Kapitola 11. Hledání léku
Bylo osm hodin ráno a Neville spolu s Augustou Longbottomovou šli z Prasinek směrem do Bradavic. Bylo nádherné ráno a Augusta pozorovala svého vnuka, jak se zastavil a díval se na skupinu víl, které poletovali mezi živými ploty rostoucími podél cesty vedoucí ke škole.
Před pár lety by chlapcovi vynadala, že jen ztrácejí čas, ale svého rostliny milujícího vnuka začala respektovat. Nebyl vůbec jako její Frank, ale ona si uvědomila, že Neville je lepší člověk, než jakým byl její syn. Neville překonal mnoho překážek a ona si musela přiznat, že příčinou většiny těchto překážek byla ona a její bratři. Litovala, že se snažila udělat z Nevilla mini verzi svého syna hrdinu, který stále ležel u Sv. Munga.
Neville bojoval proti Temnému pánovi a zabil jeho miláčka Naginy mečem Richarda Nebelvíra. Když všichni zpanikařili, neboť si mysleli, že Harry Potter zemřel, Neville vydal bojový pokřik a vedl skupinu bojovníků, což mělo za následek smrt mnoha Smrtijedů. Tím dal také Harrymu příležitost neočekávaně dostat Temného pána. Za svoje činy Neville získal Merlinův řád 1. stupně a Augusta nemohla být pyšnější. Dokonce i naproti tomu všemu, co dokázal, byl chlapec stále skromný a trochu plachý.
Augusta se rozhodla, že Neville by měl dostat instrukce, jak se ujat pláště lorda Longbottoma, ale rychle si uvědomila, že chlapec byl o mnoho šťastnější mezi svými rostlinami, takže pro tuto chvíli ho nechala na pokoji a v provozování majetku pokračovala sama. Samozřejmě to neznamenalo, že by mu dovolila chovat se a vypadat jinak, jak by měl vypadal lord. Neville byl nyní vysoký a svalnatý, už dávno ztratil svoji dětskou buclatost a když šli někam na veřejnost, Augusta se vždy ujistila, že je dobře oblečený. Také se snažila ho povzbuzovat, aby začal navštěvovat některé ze společenských večírků.
Akorát šli po pozemcích, když si všimla, jak Neville s trhnutím vystřelil. "Něco není v pořádku, cítím to."
Bez toho, aby řekl něco víc, se rozběhl směrem k hradu. Když ho Augusta konečně dostihla, našla o sehnutého ve vstupní hale. Na zemi byla velká krvavá skvrna. "Minulou noc se tu odehrál souboj, krev je stále čerstvá." řekl, když se k ní otočil.
Augusta byla velmi znepokojená a vytáhla svoji hůlku. Oba se okolo sebe rozhlédli. Hrad byl až příliš tichý, navzdory tomu, že bylo léto a všichni studenti byli doma. Ale ve vzduchu byla cítit smrt, to Neville věděl až příliš dobře.
"Kde je Minerva? Myslela jsem si, že bude tady, aby nás přivítala, jak se to jen ten její skřítek volal? řekla Augusta pokojně, avšak Neville věděl, že je nervozní.
Neville se snažil vzpomenout na jméno nějakého skřítka, ale kromě Harryho dvou věrných domácích skřítků - Kráturu a Dobbbyho - neznal žádné další, kteří tu byli, když studoval. Věděl, že Dobby je mrtvý a Krátura byl stále s Harrym. A jestli je Harry tady, tak je jistá šance, že je tu i Krátura. Právě se ho chystal zavolat, když zaslechl ve svém uchu šepot "Ogden".
Neville se zastavil a znovu zaslechl zašeptanou výzvu "Zavolej Ogdena."
"Ogden?"
Starý domácí skřítek poslechl pánovo volání, otočil se k ředitelce a řekl, "Pan Neville je tu." řekl a ticho zmizel.
Neville byl překvapený, když spatřil domácího skřítka, který se přemístil úplně potichu.
Ogden se uklonil, "Lady Longbottomová, Pane Longbottome, jsem Ogden, Hlava bradavických domácích skřítků. Omlouvám se za svoji nepřítomnost, abych vás při vašem příchodě přivítal, ale mámu tu tak trochu pohotovost. Ředitelka je na cestě dolů, aby vás přivítala a také vám všechno vysvětlí. Mezitím vás odvedu do Velké síně."
Ogden vedl Nevilla a Augustu do síně, když narazili na velmi naštvaného Severuse Snapea. Augusta zaznamenala, že ještě stále má na sobě stejný oděv jako včera večer, neoholil se a oči měl podlité krví, jako by celou noc nespal. Kráčel s otevřenou knihou v ruce a něco si pro sebe mumlal.
Ogden zavolal na profesora, "Mistře Snape, měl byste s tím na chvíli přestat a dát si něco na snídani. Ničemu nepomůžete, jestli onemocníte."
"Kašlu na snídani, máme méně než čtyřicet hodin, najím se potom." zněla naštvaná odpověď.
Severus se však nakonec skutečně zastavil, zvedl hlavu a spatřil dva Longbottomi, přicházející spolu s Odgenem. "Dobré, Longbottome, chci, abyste šel do skleníku a donesl mi tyto přísady do lektvarů. Prýtová tu není a ti prokletí strážcové, kteří chrání její skleníky mě nechtějí pustit dovnitř. Tak, jak jste nešikovný v lektvarech, vím, že disponujete odbornými znalostmi z bylinkářství a zdá se, že skleníky vás mají rádi," řekl profesor Snape, náhle vyčaroval pergamen a brko a napsal dlouhý seznam složek.
"I vám dobré ráno, profesore Snape," řekla Augusta nahněvaná způsobem, jakým ten člověk mluvil s jejím synem.
Snape starou dámu ignoroval a podal jejímu vnukovi seznam. "Na co ještě čekáte? Běžte, v sázce je chlapcův život!"
Hermiona se vzbudila o sedmé a posadila se na postel. V noci plakala, dokud neusnula, když na ní dolehli události z předchozího dne. Ron na ní použil nějaké kouzla, aby jí mohl ovládat a společné milování při několika příležitostech nyní viděla jako znásilnění. Kdysi měla Rona ráda,ale jen jako kamaráda. Na to, aby ho považovala za něco víc jako kamaráda, by neměli mít tak odlišné povahy. A potom, když ho viděla s Levandulí a začala k němu cítit něco silné.... nyní už věděla, že jí podával lektvar lásky.
Plakala, když si vzpomněla na dopis, který poslala Viktorovi, v kterém mu oznamovala, že ho už nemiluje. Věděla, že plánoval přijít a žít v Anglii blízko ní, ale nakonec tak přijal místo v Bulharsku. Milovala Viktora a dokázala si po válce představit jejich společnou budoucnost, ale Ron všechno pokazil. Nedávno četla, že Viktor chodí s nějakou německou léčitelkou, kterou potkal potom, co měl minulý rok nehodu během famfrpálového zápasu. Svým způsobem byla šťastná i za něho, ale srdce jí bolelo, když si pomyslela na to, co mohlo být.
Bylo už ráno a Hermiona se rozhodla, že nebude více plakat, posbírá střepy svého života a půjde dál. Kráčejíc do koupelny málem zapomněla, že je v Bradavicích, pokoj, který dostala, byl lepší jako nejluxusnější pokoj v jednom z pětihvězdičkových hotelů, které navštívila a nevypadal jako pokoj pro hosty školy. Část z ní očekávala, že to bude něco jako hlavní pokoj pro děvčata, v kterém byla minulý rok.
Protáhla se a rozhodla se, že dlouhá sprcha je přesně to, co potřebuje. Rozhlédla se kolem sebe a všimla si, že tam není žádný ručník.
"Winky?"
Domácí skřítek se objevil. "Co slečna potřebovat?" podívala se na Hermionu, ale její oči byly matně zastřené a celá se kolébala. Hermiona si uvědomila, že Winky je opilá.
Běžela zpět ke kuchyňskému koutu, kterého si všimla minulou noc, nalila do poháru vodu a nesla jí zpět domácímu skřítkovi, který nyní spal na podlaze v koupelně.
"Winky, Winky, vzbuď se, vezmi si toto." řekla Hermiona podávajíc pohár domácímu skřítkovi, který si ho vzal a přičichl k tekutině uvnitř těsně před tím, než ho hodil o zem. Hermiona byla šokovaná, nikdy neviděla, aby se domácí skřítek takto choval.
Winky se podívala na Hemionu. "Já vím, že vy, vy jste byla při tom, když se pan Bárty hněval na Winky."
Hermiona se sehnula a položila jí ruku na rameno. "Ano, Winky, byla jsem při tom, ale nyní je to v pořádku, pomůžu ti."
