Zámecký park v Ostrově
Zámecký park v Ostrově.
K největšímu rozkvětu ostrovského zámeckého parku došlo za vlády Lauenburků. Již za doby hrabat Šlikových byl existující zámecký park rozšířen dalšími koupěmi pozemků. Do roku 1640 bylo v Ostrově vykoupeno na padesát parcel včetně objektů, které na nich stály. Vše bylo zbouráno, aby se uvolnilo místo pro rozšíření zahrady. Nádheře parku byly úměrné velké výdaje. Za zahradu prý Julius Jindřich vydal celkem 60.000 říšských tolarů. Výstavba probíhala postupně a zahrady procházely různými úpravami. Existují dobové rytiny, na kterých jsou zahrady zachyceny. Jedná se především o soubor 22 rytin od Zachariáše Lescheho, které vyšly knižně v roce 1642. Tyto rytiny použil jako předlohu i Mathias Merian ke svému vyobrazení Ostrova v topografii Čech. Dalším vyobrazením je pak dílo Johanna Müllera, nacházející se v souboru Lescheho rytin. Z roku 1715 jsou k dispozici rytiny J. M. Socka. Nejstarší vyobrazení zámecké zahrady je na rytině mapy od Jakoba Sandrarta z roku 1666. Z rytin je patrné, že zahrada je rozdělena do čtyř částí, jenž jsou od sebe odděleny vodou. Na východní straně se od potoka Bystřice zvedají čtyř úrovňové terasy k Bílému dvoru, zakončené arkádovou chodbou, přičemž v nejspodnější části je vodní parter, kde místo záhonů s květinami byly vodní plochy. Druhou část tvoří parter před zámkem, který na jihu pod terasami přechází do cípu zakončeném umělým kopcem nad soutokem dvou ramen potoka. Třetí částí je pak terasa s lusthausem, opevněná bastiony, na níž se nachází i „intimní zahrada“, oddělená živým plotem. Poslední částí je další, bastiony opevněná terasa, která se stáčí od „intimní zahrady“ jihovýchodním směrem. Tato část je opět oddělena od ostatních vodou a nad soutokem, kterým je na jihovýchodě ukončena, je opět vystavěn umělý kopec, tentokrát s poustevnou. Celá zahrada byla obehnána mohutnou zdí s bastiony, což přispívalo jak k oddělení zahrady od okolního světa, tak k reprezentaci Julia Jindřicha jako vojevůdce. Kromě záhonů s květinami, stromů okrasných i ovocných, bastionů a bazénů, bylo v zahradě několik fontán, umělých kopců, altánků, grot a soch. Nejznámější fáze budování zahrady je ve dvou etapách, v letech 1636 - 1638 a 1641 - 1644. Zachycenu jí máme na dobových vyobrazeních Johanna Müllera, Augusta Rainicha a Zachariáše Lescheho. Nejméně známou je barokní etapa z let 1661 - 1690, která vznikala po povodni, jež poškodila většinu zahrady. Z této doby nejsou známé obrazové prameny, ani popisy. Naproti tomu máme k dispozici rytiny J. M. Socka z roku 1715, jež nám umožňují nahlédnout do zahrady vnučky Julia Jindřicha - Franzisky Sibylly Augusty a jejího manžela Ludwiga Wilhelma. Nejznámější popis zámecké zahrady je od Bohuslava Balbína, kterého zahradou provedl sám Julius Jindřich. Balbín byl unesen nejen rozmanitostí květin a stromů, ale i zlatými rybkami, které mu braly potravu z ruky a on si je mohl pohladit. Také ho zaujaly nejrůznější groty, umělé kopce, interiér lusthausu a socha Neptuna, který měl pod rukou lasturu, kterou protékala, dle něj, voda Ohře. Soubor zahrad nazval Bohuslav Balbín osmým divem světa. Tvůrce těchto malebných zahrad není jistý, ale je velice pravděpodobné, že autorem alespoň technicky náročných vodních zařízení a snad i bastionů je již zmiňovaný Zachariáš Lesche. Tento muž byl pevnostním inženýrem a velmi dobře se vyznal jak ve stavbě opevnění, tak v práci s vodou, která s pevnostním stavitelstvím byla spojena. Zajímavé bylo technické řešení vodního zásobování všech fontán, založené na principu spojených nádob. Voda do fontán a jiných vodních zařízení byla odebíraná z Mlýnského potoka, tekoucího z Jáchymovského potoka. Z Mlýnského potoka byl také napájen Letohrádek, Dům princů a různá jezírka v zahradě. Voda se také odebírala z mokřin za městem a Ottova rybníka. Rozvody vody tvořily dřevěné vrtané a olověné roury. Koncem 18. století došlo ke zpustnutí zámecké zahrady. Probíhala pozvolná přeměna formální zahrady v přírodně krajinářský park. Většina staveb v zámecké zahradě byla odstraněna, vodní partie byly zcela opuštěny a umělecká výzdoba včetně soch byla odprodána údajně do Karlových Varů a ničena. Z bohaté výzdoby jednotlivých prvků a skupin se až do 20. století zachovala socha Flory, která byla zničena vandaly v roce 1919. Dále poškozená socha Neptuna, která ještě v roce 1932 stála na terase před někdejší jízdárnou. V budově zámku je umístěna jediná zachovalá socha z Pohledové zdi. Zajímavé je, že se do dnešní doby nepodařilo objevit nic z umělecké výzdoby, ani žádná ze soch znázorněných na starých rytinách. Současná podoba zámecké zahrady odpovídá přibližné podobě z druhé poloviny 19. století. V poválečných letech byl zámecký park ve velmi špatném stavu. Po převzetí od státních lesů upravily Jáchymovské doly zámecký park v park kultury a oddechu. 1. května 1952 byl park slavnostně otevřen. Bylo v něm vybudováno letní kino, řada kiosků, taneční parket, hudební pavilon a loutkové divadlo. Dále byly upraveny pěšiny, vysázeny nové stromy a keře. Pro sportovce bylo zřízeno volejbalové hřiště a tenisový kurt. Pro děti bylo vypískováno velké prostranství a postaveny houpačky. Kulturních pořadů byla v parku celá řada. Konala se zde divadla, estrády i filmová představení. Od roku 1954 se v parku promítaly festivalové filmy, takže místní obyvatelé je zhlédli dříve, než v jiných městech republiky, téměř současně s návštěvníky filmového festivalu v Karlových Varech. Velká návštěvnost byla v parku při oslavách 1. máje a o hornických dnech. Jelikož zařízení v parku sloužila pouze v letním období, došlo k úbytku programů a zájem pořadatelů se soustředil na kulturní dům. Do roku 1970 byla všechna zařízení parku zrušena. V posledních letech probíhají v parku rozsáhlé úpravy, jejichž cílem by mělo být alespoň částečné připomenutí jeho bývalé slávy.
Napsal Jiří Lázinka
Náhledy fotografií ze složky Zámecký park v Ostrově
