Urbanistický vývoj 17. stol.
Urbanistický vývoj města v 1 pol. 17. století, podle J.Sandrarta.
Vývoj města v 17. století zobrazují dobové rytiny.V dnešní době jsou známé tři rytiny města se zámeckou rezidencí . Dosud byla známá dvě díla zobrazující zámecký park včetně starého města ze stejného pohledu, od umělců – Zachariase Lesche a Mathause Meriana, na obrazové příloze č.1. Třetí dosud málo známá rytina nacházející se v universitní knihovně Thomas Fisher v kanadském Torontě, je součásti sbírky děl Václava Hollara avšak autorství se spíše připisuje Jacobu Sandrartovi.
Úvod:Jacob von Sandrart (1630-1708) byl německým malířem a rytcem. V deseti letech získal Sandrart umělecký výcvik od svého strýce Joachima von Sandrarta v Amsterodamu. Poté působil v Danzingu a Rogensburku. V roce 1654 se oženil s Reginou Christinou Eirmartovou, dcerou rytce Georga Christopha Eimarta. Usadili se v Norimberku. Měli spolu devět dětí a jedna z jeho dcer se také stalarytcem. Sandrart byl plodným umělcem. Vytvořil více než 400 rytin. Byl známý jakoportrétista významných obyvatel Norimberka, rytec map a jako ilustrátor literárníchprací norimberských spisovatelů. Byl zakladatelem a prvním ředitelem Norimberské akademie výtvarných umění. V roce 1666 vydal velmi působivou mapu Čech. V postranních rámech zobrazil 26 vedut českých měst. Původ těchto vedut není znám. Universitní knihovna Thomas Fisher vlastní 13 vedut, které jsou zobrazeny na pravé straně mapy Jacoba Sandrarta. Z mapy byly vyříznuty jednotlivé rytiny měst a jsou vydávany jako Hollarovo dílo. Při porovnání této rytiny Ostrova s rytinou na mapě se zjistí stejné chyby tisku, což dokazuje autorství Jacoba Sandrarta.
Zachariáš Lesche je autorem předlohy pro známou vedutu zámecké zahrady v Ostrově, kterou publikoval v roce 1650 M. Merian. Vytvořil též album, zobrazující zahradní díla, jeho vzorem musel být traktát Salamona de Caus Hortus Palatinus z roku 1620. Lesche však nebyl pouhým kartografem a kreslířem, nýbrž pevnostním inženýrem. Mohl tedy být i autorem zahradních děl nebo části zahrady. Této domněnce odpovídá také to, že zámecká zahrada byla ohrazena vysokými náspy s uplatněním pevnostního systému opevnění.
Mathias Merian se narodil roku 1593 v Basileji. Patřil k nejvýznamnějším mědirytcům své doby. Mědirytectví se vyučil u Dietricha Mayera v Curychu a pracoval pak ve Francii, zvláště v Paříži, v Holandsku a Německu, kde se posléze usadil ve Frankfurtu nad Mohanem a se svým tchánem, Theodorem de Bry, vedl rozsáhlou mědiryteckou dílnu. Merian vytvořil přes 2000 rytin. Jeho obrazy měst a krajin, vynikají výtečnou perspektivou. Zemřel roku 1650 ve Schwalbachu.
K vývoji města:
Zmiňované obrazy od Sandrarta, Lesche a Meriana jsou zajímavé tím, že zobrazují patrně nejstarší pohled na zámecký park, včetně starého města, ze stejného pohledu. Tato díla jsou různě propojena. Přesně je známa pouze kresba obrazu od Zachariáše Lesche z roku 1642. Mathias Merian využil pro své díl předlohy od Lesche a toto bylo vydáno v roce 1650. Díla Meriana a Lesche příliš realisticky nevyhlížejí. Nejvíce je to zřejmé na zobrazení domů kolem náměstí, které jsou stejné, což svědčí o komponovaném a idealizováném zobrazení. Zámecký park v té době pravděpodobně takto honosně nevypadal. Sandrartovo dílo působí přirozeněji, což by mohlo svědčit spíše o realitě zobrazení.Je třeba si uvědomit, že rozvoj města v 16. a 17. století nebyl jednoduchý.Roku 1567 vypukl velký požár, při kterém shořelo 164 budov. Přestavba se prováděla v renesančním duchu. Další velký požár zničil v roce1607 celou jihozápadní část města. Jak dlouho se město z tohoto požáru vzpamatovávalo, není známo. Po roce 1620 pak začaly válečné události. Po bitvě na Bílé hoře vypukla válka třicetiletá. Již v lednu 1621 byli vpuštěni do města císařští vojáci, kteří toto odzbrojili. Ještě téhož roku obsadily Ostrov Mansfeldovy oddíly a vojáci různých národností město plenili. Ostrovem prošly různé vojenské oddíly ještě několikrát. Ubytovala se tu i část saského vojska v počtu 1500 mužů a to i se ženami a dětmi. Ostrov měl tehdy zhruba polovinu obyvatel. V roce 1622 si město stěžuje na silné poškození. Mnoho domů je prázdných. V březnu 1622 byl Ostrov ustanoven jako místo srazu pro nově stavěné regimenty Sprinzensteinova pluku Maxmiliána Bavors-kého a v březnu následujícího roku ležela v Ostrově kompanie generálkomisaře LaMotta, která zde setrvala až do června. Počátkem července 1623 se zde ubytovala Maradasova jízda. V roce 1623 získal město do zástavy Julius Jindřich. O dva roky později pak vlastnictví rozšířil na celé panství.
