Léčení láskou
Tak jako všechny cesty vedou do Říma, tak všechno naše směřování vede k lásce
Nejprve je obraz lásky pokřivený a podmíněný
A potom se nějakou cestou dostaneme k tématu sebe lásky
Taky možná k tématu Duše a Boha, Vesmíru
A každý si udělá nějakou svoji představu, jak to funguje
A někdy jsou v našem životě lidé, kterým neumíme odpustit
A taky jsme tím člověkem, který si potřebuje odpustit sám sobě
A trvá to roky někdy
Lidé kterým potřebujeme odpustit už možná nežijí mezi námi
Taky jsem to tak zažívala
Snažila jsem se odpustit, ale snaha je v tomto případě zbytečná
Snažila jsem se to rozumem pochopit
A řekněme, že rozum pochopil
Ale srdce bylo zavřené
Bála jsem se, že to bude bolet
A pak jsem se setkala v duchu s člověkem, který už tu není na tomto světě, kterému jsem neuměla odpustit a prosila jsem moji Duši o vhled do celé situace
Bylo mi ukázáno, že to, co se mi dělo v tomto životě, bylo něco, co mělo upozornit na hlubší zranění z minulého života a týkalo se nepřijetí mužů a já se ptala jak mohli být tak bezcitní a bylo mi řečeno, že duše se rodí někdy jako žena a někdy jako muž, a že jsem také dělala to, co ti muži dělali mně... pořád jsem se ptala proč...
A pak jsem slyšela, viděla a cítila, že je to jinak, že se naše duše vždy domlouvají dopředu, co chtějí spolu zažít, že neexistuje nic jiného než láska, že neexistuje žádný čin, který by z pohledu duše nemohl být odpuštěn, a že nemůžu provést nic, za co by mě Bůh přestal milovat, že je to vše jen iluze, hra, místo, kde zažíváme různé pocity oddělení a děje se to tak dlouho, dokud neodpustíme, dokud nepustíme lásku dovnitř, lásku, která je všude kolem, léčení láskou se děje, když jí umožníme ukázat nám situaci jinak a dovolíme jí situaci uzdravit, když aspoň pootevřeme svoje srdce