Kapitola 5. Princův dopis
Harry čekal na Ginny v hale Gringottovy banky. Ta čarodějnice bude muset odpovědět na hodně otázek, ale teď je hlavně dobré zahrát jeho úlohu milujícího snoubence. Odplata přijde na řado později.
Ginny vešla do haly, kde se snažila najít v davu Harryho, a vypadala velmi uraženě. Pohled jí padl na dobře oblečeného lorda stojícího v hale. O ano, velmi přitažlivý. Až když otočil hlavu a upřel na ní svoje smaragdově zelené oči, uvědomila si, že je to Harry.
"Och, Harry, kde jsi byl? Čekám na tebe víc jak hodinu," řekla Ginny, když k němu pospíchala. "Vypadáš perfektně. Co jsi dělal?"
"Šel jsem okolo léčitelů a nechal jsem si opravit zrak." Harry se naklonil a políbil jí na tváře.
"Tvoje šaty vypadají velmi draze. Když jsi chtěl jít nakupovat, měl jsi mi to říct. Vybrala bych ti nějaké vhodné oblečení." chytila ho za ruku a ušklíbla se na některé čarodějnice, které otevřeně koukaly na jejího pěkného ženicha.
"Je to dar od skřetů z Gringottovy banky."
"O, je to od nich milé. Udělal jsi s nimi všechny obchody? Je všechno v pořádku?"
"Ano, myslím si, že všechno jde velmi dobře. Tvůj přístup je zařízený."
Děvče mu věnovalo velký úsměv. "Měli bychom jít domů, ty by sis mohl vyměnit oblečení a připravit se na dnešní večer."
"Do večeře zbývají ještě dobré tři hodiny."
"Ano, ale víš, že máma vždy potřebuje v Doupěti pomoc při prostírání."
"Mám ještě nějakou práci. Proč tam nepůjdeš sama a nepotkáme se až tam?"
Ginniné oči se rozhořely hněvem. Jak se opovažuje odmítnout jí po tom, co jí nechal hodinu čekat? Rychle změnila výraz a začala trochu trucovat. "Doufala jsem, že ještě před večeří bychom mohli strávit nějaký čas spolu. S tolika lidmi, kteří přijdou, spolu nebudeme sami nejbližší dva dny."
Dvojice sešla dolů schody vedoucími ven z banky a teď šly na Příčnou ulici, kde se na ně mávalo mnoho čarodějnic a kouzelníků, kteří jim přáli mnoho štěstí.
"Slibuji, že ještě před večeří budeme sami. Jen musím na moment zaběhnout do Bradavic," řekl Harry, kdy už měl příležitost.
"Proč musíš jít do Bradavic? Minerva dnes přijde a všechno, co potřebuješ, můžeš vyřešit dnes večer."
Harry se zastavil a dal děvčeti letmý polibek na rty. "Je to něco osobního, o čem se potřebuji promluvit se Snapeem."
"Snape? Harry, co chceš řešit s tím umaštěncem? Byla jsem si jistá, že už nikdy nebudeš chtít vidět toho strašného chlapa."
"Ano, ale to všechno jde teď stranou. Je to nejlepší mistr lektvarů v Anglii a já pro tebe připravuji překvapení. Prosím, Ginny," znova jí políbil, tentokrát však trochu hlouběji. "Slibuji, že se nezdržím dlouho. Setkáme se za hodinu na Grimmauldovém náměstí a strávíme spolu sami nějaký čas ještě před večeří."
Harry se naklonil, odtrhl květ z nedalekého stánku a dal ho Ginny. "Slibuji, že z toho udělám nezapomenutelný večer."
Ginny se uvolnila, bylo jasné, že Harry je do ní ještě stále zamilovaný. Když se doslechla, že do banky odešel sám, zpanikařila. Chtěla s ním poslat Rona, ale skřeti zřejmě překazili její plány. Ten idiotský skřet Fire-něco jí řekl, že Harry pro ní hledá perfektní dárek v Blackově trezoru. Řekla mu, aby Harrymu ukázal velký růžový diamantový náhrdelník, který minule viděla. Nebyla víc znepokojená, Harry byl stále pod její kontrolou, ale udělal věci, se kterými nepočítala. Chtěl vidět Snapea kvůli lektvaru, jako překvapení. Možná lektvar plodnosti, aby hned otěhotněla. "Dobře Harry, dám ti hodinu."
Harry jí znova políbil. "Díky, lásko."
