novinky,“ široce se usmál Jeeves.
V Harryho hlavě zhasla malá žárovka, když viděl, jak Severusova tvář o něco zbledla.
„Ještě jsme neměli šanci navštívit pracovnu,“ zasmál se Harry, „ale bude to naše další zastávka hned po obědě. Neboj se, Jeevesi, Eliah se doslechne o všem, co se tento víkend událo.“
Severus zbledl a náhle vstal, „Millie, myslím, že Harry a já si vezmeme naše jídlo ven do zahrad. Počasí je ideální na piknik.“
„Hned vám všechno zabalím,“ odvětil domácí skřítek a nadšeně odešel přinést koš na jídlo a deku.
Severus stál a ani se nepodíval na Harryho, který na něj nepřestával civět, „Víš, že půjdu s tebou a budu tě držet za ruku, Severusi.“
„Nevím, o čem to mluvíš,“ řekl Severus, když chytil koš a rychle vyšel ven.
Harry si povzdychl a zavrtěl hlavou. Zahrada byla krásná (ne tak krásná jako Falconova) a Severus rozprostřel deku pod vrbou hned vedle malého jezírka s rybami.
Harry se posadil a vzal si od Severuse sendvič, „Je to tu doopravdy krásné a tak klidné, nutí mě to zapomenout na všechno, co se děje tam venku.“
„Ano, volný den bez starostí, jen o nás,“ sedl si na deku i Severus a pustil se do svého sendviče.
Když dojedli, Harry se proměnil do své psí podoby Smrkáče a začal pobíhat okolo. Severus jen stál opřený o strom a sledoval hrajícího psa.
Smrkáč přinesl a položil před Severuse klacek. Podíval se na něj a postrčil klacek blíže k němu, očividně ho vyzývajíc hrát si.
Severus sledoval černého psa se střapatou srstí, kterému visel jazyk ven z papule a chtěl mu říct, že on je příliš starý na takovýto nesmysl, ale pes se na něj zadíval těmi velkými, nepřirozeně (alespoň na psa) smaragdovozelenými oči a on nemohl odolat. Zvedl klacek a hodil. V tom okamžiku za ní vystartoval i pes. Až příliš brzy se vrátil a znovu před něj pustil ten kousek dřeva.
Znovu ho chytil do ruky, „Fuj, Pottere, celé je to oslintané, rozhodně s tebou víckrát hrát nebudu… běž lovit nějakou lišku anebo co.“
Opět se opřel o strom a zaslechl tiché zakňučení, podíval se a okamžitě to i litoval. Vytáhl hůlku a před tím, než znovu hodil psovi klacek, pořádně jí kouzlem očistil.
Po dalších pěti hodech byl Smrkáč připravený na další hru. Když se Severus sklonil, aby zvedl klacek, velký pes na něj vyskočil, přišpendlil ho na zem a pokračoval tím, že mu celou tvář začal pokrývat uslintanými polibky.
Severus se hlasitě zasmál, ale potom od sebe psa odtlačil.
„Za pár sekund z tebe už budou jen přísady do lektvarů, Pottere.“
Pes se dal na útěk s mistrem lektvarů za zády.
Po chvíli se Smrkáč otočil a nikde Severuse neviděl. Rozhlížel se okolo, avšak nebyli tam ani žádné stromy, za které by se skryl, proto začal čichat. Nezdálo se, že by byl Severus neviditelný, kde tedy byl?
Najednou pes cítil, jak se odlepil ze země. Severus ho držel v náručí a oba letěli jen pár stop nad zemí. Potom Severus nadletěl nad jezírko a rychle pustil kňučícího tvora do vody.
Z vody vyšel prskající Harry, „Ty jsi letěl. Bez koštěte!“
„Ano, vím o tom… také jsem skoro naboural, jako pes jsi doopravdy těžký.“
„Letěl jsi!“
„Ano, věděl jsi, že to dokážu, nebylo to přece poprvé, co jsi mě viděl létat,“ odvětil Severus s malým náznakem arogance.
„Jo, no, zapomněl jsem,“ vylezl Harry z jezírka a vrhl na sebe čistící a sušící kouzlo.