Říšský kníže, sasko-lauenburský vévoda Julius Jindřich se narodil v roce 1586. V letech 1617-1635 byl jako plukovník v císařských službách.V roce 1620 se zůčastnil bojů na Bílé hoře na straně císaře. Ve dvacátých letech byla jeho hlavní residencí Toužim. Mezi lety 1623-1629 dal do zvelebení Toužimského panství 35000 zlatých. Jelikož byl Julius Jindřich až do roku 1635 v císařských službách, nemohl se plně věnovat svým rezidencím v Ostrově a Toužimi. V roce 1634 byl zatčen a uvězněn. V roce 1635 byl propuštěn z vězení a zbaven vojenských hodností, což znamenalo konec vojenské kariéry. Po propuštění z císařských služeb se mohl plně věnovat reorganizaci svých rezidencí. Jeho hlavním sídlem se stal šlikovský zámek v Ostrově.V roce 1635 je stav města stále neutěšený. Řádně je obydleno 37 domů a 37 je jich pustých. Na předměstí pak 23 domů obydlených a 41 pustých. V květnu 1635 se zde usadil štáb a kompanie Wanglerova nového pluku. Do roku 1640 bylo vykoupeno 60 obytných domů, stodol a zahrad z důvodu výstavby zámecké zahrady. V březnu 1641 ležel kolem Ostrova se svou armádou polní maršálek Piccolomini, který odtud pronásledoval švédského generála Bannera. Z výše popsaných událostí je zřejmé, že po roce 1620 nastaly Ostrovu špatné časy. Jestliže se přestavba po požárech do té doby nestihla, nebylo to asi ani v dalším období reálné. Otázkou také je, jak se na obnově města podílel nový majitel, Julius Jindřich. Jak již je uvedeno výše, je ještě v roce 1635 stav města neutěšený.Vzhledem k tomu, že asi polovina domů bylo pustých, muselo do té doby chátránípokračovat. Není známo, kam se nastěhovali obyvatelé vykoupených domů na výstavbu zámeckého parku. Pravděpodobně do pustých domů ve městě, čímž snad chátrání skončilo. O době, v níž bylo město vybudováno, není zjištěno nic určitého. Při velkém požáru v září 1795 shořel farní a městský archiv, kde byly pravděpodobně uloženymnohé důležité listiny.
Při pohledu na Sandrartův obrázek je vidět, že chybí celá jihozápadní část domů na náměstí, což by odpovídalo stavu po požáru v roce 1607, kdy byla tato část města zničena. V zámeckém parku jsou ještě obytné domy a na ostatních stavbách je vidět, že jsou ze dřeva. To by odpovídalo skutečnosti. Mohlo by se tak jednat o realistický pohled na Ostrov v první polovině 17. století a nejstarší zobrazení zámeckého parku, včetně starého města. Otázkou také je, kdo vytvořil předlohy českých měst pro Jacoba Sandrarta a ve kterém roce.
Dovětek k zámecké zahradě.
U rytiny a alba zobrazujícího díla zámecké zahrady od Zachariáše Lesche by mohlo jít o návrh přestavby zámeckého parku.Tomu také nasvědčuje rytina z roku 1642 (obr.č.3), která zobrazuje část zámecké zahrady na pravém břehu řeky Bystřice, v hotovém stavu. To asi nebude reálné, protože až do roku 1640 se vykupovaly domy a pozemky na rozšíření zámecké zahrady a na náspu se pracovalo ještě v roce 1705. Je pravděpodobné, že Lescheho rytiny byly zhotoveny na žádost Julia Jindřicha k jeho soukromému použití, protože matrice byly uchovány v rodině. Posmrtný inventář vnučky Julia Jindřicha, markraběnky Sibylly Augusty, zaznamenává 21 velkých a malých desek. Bylo-li některé z těchto vyobrazených zahradních děl z 1 poloviny 17. století realizováno se dá těžko prokázat, protože při rekonstrukci Lauenburského zámku a zámecké zahrady v letech 1789-1809 došlo k odstranění chátrajících staveb a sochařské výzdoby. Ani na rytinách J.M.Sockha z r.1715 není nic z rytin Z.Lesche zobrazeno, takže se domnívám, že nebyly nikdy realizovány. Musíme si uvědomit, že koncem 17 a začátkem 18 století došlo k největšímu rozvoji zámeckého parku, včetně výstavby Paláce princů (1685-1696), Lauenburského zámku (1685-1690), Pohřebního mauzolea (1644), Kaple sv.Floriána (1692-1693), Einsidelnské kaple (1709-1710) a Kláštera piaristů (1666-1668), což dokládá dostatek finančních prostředků.Ještě v roce 1751 se zakoupilo 20 soch z parku zámku ve Valči.Je nemyslitelné, že by někdo po 60 letech likvidoval zahradní díla z rytin Z.Lesche, jestliže byla vytvořena.
Zpracoval: Jiří Lázinka
Použitá literatura a materiály: Dějiny města Ostrova – zpracoval kolektiv autorů
za redakce Lubomíra Zemana
Ottův slovník naučný
Stručné dějiny Ostrova – sepsal městský farář Wenzl
Sommer r.1866
Dějiny města Ostrova – sepsal Josef Kühnl
Internet
Náhledy fotografií ze složky Urbanistický vývoj 17. století