"Ne, Winky být zlý skřítek, nikdo nemůže pomoct. Pán Barty je pryč, neboť Winky být zlý skřítek," plakala Winky a udeřila do magického zrcadla, které ukazovalo její odraz. Zrcadlo explodovalo a Hermiona jí stihla odtáhnout dříve, než na ně popadaly úlomky skla.
Hermiona byla ještě stále v šoku, když přišli tři domácí skřítci ženského pohlaví. Jeden držel plačící Winky a dal jí uspokojující lektvar. Další dva skřítkové jí rychle chytli a s puknutím se přemístili. Zůstávající domácí skřítek uklidil sklo a nepořádek, který Winky způsobila, potom se rychle přemístil a za chvíli se opět objevil s náručí plnou ručníků, mýdla a toaletních potřeb.
"Slečno Grangerová, jsem Sol, budu se o vás starat, když Winky nemůže." domácí skřítek zněl velmi vážně a všechny věci položil na polici v koupelně.
Hermiona popošla k polici a zvedla mýdlo, které vonělo známou vůni vanilky a růží. "Ty, ty jsi ten skřítek, který mě měl na starosti minulý rok?"
"Ano, jestli budete ještě něco potřebovat, stačí mě zavolat."
"Počkej, a co Winky?"
"Winky bude ještě pár hodin spát."
Sol se smutně podívala na Hermionu a zmizela. Hermiona se posadila na okraj vany a vzdychla si. "Dej se dohromady, děvče." mluvila sama na sebe, "nebudeš plakat, nebudeš plakat."
Hermiona vstala a připravila se.
O půl hodiny později šla Hermiona dolů do Velké síně, když spatřila profesora Snapea, Nevilla, lady Longbottomovou a Ogdena. Neville právě vzal od Snapea kus pergamenu a utíkal ven ze dveří.
"Neville?" zvolala, "Dobré ráno všem, kam běžel Neville a proč, profesore, máte stále oblečené šaty ze včerejška? Vypadáte, jako byste celou noc ani oka nezamhouřil."
Profesor Snape se na ní podíval, jeho výraz tváře byl ledově klidný, ale Hermiona věděla, že ho něco trápí. Ale byl to Ogden, kdo odpověděl: "Máme tak říkajíc pohotovost, slečno Grangerová a váš přítel pan Longbottom pomáhá profesoru Snapeovi se sháněním přísad."
Hermiona se rychle snažila odhadnout situaci. "Jakou pohotovost? Stalo se něco Harrymu? Profesore, co se děje?"
Snapeův hlas byl velmi tichý, když odpověděl, "Poppy Pomfreyová minulou noc napadla Harryho. Umírá." Hermiona a Augusta šokovaně zalapaly po dechu.
Přiběhla k nim Minerva, která také vypadala, že má za sebou dlouhou noc, ale ona byla alespoň převlečená do čistých šatů a také se zdálo, že alespoň chvíli spala. "Dobré ráno, Augusto, omlouvám se, že jsem tu dnes ráno nebyla, abych vás přivítala, dobré ráno, Hermiono. Minulou noc jsme tu měli nehodu."
Profesor Snape řekl, že v noci madam Pomfreyová napadla Harryho."
"Ano, je to pravda, je v nemocničním křídle a je ve zlém stavu, ale děláme vše, co je v našich silách, abychom ho zachránili." řekla Minerva těm dvěma a rozhlédla se okolo. "Kde je Neville?"
"Snape ho poslal do skleníků, aby přinesl nějaké přísady." řekla Augusta s malým náznakem hrdosti.
"Ředitelko, můžu ho vidět?"
"Není při vědomí, ale samozřejmě, že ano."
"Budu ve své osobní laboratoři, musím uvařit více lektvarů." řekl Severus.
Minerva se podívala na mistra lektvarů a potom se otočila k Hermioně. "Hermiono, jestli vám to nepřekáží, můžete pomáhat profesorovi Snapeovi s lektvary, než se dá do pořádku a alespoň se trochu nenasnídá."
"Minervo, já ne..."
"To je rozkaz, mladý muži." řekla Minerva a jemně ho postrčila směrem ke sklepení.
Hermiona přikývla s vědomím, že nejvíc Harrymu pomůže, pokud bude aistovat zjevně vyčerpanému mistrovi lektvarů.
Potom se Minerva obrátila k Augustě. "Pojďme na horu do nemocničního křídla, tam vám povím, co se vlastně stalo. Ogdene, můžeš pomoct Nevillovi a když bude hotový, odvedeš ho do soukromé laboratoře profesora Snapea."
Hermiona nikdy před tím nebyla v profesorových soukromých komnatách a byla překvapená, protože vůbec nevypadali tak, jak očekávala. No, pokoje byly laděné v jemných, teplých zemitých barvách připomínající její rodný dům. Ale každý pokoj byl v troskách, všude se válely knihy, malý stůl byl úplně zničený a obrazy byly buď rozbité a nebo sotva visely na stěně. Vypadalo to tam, jakoby místnostmi proběhlo nekontrolovatelné tornádo.
"Pane profesore, co se tu stalo?"
Muž se jen zamračil a děvče ignoroval, kráčejíc přes ty trosky, jakoby tam ani nebyly. Došel až ke dveřím, o kterých Hermiona předpokládala, že to byly profesorova osobní laboratoř, dveře však uvízly, když před ně spadla police s knihami. Profesor začal nadávat, když se snažil fyzicky polici posunout, ale nepodařilo se mu to.
Hermiona vytáhla hůlku a zeptala se. "Profesore, chcete, abych vám pomohla?"
Muž si jí opět nevšímal, ale zavolal "Misty!". S puknutím se objevil malý domácí skřetek oblečený v zeleno-stříbrných šatech.
"Pane Severusi, co se tu stalo?" zamračila se na Hermionu, jakoby to ona byla příčinou celého toho zmatku.
Před tím, než Hermiona stačila něco říct, Severus sklonil hlavu a tichým hlasem řekl: "Hledal jsem knihu," a ukázal Misty knihu, kterou držel v ruce.
Malý domácí skřítek si dal ruce v bok. "Pane Severusi, tím, že se budete chovat jako šílený, pánovi Harrymu nepomůžete," a mávnutím ruky zdvihla polici, kterou následně vrátila na místo.
"Děkuji, Misty, nyní budu pár hodin vařit se slečnou Grangerovou nějaké lektvary."
"Ne, nebudete."
"Misty, nebudu se s tebou hádat, Harry ty lektvary potřebuje."
"Slečna Hermiona je velmi moudrá, ona to dokáže udělat i sama, vy půjdete se mnou."
"Profesore, jsem víc než schopná uvařit lektvary, které Harry potřebuje. Je to můj nejlepší kamarád. a já ho v tom nenechám." souhlasila Hermiona s domácím skřítkem.
Severus se na ní chvíli díval, zatím co o tom uvažoval a potom napsal seznam nějakých lektvarů, včetně Kostirostu, Lektvaru na doplnění krve, pokročilých lektvarů proti bolesti a lektvar na regeneraci svalů. Hermiona přikývla a otevřela dveře do laboratoře. Zasmála se, když zaslechla Misty, jak přikazuje profesorovi lektvarů, aby šel do koupele.
O hodinu později už Hermiona vařila ve čtyřech kotlících, kdy se ozvalo tiché zaklepání na dveře a dovnitř vešli Ogden spolu s Nevillem nesoucího košíky plné listů, stonků, květů a kořenů.
"Je něco, s čím ti můžu pomoci, Hermiono?" zeptal se Neville, když složil koše.
"Potřebuji jen na kostky nakrájet tyto kořeny zázvoru a aloe, děkuji, Neville."
Neville vzal nůž a začal krájet. Hermiona si po chvíli uvědomila, že Neville je v lektvarech celkem dobrý, pokud mu profesor Snape nedýchá za krk. Nějakou dobu pracovali mlčky, než Neville promluvil. "Víš, co se děje?"
"Všechno, co jsem slyšela je, že Madam Pmfreyová se snažila zabít Harryho a on nyní umírá." řekla Hermiona se slzami v očích.
"Neboj se, Hermiono, Harry se z toho dostane, tak jako vždy."
"Doufám, Neville, jednoho nejlepšího kamaráda jsem už ztratila a nemyslím si, že bych zvládla ztrátu dalšího."
Neville jí jemně pohladil po ruce. "Včera večer mi Lenka řekla, že skutečná válka ještě stále pokračuje, ale když se všichni spojíme dohromady, vyvázneme z toho. To a že na stropě mého pokoje si dělají hnízdo Jiskřící roztoči."