Hodil galeon prodavači květin a odešel, chválíc si svoje herecké schopnosti. O ano, Ginny, na tuto noc budeš vzpomínat do konce života.
Harry se objevil při bráně Bradavic a zahleděl se na hrad před sebou. Kdysi ho považoval za nejkrásnější stavbu, kterou viděl, ale teď viděl hrobku, velkou hrobku ukradené magie. Když šel směrem k hradu, pomyslel si, že není fér obviňovat školu z Brumbálových skutků, ale cítil se být podvedený, a ten starý hlupák tu nikde nebyl, aby pocítil jeho hněv.
Když otevřel hlavní dveře, zhluboka se nadechl, aby se uklidnil. Uběhl jen týden, odkdy tu byl naposledy jako student. Po dnešním střetnutí měl pocit, jakoby to byla věčnost. Když vstoupil do budovy, uviděl MCGonagallovou, Snapea a Kratiknota, jak se k němu blíží.
"Harry, co tě sem dnes přivádí? Je všechno v pořádku? Vidím, že máš oblečenou róbu lorda," zkonstatovala ředitelka McGonagallová.
"Ano, všechno je fajn, ale doufal jsem, že se budu moct pár minut soukromě popovídat s profesorem Snapeem a potom, jak je to v pořádku, bych se chtěl střetnout se vámi se všemi dohromady."
"No Harry, to zní velmi vážně, máš nějaké obavy?"
"Ne, paní ředitelko, ale jak vám to nevadí, mám mnoho práce a jen málo času. Na diskuzi s vámi mám jen hodinu," řekl Harry hlasem, který připomínal hlas nějakého businessmana.
¨"Samozřejmě, můžeme se střetnout v mé kanceláři."
Harry se podíval na profesora Snapea. Přísný muž měl dlouhé, mastné černé vlasy, nevýraznou kůži a zahnutý nos, který byl v minulosti vícekrát zlomený. Lidi ho přirovnávali k upírovi. Pro Harryho však byl silným bojovníkem. Byl tím nejstatečnějším člověkem, jakého kdy v životě potkal. Teď, když byl lektvar lásky pryč z jeho těla, Harry zjistil, že jeho myšlenky směřují k muži před ním. Srdce se mu zachvělo, když čaroděj promluvil svým mužným hlasem.
"Co chcete, Pottere? Můj čas je vzácnější než ten váš."
"Mohli bychom jít někam, kde budeme mít soukromí?"
Vysoký profesor lektvarů neodpověděl, jen se otočil a vykročil směrem k žalářům. Ani se neobtěžoval podívat, zda ho Harry následuje. Harry musel běžet, aby neztratil z dohledu vlající černý hábit před sebou. Muž se nezastavil, dokud nepřišli k jeho kanceláři. Harry si náhle vzpomněl, že žádnou předcházející návštěvu v této kanceláři nemůže označit za příjemnou. Musel si připomínat, že už není studentem.
Snape přišel ke svému stolu a posadil se, dívajíc se na chlapce - ne, muže - stojícího před ním. Och bože, Harry vypadal nádherně, jeho oči byly fascinující a už víc nevypadal jako věrná kopie svého otce. Nevypadal jako chlapec, který právě dokončil školu. Byl to muž každým kouskem vypadajícím jako lord, kterým vlastně i byl. Snapea vždy přitahovala moc a chlapcova magie se v něm doslova převalovala ve vlnách. Přistihl se, že závidí té Weasleyové krávě, která si má vzít tohoto krásného muže stojícího před ním.
"No."
Harry se zhluboka nadechl a připomněl si rozhovor s Mangusem přede několika hodinami. "Dnes jsem měl velmi zajímavé střetnutí se skřety ohledně mého majetku. Zdá se, že několik kouzelníků a čarodějnic mi odkázalo svoje rodinné dědictví a mezi nimi byl i jistý lord Eliah Prince."
Severus zbledl a při tom jméně nedobrovolně couvl. "Jestli jste se sem přišel škodolibě..."
"Ne, nerozumíte. Jsem tu, abych vám vrátil dědictví, které vám právoplatně patří." Harry otevřel svojí aktovku a vytáhl z ní složku, kterou položil před Snapea. Muž se na dokumenty díval, jako kdyby to byly nějaké vraždící zvířata.
"Nepřijímám charitu."
"Není to charita, právem vám to patří."
"Ne, můj děda si nemyslel, že jsem hodný jeho drahocenného majetku. Jestli by mi to chtěl dát, nenechal by to vám."