Severus mu podal flašku vody, „Abych byl fér, není to něco, na co bych každého upozorňoval.“
Harry vypil celo flašku na jeden zátah a potom se posadil pod strom, „Byla to zábava.“
„Vskutku.“
„No tak, přiznej se, že ses bavil.“
Severus odpověděl se založenými rukami. „Celého jsi mě oslintal.“
„Ano, ale bavil ses.“ poklepal na místo vedle sebe, čím Severusovi naznačil, že chce, aby si sedl vedle něj na deku.
Severus se usmál a posadil se, „Ano, bavil jsem se.“
Harry vytáhl z koše další flašku vody a sendvič – z toho běhání pořádně vyhládl.
Severus se na něj podíval a zasmál se.
Harry se vzbudil chvíli po tom, co zdříml. Hlavu měl položenou v Severusovém náručí a cítil, jak se mu starší kouzelník hraje s vlasy. Severus četl knihu, Harry zahlédl název ‚Pán prstenů‘.
„Takže Hobita už jsi dočetl?“
„Jsi vzhůru, zdříml sis dobře?“ zeptal se Severus a odložil knihu.
„Ano, ani nevím, kdy jsem usnul. Je to tu doopravdy tak klidné.“
„Ano, je to celkem uvolňující, sice samozřejmě k tomu dopomohlo i tvoje bláznění.“
Harry se zachichotal a zívl, „Měli bychom jít zpátky dovnitř,“ posadil se a opřel se o strom vedle Severuse.
„Proč? Nikdo tam na nás přece nečeká.“
„A co tvůj děda? Myslel jsem si, že se s ním půjdeme popovídat.“
„Ten nikam nepůjde a nejprve chci dočíst kapitolu.“
Harry nahlédl do knihy, „Severusi, jsi na první straně nové kapitoly.“
„A?“
„Severusi, proč jsi tak vyděšený ze setkání s portrétem svého dědy?“
„Nevím, o čem to mluvíš.“
Harry se natáhl a natočil tvář tak, že se dívali jeden na druhého. „Víš, že Albus nás oba držel daleko od našich rodin a vím, že mnoho roků jsi si přál, aby tu pro tebe tvůj děda byl. A nyní je, ano, je to portrét, ale i tak tě velmi miluje, bez ohledu na vše. Chápu, že se bojíš, že bude zklamaný tvým chováním, ale jestli byl ochotný milovat tě a přivítat tě s otevřenou náručí, když si myslel, že jsi smrtijed, no, nemyslím si, že tě nyní odmítne.“
Severus si povzdychl a Harry se mírně naklonil, aby ho jemně políbil, „Kromě toho, jestli jsem ti dokázal odpustit já, přičemž jsem to byl právě já, koho se to nejvíc týkalo, potom tvůj děda nebude tak hrozný.“
„Já vím a vím i, že jsem byl hloupý, ale se vším, co se tam venku děje, nemyslím si, že jsem připravený na to, aby byl ze mě zklamaný i on.“
„Jak jsem ti řekl ráno, cokoliv se stane, Severusi, budeme tomu čelit společně,“ Harry vstal a chystal se vytáhnout na nohy i Severuse, když něco zahlédl koutkem oka.
„Severusi, je tu ještě někdo jiný?“
Severus vstal, otočil se a viděl, na co Harry upřel zrak, „To je Octavius, duch.“
„Duch, ale vypadá tak… skutečně.“
„Všichni duchové jsou skuteční, máš na mysli hmotně, ale ano, vypadá. Trochu mi připomíná Protivu, až na to, že neleze na nervy každému. Teda, dokud jemu nezačne někdo lézt na nervy.“
„Čili přesně jako Protiva,“ sarkasticky poznamenal Harry.
