Koncert
Jako mladá slečna jsem byla zcela imunní vůči kulturním akcím. Cože? To bude trapný! Co zase něco? Ne, já opravdu nepojedu. Tak zněly mé reakce na nabídky typu- nepůjdeme na koncert? Čas oponou trhnul a jako písek v přesýpacích hodinách i já změnila názor. Já prostě chci někam jet! Nejlépe na koncert nějaké populární kapely a hlavně na stadion! A hle, příležitost! Lucie v opeře! Tak to je přesně ono!
A teď logistika. Pořízení vstupenek byla maličkost. Ale s kým pojedu a také jak?
Nejdříve s kým, kamarádka celá nadšená přislíbila účast, aby posléze místo sebe nabídla jako účastnici „zájezdu“ svou mamku. Mně to nevadilo, je fajn ženská a na svět pohlíží s úsměvem na tváři. A nyní dotaz jak. Jelikož koncert se konal v Hradci Králové vlak, a ani autobus nepřicházely v úvahu. Tak autem! Řídím už dva měsíce! Dost se divím, že Hanka nastoupila do vozu řízeného mou osobou. Patrně důvěra v mou osobnost- tedy nevím, kde se vzala. Můj Renault Twingo byl již natěšený na cestu, tak jsme dvě osůbky lačné kultury vyrazily. Vytištěná mapa dost rychle nereagovala na měnící se terén, takže po znenáhlu jsme jely pouze dle instinktu. Hele, to bude asi támhle, tam je větší silnice. A hlášky podobného typu stále padaly. Dorazily jsme do Hradce. Město bylo na akci připraveno dostatečným množstvím policistů, kteří naváděli nejrychlejší cestou na stadion. Jednoho jsem poněkud překvapila, když začal mávat před autem, vstoupil mi do cesty, já- ani nevím jak- si spletla pedály, místo brzdy, jsem zmáčkla plyn, a to byste měli vidět, jak hbitě uskočil. Hanka začala sinat. A kde zaparkovat. Hele, tamhle je místo, přímo u vchodu. Sledovat silnici a nápisy okolo cesty se opravdu současně nedá. Tak jsme zaparkovaly. Příjemný muž z vedlejšího vozu na nás kynul. Tak proč bychom mu také nezamávaly? Co to pro Krista z toho auta vytahuje? Byla to tuba. My parkovaly na místech pro muzikanty. A kdo pozná, že k nim nepatříme? Auto jsem nechala na místě.
Koncert byl fantastický, spousta písní, které jsme znaly, tak jsme zpívaly také. Menší zádrhel byl ve zpáteční cestě, nemohla jsem najít, jak se zapínají světla. Trochu maličkost v jízdě tmou. I to jsme přečkaly a vrátily se na rodnou hroudu. Na závěr lze konstatovat- Když chceš mít kulturní zážitek, musíš přečkat i nástrah nadbytek!