Irena Ryšánková narozena v roce  1966 v  Brně, novinářka, překladatelka, tlumočnice. Působila v zahraničí, v ČR pracovala v letech 1992-95 pro Design Centrum, v letech 1996-8 působila jako zástupkyně šéfredaktora měsíčníku Podnikání plus, v letech 1999-2001 působila v politické rubrice deníku Rovnost, v letech 2001-2002 pracovala pro týdeník Prague Business Journal, v letech 2002-3 pro Hospodářské noviny, od roku 2003 pro deník Impuls, do konce ledna 2005 byla parlamentní zpravodajkou deníku Česká média, nyní spolupracuje s Britskými listy a píše politické sloupky pro Pague Business Weekly. Od března 2005 byla parlamentní analytičkou České televize, po roce ve Slovenské televizi se vrátila do ČT. Do roku 2004 byla členkou řídícího výboru Syndikátu novinářů ČR.

-----------------------------------------------------------------

Teď oceníte Babiše. Málem jsme skončili zle kvůli Praze. Analytička a skryté rozměry krize

18. 3. 2020 12:55

ROZHOVOR Měla vláda do Německa pro roušky poslat výsadkovou jednotku a postřílet stráže? Takovou otázkou reaguje analytička Irena Ryšánková na kritiku vlády, že zavinila nedostatek roušek. „Vláda dělá, co může a umí,“ chválí a zmiňuje i Jana Hamáčka. Prezident naopak dělá dobře, že „nedělá nic“ a pouze vydává útěšná prohlášení. Ryšánková hodnotí i roli médií v současné krizi a nevynechává EU.

Andrej Babiš je pod palbou poté, co vláda byla nucena přiznat akutní nedostatek roušek a respirátorů. Jak je možné, že vláda už týdny mluví o objednávkách, ale stále nic není? Není toto fatální selhání?

Fatální selhání čeho? Roušky nemají nikde v Evropě. V některých zemích ještě stále odmítají uvěřit tomu, co se děje. Dobře, nejsou roušky pro obyvatelstvo. Bohužel, s morovou ránou v jednadvacátém století nikdo nepočítal. Stejně jako nikdo nepočítá s explozí jaderného reaktoru. Nemáme infrastrukturu pro jadernou ani bakteriologickou válku. Nemáme stovky či dokonce tisíce lůžek v přetlakových tunelech, obrovská filtroventilační zařízení jsou demontovaná i tam, kde ještě před třiceti lety byla. Třicet let jsme krizovou infrastrukturu nepotřebovali. A politici, kteří nezažili druhou světovou válku, neměli potřebu platit něco, co vypadalo jako čert na zdi namalovaný. Ale alespoň lékaři prostě měli být vybaveni. Lékař i praktik přece musí počítat s tím, že se může něco stát, a měl by mít zásobu roušek či respirátorů. Měl by mít i obličejový štít či přetlakovou masku s filtroventilací. Dokonce by měl mít ty staré skleněné a sterilizovatelné injekční stříkačky, jehly a skalpely, šití, příruční autokláv ke sterilizaci, ozonizátor, germicidní UVC lampu, zásobu lékařského lihu, jodu a hypermanganu. Měl by mít někde chlorové tablety, benzínový generátor a hromadu dalšího vybavení pro dobu apokalyptickou. Může nastat blackout a lékařskou službu bude potřeba vykonávat bez elektřiny. Může vypuknout epidemie spály, či může přijít pacient s dýmějovým morem. Může havarovat letadlo, může sem někdo dovléct třeba ebolu… Ve chvíli, kdy druhý konec světa je dostupný za 24 hodin, zní otázka nikoliv „jestli“, ale „kdy“. Kdy se Evropou přežene epidemie afrických kmenů viróz? Hemoragické horečky čekají jen, až v Praze bude teplo jako v Ankaře. Zvlášť, když nás Evropská unie učí tomu, že přece naprostou svobodu pohybu má mít každý Afričan, který zatoužil po evropském životním standardu. A že vzájemný obchod musí být hranicemi nijak nerušený. Teď mají některé země, jako například Švýcarsko i my, zablokované statisíce roušek v „jisté evropské zemi“, jak decentně nazývají Německo. Vláda neselhala, tohle je prostě mimořádná situace. Má se vypravit do německého celního skladu pro zabavený kamion výsadková jednotka, má postřílet německé stráže a kamion provézt přes hranice násilím? I tak se mohou nakonec chovat státy. Navíc jeden vyjednávací tým málem naskočil na pokus o podvod. Někdo se pokusil vylákat peníze a nedodat nic. Ztracené dva dny. Prostě zvykejme si. Žijeme v době, kde pravidla určuje ten, který poroučí. 