Severus se zasmál, „Ne, to, co chci říct je, že vypadá jako živý a může zvednout skoro všechno, co chce. Pamatuji si, jak jsem po pohřbu své matky přišel do sídla. Byl jsem na dědu velmi naštvaný a vyběhl jsem ze sídla. Tehdy jsem ho uviděl poprvé. Zablokoval mi cestu a řekl mi, že tato část pozemků je zakázaná. Myslel jsem si, že je to kočí, protože jsem viděl, jak se okolo něj pásli bílé koně. Zakřičel jsem na něj a řekl mu, že můj děda je pánem celého sídla a že mi má buď uhnout, anebo ho dám vyhodit, on mě však stále odmítl pustit dál. Řekl, že dokonce ani můj děda nemá dovolené tam vstoupit. Samozřejmě, po tomto jsem byl ještě víc odhodlaný jít a podívat se, co tam je a tak jsem zvedl malý kousek dřeva, který ležel na zemi a zkusil jsem ho s ním udeřit po hlavě. To je moment, ve kterém jsem zjistil, že je to duch – prošlo to přímo přes něj. To ho naštvalo, vytrhl mi dřívko a vynadal mi, že kdyby byl doopravdy živý, mohl bych udělat velkou škodu. Byl jsem vyděšený, ale řekl jsem mu, že je mi to jedno. Tehdy mě chytil, otočil mě směrem k sídlu a potom mě dřívkem bouchl po zadku a přísně mi přikázal jít dovnitř. Byl jsem tak vystrašený, že jsem utíkal zpět do svého pokoje a nevyšel jsem z něj, dokud jsem druhý den nešel do Bradavic.“
„Zajímalo by mě, proč je to tam zakázané?“ Harryho zvědavost byla na vrcholu.
„Abych byl upřímný, raději to ani vědět nechci,“ řekl Severus a zavřel oči.
Harry mávl rukou, čímž nechal celý piknik zmizet a potom se zadíval na ducha, „Pojď, popovídáme se s Octaviem.“
„Proklatí Nebelvíři, víš, toto je důvod, proč jsi vždy dostal trest. Jsi až příliš zvědavý.“
„Jo, jo, pojď už,“ řekl Harry a vykročil k zadní části sídla. Severus si povzdychl a následoval ho.
Harrymu padl pohled na asi patnáctiletého chlapce s černými vlasy oblečeného do zeleného kabátu, černých kalhot a černých jezdeckých bot, který seděl opřený o bílého koně.
„Nevím, zda i zvířata se můžou stát duchy,“ zašeptal Harry.
„Ani já ne,“ šeptem odpověděl Severus, „Harry, doopravdy si myslím, že to není dobrý nápad.“
„Ale to tak, kuřátko.“
„Nejsem kuřátko, jsem had a s hadi používají zdraví rozum a opatrnost dřív, než se po hlavě vrhnou do nebezpečí bez toho, aby přemýšleli, na rozdíl od vás Nebelvírů.“
„No ano, ale potom by život nebyla žádná zábava, nyní už pojď.“
Oba zaznamenali, že i chlapec i kůň na ně upřeli pohled. Chlapec vstal a vydal se k nim. Zdálo se, že je vysoký asi 5,8 stop, kráčel se sebedůvěrou, která o něm křičela, že je čistokrevný. Rozhodně to nebyl žádný kočí.
„Dobré odpoledne, Severusi, přemýšlel jsem, kdy se zastavíš na návštěvu a vidím, že máš sebou i svého partnera. Ahoj, já jsem Octavius Prince,“ uklonil se duch Harrymu.
„Dobré odpoledne, Octavie, já jsem Harry Potter-Black,“ uklonil se i Harry.
„Harry Potter, slyšel jsem o tobě. Lord Eliah o tobě mluví v dobrém, původně jsi měl převzít dědictví, že?“
„Ano, rozhodl jsem se vrátit ho Severusovi, který není takový, jak si myslel jeho děda.“
„Ano, tak mi to řekla Emily,“ řekl Octavius s úsměvem.
„Emily? Kdo je to Emily?“ zeptal se Harry.
„Další… ehm, duchovní obyvatel sídla,“ odpověděl Severus.
Octavius se zasmál, „Můžeš říct duch, víš, neurazí nás to. Ano, i Emily je duch, hlučné malé děvčátko. Jsem si jistý, že brzy se s ní setkáš, Harry. Miluje návštěvy.“
Za nimi se ozvalo puknutí a Harry se Severusem se otočili. Stál tam Krátura.
„Kráturo, je všechno v pořádku, kde je Dante? Neublížil si?“
„Ne, ale mohl by, přišel jsem požádat o povolení potrestat ho. Stále běhá po chodbách i navzdory tomu, že jsem mu opakovaně říkal, aby to nedělal a nyní rozbil ze vzácných váz pana Severuse. Jeeves mi řekl, že je stará víc než 400 let.“
„Dá se opravit?“
„Ano, Jeeves ji už opravil, ale to není jen ten problém. Víckrát jsem ho varoval, aby zůstal ve školce a neběhal po chodbách.“
„Nechej mě hádat, hrál si s Emily,“ kroutil hlavou Octavius. „Všude, kde je nějaký problém, ona je přímo uprostřed.“
„Ano, ale ona je duch a nemůže se zranit, Dante ale může.“ řekl Krátura s náznakem znepokojení v hlase.
