 |
 |
konal se v sobotu 11. 9. 2021 Plzeň - Františkanská ulice |
V duchu radosti z muziky a radosti z víry, z našeho zakořenění v Bohu, v radosti z Jeho přijetí. Letošní festival byl výjimečný i proto, že jsme oslavili 25 let oblíbené kapely Quo vadis.
Účastníky přivítalo, podobně jako v posledních několika letech, nádvoří františkánského kláštera v Plzni – velkorysý prostor, který bez obvykle zaparkovaných aut působil přívětivě a nabízel dostatek místa i pro náhodné příchozí. Starobylá budova kláštera v barokní úpravě Jakuba Augustona, dnes využívaná jako fara u sv. Bartoloměje, byla sympatickou kulisou, zvlášť pro setkání s uměním, s hudbou. Právě o nich a o tom, že pro nás mají opravdu smysl, promluvil na úvod P Pavel Petrašovský, sám muzikant a přítel umění všeho druhu.
Rozjímavou atmosféru pak vytvořilo devět zpěváků a instrumentalistů, hrajících zpěvy z Taizé. Slyšet je můžeme vždy první pátek v měsíci při adoraci v kostele sv. Martina a Prokopa v Plzni u salesiánů.
Následovalo vystoupení kapely Tři, dva, jedna ze Šumavy, z okolí hradu Velhartice. Toto seskupení rodiny a přátel představilo výběr křesťanských písní energicky a se zápalem; zazněla i krásná zpívaná modlitba sv. Františka za dar pokoje.
Kytarista, zpěvák a skladatel Petr Fremr hrál své pozoruhodné autorské písně citlivě a jemně. Věnoval je památce P. Jiljího Příkaského OP, dominikána a skvělého kytaristy, působícího v Plzni v 90. letech. Díky jeho otevřenosti a komunikativnosti našly tehdy dar víry spolu s Petrem desítky lidí... Jako host pak vystoupil hudebník a organizátor farního života ve Starém Plzenci Josef Švéda. Představil vlastní písně, složené pro divadelní vystoupení proslulého plzeneckého Konivadla. Verše o tom, že v neděli „když všichni makají, já světím" a „když všichni sekají, já světím" nemohla naším nitrem nerezonovat.
A potom jsme přivítali Quo vadis – mladé muzikanty a zpěváky s Mírou Šmolkou v čele, kteří svou hudbou přinášejí radost a nadšení už čtvrtstoletí. Začínali jako dětská schola u salesiánů a dnes už jsou sami většinou rodiči. Bylo až dojemné při koncertě sledovat jejich tančící děti, od batolat až po školní věk. Blahopřát přišel generální vikář plzeňské diecéze P. Jakub Holík, který vzpomínal na svůj pobyt v Římě před pětadvaceti lety právě u kostela zvaného Quo vadis. Popřál kapele i všem přítomným, aby své stopy, které v kostele ukazují jako vzácnou památku, zanechával Ježíš i v našich srdcích.
Díky organizátorům, účinkujícím i všem, kdo přišli naslouchat a kdo se nechali letošním PILSALIVE oživit a povzbudit. Díky!
Irena Pulicarová