Ze strany vlády na jednu stranu zní, že situace s rouškami je složitá, že jde o problémy s blokací v jiných zemích atd. Jak potom chápat pomoc PPF, která roušky a respirátory nakoupí (nikoli, že je daruje ze svých zásob) a věnuje státu?

První věc je, že PPF je soukromá firma. Není vázána zákonem o zadávání veřejných zakázek, může poslat NKÚ, kam chce, a v Číně si může nakupovat, co chce, kde chce a za kolik chce, třeba na černém trhu. To stát nemůže. Stát nemůže říci čínskému státnímu úředníkovi, že mu odpustí jeho úvěr u místního Home Creditu, když prodá právě nám, a prodá i za slušnou cenu.

Podstatné je, že PPF dlouhodobě v Číně podniká, proto tam má kontakty na úrovni, na které je vláda mít nemůže. Umí říct čínsky: Dobrý den a děkuji. A pokud si k tomu přičteme hrdinské skutky pražského pirátského primátora Hřiba, který si dodnes myslí, že může měnit politické pořádky, které pro západní svět narýsoval Henry Kissinger v roce 1972, můžeme si gratulovat, že roušky/respirátory vůbec někdo v Číně dokázal koupit. Tohle Hřibovo tchajwanské frajerství totiž mohlo a stále může mít fatální následky. Proč pomáhat někomu, kdo nám soustavně okopává kotníky? Čína se z toho dostala sama, proč by se měla rozrušovat se zemí, jejích představitelé si nevidí na špičku nosu?

Vláda a především premiér vystupuje akčně, osobně chodí kontrolovat zásoby potravin do obchodních řetězců atd. Andrej Babiš dokonce mluvil o tom, že komu chybí třeba roušky v nemocnici, osobně je tam doveze. Někteří to chápou jako PR než krizové fungování vlády. Neměl by se premiér a kabinet starat, aby fungoval především systém jako takový?

Měl. A kabinet se dle mého názoru stará, aby systém fungoval. Zaregistrovala jsem například posílení vládního týmu o vojenské odborníky. Výměnu výživové poradkyně za skutečnou hygieničku. Bohužel, obyvatelstvo je vždy chytřejší, než jeho představitelé, takže navzdory tomu, že v Itálii byla již plně rozjetá epidemie, jezdilo lyžovat do postižených oblastí a na Facebooku sdílelo posměšné statusy. Uvidíme, kolik lyžařů nakazilo své příbuzné a kolik posměváčků to přežije.

Vláda dělá to, co jí zákon o nouzovém stavu umožňuje. Uzavírá hranice navzdory tomu, že Německu se to hrubě nelíbilo… (a už to dělá taky). Zavírá hospody, ačkoliv se to štamgastům nelíbí. A uvaluje karanténu, i když nechce natvrdo říct, že kdo ji ostentativně poruší, půjde si sednout natvrdo do kriminálu. K mimořádným událostem patři i to, že premiér jede do velkoskladu potravin ukázat národu, že je co jíst. Premiér, stojící před plnými regály, vydá za tisíc tiskovek. To beru. 

Systém se zatím nezhroutil. Občas selžou jednotlivci, občas někoho hygiena odmítne poslat na test a ukáže se, že to byla chyba. Častěji někdo nepřizná, že byl lyžovat v Itálii, protože potřebuje chodit do práce. Když je to lékař nebo zdravotník, měl by za to jít sedět. Protože má vědět. Protože má mít odpovědnost. Tak to prostě je. Epidemii naši předkové zažili naposledy v roce 1711 a trvala čtyři roky. V Praze dle úředních záznamů zemřela víc než čtvrtina obyvatel. V Čechách zemřelo 200 tisíc lidí. Možná by stálo za to přehodnotit mariánský sloup a postavit místo něj koronavirový. 