Harry si povzdychl, „Kráturo, dávám ti plné povolení potrestat Danteho způsobem, jaký uznáš za vhodný, nyní i v budoucnosti. Už víc nemusíš žádat o povolení. Je to tvoje mládě a máš právo potrestat ho zodpovídajícím způsobem.“
Krátura poděkoval a s puknutím se přemístil.
„Chudák Dante,“ povzdychl si Harry.
„Ano, ale musí čelit svému trestu…“ podíval se Severus na Harryho a zbledl.
„Myslím si, že je čas jít zpátky dovnitř,“ věnoval Harry Severusovy vševědoucí pohled, ale jeho ruku nepouštěl.
„Chvíli půjdu spolu s vámi, musím si promluvit se svou neteří. Krásko, brzy jsem zpět, zatím to tu stráž.“
Do sídla vstoupili spolu. Potom si to Octavius namířil ke schodišti a Harry se Severusem kráčeli do pracovny.
„Ahoj, Severusi, Harry, jaký byl váš víkend?“ zeptal se jich Eliah Prince, když vstoupili.
„Z mé strany velmi produktivní. Koupil jsem několik vzácných přísad, investoval jsem do hodnotného obchodu, přeložil jsem dva starověké svitky, našel jsem si pár přátel a způsobil jsem chaos, který rozplakal několik mistrů lektvarů. Byla to zábava.“
Eliah Prince se zasmál, „Zdá se, že jsi se dobře bavil, a co ty, Severusi?“
„Bylo to fajn.“
„Ha, v aukci získal tunu galeonů, jeho řeč byla fantastický a vysloužil si ní bouřlivé ovace a také byl jmenovaný do rady Spolku lektvarů,“ prohlásil Harry, když se Severus k ničemu neměl.
„Ach, Severusi, jsem na tebe tak hrdý, blahopřeji, chlapče. Věděl jsem, že získáš svůj život zpět, tvoje babička bude u vytržení, až jí o tom řeknu, i ona měla titul mistra lektvarů. Jsem na tebe velmi hrdý. Kdyby Miriam žila, uspořádala by na tvou počest obrovský bál, v takových věcech se vyžívala.“
„Děkuji.“
„Co se děje, Severusi, stalo se ještě něco jiného? Vypadáš, jak kdyby někdo zemřel.“ zeptal se Eliah.
Když Severus neodpověděl, podíval se na Harryho, „Harry, co se stalo?“
Harry se podíval na Severuse a řekl, „Severusi, nemáš žádný důvod být vyděšený.“
Severus si povzdychl, „V sobotu jsme se s Harrym velmi pohádali mojí vinou… doopravdy jsem ho naštval a on odešel.“
„Později jsem se vrátil, musel jsem ho trochu potrestat, aby se omluvil, ale udělal to a nyní je to mezi námi lepší.“
„Takže ty jsi ho záměrně odstrčil vědíc, že mu to velmi ublížilo a potřeboval, abys ho pochopil a stál při něm? Schválně si na něj tlačil, abys viděl, zda tě opustí, Severusi?“ přísně se ptal Eliah.
„Co?“ zeptal se Harry s pohledem upřeným na Severuse.
