Skřítek Vítek a čas
Budu ti vyprávět tenhle příběh o naději, není ani dlouhý ani krátký, tak akorát. Odehrává se v daleké zemi, kde čas chodí večer spát a ráno ho budí skřítek Vítek.
V té zemi za kopci a údolími, za poslední silnicí a poslední cestou, žijí všechna zvířata a lidé v míru.
Každý má nadání na něco jiného, a když je potřeba něco udělat, tak si dokážou pomáhat a starají se i o rostliny a stromy. Za to mají dostatek jídla a všeho, co potřebují.
Jediný problém je, že si neuvědomují, že silnice se nebezpečně přibližují k jejich království a neúnavní cestovatelé už brzy vyšlapou novou cestu, která je zavede k nim.
Skřítek Vítek podle neklidého tikotu času poznal už dřív, že se blíží nějaká změna. Co se stane s jejich územím, když tam vstoupí lidé, kteří zatím vidí stromy a zvířata jako majetek a lidi jako soupeře, nezáleží jim na přírodě a čistém životním prostředí?
Jsou všichni takoví?
Nebo ti co přijdou, se budou chtít od nich naučit, jak spokojeně žít?
Kdo ví, co se stane.
Jedno ví skřítek Vítek jasně. Kdyby bylo nejhůř, zastavil by čas.
Celá jejich země by i s návštěvníky znehybněla a rozhýbat by ji dokázal jen soucit a láska. Vítek ale ví, že soucit a lásku nosí ve svém srdci každý, a proto se nebojí, že by země usnula navěky.