Teprve teď možná doceníme, co to pro stát v krizi znamená mít premiéra oligarchu, který vlastní chemické továrny, obilné sýpky, mlýny, pekárny i masokombináty. Milion litrů dezinfekce je při troše dobré vůle otázka několika dnů produkce chlorové elektrolytické linky na plný výkon. Na evropském trhu umí sehnat obilí i maso ve velkém, pokud by náhodou scházelo. Ví, jak donutit potravinové obchodní řetězce k poslušnosti. Tak máme šanci, že Čechy bez potravin nezůstanou.

Po dlouhém naléhání lékařů a dalších dotčených oborů vláda aktivovala Ústřední krizový štáb, v jehož čele ovšem nestojí ministr vnitra, jak předpokládá zákon, ale náměstek ze zdravotnictví Roman Prymula. Jak tomu rozumíte?

Roman Prymula  sice je politický propagátor tradiční čínské medicíny, ale je to taky epidemiolog. Považuji za logické, že do čela takto specializovaného krizového štábu byl postaven on. Právě on je, jak se ukazuje, tou klidnou silou, která hovoří naprosto racionálně o tom, co se děje. A proč se to musí dít. Prymula jako epidemiolog ví, jak se může nemoc šířit. A ví, co musí udělat na obranu. Výživová poradkyně byla na houby, i když byl klid. 

Jan Hamáček podle zjištění médií díky kontaktům ČSSD v Číně vyjednal další miliony roušek. Opět otázka, jak je možné, že to lze zařídit díky vazbám strany, ale vláda to dávno nedokázala sama?

Jan Hamáček, pokud si matně vzpomínám, je členem vlády, že? Každý člen vlády dělá to, co umí. A ostatně, jak jsem Jana Hamáčka dřív kritizovala, musím nyní říct, že jeho projev k zavedení karantény byl naprosto fantastický. Jasně řekl, že jde o život. Což si mnoho lidí odmítalo připouštět. Čili i to, co vyjednal Hamáček, vlastně vyjednala vláda. Vláda je totiž kolektivní orgán. 

Nota bene… ČSSD jako levicový politický subjekt s vlastní zahraniční politikou má poněkud jiný názor na Komunistickou stranu Číny než Piráti či jiní přátelé tibetských modlicích mlýnků. Vladimír Špidla vypracovával pro Čínu koncept sociálního systému, Vladimír Tvrdík ale i další politici ČSSD s Čínou úspěšně obchodují.

Velvyslanec v Pekingu už naštěstí není fanoušek amerického rozeštvávání Číny Bedřich Kopecký, ale bývalý viceguvernér České národní banky Vladimír Tomšík. Makroekonomický analytik, který se zabývá problematikou mnohostranného obchodu a MMF. V České národní bance byl zodpovědný za finanční stabilitu. 

Musíme strategicky navázat na přátelství a produkty z dob socialismu, a ne na nenávist Západu z dob studené války. Tam, kde se obchoduje, tam se neválčí.

Internetem se přes víkend masově šířilo video muže, který měl podezření na koronavirus a v nemocnici ho odmítli otestovat. Premiér Babiš ho v přímém přenosu označil za podvodníka. Později se však nákaza u muže potvrdila. Pokud stát nemá kapacity na testování většího množství lidí naráz, jak dovede situaci zvládnout?

Pokud jsem postřehla, ti lékaři mu tam řekli, že to musí prvně sdělit hygieně a on je začal urážet. Bez ohledu na to, že bych s tím pánem nechtěla bydlet ani ve stejném městě a že byl v zahraničí v době, kdy už bylo jasné, že to bude průšvih, je také průšvih, když roli hrají emoce. Řekněme to na rovinu: stát nezvládne testovat každého, kdo přijde, protože nemá a nemůže mít tolik testovacích setů. To nezvládají nikde. Navíc – test v raném stádiu může dát výsledek falešné negativity, což je z epidemiologického pohledu horší, než nebýt testován vůbec. Ve Švýcarsku testují jen starší pacienty, například. Smysl má testovat selektivně k rozlišení koronaviru od chřipky. Nastupující epidemie se nedá zarazit, dá se jen mírnit a tlumit. Když se to povede, budeme jásat. Jinak platí, že je otázkou pravděpodobnosti, budete-li nakažen. V tuto chvíli lze pouze doufat a spoléhat na obyvatelstvo, že bude ukázněné. I v případě, že se nákaza rozšíří. Nic víc. Tohle má totiž rozměr, s nímž jsme se nesetkali. Až v případě, že selžou veškeré způsoby udržení veřejného pořádku, nastoupí represe, kterou prozatím znáte ze zombie filmů. Protože jsme stále ještě vysoce humanistická společnost, neizolujeme nemocné bez péče, aby zemřeli, jako se to dělalo v leprosáriích v poměrně nedávné minulosti, ale snažíme se je léčit. V určitou chvíli ale bude muset lékař říci, koho léčit, a koho už ne. U koho nemá smysl plýtvat nedostatkovým materiálem. Bude to dlouhá cesta a jsme teprve na začátku. 