„Severus má strach, že ho opustíš. Že si jednoho dne uvědomíš, že on si tvou lásku nezaslouží a že ti ublíží jako tvůj otec, teta a strýc, Albus anebo tvůj přítel Ronald. Proto hádám, že když jste se hádali, rozhodl se ti ublížit a odstrčit tě od sebe buď pro to, aby tě ušetřil před budoucím ublížením, anebo aby si ověřil, zda bys ho opustil.“
Harry se vážně zadíval na Severuse, „Takže to nebyl tvůj děda, koho jsi nechtěl vidět, že? Byl jsem to já ve chvíli, kdy jsem se dozvěděl skutečný důvod naší sobotní hádky?“
Severus si povzdychl, „Myslím, že tak trochu oboje…“
„Zařídil jsi i toto, aby nás Holoubková našla?“
„Ne, jak se mě můžeš na něco takového zeptat, Harry?“
„No, vypadá to tak, jako by ses snažil zničit všechno dobré v našem životě, Severusi. Proč si myslíš, že si nezasloužíš lásku a štěstí… víš co, jsi tím nej nejistějším člověkem, jakého znám. Albus na tobě odvedl skutečně dobrou práci.“
Potom Harry popošel k Severusovi a objal ho, „Ty hlupáčku, miluji tě a ubezpečuji tě, že tak lehko se mě nezbavíš.“
„V sobotu jsem měl dost času popřemýšlet o našem vztahu a jak jsem ti řekl dnes ráno, miluji to, že jsem s tebou. Vím, že moje činy byly trochu sebedestruktivní, obyčejně se snažím lidi od sebe odstrčit, ale když jsi tehdy odešel, uvědomil jsem si, že bez tebe nemůžu žít. Abych byl upřímný, nevím, co na mě vidíš, ale jsem rád, že tvoje láska patří mě.“
„Kolik lidí mi opakovaně zachránilo život anebo se postavilo vlkodlakovi, jen aby mě zachránilo? A nemysli si, že jsem tě neviděl, když jsi se snažil postavit se přede mě, a schytat Popyinu černou kletbu, abys mě zachránil… mohl bych být Zachráncem kouzelnického světa celé ty roky, ale ty, Severusi Snapee, ty jsi můj zachránce. Jsi nejodvážnější muž jakého znám a jsi neskutečně sexy. Neexistuje nic, co by mě přinutilo přestat tě milovat.“
Potom se Harry naklonil a hluboce ho políbil polibkem plným lásky. Když se od sebe oddělili, zaslechli Eliahův tichý smích.
Severus se začervenal, zapomněl, že tam je i jeho děda.
„Vidíš, Severusi, řekl jsem ti, že Harry tě velmi miluje a nemáš se čeho bát. Poslouchej, jsem trochu zklamaný tvým chováním, ale všichni v životě děláme chyby a zdá se, že ty se z těch svých dokážeš poučit. Jsem na tebe velmi hrdý, Severusi, vyrostl z tebe dobrý muž.“
Harry se zasmál a svalil se do křesla v pracovně.
„Tak, Harry, řekni mi o těch starověkých svitcích.“ požádal Eliah a Harry mu pověděl všechno o Kaa, o Arjunovi a o příběhu, který svitky obsahovali.
„Co je garuda?“ zeptal se Eliah.
„Podle příběhu a vysvětlení Kaa pojmu Naga, předpokládám, že je to ptačí zvěromág, až na to, že byl zaseknutý v poloviční přeměně, kde se dali transformovat jenom křídla.“
„Arjun také zmínil nějaké malby v chrámu, podle kterých byl Naga napůl muž a napůl had… buď to poukazovalo na přeměňujících se kouzelníků, anebo kouzelníci kdysi dávno měli zvyk záměrně se měnit jen napůl.“
„Ano, podobně jako u Egypťanů, mnozí jejich bohové byli zobrazováni jako muži s ptačími, kočičími anebo psími hlavami… v knihovně je o egyptských kouzelnících a jejich vztazích s mudly pár knih.“
„Zajímalo by mě…“ Harry se postavil a začal se měnit do své hadí formy. Soustředil se a nohy si přetransformoval na dolní část hadího těla, avšak to nebylo dost silné na to, aby udrželo zbytek těla. Přeměnil se zpět na sebe.
„To bylo doopravdy velmi divné… vlastně mám pocit, jako bych sám sebe šel otrávit.“
„Proč nezkusíš něco jednoduššího?“
„Fajn,“ řekl Harry a potom přeměnil svou hlavu na hlavu vlka. Usmál se na Severuse, který se zamračil.
„To vypadá doopravdy šíleně, Harry,“ poznamenal Severus.
Harry se přeměnil zpět do své podoby. Avšak hned potom začal zkoušet různé lokální transformace jako například vztyčené vlčí uši, či hadí jazyk na gryfoním těle, přičemž hlavu si nechal svou…. Severus skoro zemřel smíchy, když se Harry pokusil o jelení parohy, ale nakonec pod jejich váhou spadl.