Hermiona se zasmála. Všichni Lenku považovali za bláznivou, ale Hermiona věděla, že má svůj vlastní éterický instinkt, který začala i ona pomalu uznávat.
Potom s úšklebkem řekla. "A co dělala Lenka, když pozorovala tvůj strop?"
Neville vyprskl, nůž se mu vysmekl a aloe, kterou právě krájel, se posunula na kraj stolu, až spadla dolů. "Ach, jaa... no... my jsme... myslím..."
Hermiona se usmála. "Neboj se, Neville, ty i Lenka jste pro sebe jako stvoření."
"Tvůj souhlas mě těší, ale nevím, jak bude reagovat moje babička. Lenka není přesně ten typ děvčete, na kterou se hodí babiččin popis budoucí Lady Longbottomové."
"Dej tomu čas, jsem si jistá, že tvoje babička bude šťastná, když budeš šťastný ty."
Opět do laboratoře vešel Ogden a tentokrát jim přinesl podnos plný sendvičů, ovoce, dýňového džusu a kávy. Hermiona si dala pauzu a šla se najíst, zatím co Neville dával pozor na kotlíky.
O další dvě hodiny později byla většina lektvarů hotová a už se jen chladily, když do místnosti vešel kolísající se profesor Snape. Zřejmě chvíli spal, ale i tak byl ještě zjevně unavený. Šel rovně ke skříňce s lektvary a na jeden doušek vypil Pozvbuzující lektvar. Byl osprchovaný a měl i čisté oblečení - svůj obvyklý černý hábit - ale neměl boty, nebyl oholený a na Hermionino pobavený si ani neučesal vlasy, které mu nyní trčely do všech stran. Podíval se na kotlíky a uznalo přikývl.
"Dobrá práce, slečno Grangerová."
Hermiona se usmála, profesor Snape jen zřídka někoho pochválil. "Děkuji, Neville mi pomáhal."
Bylo osm hodin ráno a Neville spolu s Augustou Longbottomovou šli z Prasinek směrem do Bradavic. Bylo nádherné ráno a Augusta pozorovala svého vnuka, jak se zastavil a díval se na skupinu víl, které poletovali mezi živými ploty rostoucími podél cesty vedoucí ke škole.
Před pár lety by chlapcovi vynadala, že jen ztrácejí čas, ale svého rostliny milujícího vnuka začala respektovat. Nebyl vůbec jako její Frank, ale ona si uvědomila, že Neville je lepší člověk, než jakým byl její syn. Neville překonal mnoho překážek a ona si musela přiznat, že příčinou většiny těchto překážek byla ona a její bratři. Litovala, že se snažila udělat z Nevilla mini verzi svého syna hrdinu, který stále ležel u Sv. Munga.
Neville bojoval proti Temnému pánovi a zabil jeho miláčka Naginy mečem Richarda Nebelvíra. Když všichni zpanikařili, neboť si mysleli, že Harry Potter zemřel, Neville vydal bojový pokřik a vedl skupinu bojovníků, což mělo za následek smrt mnoha Smrtijedů. Tím dal také Harrymu příležitost neočekávaně dostat Temného pána. Za svoje činy Neville získal Merlinův řád 1. stupně a Augusta nemohla být pyšnější. Dokonce i naproti tomu všemu, co dokázal, byl chlapec stále skromný a trochu plachý.
Augusta se rozhodla, že Neville by měl dostat instrukce, jak se ujat pláště lorda Longbottoma, ale rychle si uvědomila, že chlapec byl o mnoho šťastnější mezi svými rostlinami, takže pro tuto chvíli ho nechala na pokoji a v provozování majetku pokračovala sama. Samozřejmě to neznamenalo, že by mu dovolila chovat se a vypadat jinak, jak by měl vypadal lord. Neville byl nyní vysoký a svalnatý, už dávno ztratil svoji dětskou buclatost a když šli někam na veřejnost, Augusta se vždy ujistila, že je dobře oblečený. Také se snažila ho povzbuzovat, aby začal navštěvovat některé ze společenských večírků.
Akorát šli po pozemcích, když si všimla, jak Neville s trhnutím vystřelil. "Něco není v pořádku, cítím to."
Bez toho, aby řekl něco víc, se rozběhl směrem k hradu. Když ho Augusta konečně dostihla, našla o sehnutého ve vstupní hale. Na zemi byla velká krvavá skvrna. "Minulou noc se tu odehrál souboj, krev je stále čerstvá." řekl, když se k ní otočil.
Augusta byla velmi znepokojená a vytáhla svoji hůlku. Oba se okolo sebe rozhlédli. Hrad byl až příliš tichý, navzdory tomu, že bylo léto a všichni studenti byli doma. Ale ve vzduchu byla cítit smrt, to Neville věděl až příliš dobře.
"Kde je Minerva? Myslela jsem si, že bude tady, aby nás přivítala, jak se to jen ten její skřítek volal? řekla Augusta pokojně, avšak Neville věděl, že je nervozní.
Neville se snažil vzpomenout na jméno nějakého skřítka, ale kromě Harryho dvou věrných domácích skřítků - Kráturu a Dobbbyho - neznal žádné další, kteří tu byli, když studoval. Věděl, že Dobby je mrtvý a Krátura byl stále s Harrym. A jestli je Harry tady, tak je jistá šance, že je tu i Krátura. Právě se ho chystal zavolat, když zaslechl ve svém uchu šepot "Ogden".
Neville se zastavil a znovu zaslechl zašeptanou výzvu "Zavolej Ogdena."
"Ogden?"
Starý domácí skřítek poslechl pánovo volání, otočil se k ředitelce a řekl, "Pan Neville je tu." řekl a ticho zmizel.
Neville byl překvapený, když spatřil domácího skřítka, který se přemístil úplně potichu.
Ogden se uklonil, "Lady Longbottomová, Pane Longbottome, jsem Ogden, Hlava bradavických domácích skřítků. Omlouvám se za svoji nepřítomnost, abych vás při vašem příchodě přivítal, ale mámu tu tak trochu pohotovost. Ředitelka je na cestě dolů, aby vás přivítala a také vám všechno vysvětlí. Mezitím vás odvedu do Velké síně."
Ogden vedl Nevilla a Augustu do síně, když narazili na velmi naštvaného Severuse Snapea. Augusta zaznamenala, že ještě stále má na sobě stejný oděv jako včera večer, neoholil se a oči měl podlité krví, jako by celou noc nespal. Kráčel s otevřenou knihou v ruce a něco si pro sebe mumlal.
Ogden zavolal na profesora, "Mistře Snape, měl byste s tím na chvíli přestat a dát si něco na snídani. Ničemu nepomůžete, jestli onemocníte."
"Kašlu na snídani, máme méně než čtyřicet hodin, najím se potom." zněla naštvaná odpověď.
Severus se však nakonec skutečně zastavil, zvedl hlavu a spatřil dva Longbottomi, přicházející spolu s Odgenem. "Dobré, Longbottome, chci, abyste šel do skleníku a donesl mi tyto přísady do lektvarů. Prýtová tu není a ti prokletí strážcové, kteří chrání její skleníky mě nechtějí pustit dovnitř. Tak, jak jste nešikovný v lektvarech, vím, že disponujete odbornými znalostmi z bylinkářství a zdá se, že skleníky vás mají rádi," řekl profesor Snape, náhle vyčaroval pergamen a brko a napsal dlouhý seznam složek.
"I vám dobré ráno, profesore Snape," řekla Augusta nahněvaná způsobem, jakým ten člověk mluvil s jejím synem.
Snape starou dámu ignoroval a podal jejímu vnukovi seznam. "Na co ještě čekáte? Běžte, v sázce je chlapcův život!"
Hermiona se vzbudila o sedmé a posadila se na postel. V noci plakala, dokud neusnula, když na ní dolehli události z předchozího dne. Ron na ní použil nějaké kouzla, aby jí mohl ovládat a společné milování při několika příležitostech nyní viděla jako znásilnění. Kdysi měla Rona ráda,ale jen jako kamaráda. Na to, aby ho považovala za něco víc jako kamaráda, by neměli mít tak odlišné povahy. A potom, když ho viděla s Levandulí a začala k němu cítit něco silné.... nyní už věděla, že jí podával lektvar lásky.
Plakala, když si vzpomněla na dopis, který poslala Viktorovi, v kterém mu oznamovala, že ho už nemiluje. Věděla, že plánoval přijít a žít v Anglii blízko ní, ale nakonec tak přijal místo v Bulharsku. Milovala Viktora a dokázala si po válce představit jejich společnou budoucnost, ale Ron všechno pokazil. Nedávno četla, že Viktor chodí s nějakou německou léčitelkou, kterou potkal potom, co měl minulý rok nehodu během famfrpálového zápasu. Svým způsobem byla šťastná i za něho, ale srdce jí bolelo, když si pomyslela na to, co mohlo být.