"Myslím, že byste si to měl přečíst."
"Nechci od něho nič číst. Měl jsem dost jeho řečí, když byl ještě naživu."
"Severusi, jen si to přečtěte." řekl Harry tichým, ale rozhodným hlasem.
Severus byl překvapený a zároveň potěšený tím, že slyšel svoje jméno vyslovené chlapcovými rty. Natáhl se a otevřel složku s dokumenty.
Tomu, koho se to týká,
Já, Eljiah Sebastian Prince tímto přenechávám všechen můj majetek, trezory a vše ostatní pravému Princovi kouzelnického světa, panu Harrymu Jamesovi Potterovi. Mému smrtijedskému vnukovi nenechávám nic.
Severus víc nečetl a zavřel složku. Harry se nahnul a položil na Severuse svoje ruce. "Prosím, přečtěte si to celé."
Jedna Severusova část chtěla chlapce vyhodit z kanceláře a zabouchnout mu dveře před nosem. Druhá polovina chtěla potěšit muže se smaragdovými oči. Vyhrála jeho iracionální strana. Znova otevřel dokument.
Panu Potterovi
Chci Vám vysvětlit, proč zanechávám svoje obrovské bohatství Vám a ne mému vnukovi. Moje žena a já máme jen jedno dítě, drahé děvče, které je pro nás světem; Eileen. Doufali jsme, že bude vynikající mistryní lektvarů nebo léčitelkou, jak vždy toužila, ale namísto toho opustila kouzelnický svět a vzala si mudlu, se kterým jsme nesouhlasili... Ne proto, že to byl mudla, ale proto, že jsme viděli, jak krutý muž to je. Odmítla jakýkoli pokus o kontakt i nabízenou pomoc. Obvinila nás, že jsme hrubí a arogantní, nazvala mě diktátorem a řekla, že s námi nechce mít nic víc společného. Její matce to zlomilo srdce.
O dvanáct let později za mnou přišel Albus Brumbál, dceřin kmotr, a řekl mi, že můj vnuk nastoupil do Bradavic. Okamžitě jsem odešel do školy udělat pro dítě jisté opatření. Zaplatil jsem školní poplatky a od té doby, co nás Eileen odmítla, jsem dal Albusovi dost zlata, aby mělo dítě to nejlepší ze všeho, co potřebovalo. Když chlapec nastoupil, požádal jsem o střetnutí, aby jsem ho mohl viděl a představit. Bylo mi řečené, že moje dcera se odvolala na Starostolec za účelem zabránit mi střetnout se s chlapcem. Avšak Albus se nabídl, že mi bude posílat pravidelné informace a fotky dítěte. Ochotně jsem to přijal a přes ředitele jsem dával chlapci všechno, co potřeboval.
Albus mi poslal pár zpráv o soubojích a celkovém zlém chování chlapce a zdálo se, že byl stejným tyranem jako jeho otec. Byly časy, kdy jsem se přiřítil do ředitelovi kanceláře, abych viděl dítě a potrestal ho potřebným výpraskem, ale Albus mi připomněl moje pochybení s Eileen a já jsem nechtěl o chlapce příst stejně, jako jsem přišel o svou dceru.
V době, kdy chlapec dosáhl šestnáct let, jsem si uvědomil, že jsem udělal chybu, když jsem nebojoval o to, abych ho už v raném věku vzal pryč od jeho maty. Ředitel mi poslal zprávy týkající se několika událostí - zosnování plánů s pokusy o vyloučení některých dětí z rodin Světla. Navzdory těmto incidentům jsem však pokračoval a podporoval chlapce, jelikož byl mým vnukem.
V létě před jeho šestým ročníkem v Bradavicích, mi ředitel jeho koleje napsal dopis, ve kterém stálo, že chlapec má předpoklady stát se velkým mistrem lektvarů a že má možnost jít na letní stáž k nejlepšímu mistrů v Evropě. Stačilo by, kdyby měl dost peněz na cestu. Rychle jsem obstaral dostatek peněz nejen na cestu, ale i na nový šatník a všechno potřebné vybavení, samozřejmě také kapesné. Byl jsem na něho hrdý. Koncem léta jsem se setkal s Albusem ohledně chlapce a dozvěděl jsem se, že nešel na žádnou stáž, ale na divokou dovolenou s kamarády. Abych byl upřímný, ze začátku jsem byl naštvaný, ale potom jsem si vzpomněl na svoje vlastní hlouposti z mládí.