„Víš, Harry, byl bys doopravdy úžasným členem mého týmu na OpÚČP, když jsem ho ještě měl na starosti já,“ uvedl Eliah. „Přemýšlel jsi někdy nad tím, že by ses stal bystrozorem?“
„Ano, vlastně jsem přihlášený do akademie, ale doopravdy tam nechci vstoupit. Nechápej mě zle, je to úžasné povolání a s Brianem Watsonem v čele OpÚČP si myslím, že bychom mohli v základě vidět obrovské zlepšení, ale nemyslím si, že je to pro mě to pravé, ve skutečnosti by to bylo příliš omezující.“
„Chápu, ale jaké jsou tvoje plány? Co chceš dělat?“
Harry mu řekl všechno o lovu na nového Temného pána a o tom, že plánuje jít po Flamelovi. Eliah mu položil mnoho otázek o jeho životě a zkušenostech, stejně jako i o akademických kvalifikacích.
„Proč si neuděláš titul mistra v Obraně?“
„Nikdy jsem o tom nepřemýšlel. Vždy jsme měli takové příšerné profesory obrany…“ začal Harry.
„No promiň,“ okamžitě do toho vstoupil Severus ve svém děsivém profesorském módu.
„Kromě tebe a Remuse, samozřejmě,“ rychle dodal Harry a mrkl na Eliaha.
„Vím, že Minerva najala jako nového profesora Obrany proti černé magii bystrozora v důchodu z Mezinárodní federace na prosazování práva, možná by sis s ním mohl promluvit,“ Informoval ho Severus.
„Bystrozoři z MFPP jsou jedni z nejlepších bojovníků v Evropě a Severní Americe, ten nový profesor může být dobrý, avšak moje rada je zjistit si toho o muži co nejvíc, v podstatě ho otestovat zda má co nabídnout. Za mých dob byli nejlepšími mistry z obrany z Východu. Čínští mistři byli doopravdy nejlepší. Najdi si čas a staň se dobrým mistrem.“
„Myslím, že jsi naplánuji schůzku s Brianem, ten bude jistě o novém profesorovi Obrany vědět víc. Díky, Eliahu.“
„Na co jsou dědové?“ odvětil portrét s úsměvem.
Harry se rozzářil.
Po večeři zamířili zpět do Bradavic, kde je přivítala Minerva s Filiusem, kteří hned začali Severusovi blahopřát k jeho přijetí do rady.
„Jak jste to zjistili?“ zeptal se šokovaný Severus.
„Co tím myslíš, dnes to bylo ve Věštci na titulní straně,“ odpověděla Minerva a Filius zavolal domácího skřítka, který přinesl Věštce.
Severus a Harry si přečetli titulek ‚Bradavický profesor přijatý do Mezinárodní rady Spolku lektvarů‘ napsaný Ritou Holoubkovou. Oba si rychle přečetli článek, který mluvil o cti udělené Severusi Snapeovi a srovnával ho s velkými britskými mistry lektvarů z minulosti. Také se tam psalo o jeho velkých objevech a jeho příspěvky do lektvarů. Nazvali ho jedním z nejušlechtilejších britských synů. Potom tam byla jeho velká lichotivá fotografie zhotovená během jeho projevu v sobotu večer a další, na které měl oblečený svůj černozlatý hábit, kterým přijal místo v radě.
Harry a Severu se na sebe šokovaně zadívali.
„Holoubková mě doopravdy překvapila, nemyslel jsem si, že dokáže napsat tak slušný článek,“ zkonstatoval Filius.
„To vůbec není to, co jsem očekával…“ řekl Severus s úsměvem.
„Byl jsem si jistý, že dá vytisknout ten polibek… možná ho použije, aby nás jím mohla vydírat,“ prohlásil Harry.
„Harry, o čem to mluvíš?“ zeptala se Minerva.
„No, minulou noc nachytala Rita se svým reportérem mě a Severuse jak se líbíme, vlastně si to stihli vyfotit. Byla to moje chyba, otevřel jsem dveře hotelového pokoje, když dovnitř vešel zaměstnanec hotelu s balíčkem a já jsem pořádně nezavřel. Zřejmě jsem je nechal otevřené tak na čtvrtinu a vůbec jsem si toho nevšiml, protože jsem pozornost věnoval balíčku… udělali doopravdy dobrý záběr na líbajícího se mě a Severuse. Mysleli jsme, že s tím vyskočí jako s novým šťastným příběhem.“ vysvětlil Harry.