Řada politiků, novinářů i lidí na sociálních sítích řeší, co v těchto chvílích dělá prezident a proč nikde nevystupuje. Jeho mluvčí uvedl, že pracuje pro republiku v Lánech a na programu má řadu věcí. Jde o racionální otázky a kritiku, anebo za tím je pouze snaha uměle kritizovat prezidenta za každou cenu?

Prezident republiky zcela správně pochopil, že v současné době je jeho úkolem nedělat nic a občas vydat útěšné prohlášení, což dělá. Nevím, co si asi tak kritici představují, že bude dělat? Chodit po nemocnicích, držet nemocné za ruce a nosit jim tucet pečených kuřat, zabalených do růžového hedvábného papíru, cigarety a vaječný likér s nápisem Gott strafe England? Jako ve Švejkovi?

Obecně, jak vláda, premiér a dotčené resorty boj s koronavirem zvládají? Přistupuje k tomu stát správně? I z hlediska přísných preventivních opatření a zákazů?

Vláda dělá, co může a co umí. Upřímně řečeno, hnidopichové ukazují jen svou vlastní hloupost a nedostatek úrovně. Prvně vykřikovali dle šiřitelů pravicových idejí, že omezení cestování je omezování svobody. Pak pokřikovali, že už měly být hranice zavřené. To se zase inspirovali válečnými filmy. Ale nejdříve pokřikovali, že se o nic nemáme starat, protože v rámci Evropské unie se semkneme k společnému postupu, pak zase, proč jsme si nepomohli sami… Dnes už vědí, že Uršula je neschopná čehokoliv a celá EU se už nikdy na ničem neshodne. Budeme rádi, shodne-li se V4+ na tom, že pomůže Řekům s vojenskou ostrahou hranice a řeckou vládu podpoří, až po uprchlících na turecké hranici začne střílet ostrými s úmyslem nedopustit, aby hranici překonali. Možná z toho bude vojna s Turkem.

Do toho všeho vystoupili Jan Hrušínský a Jan Hřebejk, kteří nabyli dojmu, že musíme solidárně podporovat jejich divadla, protože jsou svědomím národa. Pak se ozval senátor Goláň, o Pirátech nemluvě. Někteří se antibabiše nedokážou zbavit, ani kdyby umírala jejich matka. 

Preventivní opatření jsou nutná, tohle není rýma a to ještě (ve chvíli, kdy se spolu bavíme) nemáme žádného mrtvého. Pro mnoho lidí tohle bude i ekonomická pohroma. Pro řadu OSVČ, pro řadu zaměstnavatelů i zaměstnanců ve službách. Ale za to nikdo nemůže (kromě těch, kteří se po návratu z Itálie rozhodli, že svou dovolenou zapřou). Podle mne to vláda zvládá. Bude to dlouhý boj. A drahý. A aby bylo jasno předem, zaplatíme ho my. My všichni. 

Kapitalismus to změní. Drasticky. Není a už nikdy nebude laissez faire. Stát se poprvé setkal s protekcionismem i s konfiskací zaplaceného zboží cizím státem. V rozporu s mezinárodním právem. Podnikatelé se poprvé setkali s uzavřením provozoven, zákazem služeb, konfiskací majetku nebo nařízením pracovní povinnosti. Všichni si uvědomí to, co znaly naše babičky – že potřebují zásoby trvanlivých potravin a dalších věcí k přežití. Nejen tu mouku… Ale musí vědět, co a jak z ní upéct. Kdo umí uvařit guláš, upéct chleba nebo udělat domácí knedlíky? Skautská kápézetka dostává podobu špajzu. Potřebné znalosti a informace o složení účinné dezinfekce, gumové rukavice, saponáty, mýdlo, hypermangan, jód… Roušky či aspirátory, masky a filtry. Brzy bude problém sehnat tablety do myčky nebo prací prášek. Zaměstnanci už ví, že těm, kteří pracovali načerno, nikdo nic nedá. OSVČ si měli dělat finanční zásoby… Odboráři už vědí, proč jsou v odborech. Rodiny vědí, že bez vzájemné pomoci nepřežijí. Dokonce i novináři už vědí, co je služba veřejnosti.

