Taneční
Krok do dospělosti? Ano, tak nám to bylo většinou rodiči prezentováno. Bez této zkušenosti bychom nebyli plnohodnotnými občany naší země.
Pod tíhou argumentů jsem svolila, ano, půjdu. Kdyby nešla kamarádka, tak přiznávám, že k tomuto jedinečnému zážitku by mě nedotáhli ani příslovečným párem volů. Tak už je to tady. Taneční. Kromě několika seladonů a hrstky sebevědomých slečen jsme byli dost vyděšeni. S kamarádkou jsme razily heslo, třetí lajna to jistí. Jinými slovy, že na nás nezbyde žádný tanečník a mistr nám dá pokoj. Bohužel. Najednou se objevili nahaněči a i my přebytečné získaly tanečníky. Pěkná polena. Po představení- já jsem Martina. Já jsem Pepa. Začala akce samá. Určitě neopomenutelná byla skutečnost, že partner stále mlel. Do dneška přesně vím o čem. Zaujala ho problematika přeměny potencionální energie v kinetickou. A stále vykřikoval, která z těch dvou energií v daném okamžiku větší. Řeknu vám, taneční byly více než únavné! Rozhodně jsem nepocítila bolest těla, až takový výkon to nebyl, ale hlava. Ta třeštila. Ono taneční eso se stalo mým tanečníkem po celou dobu tanečních. Výsledek je více než jasný- tančit neumím, pokračovačky nepřipadaly v úvahu a fyziku nenávidím.
Sešel se rok s rokem a má dcera dospěla. Musíš do tanečních! Jak rychle jsem zapomněla!