Škola základ života ve kterém si nepřišiji knoflík ani neopravím zásuvku
Škola základ života ve kterém si nepřišiji knoflík, ani neopravím zásuvku
Máme tu nový školní rok a s tím přichází i mnoho starostí. Ale je to vůbec k něčemu?
Od té doby, co někdo od Marie Terezie dostal nápad zavést povinnou školní docházku se toho hodně změnilo. Postoupili jsme na žebříčku evoluce o stupínek nad opice z pralesa. Stali jsme se chytřejšími, sofistikovanějšími. Umíme číst, psát a počítat. A stále je to málo. K životu potřebujeme mnohem více než toto. Potřebujeme praktické znalosti. Potřebujeme vědět, jak se chovat v životě a jak se, přinejmenším, postarat sami o sebe. Dnešní mládež ukončuje vzdělání s myslí ve dvou stavech za a/ plnou vědomostí, které však málokdy využijí, nebo za b/ naprosto prázdnou. Mnohdy jsou oba stavy stejné. K čemu vám je informace o bitvě na Bílé hoře, nebo to, jak dlouho nám vládli Habsburkové? Kdy jste naposledy přišli do práce a váš kolega se vás zeptal: „Hele, nevíš, jak vyjádřit Newtonův druhý pohybový zákon?" Asi nikdy, že.
To nás přivádí k našemu problému, mnoho studentů například neví, jak opravit elektrickou zásuvku, tedy pokud na to nestudovali čtyři roky. Schválně, zeptejte se svého dítěte na rozdíl mezi kreditní a debetní kartou. Nebo svého manžela, či manželky. Nebo sami sebe.
Pamatuji si jednu situaci na základní škole, při hodině praktických činností. Měli jsme za úkol přišít knoflík ke kusu látky. Nic náročného, řekněte si. Jenže. Můj kamarád byl z toho naprosto vedle. Stejně tak před něj mohli dát Boeing a ať nastartuje. Nevěděl si rady, tak jsem mu ochotně nabídl, že to za něj udělám zatímco učitelka odešla navlékat jehlu někomu jinému. Stihl jsem za tu dobu tři, a ještě dva své. Když o tom přemýšlím, nevím, kdo byl z mých čarodějných schopností víc vedle, jestli on nebo učitelka.
No nic, závěrem bych chtěl říci, že by bylo lepší učit naše děti lepší, praktičtější věci než je trojčlenka a to, že brát drogy je špatné. Dobře drogy nechme, ale jen jednou, ne čtyřikrát za studium. To je moc. Nicméně trojčlenku ne, tu vymyslel sám ďábel. Jmenuje se podle jeho trojzubce, kterým by měl nabodávat učitele, kteří ji učí malé děti, proto taky mnoho dětí nenávidí matematiku již od útlého věku. A proto také tyto děti, které počítají úlohy trojčlenkou a vědí všechno o Karlovi IV. a o všech jeho ženách, nedokáží opravit elektrickou zásuvku.