Vláda se může spoléhat jen na domácí zdroje, protože každá evropská země dělá, co může a umí. Německo ještě u toho poslouchá Merkelovou, Francie Macrona a eurooptimisté naslouchají uražené Uršule. Švýcarsko teprve včera vyhlásilo nouzovou situaci a mobilizovalo armádu. Merkelová se spoléhá na porozumění občanů. Podle kancléřky se země G7 shodly na tom, že musí existovat koordinovaný přístup. Němci dlouho předstírali, že se nic neděje, a pak byly v Bavorsku vykoupené obchody, tisícovka nakažených a první mrtví. To by mne fakt zajímalo, kde soudružka z NDR udělala chybu… Profesionálové v epidemiologii pro kroky německé kancléřky nenacházejí slušná slova. Země západní Evropy zavádějí tentýž soubor opatření jako my, ale o několik dnů později. 

Podle mne to vláda zvládá. Bude to dlouhý boj. A drahý. A aby bylo jasno předem, zaplatíme ho my. My všichni. 

Kapitalismus to změní. Drasticky. Není a už nikdy nebude laissez faire. Stát se poprvé setkal s protekcionismem i s konfiskací zaplaceného zboží cizím státem. V rozporu s mezinárodním právem. Podnikatelé se poprvé setkali s uzavřením provozoven, zákazem služeb, konfiskací majetku nebo nařízením pracovní povinnosti. Všichni si uvědomí to, co znaly naše babičky – že potřebují zásoby trvanlivých potravin a dalších věcí k přežití. Nejen tu mouku… Ale musí vědět, co a jak z ní upéct. Kdo umí uvařit guláš, upéct chleba nebo udělat domácí knedlíky? Skautská kápézetka dostává podobu špajzu. Potřebné znalosti a informace o složení účinné dezinfekce, gumové rukavice, saponáty, mýdlo, hypermangan, jód… Roušky či aspirátory, masky a filtry. Brzy bude problém sehnat tablety do myčky nebo prací prášek. Zaměstnanci už ví, že těm, kteří pracovali načerno, nikdo nic nedá. OSVČ si měli dělat finanční zásoby… Odboráři už vědí, proč jsou v odborech. Rodiny vědí, že bez vzájemné pomoci nepřežijí. Dokonce i novináři už vědí, co je služba veřejnosti.

Ve světle toho všeho si myslím, že česká vláda se s krizí pasuje se ctí a profesionalitou. Přizvala vojenské odborníky a opaření oscilují mezi záchranou ekonomiky a nutnými restrikcemi. 

Co ministr zdravotnictví Adam Vojtěch? Ten často čelí kritice, že problému nerozumí, že dělá chyby atd. Je kritika namístě? Skutečně to nezvládá, anebo je to prostě dáno novou situací, kde se nikdo pořádně neorientuje? A bylo by správné ho případně vyměnit uprostřed krize?

Adam Vojtěch je mladý. Když vzal funkci ministra, toužil prosadit elektronizaci zdravotnictví. Než stihl dokončit první kroky, stal se klíčovou postavou. Nemohl tušit, co se stane a co se na něj valí. Přiznávám, že po jeho počátečním uraženém komentáři, co že si to paní, která se vrátila z dovolené a odmítnuta státní hygienou šla do soukromé laboratoře, která jí potvrdila virus, dovolila, jsem jej lehce odepsala. Takto se stát nesmí chovat. Nikdy. Ale ministr se lepší každým dnem. Ano, vůdčí zdravotnicko-hygienickou silou se stal náměstek Prymula. Bezesporu. Včera ukázal i ministr vnitra, co v něm je. To, když přestal mluvit jako politik a začal mluvit jako rozzlobený člověk. Pro každého z nich je to nová situace, každý z nich se s ní vyrovnává nějak. Vojtěch je mladý a bude mu chvíli trvat, že fakt nemůže říkat úplně všechno, co jej napadne. Což tedy občas zjevně dělá i premiér. Ti starší si první zkušenost krizové komunikace zažili během povodní. 

