Céčka
Céčka sbírá céčka…tuhle píseň určitě znáte. Pokud jste dospívali v době totáče, tak i víte, jak taková céčka vypadala. To bylo něco, vlastnit je! A co možná nejvíce a různě barevná. In jedinci nosili řetěz z céček namotaný ve velké vrstvě na krku anebo okolo pasu. Nikdo se nepozastavoval nad tím, jaký byl jejich prvotní účel- dveřní závěs, jakési suplování dveří, které umožňovalo oddělit jednu místnost od druhé, a nemuseli při přechodu mezi místnostmi otevírat dveře.
Jé, my je chceme taky. Obchody v tomto případě nedisponovaly požadovaným artiklem a známí na správných místech také nebyli. Co teď? Jedině směna přicházela v úvahu. Ale za co? Najednou se blýskla spásná myšlenka. Babička má na toaletě u wc táhlo z kovových kroužků, něco jako kovová céčka. Nějakého dobráka najdeme, který nám sedne na lep. Tak jsem s kamarádkou začala rekognoskovat terén… Kdo je v našem okolí takový tupec, že nám to sežere, a navíc vlastní céčka? Volba padla na naši intelektově ne moc nadanou spolužačku. Ahoj Ivo, už jsi viděla kovová céčka? Nenápadný, ale pádný dotaz. Dívenku ihned zaujal… Ne, kde je máte, ukaž… Doma, ale přijdeme k tobě odpoledne a můžeme vyměňovat. Dívce planuly oči štěstím, nám také, ale to jsme musely tajit. Tak jdeme za Ivčou. Jé holky, ty jsou pěkný. A taky vzácný, dodávám. Tak jak to vyměníme? Jedno za jedno? Ale kdepak, říkám. Jsou vzácná, jedno kovové za dvě obyčejná. Tak jo. Předávám hajzl táhlo a už mám v ruce poklad! Céčka! Přání se splnilo!
S odstupem času musím konstatovat, že jsem neměla ani výčitky svědomí. Když je někdo tak tupý, plně si zaslouží splachovadlo.