„Ano, příběh, který by se jí doopravdy hodil,“ řekl Filius, „No, zjevně se rozhodla, že pro čtenáře bude lepší tento článek.“
„No, co se týká mě, já jsem rád, že si vybrala tento článek. Škola je doslova bombardovaná dopisy s gratulacemi a sliby finanční podpory. Dostala jsem čtyři žádosti o přestup studentů na úrovni NKÚ z Ameriky a z Německa,“ nadšeně řekla Minerva.
„Severusi, jsem na tebe velmi hrdý, už dávno jsi si zasloužil tuto poctu. Tvoje babička by na tebe byla stejně pyšná,“ řekl Filius a poklepal svého přítele po zádech.
„Děkuji, Filiusi, tvoje slova jsou pro mě doopravdy ctí a dokonce i portrét dědy sdílel tvoje pocity,“ odpověděl Severus a hlas se mu při tom jemně lámal.
„Ano, řekl, že kdyby ještě žila, uspořádala by mu bál… co si o tom myslíte, Minervo?“ ozval se Harry s pohledem upřeným na Minervu, která se usmála a rychle dodal, „Zaplatím to, samozřejmě, takže nebudete muset jít za členy školní rady.“
„Myslím si, že bál je úžasný nápad. A nebude potřebné, abys za cokoli platil, školní rada nebude dělat zbytečný rozruch, ne po tom, co jsme tento víkend dostali dvě stě tisíc galeonů z prodeje kůže z baziliška. Ve skutečnosti jsem dostala několik žádostí z rady, ve kterých žádali o kupu baziliškova těla za asi deset milionů galeonů.“
„Minervo, není nutné uspořádat bál…“ začal Severus.
„Absurdní, samozřejmě, že je to nutné. Nepřijímám žádné další námitky, Severusi Snape, budeš mít bál,“ řekla ředitelka, které tón hlasu označoval koneční platnost.
„Ano, madam.“
„A zítra budeme mít malou večeři s těmi na hradě, takže si nedělej žádné plány,“ řekla Minerva s úšklebkem.
Severus zavrtěl hlavou, nebyl zvyklý na takové veřejné uznání a oslavy na jeho počest, ale pověděl, „Ano, madam,“ vědíc, že Minerva nemíní ustoupit.
Potom oni dva sešli dolů do sklepení, kde spolu chtěli společně strávit klidnou noc, proto se rozhodli jít do Severusových pokojů. Harry věděl, že chce sám zkontrolovat svoje nově nabyté přísady, takže prvním místem, kam šli, byla laboratoř.
Severus se podíval do svého skladu s přísady, ale neviděl tam žádnou z položek, které koupil Harry.
„Řekl jsi Misty, aby je vybalila?“ zeptal se Harry.
„Nic, neřekl jsem … vzpomínám si, že spolu s většinou věcí odešla už včera, před tím, než jsme se vrátili z večere, ale obyčejně vybaluje všechno, bez toho, abych jí to řekl,“ odpověděl Severus, když se podíval na Harryho a potom zavolal Misty.
Skřítek nepřišel. Zavolal jí znovu, tentokrát měl však v hlase znepokojený tón.
Skřítek se objevil s pohmožděnou rukou a opuchlým pravým okem.
„Misty, co se ti stalo, zaútočil na tebe někdo?“ zeptal se Harry a vyskočil ze stoličky.
„Ne, kdyby na ní někdo zaútočil, vyléčila by se sama… toto je trest, potrestala se sama. Co si udělala, Misty?“ Severusův tón byl vážný, což bylo nezvyklé, když mluvil se svým domácím skřítkem.
„Promiňte, nevybalila jsem všechny přísady, myslela jsem si, že přijdete zítra. Udělám to nyní,“ řekl domácí skřítek a odmítl odpovědět na Severusovu otázku.
„Misty, co jsi udělala?“ Severus byl opět vážný a jeho tón ostrý.
„Je lepší, když o tom nevíte,“ tiše odpověděla Misty a šla směrem ke dveřím.
„Misty, přikazuji ti!“
Malý skřítek na něj upřel velké oči, povzdychl si a potom řekl, „Jen vězte, že všichni skřítkové vědí, kdy je třeba zašlápnout otravného brouka.“ S těmito slovy odešla.
Harry popošel k Severusovi a položil mu ruku na rameno, „Připomeň mi, že nikdy nemám Misty naštvat.“