Velká voda přišla, kulminovala, odešla, lidé spočítali škody, oplakali majetek a mrtvé a život šel dál. Tady nevíme vůbec nic. Nevíme, jak dlouho potrvá epidemie. Kolik bude nemocných, kolik bude mrtvých, kdy to skončí… Vláda nemá světelné meče. Bojuje proti nepříteli, kterého nevidí. A žvanit o tom, jak to měl kdo udělat lépe, umí každý.

Andrej Babiš říkal, že Itálie koronavirovou nákazu nezvládla, kritizuje i samotnou EU, například pro neschopnost se na něčem dohodnout. Má pravdu, že se v těžkých chvílích ukázala jakási neschopnost sedmadvacítky?

Itálie je úžasná země, ale, bohužel, virus hrubě podcenila. Nejsmutnější je selhání lékařů a hygieniků. Než se země vzpamatovala, už byla nákaza tak strašná, že se nedala zastavit. Myslím, že až to přejde, bude na západ od našich hranic muset následovat mimo soudních rozsudků a trestů vězení velká diskuse o tom, jestli je Evropská unie vůbec k něčemu. V době, kdy by právě ona měla být tím nejvyšším krizovým štábem, mlčí, není schopna dělat vůbec nic, jen hledí. Představitelé EU nejsou schopni ničeho kromě bizarních vyjádření o tom, jak nedemokratické je uzavírání hranic a všechno to, čím se evropské země, nechané samy sobě, bránily. Knížecí rady z Bruselu o svobodném trhu opravdu nejsou potřeba. Jsem přesvědčena, že po tomhle by se měla Evropská unie vrátit zpět jen jako Společenství uhlí a oceli, evropské hospodářské spolupráce a nesnažit se o nic jiného. Epidemie koronaviru je obrovské selhání EU.

Co média? Jak novináři a mediální scéna tuto krizi zvládá z hlediska předávání důležitých informací veřejnosti?

Od ledna panovalo na mediální scéně rozpačité ticho. Nikdo nebyl schopen a ochoten zaplatit překladatele z čínštiny. Promrhali jsme tak čas na přípravu epidemie. Nedokázali jsme se poučit z wuchanských zkušeností. V dnech, kdy bylo jasné, že nákazu máme přede dveřmi, ale nikdo nebyl nakažen, média vyvolávala naivní paniku. Referování a prázdných obchodechminutu po minutě jen zvyšovalo zmatek. Ano, někteří novináři se nemohou zbavit svého antibabiše, ale vcelku poté, co počet nakažených začal narůstat, se média zklidnila a začala přinášet normální a střízlivé informace. Česká televize objevila svou hvězdu střízlivé žurnalistiky. Daniela Stacha. Václav Moravec i Nora Fridrichová jsou proti němu jen stíny. Stach ukazuje, jak má žurnalistika vypadat. Česká televize si zaslouží obrovskou pochvalu za UčíTelku. To byl fantastický počin a Petr Dvořák tím rozhodně „umazal své hříchy“ či alespoň jejich velkou část. Doufám, že až to všechno (snad i všichni) přežijeme, tak ve Sněmovně si nikdo nedovolí zpochybnění veřejné služby jako principu. Ne, nechci se zastávat profesionálních pochybení, politického aktivismu a bulvárnosti zpravodajství a politické publicistiky ČT. Nicméně ČTK, ČT i ČRo, který má zase Skoroškolní vysílání z pokojíčku Vendy, Fráni, v těchto hodinách slouží tak, jak potřebujeme. Navzdory občasným návodným otázkám typu: A kolik vám těch roušek chybí? Nebo: Kdy myslíte, že dojde mouka? Ale holt všude najdeme shnilé jablko. Média veřejné služby mají své mouchy, ale opět ukázala, že jsou pilířem jistot. Můžeme se na ně spolehnout, když je třeba.

Ze soukromých médií bych, asi překvapivě pro mnohé, vyzvedla Blesk. Dělá kus skutečně dobré práce, informuje jasně a přehledně, překládá do lidštiny. Ví, kdo ho čte a proč. Koneckonců si myslím, že to společně dáme. Ostatně, už jsme toho zažili…