Bylo už ráno a Hermiona se rozhodla, že nebude více plakat, posbírá střepy svého života a půjde dál. Kráčejíc do koupelny málem zapomněla, že je v Bradavicích, pokoj, který dostala, byl lepší jako nejluxusnější pokoj v jednom z pětihvězdičkových hotelů, které navštívila a nevypadal jako pokoj pro hosty školy. Část z ní očekávala, že to bude něco jako hlavní pokoj pro děvčata, v kterém byla minulý rok.
Protáhla se a rozhodla se, že dlouhá sprcha je přesně to, co potřebuje. Rozhlédla se kolem sebe a všimla si, že tam není žádný ručník.
"Winky?"
Domácí skřítek se objevil. "Co slečna potřebovat?" podívala se na Hermionu, ale její oči byly matně zastřené a celá se kolébala. Hermiona si uvědomila, že Winky je opilá.
Běžela zpět ke kuchyňskému koutu, kterého si všimla minulou noc, nalila do poháru vodu a nesla jí zpět domácímu skřítkovi, který nyní spal na podlaze v koupelně.
"Winky, Winky, vzbuď se, vezmi si toto." řekla Hermiona podávajíc pohár domácímu skřítkovi, který si ho vzal a přičichl k tekutině uvnitř těsně před tím, než ho hodil o zem. Hermiona byla šokovaná, nikdy neviděla, aby se domácí skřítek takto choval.
Winky se podívala na Hemionu. "Já vím, že vy, vy jste byla při tom, když se pan Bárty hněval na Winky."
Hermiona se sehnula a položila jí ruku na rameno. "Ano, Winky, byla jsem při tom, ale nyní je to v pořádku, pomůžu ti."
"Ne, Winky být zlý skřítek, nikdo nemůže pomoct. Pán Barty je pryč, neboť Winky být zlý skřítek," plakala Winky a udeřila do magického zrcadla, které ukazovalo její odraz. Zrcadlo explodovalo a Hermiona jí stihla odtáhnout dříve, než na ně popadaly úlomky skla.
Hermiona byla ještě stále v šoku, když přišli tři domácí skřítci ženského pohlaví. Jeden držel plačící Winky a dal jí uspokojující lektvar. Další dva skřítkové jí rychle chytli a s puknutím se přemístili. Zůstávající domácí skřítek uklidil sklo a nepořádek, který Winky způsobila, potom se rychle přemístil a za chvíli se opět objevil s náručí plnou ručníků, mýdla a toaletních potřeb.
"Slečno Grangerová, jsem Sol, budu se o vás starat, když Winky nemůže." domácí skřítek zněl velmi vážně a všechny věci položil na polici v koupelně.
Hermiona popošla k polici a zvedla mýdlo, které vonělo známou vůni vanilky a růží. "Ty, ty jsi ten skřítek, který mě měl na starosti minulý rok?"
"Ano, jestli budete ještě něco potřebovat, stačí mě zavolat."
"Počkej, a co Winky?"
"Winky bude ještě pár hodin spát."
Sol se smutně podívala na Hermionu a zmizela. Hermiona se posadila na okraj vany a vzdychla si. "Dej se dohromady, děvče." mluvila sama na sebe, "nebudeš plakat, nebudeš plakat."
Hermiona vstala a připravila se.
O půl hodiny později šla Hermiona dolů do Velké síně, když spatřila profesora Snapea, Nevilla, lady Longbottomovou a Ogdena. Neville právě vzal od Snapea kus pergamenu a utíkal ven ze dveří.
"Neville?" zvolala, "Dobré ráno všem, kam běžel Neville a proč, profesore, máte stále oblečené šaty ze včerejška? Vypadáte, jako byste celou noc ani oka nezamhouřil."
Profesor Snape se na ní podíval, jeho výraz tváře byl ledově klidný, ale Hermiona věděla, že ho něco trápí. Ale byl to Ogden, kdo odpověděl: "Máme tak říkajíc pohotovost, slečno Grangerová a váš přítel pan Longbottom pomáhá profesoru Snapeovi se sháněním přísad."
Hermiona se rychle snažila odhadnout situaci. "Jakou pohotovost? Stalo se něco Harrymu? Profesore, co se děje?"
Snapeův hlas byl velmi tichý, když odpověděl, "Poppy Pomfreyová minulou noc napadla Harryho. Umírá." Hermiona a Augusta šokovaně zalapaly po dechu.
Přiběhla k nim Minerva, která také vypadala, že má za sebou dlouhou noc, ale ona byla alespoň převlečená do čistých šatů a také se zdálo, že alespoň chvíli spala. "Dobré ráno, Augusto, omlouvám se, že jsem tu dnes ráno nebyla, abych vás přivítala, dobré ráno, Hermiono. Minulou noc jsme tu měli nehodu."
Profesor Snape řekl, že v noci madam Pomfreyová napadla Harryho."
"Ano, je to pravda, je v nemocničním křídle a je ve zlém stavu, ale děláme vše, co je v našich silách, abychom ho zachránili." řekla Minerva těm dvěma a rozhlédla se okolo. "Kde je Neville?"
"Snape ho poslal do skleníků, aby přinesl nějaké přísady." řekla Augusta s malým náznakem hrdosti.
"Ředitelko, můžu ho vidět?"
"Není při vědomí, ale samozřejmě, že ano."
"Budu ve své osobní laboratoři, musím uvařit více lektvarů." řekl Severus.
Minerva se podívala na mistra lektvarů a potom se otočila k Hermioně. "Hermiono, jestli vám to nepřekáží, můžete pomáhat profesorovi Snapeovi s lektvary, než se dá do pořádku a alespoň se trochu nenasnídá."
"Minervo, já ne..."
"To je rozkaz, mladý muži." řekla Minerva a jemně ho postrčila směrem ke sklepení.
Hermiona přikývla s vědomím, že nejvíc Harrymu pomůže, pokud bude aistovat zjevně vyčerpanému mistrovi lektvarů.
Potom se Minerva obrátila k Augustě. "Pojďme na horu do nemocničního křídla, tam vám povím, co se vlastně stalo. Ogdene, můžeš pomoct Nevillovi a když bude hotový, odvedeš ho do soukromé laboratoře profesora Snapea."
Hermiona nikdy před tím nebyla v profesorových soukromých komnatách a byla překvapená, protože vůbec nevypadali tak, jak očekávala. No, pokoje byly laděné v jemných, teplých zemitých barvách připomínající její rodný dům. Ale každý pokoj byl v troskách, všude se válely knihy, malý stůl byl úplně zničený a obrazy byly buď rozbité a nebo sotva visely na stěně. Vypadalo to tam, jakoby místnostmi proběhlo nekontrolovatelné tornádo.
"Pane profesore, co se tu stalo?"
Muž se jen zamračil a děvče ignoroval, kráčejíc přes ty trosky, jakoby tam ani nebyly. Došel až ke dveřím, o kterých Hermiona předpokládala, že to byly profesorova osobní laboratoř, dveře však uvízly, když před ně spadla police s knihami. Profesor začal nadávat, když se snažil fyzicky polici posunout, ale nepodařilo se mu to.
Hermiona vytáhla hůlku a zeptala se. "Profesore, chcete, abych vám pomohla?"
Muž si jí opět nevšímal, ale zavolal "Misty!". S puknutím se objevil malý domácí skřetek oblečený v zeleno-stříbrných šatech.
"Pane Severusi, co se tu stalo?" zamračila se na Hermionu, jakoby to ona byla příčinou celého toho zmatku.
Před tím, než Hermiona stačila něco říct, Severus sklonil hlavu a tichým hlasem řekl: "Hledal jsem knihu," a ukázal Misty knihu, kterou držel v ruce.
Malý domácí skřítek si dal ruce v bok. "Pane Severusi, tím, že se budete chovat jako šílený, pánovi Harrymu nepomůžete," a mávnutím ruky zdvihla polici, kterou následně vrátila na místo.
"Děkuji, Misty, nyní budu pár hodin vařit se slečnou Grangerovou nějaké lektvary."
"Ne, nebudete."
"Misty, nebudu se s tebou hádat, Harry ty lektvary potřebuje."
"Slečna Hermiona je velmi moudrá, ona to dokáže udělat i sama, vy půjdete se mnou."
"Profesore, jsem víc než schopná uvařit lektvary, které Harry potřebuje. Je to můj nejlepší kamarád. a já ho v tom nenechám." souhlasila Hermiona s domácím skřítkem.
