Lidská bytost v pozadí dějin-8.
Dobro a zlo.
Zlo bych definoval jako předčasnou smrt nebo zábranu důstojného života. Pod pojmem důstojný život si představuji: mít bezpečné místo k odpočinku, alespoň jednou denně se dostatečně najíst a být přijat svým okolím: v rodině, mezi sousedy a v práci. Základem štěstí jsou kromě zdraví pohodové vztahy. Z jiného úhlu bych pojem zla definoval jako násilnou deformaci lidské přirozenosti. Důsledkem jsou drogy, kriminalita a duševní nemocí. Je nutno dodat, že každý živý tvor má svou škálu dobra a zla. Pokud nemůže uniknout zlu, má tři možnosti: překonat zlo, přizpůsobit se nebo smrt. Definovat dobro jako snadnou dostupnost technických prostředků, které zpříjemňují život, je problematické. Co pokládáme za dobro dnes může být pro příští generace pohroma. Auta a další vymoženosti z nás lidi neudělají. Věda a technika v rukou nezodpovědných lidí je prostředkem k sebezničení lidstva. Moje teze je, že technický pokrok se ubírá dopředu těmi nejhoršími cestami, válkami a devastací přírody. To něco vypovídá o nás, lidských bytostech. Teologové vysvětlují zlo působením Satana na lidi. Můj názor je, že hybnou silou zla je evoluce, která neustále testuje naši odolnost vůči zlu.
Symbolem dobra je strom: osvěžuje oko barvou svých listů, ucho zpěvem ptactva a šelestem svých listů, nos vůní svých květů, tělo chladivým stínem, ústa svými plody a slouží lidem i po své smrti. Z jeho dřeva se stavějí příbytky a další věci potřebné k bydlení a nakonec rakev, do které nás uloží k věčnému odpočinku. Nepotřebné dřevo nás zahřeje v ohni.
Zlo bych rozdělil na zlo vnější, nezaviněné lidmi, a vnitřní, na němž se podílejí vědomě lidé. Vnější zlo jsou přírodní katastrofy, škody na zdraví způsobené jinými organismy a selhání techniky.
Vnitřní zlo je buď individuální nebo kolektivní. Proti klasifikaci individuálního zla teology není co namítat. Jsou to: pýcha, lakomství, smilstvo ( sexuální zvrácenosti), závist, nestřídmost (závislosti ), hněv a lenost. Jsou to nešvary, kterými jejich původce ničí své okolí a nakonec sám sebe.
Ke kolektivnímu zlu patří hrůzy, které zažili lidé ve středověku, za nacizmu a komunismu a války, války a války. Původci kolektivního zla dokážou v lidech, které použijí jako nástroj, vymazat svědomí. Zlo je taky ničení přírody pro naše pohodlí, zábavu a luxus, na to doplatí příští generace.
Lidstvo se řídí dvojí etikou: za individuální vraždy jsou vysoké tresty, někde i trest smrti, za kolektivní vraždy, kdy jsou zabíjeny stovky, tisíce lidí, se rozdávají metály. Válka je návrat do pravěku.
Zdrojem zla je nezvládnutá animalita. My, lidé, jsme strůjci zla, ne Satan. Odblokovanou animalitu v lidském jedinci bych přirovnal k odjištěnému granátu. Žádný živočišný druh nepáchá zlo pro potěšení a žádný se tak vzájemně nevyvražďuje jako člověk. Schopnost páchat zlo se zmnohonásobuje díky jeho rozumu a fantazii. Ve volné přírodě má zlo regulující funkci, je motorem evoluce. Lidské zlo je degenerace lidství. Největší zlo je násilí na bezbranných lidech, zejména na dětech.
Apoštol Pavel v listu Korintským I,kap.13, uvádí jako hlavní záruku lidství lásku.To není romantická láska zamilovaných lidí, je to v podstatě sebezapření ve prospěch bližních. Představuji si, že lidský jedinec musí svoje ego rozdělit na malé kousky a darovat svým bližním.
Mezi největší dobro patří mateřská láska, láska k bližnímu je přesahem lásky mateřské: kdo nepoznal mateřskou lásku, od toho můžeme těžko očekávat soucit. Mateřská láska, péče o potomstvo jsou vrozeny všemu živému, příkladů z přírody je nepřeberné množství.