Když dosáhl plnoletosti, poslal jsem mu pozvánku na setkání se mnou a také jsem mu chtěl nabídnout život se mnou na Prince manor. Bohužel, chvíli na to zemřela jeho matka a on z nějakého důvodu obviňoval její smrti mě. Truchlil jsem za svou milovanou dcerou, ale už bylo pozdě. Nejvíc, co jsem mohl pro ní udělat, bylo zaplatit jí pohřeb. Ale nebylo pozdě pro jejího syna. Před tím, než skončil školu jsem se s ním párkrát setkal, ale setkání dopadly katastrofálně. Chlapec byl plný hněvu a nenávisti. Navzdory tomu byl však mým dědicem, a proto jsem byl odhodlaný pomoct mu.
Jako dar k promoci jsem mu dal trezor plný zlata, ze kterého měl zaplatit studium lektvarů a také zajistit pohodlný život během studia. Albus mi řekl, že brzy po promoci se chlapec stal smrtijedem. Byl jsem velmi zklamaný tím, že to dítě přešlo na temnou stranu. Mnohokrát jsem se s ním pokoušel mluvit a obrátit ho zpět k dobru, ale nic nepomáhalo. Na svojí hanbu jsem stále posílal peníze do chlapcova trezoru. Skutečně jsem se nestaral o to, že sloužily zlé straně a protože peníze byly to jediné, co ode mně přijal, tak jsem mu je dobrovolně dával.
Až když jsem se doslechl, že chlapcovy lektvary se používají na mrzačení, mučení a zabíjení lidí, rozhodl jsem se přestat ho obhajovat a pomáhat mu. S Albusovou pomocí jsem se dostal do Řádu, který pomáhal v boji s tím šílencem, který ovlivnil mého vnuka. Myslel jsem si, že kdyby jsem se mohl zbavit Voldemorta, Severus by měl novou šanci. Jako starý muž jsem už nemohl sám bojovat, nabídl jsem Řádu finanční pomoc.
Když jste porazil Temného pána, byl jsem šťastný, protože jsem věděl, že je to šance na záchranu mého vnuka. Dal jsem Albusovi hodně zlata, aby najal těch nejlepších právníků, kteří by pomohli dostat mého vnuka z Azkabanu, skutečně mi bylo jedno, zda je vinný nebo ne. Albus vypověděl, že Severus pracoval jako špion Řádu a riskoval tak vlastní bezpečnost. Byl jsem tak šťastný, že chlapec nebyl zly a že tu byla šance.
Po procese jsem se střetl se svým dobrým přítelem a zjistil jsem, že Albus na soudě lhal, aby dostal Severuse z Azkabanu. Řekl mi, že chlapec byl skutečně špionem, ale byl poslaný Voldemortem, aby špehoval Řád. Byl jsem tak zklamaný, ale stále jsem doufal. Stále jsem držel chlapce jako svého dědice v naději, že pod Albusovým pozitivním vlivem se změní.
Měsíc po jeho propuštění byli napadení Logbottomovi. Albus mi řekl, že sice do toho chlapec nebyl fyzicky zapojený, finančně smrtijedy podporoval. Albus měl také podezření, že Severus pracoval na lektvarech, které měli zajistit Voldemortovo zmrtvýchvstání.
Na místě jsem svého vnuka vydědil, nikdy víc mu neposkytujíc finance a zastavil jsem všechny jeho příspěvky ode mě. Původně jsem zamýšlel odkázat Princeův majetek Fénixovu řádu, ne svému vnukovi. Část ze mě se stále modlí, aby se chlapec změnil a vrátil na stranu světa, ale nic tomu nenaznačuje.
Jestli toto čtete, znamená to, že v době mé smrti se můj vnuk stále neměnil a dodnes je věrným smrtijedem. Albus předpokládal, že Voldemort není nadobro pryč, ale s následovníky jako je Severus se jednoho dne vrátí. Také se mi svěřil s tím, že vy jste předurčen k boji s ním a porážkou zla už navždy. Proto jsem se rozhodl nechat všechno svoje bohatství Vám, aby Vám pomohlo porazit toho šílence.
Doufám, že Vám tímto pomůžu zabránit mému vnukovi dělání dalších chyb. Použijte můj majetek tak, jak uznáte za vhodné a doufám, že se Vám podaří zastavit další děti od přechodu na temnou stranu.