Severus se na ní chvíli díval, zatím co o tom uvažoval a potom napsal seznam nějakých lektvarů, včetně Kostirostu, Lektvaru na doplnění krve, pokročilých lektvarů proti bolesti a lektvar na regeneraci svalů. Hermiona přikývla a otevřela dveře do laboratoře. Zasmála se, když zaslechla Misty, jak přikazuje profesorovi lektvarů, aby šel do koupele.
O hodinu později už Hermiona vařila ve čtyřech kotlících, kdy se ozvalo tiché zaklepání na dveře a dovnitř vešli Ogden spolu s Nevillem nesoucího košíky plné listů, stonků, květů a kořenů.
"Je něco, s čím ti můžu pomoci, Hermiono?" zeptal se Neville, když složil koše.
"Potřebuji jen na kostky nakrájet tyto kořeny zázvoru a aloe, děkuji, Neville."
Neville vzal nůž a začal krájet. Hermiona si po chvíli uvědomila, že Neville je v lektvarech celkem dobrý, pokud mu profesor Snape nedýchá za krk. Nějakou dobu pracovali mlčky, než Neville promluvil. "Víš, co se děje?"
"Všechno, co jsem slyšela je, že Madam Pmfreyová se snažila zabít Harryho a on nyní umírá." řekla Hermiona se slzami v očích.
"Neboj se, Hermiono, Harry se z toho dostane, tak jako vždy."
"Doufám, Neville, jednoho nejlepšího kamaráda jsem už ztratila a nemyslím si, že bych zvládla ztrátu dalšího."
Neville jí jemně pohladil po ruce. "Včera večer mi Lenka řekla, že skutečná válka ještě stále pokračuje, ale když se všichni spojíme dohromady, vyvázneme z toho. To a že na stropě mého pokoje si dělají hnízdo Jiskřící roztoči."
Hermiona se zasmála. Všichni Lenku považovali za bláznivou, ale Hermiona věděla, že má svůj vlastní éterický instinkt, který začala i ona pomalu uznávat.
Potom s úšklebkem řekla. "A co dělala Lenka, když pozorovala tvůj strop?"
Neville vyprskl, nůž se mu vysmekl a aloe, kterou právě krájel, se posunula na kraj stolu, až spadla dolů. "Ach, jaa... no... my jsme... myslím..."
Hermiona se usmála. "Neboj se, Neville, ty i Lenka jste pro sebe jako stvoření."
"Tvůj souhlas mě těší, ale nevím, jak bude reagovat moje babička. Lenka není přesně ten typ děvčete, na kterou se hodí babiččin popis budoucí Lady Longbottomové."
"Dej tomu čas, jsem si jistá, že tvoje babička bude šťastná, když budeš šťastný ty."
Opět do laboratoře vešel Ogden a tentokrát jim přinesl podnos plný sendvičů, ovoce, dýňového džusu a kávy. Hermiona si dala pauzu a šla se najíst, zatím co Neville dával pozor na kotlíky.
O další dvě hodiny později byla většina lektvarů hotová a už se jen chladily, když do místnosti vešel kolísající se profesor Snape. Zřejmě chvíli spal, ale i tak byl ještě zjevně unavený. Šel rovně ke skříňce s lektvary a na jeden doušek vypil Pozvbuzující lektvar. Byl osprchovaný a měl i čisté oblečení - svůj obvyklý černý hábit - ale neměl boty, nebyl oholený a na Hermionino pobavený si ani neučesal vlasy, které mu nyní trčely do všech stran. Podíval se na kotlíky a uznalo přikývl.
"Dobrá práce, slečno Grangerová."
Hermiona se usmála, profesor Snape jen zřídka někoho pochválil. "Děkuji, Neville mi pomáhal."
Severus se otočil a až nyní si všiml Nevilla sedícího vedle Hermiony. "No zázraky se..."
Severus se na chvíli zastavil, potom vytáhl hůlku a vrhl na Nevilla detekční kouzlo.
Hermiona vyskočila a zvolala. "Profesore!"
Severus její výkřik ignoroval a pročítal si kousek pergamenu, ke kterému přiložil svoji hůlku, pokroutil hlavou. "Měl jsem to vědět."
Podíval se na dvojici a chystal se promluvit, když do laboratoře vešla Misty. "Myslím, že jsem pánovi Severusovi řekla, aby neopouštěl postel, dokud se pořádně nevyspí."
Severus obrátil oči v sloup. "Je mi fajn, Misty, spal jsem dost a vzal jsem si i povzbuzující lektvar. Budu v pořádku."
Domácí skřítek se na něho nerozhodně podíval a potom mávl rukou. Severusovy vlasy byly najednou hladce učesané. Potom se otočila k ostatním a řekla. "Když se lektvary už jen chladí, oba jste pozvaní spolu s pánem Severusem na pozdější oběd."
Hermiona řekla, "Děkujeme, Misty, ale Ogden nám tu nechal pár sendvičů."
"Ano, ještě stále tady máme nějaké jablkové řezy." řekl Neville a ukázal na podnos na stole.
Misty přikývla a otočila se k Severusovi, který jí řekl. "Je mi dobře, Misty, chci zkontroloval a přelít tyto lektvary. Dám si něco později."
Misty věnovala mistrovi lektvarů pohled, kterým obyčejně on obdarovával své studenty a založila ruce v bok. Bez jediného slova Severus vstal a se skloněnou hlavou vyšel z laboratoře.
Neville a Hermiona chvílu stáli jako zkamenělí a nevěřícně civěli na dveře, kterým právě prošel nejhrozivější profesor z celé školy. Hermiona viděla, jak se Nevillovi třesou ramena a tak vytáhla hůlku a rychle umístila na okolní prostor ztišující kouzlo. Hned na to vybuchli smíchy.
Když se Severus vrátil o půl hodiny později, viděl, že Hermiona a Neville už lektvary přelívají, tak se posadil a nechal je pracovat.
Když skončili, otočili se k Severusovi, který právě kontroloval koš s přísadami a psal něco na kousek pergamenu.
Rychle si prohlédl flaštičky a všechny je položil na pracovní stůl. Potom je přesunul do svého obývacího pokoje, který byl nyní úhledně opravený a celkem útulný.
Dovnitř vešla Misty a nalila čaj do třech šálků.
Profesor Snape strávil nejbližších dvacet minut vyprávěním o dopisu Toma Raddla, o tom, co zjistili skřeti z Gringottbanky, o Poppy Pomfreyové a Arabele Figgové, o následných obvinění a útoku, který se odehrál minulou noc. Řekl jim také o kouzlech, které objevili, jak Poppy spustila kouzlo v Harryho krvi a o jeho následcích.
Hermiona byla jako omráčená vzalo jí to ještě víc, když jim o tom všem řekl. Potom se otočil k Nevillovi, který byl úplně bledý a vypadal, jakoby zadržoval výkřik.
"Harry by byl naštvaný za to, že jsem vám řekl o tom Bradavickém rituálu, Neville, protože vám to chtěl říct sám. Měl pocit, že bude jednodušší vyslechnout si všechno od někoho, kdo to stejně chápe. Ale Albus ve skutečnosti udělal oběti z nás všech, všichni jsme byli jen pěšáky v jeho mistrovském pláně," řekl smutně Severus a Hermiona zaznamenala, že měl v očích nepřítomný výraz.
"Pane profesore, proč jste prohledal Nevilla? Myslíte si, že je také v nebezpečí?" zeptala se Hermiona a snažila se obrátit pozornost zpět k nim.
"Ne, nemyslím si, že Neville je v nebezpečí, ale bylo by dobré, aby vás profesor Kratiknot důkladně prohlédne. Já jsem zkontroloval jen přítomnost nějakých zvláštních kouzel. Zdá se, že na nás obou byly umístněné kouzla averze, mám podezření, že na mě bylo kouzlo averze, mám podezření, že na mě bylo i kouzlo na to, abych vás nenáviděl a vy abyste se mě bál. No, vím, že i bez takových kouzlech můžeme být poměrně dost hrůzostrašný." Neville odfrkl, Hermiona si odkašlala a Severus se usmál. Potom pokračoval. "Vždy jsem považoval váš strach za trochu přehnaný. Až když mi slečna Grangerová řekla, že jste jí pomáhal při vaření, došlo mi, že na vás mohli být použité stejné kouzla jako na Harryho - také kouzla averze, odporu a kouzla nenávisti."
Hermiona potom tiše řekla. "Ale Harry vás ve skutečnosti ne nenávidí."
Severus si děvče přeměřil vypočítavým pohledem. "Vím, teď mě ne nenávidí, protože byl schopný s ním bojovat, ale profesor Kratiknot zjistil, že jistou dobu bylo velmi silné."
