Ach ta armáda!
Po milostných neúspěších jsem se rozhodla, přeci nejsem tak k zahození a po 10 letech zkusím internetovou seznamku. Počítačová zdatnost se bohužel na mé straně nevylepšila, ale již za 2 dny jsem byla přihlášena.
Ani jsem se nestačila rozkoukat a už mi přicházely nabídky na komunikaci. K mému velkému překvapení i od žen. Chvílemi jsem začala uvažovat, zda jsem opravdu na seznamce, protože některé dotazy a žádosti přímo hraničily s jednáním bláznů. Nosíš kalhotky? Můžu Ti líbat nohy? Ráda bych se o ně starala. Leonardo tě musel znát, podle Tebe nakreslil Monu Lisu… a podobné žvásty.
Najednou mě zaujal inzerát pohledného muže s kočkou na rameni, výzva ke komunikaci byla celkem fádní, tak jsem šla do toho. Již ve třetí odpovědi mi nabízel, že mi uvaří kávu, ale není si jistý, zda náhodou není od žida. A hele, znalec literatury. Obratem jsem obrátila, proč kávu nebyl ve Spolku, dozvěděla jsem se, že měli zavříno. A tak začala naše komunikace z útržků filmů a knih. No něco báječného, tohle dnes málokdo zná. Když jsem byla požádána o telefonní číslo s tím, že nikdy nikoho neobtěžuje, ihned jsem ho zaslala. Naše telefonáty byly kouzelné, plné jiskření, dokázali jsme debatovat až do půlnoci. Přišla první schůzka. Přede mnou seděl muž s krásným pohledem a nádhernýma očima. Když začal mluvil, působil na mě až dětsky. Z kavárny jsme se vydali na Vítkov, a tak jsem se nenápadně dozvěděla, že se jako voják účastní se čestných stráží. Při pohledu z památníku mi ukázal, kde se co v Praze nachází. Já učitelka byla poučována a bylo to příjemné. Další dvě schůzky byly podobně kouzelné, osmělila jsem a drželi jsme se za ruku, i polibek padl. Padla spousta krásných slov a toho, co vše v budoucnosti zrealizujeme. A najednou nic. Žádná zpráva, žádná odpověď na dotaz. Co se děje? Po nějaké době přišla strohá sms- Promiň, jsem samorost, neklapne to. Zalapala jsem po dechu. Kam zmizela ta krabička s mým jménem, kterou prý nosí ve svém srdci. O to vtipnější bylo vystřízlivění. Byl stále aktivní na seznamce, takže jsem asi byla jedna v pořadí.
Co mě mělo varovat? Jeho polibky- nemastné neslané- podobně se líbá babička na nádraží. I změny v chování, na první schůzce otevřel dveře auta, pak už to bylo dle hesla, pomož si sama.
Takže mladé dámy, voják je autorita, ochránce, ale v reálu trochu jako námořník… slovo samorost… pozor na ně!