Když máš pocit, že se zhroutil svět
A někdy to vypadá, že se zhroutil svět, ale ve skutečnosti se jen zhroutily představy a lpění na tom, jak mají věci být. Obraz je roztrhán a za obrazem, když budeš pozorná, můžeš nalézt něco lepšího, pravdivějsího přímo na míru ušitého pro tebe, neveříš? Tak zavři oči, dýchej, představ si, že nic nezůstalo, ani dům, ani auto, ani peníze, ani jídlo, ani kartáček na zuby, země okolo tebe je prázdná, kde budeš hledat naplnění? Na čem budeš lpět, žádní přátelé, rodiče, děti, kde budeš hledat lásku, za co budeš vděčná?
Za život, za to co jsem uvnitř, za světlo vědomí, které je klidné i uprostřed zkázy, za lásku, která proudí skrze mé srdce.
Za zdravé tělo a mysl, za možnost odejít tam, kde není pusto, za možnost věřit, že někde jsou lidé, kteří mě přijmou, a že můžu začít znovu.
Začínám znovu, s tou výhodou, že zmizel pouze obraz, ne celý svět, je to vlastně zajímavé nevědět, kudy vede další cesta, ale věřit, že vše, co se děje, má nějaký smysl. Učím se cítit a vnímat, co je za slovy, myšlenkami a obrazy.
Nadechuji ticho a tiše si říkám, nezhroutil se svět, jen vítr si pohrál s barvami a přecházel je, krajina za obrazem je živá a láká k prozkoumání.