"Proč by to dělal, mohl jsem být mocným čarodějem, ale on mě okradl o moji vlastní magii," vykřikl Neville. "Zmanipuloval mě a použil na mě kouzla, abych vás nenáviděl. Víte, jak vyděšený jsem z vás vždy byl? Nikdy jsem tomu nerozuměl, nechápal jsem, proč jsem z vás stále tak vystrašený. Nyní chce zabít jednoho z mých nejlepších přátel jen proto, že bych mohl být silnější než on," chrlil Neville a cítil tu trochu magie, jak v něm vře. "Mohl jsem být Lord Mrzimor, mohl jsem udělat tolik dobrých věcí... proč?"
Na Nevillovo a Hermionino překvapení se profesor Snape postavil a položil ruce na Nevillovy ramena, "Udělal jste mnoho dobrých věcí, Neville, bez vás by Harry nikdy nezabil Temného pán. Během mé vlády teroru, když jsem byl ředitelem, se na vás všichni bradavičtí studenti dívali jako na vůdce a to i bez Mrzimorského dědictví. Ukázali jste se jako věrní přítel a skutečný vůdce lidu. Rovněž jste hodný odvážných a ušlechtilých cností fakulty, do které vás poslal Moudrý klobou. Stál jste před nejtemnějším Lordem všech časů a chránil jste slabší i naproti tomu, že vám byla odebraná značná část magie, která z vás dělala Lorda Mrzimora. Helga by na vás byla hrdá."
Neville se na chvíli díval na profesora Snapea a potom vytáhl hůlku. "Fajn, kdo jste a co jste udělal s profesorem Snapeem?"
Severus se zlehka usmál, "Včera, pozdě v noci, anebo lépe řečeno, velmi brzy ráno zrušil profesor Kratiknot většinu odpuzujících kouzel a kouzel odporu. Tak se ukázalo, že možná nakonec nejsem až tak zlý a ustavičně vytočený."
Do místnosti vešla Misty. "Promiňte, pane Severusi, ale profesor Kratiknot mě poslal, abych se zeptala, zda jsou lektvary připravené."
Severus se otočil ke svým dvěma bývalým studentům a řekl, "Vezměte svoje lektvary a pojďme zkontrolovat Harryho."
Když došli až do nemocničního křídla, Hermiona se rozeběhla k posteli, na které Harry spal. Vypadal jako zkamenělý. Malá slza jí stekla dolů tváří a cítila, jak jí Neville položil ruku na rameno. Rozhlédla se okolo a spatřila cizí ženu spící na vedlejší posteli. Při její posteli seděl muž, v kterém Hermiona poznala Briana Watsona z Oddělení pro uplatňování kouzelnického práva. Augusta Longbottomová třídila nemocniční sklad a na druhém konci ošetřovny přeměňovali profesor Kratiknot a ředitelka McGonagallová některá lůžka na pracovní stoly.
Když Kratiknot spatřil přicházejícího Severuse, okamžitě na něho zavolal. "Zkusili jsme už všechno, nic na to kouzlo nezabírá a v jeho krvi nedochází k žádným změnám."
"Dokonce jsme přidali i nějaké Fénixovy slzy, které měla Poppy v zásobě, ale nepomohlo." řekla Minerva a v tváři se jí bylo vidět zklamání.
"No, světlou stránkou je, že Brian zavolal na pomoc nějakého léčitele ze Sv. Munga, který byl schopný podat Justíně speciální léčivý lektvar s fénixovými slzami, takže klidně spí. Vzbudit by se měla tak za jednu až dvě hodiny." řekl Filius Severusovi. "Léčitel se ještě vrátí a slíbil, že přivede na pomoc více svých kolegů buď dnes, jestli najdeme lék, anebo zítra v noci jestli se nám to nepodaří."
Hermiona, která rozhovor poslouchala, promluvila, "Profesore Snape, řekl jste, že Baziliškův jed byl schopný zničit dračí krev, tak co kdybychom se pokusili použít rozdílné množství toho jedu a zkusili jich smíchat se slzami fénixe. Možná najdeme lék."
"Ne, jedno ruší účinky druhého. A kromě toho, jed by kompletně zničil kletbu dračí krve, ne jí vyléčil. A to by zabilo Harryho. Jestli bychom přidali slzy fénixe ještě před tím, jak by to zabilo Harryho, dračí krev by tam zůstala." vysvětlil Severus.
"Ano, ale kdyby se nám podařilo získat něco, co by mělo na kouzlo stejné účinky jako jed, ale nebylo by to pro Harryho tak škodlivé..." uvažovalo děvče nahlas, "a co tak Baziliškův zub, anebo alespoň kůže. Oboje by mělo mít na dračí krev ničivé účinky, ale na Harryho ne."
"To je logické, slečno Grangerová, ale tyto věci nepatří mezi lehce dostupné," dodal Severus.
"Harry, Ronald a já jsme všichni měli jeden Baziliškův zub. No, Harry měl ten s jedem a Ron a já jsme měli jen po jednom z těch menších zubů. Myslím, že Harry má svůj zub v kufru a jestli je tu Krátura, mohl by ho přinést."
"Můžu se zeptat, jak jste přišli k Baziliškovým zubům?" zeptal se užaslý Severus.
"Harry má ten, který mu probodl ruku v druhém ročníku. Ron a já máme svoje zuby z minulého roku. Před finálním bojem jsme je vzali z Komnaty a použili je na zničení jednoho z Voldemortových vitealů." vysvětlovala Hermiona.
"Můžete se dostat do Komnaty? Je ten Bazilišek stále tam? Je neporušený?" vychrlil Snape jedním dechem.
"Ronald se dostal do Komnaty tak, že zkoušel všechny možné kombinace slov, na které si vzpomenul, které použil Harry, když mluvil hadím jazykem. Nakonec se nám to podařilo. Bazilišek byl v dobrém stavu, Komnata jakoby měla nějaký druh ochranného kouzla, které způsobilo, že z Baziliška nezůstali jen kosti. Samozřejmě jim chybí pár zubů."
"A co Ginny? Myslím tím, ona byla tím, kdo v jejím prvním ročníku otevřel Komnatu." řekla Minerva.
"Tehdy byla posednutá Tomem Raddlem. Mluvil on, ne Ginny."
"Ano, ale bylo to její tělo, mysl i magie. Severusi, pamatuješ, co psal Raddle v dopise?" dodal Filius.
"Ano, jestli jednou dostaneš dar hadího jazyka, nikdo o něho nepřijdeš."
"Jestli to platí i pro tento případ, Ginny Weasleyová je potom hadí jazyk."
Severus, Filius a Minerva si to hned namířili rovnou do Doupěte, bylo krátce po poledni a tři profesoři byli ponořeni každý ve svých vlastních myšlenkách. Když přišli až k domu, Minerva poznamenala, že celé okolí obydlí je jaksi neobvykle tiché.
Zkusili na někoho zavolat, až k nim nakonec přišel Charlie s velmi vážným výrazem. "Dobré poledne, profesoři. Co vás sem dnes přivádí?"
Minerva přistoupila o krok vpřed, "Okamžitě se potřebujeme popovídat s vaším otcem a Ginervou."
"Je to důležité? Po včerejšku je tu ještě trochu chaos." řekl Charlie vážně.
Filius také přistoupil blíže. "Je to otázka života a smrti, možná byste mohl být přítomná i vy a William."
"No, jsme tu všichni, máme dá se říct jakousi poradu, chápete." řekl Charlie.
Mineva promluvila. "Jak řekl Filius, jde tu o život."
Charlie přikývl a nasměroval tři profesory do pracovny, kde seděli Artur, Bill, Percy, Fred a George. Artur vstal a pokynul profesorům, aby si sedli.
Minerva promluvila jako první, "To, proč jsme přišli se netýká včerejších událostí, sice to s nimi svým způsobem nepřímo souvisí." Potom řekla ostatním o kouzle, které přítomnost u Harryho zjistili, o spiknutí Albuse a Poppy a neznámého Temného pána, o útoku a jejich současné situaci.
Když domluvila, Bill vstal a zeptal se: "Jak vám můžeme pomoci?"
Potom se ozval Severus, "Myslíme si, že vaši dva nejmladší sourozenci by nám mohli pomoct dostat se do Tajemné komnaty, kde by se měli nacházet přísady do lektvaru, který by nám pomohl zbavit Harryho té kletby a jejích účinků."
George se na své stoličce posunul dopředu, "Myslel jsem si, že na to, abyste se mohli dostat dovnitř, musíte ovládat hadí jazyk. Snažili jsme se přemluvit Harryho, aby nás tam vzal, ale vždy odmítl s tím, že je to prý příliš nebezpečné."