Přeji Vám v životě hodně lásky
Elijah Prince
Harry sledoval muže, zatím co on četl dopis. Harry si připomněl vzpomínky, v kterých viděl Severuse, jak si ho ve škole dobírali pro obnošené šaty z druhé ruky. Věděl, že Severus to musel mít jako chudý chlapec polovičné krve těžké ve zmijozelké koleji plné bohatých, čistokrevných kouzelníků patřících k elitě. Byl si jistý, že všechny peníze, které Elijah Prince poslal, si Brumbál nechal pro sebe.
Severus nechal dokumenty padnout na stůl a vyskočil tak rychle, že křeslo za ním spadlo na zem.
"To všechno jsou lži! Můj děda byl muž bez srdce, který se nikdy nestaral ani o mě, ani o moji matku. Trpěli jsme, zatím co on si vesele žil ve svém sídle. Ignoroval všechny matčiné prosby o pomoc, a i když vyla nemocná a umírala, pepřišel. Od toho muže jsem nikdy nedostal ani halíř, protože díky jeho postavení jsem na podporu neměl ani nárok. Matka prosila Brumbála, aby mi dovolil nastoupit do školy, i když jsme neměli dost peněz. Během všech sedmi let jsem nostil oblečení z druhé ruky a sotva jsem měl na knihy. Malfoy mi zaplatil moji letní stáž a nazpět jsem mu to splatil krví. Svou duši jsem prodal Temnému pánovi za titul mistra lektvarů. Ten muž se nikdy nestaral." Když se rozkřičel, jeho hlas nabral na intezitě. Harrymu to připomenulo čas, kdy ho muž našel v jeho vzpomínkách a čekal, že po něm začne házet věci.
Počkal, až muž přestane křičet a klidně ho informoval: "Albus Brumbál ukradl z Potterovských trezorů víc jak dvanáct milionů galeonů a dalších pět z trezoru Blacků pro svoje vlastní využití. Ještě víc ukradl ve jméně Fénixova řádu."
Severus se podíval na chlapce, jako by měl dvě hlavy.
Harry pokračoval: "Gringottova banka má důkazy o tom, že za posledních šedesát let na účtě Bradavic nashromáždil skoro miliardu galeonů ve zlatě a také mnoho různých předmětů." To bylo číslo, které odhadl Fireforge po sečtení hodnot majetku všech čtyřech zakladatelů.
Severus se tvářil ohromeně a ukázal na dokumenty ležíce před ním. "Chcete říct, že to všechno je pravda?"
Harry přikývl. "Myslím, že v magické závěti nemůžou lhát. Váš děda svému příteli důvěřoval. Skutečně věřil, že peníze, které vám poslal, jste dostal. Všechno, co napsal, je v jeho očích pravdou. Až si zkontrolujete výpis, všimnete si, že tam je trezor s vaším jménem a také se jménem vaší matky. Váš byl dočasně zmražený, ale nikdy ne uzavřený. Jen trezor vaší matky byl po její smrti zapečetěný."
Severus si prohlédl dokumenty, až narazil na výpis z Gringottovy banky, který potvrzoval Harryho prohlášení. Podíval se na Harryho, ale skoro ho neviděl; musel se postarat o tolik věcí. Harry dovedl muže k židli, držíc ho za ruku. Mohl říct, že Severus byl na pokraji úplného zhroucení; každý by byl.
Zavolal jednoho z domácích skřítků, na kterého si vzpomněl. "Twinky, mohla bys donést profesoru Snapeovi pohár ohnivé whisky? Děkuji."
Malé stvoření v jednom okamžiku zmizelo a znova se objevilo, dávajíc Severusovi do ruky pohár.
Severus vypil nápoje na jeden doušek. Otočil se, podíval se na Harryho a zašeptal: "Můj děda mě měl rád?"
Toto prohlášení Harrymu skoro zlomilo srdce; rozuměl tomu, vzpomínal si, jak se cítil, když byl malým dítětem vyrůstajícím s Dursleyovými. Věděl, jaké to je být nemilovaný. Rozuměl Severusovým pocitům, když si myslel, že jeho děda se o něho nezajímá, a teď si uvědomil, že to není pravda.
"Ano, váš děda vás a vaši matku miloval a byl by na vás hrdý, Severusi."
Severus Snape udělal něco, co by od něho nikdy nečekal. Rozplakal se.
Chvíli byl Harry šokovaný, ale potom udělal jedninou věc, která mu přišla na um; držel muže v objetí a nechal ho plakat na svém rameni.