"Slečna Grangerová říkala, že Ronald byl schopný tam vejít minulý rok. Ale hlavní je, že si myslíme, že by Ginerva mohla mít hadí jazyk."
Artur se na Filiuse díval, jako by se zbláznil, "Co vás k této myšlence přivedlo? My nejsme Zmijozelovi dědicovi."
"Tom Raddle nechal Harrymu dopis, v kterém kromě jiného psal, že když jednou člověk dostal dar hadí jazyk, bude ho mít navždy. A jelikož Ginerva promluvila hadím jazykem, když byla posednutá Raddlem, potom by měla být naše teorie správná."
"Ale ona si nepamatuje nic z toho období, kdy jím byla posedlá." uvedl Fred.
"To je pravda, ale bylo použité její tělo a magie. Ona byla tou, kdo fyzicky promluvil. Takže máme podezření, že má stále ten dar."
"Nikdy před tím nám neřekla, že může mluvit s hady." řekl Artur
"Je mnoho věcí, které nám nikdy před tím neřekla." řekl zamračený Bill. "Přivedu jí."
Bill odešel a chvíli na to se vrátil i s Ginny, která vypadala, jakoby polovinu noci proplakala. "Sedni." přikázal Bill.
Ginny se rychle posadila, ale hned s výkřikem znovu vstala, sáhla si na zadek a potom se ještě jednou, ale nyní opatrněji sedla, když na ní začali bratři civět.
"Ginervo, položím ti jednu otázku a chci, abys mi odpověděla pravdivě," řekl jí otec nejvážnějším tónem, jaký u něho ani jeden z profesorů neslyšel.
Děvče se podívalo na profesory, potom se obrátilo zpátky k otci a přikývlo.
"Dokážeš mluvit s hady?"
Ginny vytřeštila oči a vpadala vystrašeně.
"Chci pravdu, Ginervo." zvolala Artur.
Minerva zdvihla ruku, "Ginny, Harryho včera v noci zasáhla velmi silná kletba a jestli nenajdeme způsob, jak ho vyléčit, tak za méně jak 35 hodin zemře. Myslíme si, že jediné, co by mu mohlo pomoct, je něco, co se dá najít jen v Tajemné komnatě. Potřebujeme hadí jazyk. Víme, že Voldemort vám stejně jako Hrrymu nevědomky odevzdal dar. Není to hanba anebo nějaké zlo. Je to dar, který nyní může zachránit život mladému muži."
Ginny se podívala na Minervu a pomalu přikývla.
Severus vypustil slabý povzdech.
Filius řekl: "Doopravdy velmi potřebujeme, abyste s námi nyní šla do Bradavic. Williame, vy byste mohl jít také. Možná bych mohl využít vaší pomoc jako kletborušitele."
Bill přikývl. "My všichni jsme Harrymu přísahali věrnost, pomůžeme jakkoliv budeme moct."
Charlie se postavil. "Jdu i já."
O chvíli později stáli Bill, Charlie a Ginny spolu s třemi profesory a Hermionou ve druhém poschodí, konkrétně na dívčích záchodech v Bradavicích.
"Nevím, co mám říct, neznám heslo."
"Je to 'otevři se'. Řekni to v hadím jazyce." řekla Hermiona.
Severus se musel velmi ovládat, aby přestal počítat čas ztrávený v Komnatě, ale trvalo to jen asi hodinu, než posbírali několik hlavních přísad do lektvarů, zahrnující tesáky, kůži a krev z Baziliška, které, jak doufali, by mohli pomoct s léčbou.
Rozhodli se využít Komnatu nejvyšší potřeby jako Základnu, část pokoje tvořila laboratoř. Ogden postavil poloprůsvitnou barieru, která bránila dýmu a explozím proniknout do hlavní části místnosti, ale zároveň mohli všichni vidět i slyšet, co se děje v jedné i druhé části. Zbývající plochu nyní tvořila známa společenská místnost, v které se stoličky objevovaly sami podle potřeby. Augusta zůstala s léčitelem ze Sv. Munga a s Harrym, a slíbila, že je zavolá, kdyby tam bylo potřeba jejich přítomnost.
Zatímco byli profesoři v Doupěti, Justína se probudila a Watson jí odvedl domů, aby se mohla převléct a osprchovat, ale oba slíbili, že za pár hodin se vrátí zpět.
Severus, Filius, Hermiona a Bill nyní pracovali na nových experimentálních lektvarů doufajíc, že jeden z nich dokáže Harrymu pomoct.
Využívajíc přísady, které předtím nasbíral Neville, připravil Severus velký kotlík léčivého roztoku, který by tvořil základ všech potencionálních lektvarů. Potom experimentovali s použitím Baziliškovy kůže, která jak doufali, by mohla pomoct zrušit kouzlo. Pracovali s malým kotlíkem, na který Bill vyryl nějaké runy pro posilnění účinku. Dostávali se pomalu blíže k prolomení prokletí. Charlie jim poskytl užitečné informace, když identifikoval typ dračí krvi - šlo o krev Uherského Chvostorožce a tento typ krve špatně reagoval s pampeliškami.
Avšak i po mnoha hodinách experimentování měli stále problém s lektvarem z Baziliškové kůže, který zatímco lámal DNA kouzlo dračí krve, neléčil škody jím způsobené a jed sám o sobě způsoboval škody na Harryho vlastní krvi.
Všichni plní zoufalství jen seděli, čas se krátil a mysleli na to, že jestli to bude pokračovat takovým tempem, nepodaří se jim najít lék dostatečně rychle.
Charlie a Ginny odešli zpět do Doupěte a Justína s Brianem se zase vrátili do školy, přičemž oba s sebou přinesli malou tašku, aby mohli zůstat v případě potřeby i několik dní. Ostatní jim vysvětlili všechno, co se za ten čas stalo a Justina žasla nad tím, jak dobře jim šla vzájemná spolupráce.
Hermiona seděla se šálkem čaje v rukách a přemýšlela o Harrym, jak tam tak ležel zkamenělý, přemýšlela o jejich druhém ročníku, když měli poprvé tu čest s Baziliškem, ale tehdy to byla ona, kdo ležel zkamenělý na posteli. Najednou jí něco napadlo.
"Filiusi," po dlouhých hodinách spolupráce se všichni oslovovali křestními jmény, "existuje nějaká šance, že lektvar s kořenem mandragory může pomoct oslabit baziliškův jed? Myslím, že ten lektvar byl použitý, když zkameněli studenti z jeho pohledu."
"Vynikající nápad, Hermiono. Nikdy by mě to nenapadlo. Co si o tom myslíš, Severusi?" otočil se Filius k mistru lektvarů.
"Jsme na mrtvém bodě, neuškodí, když to vyzkoušíme. Neville, jsou ve sklenících nějaké zralé mandragory?" zeptal se Severus tentokrát o mnoho vlídněji Nevilla, který rychle vyběhl do skleníku.
Filius si našel čas i na to, aby zkontroloval Nevilla a našel pár kouzel, které ho nutili ostatních se bát, hlavně Severuse a Zmijozelů. K jejich ulevě na něm nebyly žádné další čáry a kouzla. I těch pár nalezených už bylo odstraněných a Neville ukazoval větší sebevědomí a i k jejich výzkumu přispěl několika užitečnými návrhy.
Nevillův nový nedostatek strachu se projevil asi před hodinou, když Severusovi vybuchl kotlík s pokusným lektvarem, se kterým pracoval a roztavil kotlík. U Nevilla to vyvolalo záchvat smíchu, smát se přestal až, když si všiml, že baziliškův jed pomalu rozežírá Severusův oděv. Severus byl proto nyní oblečený jen v černé košili a kalhotách. Jeho hábit byl úplně zničený.
Neville se vrátil o dvacet minut s velkým kroutícím se kořenem mandragory. Potom z něho odsekl jeden kus, který Hermiona se Severusem nakrájeli na malé kostky.
Za další dvě hodiny Severus testoval nový lektvar na vzorku Harryho krvi a zadržoval dech. Minutu na to zaklel.
Justína přiběhla a podívala se do magického mikroskopu. Potom se podívala na Severuse. "Severusi, to je zatím naše největší naděje, kouzlo mizí pryč a baziliškův jed neutralizuje, s tímto má Harry šanci přežít."
"No, to je skvělá zpráva." řekla Minerva a zasmála se.
"Ale v čem je problém? Severusi, ty nejsi spokojený." řekla Hermiona.
"Je to stále velké riziko. Harry by mohl přežít, ale také může být poškozený jeho mozek.Dokonce může skončit na mentální úrovni zeleniny."
Nyní se Severus díval na zbylý kus kořena a přemýšlel nad novým pokusem, když se najednou obrátil na Nevilla, "Neville, tento kořen mandragory není jako ty, které jsem dostal tehdy od Prýtové. Je to nový druh mandragory, který pěstuješ?"
"Ne, Severusi, ve skutečnosti je tento kořen jeden z těch, které byli zasazené v našem druhém ročníku. Profesorka Prýtová se rozhodla, že není na škodu mít nablízku několik zralých kořenů v případě jejich nutné potřeby. Jestli by se znovu něco takové stalo, nemuseli byste teda na kořen anebo jinou část mandragory čekat celý rok."
Hermiona se zachvěla, "Ty rostliny jsem nikdy neměla ráda. Na můj vkus jsou až příliš lidské."
"Chápu, co máš na mysli, já bych nikdy žádnou nedokázal zabít, je to jako zabít člověka. Ale jsou celkem milé, když je poznáš. Konkrétně ta jedna mandragora, od které mám kořen, je celkem dobrý hráč karet. V karetní hře jsem jí nikdy nedokázal porazit, i když mám podezření, že sem tam ráda podvádí," řekl Neville s úsměvem.
"Počkej, nezabil jsi mandragoru? Jak jsi tedy získal její kořen?" zeptal se šokovaný Severus.
"Och, požádal jsem jí o ní a potom, co jsem jí vysvětlil, o co jde, byla celkem ráda, že mohla pomoct. Ale samozřejmě nadělala zbytečný rozruch a vřískala ještě před tím, než jsem zvedl hůlku, abych odřízl kořen, no nakonec mi ho dala celkem ochotně. Velké dítě."
"Přinutil jsi mandragoru dát ti kořen dobrovolně," řekl šokovaný a udivený Severus. "Mrzí mě to Neville, úplně jsem tě podcenil, nikdy před tím jsem neslyšel, aby něco takového někdo dokázal. Je to neuvěřitelné, kořeň dobrovolné daný má o mnoho silnější účinky než obyčejný kořen mandragory. To by mohlo v budoucnosti změnit způsob jejího využití."
"Ale přirozeně jsou mandragory takové temperamentní, že by bylo lehčí přesvědčit jednorožce, aby vám dal krev, než přesvědčit mandragoru dát vám kořen." řekl Neville se smíchem. Podíval se na své společníky, kteří se na něho dívali se zvláštním výrazem.
Filius, Severus, Justína a Hermiona se začali překřikovat, vytáhli pergamen, schoulili se k jednomu stolu a Severus ještě zavolal Misty, která se potom vrátila s malou křištálovou flaštičkou. Justína vytáhla Billův malý kotlík a všichni čtyři začali horlivě pracovat.
"Dobře, co se to právě nyní stalo?" zeptal se šokovaný Neville stejně zmatené Minervy, Billa a Briana, kteří jen pokrčili rameny.
O hodinu později měla skupinka hotový další bublající lektvar. Potom se konečně připojili k ostatním čtyřem na pozdější večeři, anebo brzkou snídani.
Bill se zeptal jako první, "Co všechno to nadšení?"
Filius radostně zapištěl, "Neville nás přivedl na chybějící klíč."
Ještě stále byli zmatení.
"Krev jednorožce, svobodně daná krev jednorožce má schopnost udržet člověka při životě i kdyby měl smrt na jazyku. Jestli je krev daná dobrovolně, člověk je požehnaný, ne prokletý." řekla Hermiona s velkým úsměvem na tváři.
"A já jsem měl ve svých zásobách malou flaštičku takové krve, na lektvar to postačí. Je to jedna z nejvzácnějších složek, které v současnosti vlastním.´" dodal Severus.
Justina pokračovala, "Máme takovou teorii, že lektvar vytvořený z pampelišek, baziliškové kůže, dobrovolně dané krvi jednorožce a kořenu mandragory, může být přesně to, co na záchranu Harryho potřebujeme."
Skupinak vypustila šťastný povzdech a začali mít pocit, že je tu nějaká naděje.
O další hodinu později byl lektvar připravený na testování a když Severus kápl kapku lektvaru na vzorku Harryho krve, všichni zadrželi dech. Potom se k nim Severus s úsměvem otočil - fungovalo to.
Justina zavolala na pomoc čtyři léčitele ze Sv. Munga. I s nalezeným lékem museli pracovat rychle. Jakmile by byl Harry vytrhnutý z dormancie, měl by extrémní bolesi a byla tu i vysoká šance, že jeho magie by vzplanula.
Přesunuli se do nemocničního křídla, kde potkali Ogdena, který jim řekl, že požádal hrad o vytvoření sterilní místnosti, kam přesunul Harryho.
Filius a Bill okolo léčitelů něco odříkávali a Severus, Minerva, Hermiona, Brian a Neville sledovali Justinu, jak zrušila dormantí kouzlo. Ozval se hlasitý výkřik, když se Harry probudil na zničující bolest.
Justina mu okamžitě podala lék, zatím co ostatní léčitelé mávali hůlkami a vrhali na něho různé kouzla. Podávali Harrymu různé množství lektvaru na doplnění krve, kostirostu a lektvaru na regeneraci svalů, který uvařila Hermona spolu s Nevillem. Lektvary mu pomocí kouzel dávali rovnou do těla.
Na Harrym pracovali asi půl hodiny, dokud nedošlo k náhlému zvlnění magie a léčitelé byli jakoby odpálení pryč. Severus se chtěl rozeběhnout směrem k Harrymu, ale Brian ho zadržel. Harry na stole křičel a všichni viděli, jak se jeho tělo bolestí kroutí a jak se vznáší pár centimetrů ve vzduchu. Črty jeho tváře se začali měnit, vlasy mu víc narostli a tělo se zvětšilo, když se mu vyplnily svaly.
V době, kdy se Justína s léčiteli postavili a rozeběhli se k Harrymu, tak akorát přestal křičer.
Jeden z léčitelů mu opět podával lektvar proti bolesti a další mu dal lektvar na spánek beze snů.
Justína mávla hůlkou, aby Harryho prohlédla. Usmála se, Harry bude v pořádku.
O hodinu později všichni obyvatelé Bradavic odešli, protože už potřebovali odpočinek. Augustě a Nevillovi byly přidělené rodinné komnaty Mrzimorů, které už patřili Nevillovi. Bill se vrátil do Doupěte, ale naznačil, že se vrátí druhý den, kdy by se měl, jak odhadla Justína, probrat Harry. Většina léčitelů se vrátila do Sv. Munga, ale na střídačku se sem vraceli, aby Harryho monitorovali. Justíně udělili komnaty pro hosty a Brian odešel na Ministerstvo podat zprávu.
Hermiona tiše vstoupila do nemocničního pokoje, v kterém ležel Harry a všimla si, že vedle něho stojí vysoká černá silueta mistra lektvarů. Z dálky se dívala, jak Severus odhrnuje Harrymu vlasy z tváře. Bylo to láskyplné gesto. Dívala se, jak Severus vypráví spícímu Harrymu o všem, co dnes dělali, a že mu brzy bude lépe. Slyšela, jak mu povídá, jak se jeho rysy změnily, že nyní má o mnoho víc Lilyných črtů a jak jeho vlasy získali pár jejích kaštanových odlesků. Když to tak Hermioa sledovala, myslí se vrátila zpět ke zničeným šancím a příležitostem, a oči se jí naplnily slzami. Severus k Harrymu přechovával silné pocity - byl zamilovaný.
Usmála se, když si vzpomněla na všechny ty dlouhé rozhovory, které s Harrym vedla, když byli rok v 'divočině', jak Hemiona nazvala jejich lov za vitealy, a jak jí Harry přiznal, že před tím, než se dal dohromady s Ginny, byl zamilovaný do jejich profesora lektvarů. Tehdy se tomu oba smáli, ale Hermiona si uvědomila, že bez Gininých lektvarů lásky mážná Harry stále něco cítí k tomuto muži. Ještě před pár dny by si nebyla myslela, že jejich ustavičně mrzutý profesor by byl pro jejího nejlepšího přítele dobrou volbou, ale Severus, se kterým měla tu čest dnes 'doma', ten, s kterým dnes pracovala, ten, který pochválil Nevilla a ten, který nyní něžně hladil Harryho po tváři, byl pro něho dokonalým partnerem. Čím víc o tom přemýšlela, tím víc zamlouval.
Severus se náhle otočil, když na sobě ucítil pohled, pozorovala ho Hermiona. Trochu byl sám na sebe naštvaný, že ho viděla, jak Harrymu vypráví, ale uvolnil se, když spatřil, že mu věnovala úsměv, jakoby na souhlas.
Usmál se zpět.