Komedie ve snobské restauraci
Vyrazili jsme s Damianem na rodinnou oslavu do "snobské" restaurace v nedalekém městě. Necítíme se na podobných místech dobře, ale těšili jsme se na rodinné setkání. Seděli jsme na zahrádce, bylo horko.
Když se nám do ruky dostal jídelní lístek, absolutně se v něm nikdo nevyznal, protože nebyl sestavený jako klasický jídelní lístek, ale nějaký grafik si vyhrál a udělal z lístku chaos. Nebylo jasné, co kam patří, co je jedno jídlo a co je více jídel a podobně. U většiny jídel se podle názvu ani nedalo odhadnout, co vám na stůl přinesou. Luštěním jídelního lístku jsme strávili hodnou chvíli, ale čas se krátil, neboť kuchyně na hodinu a půl zavírala (uprostřed odpoledne). Z jídel byla možnost vybrat si porci okolo 70 g a poté až od 200 g, takže pro mě bylo obtížné si něco vybrat, protože tak velké porce nesním.
Protože bylo horko, rozhodla jsem se, že si nedám teplé jídlo, nýbrž mě zaujala nabídka domácích marmelád a pečiva. Když si pak každý jídlo objednal, k mému zděšení jsem zjistila, že pečivo s marmeládou se podává pouze s bůčkem, což opravdu není kombinace, kterou bych chtěla ochutnat. Dala jsem si tedy ještě čas na rozmyšlenou. Na hlavním jídelním lístku jsem si nic nevybrala jednak kvůli velikosti porcí, tak i kvůli tomu, že taková jídla prostě nejím. Nakonec jsem si vybrala v dětském menu, které bylo dle mého názoru bohatší na chutnou potravu, i když tam bylo méně jídel. Navíc v této části bylo jasné, o jaké jídlo se jedná. Když znovu přišla servírka, řekla jsem, že jsem si vybrala a že bych si dala z toho dětského menu - ani mě nenechala domluvit a řekla mi, že to je výhradně pro děti a pro ženy na mateřské dovolené. Otázala jsem se znovu, neboť jsem byla zaskočená, že si nemohu dát jídlo dle svého výběru. Znovu mi zopakovala, že já si toto jídlo skutečně dát nemůžu. Nevěřícně jsem hleděla a nakonec jsem si nic nedala.
Probírali jsme to u stolu, protože ne každý slyšel, co mi servírka řekla. Když servírka znovu přišla přinést nějaké pití, tchyně se na ní obrátila a zeptala se, jak je možné, že si nemůže dospělý člověk objednat to, co sám uzná za vhodné. Servírka jí opět řekla to, co mně a tchyně opáčila, že za celý svůj život nikde takové chování nezažila, a to byla i v mnohem luxusnějších restauracích. Servírka jí na to odpověděla, že toto je naprosto běžné. Tchyně nevěřícně kroutila hlavou a tchán s úsměvem řekl, že je to jak za totáče.
Tento zvláštní postoj restaurace či servírky jsme poté ještě nějakou dobu řešili, přičemž personál chodil stále okolo našeho stolu, takže vše jistě slyšeli. Tchyně poznamenala, že dlouho v této restauraci nebyla a zase dlouho sem nepůjde. Švagrová nám vyprávěla o tom, jak rezervovala předešlý den náš stůl. Přišla do restaurace, obsluha si jí chvíli přehazovala, až se dostala k chytrému pánovi, který řekl, že nás někam usadí, i když předchozí člen personálu mluvil o konkrétním stole. Švagrová se zeptala, k jakému tedy stolu, pán odpověděl, že to přece teď nemůže vědět a že může být ráda, že budeme sedět. O odstávce kuchyně jí neinformovali a při oslavě nám to odůvodnili tím, že informují jen ty zákazníky, kteří si objednají stůl půl hodiny před odstávkou a že si to švagrová mohla přečíst na jedné z dvaceti tabulí.
Když jsme zjistili informaci o odstávce, švagrová se zeptala, zda je možné objednat si i během odstávky zmrzlinu pro děti. Odpověď zněla ne, protože všichni z kuchyně se odebírají do patra připravovat se na večeře. Netušili jsme, že nandání kopečku zmrzliny vyžaduje odbornou specializaci. Takže nám nezbývalo než domluvit se, že dětem přinesou zmrzlinu v poslední minutě před odstávkou. Děti tedy nedojedly hlavní jídlo a vrhly se na zmrzlinu.
Resumé: Pokaždé, když jsem šla do nějaké restaurace a objednávala si z dětského menu, nikdy nikde nebyl problém. U stolu jsme nepřišli na to, do kolika let si může člověk dětské menu objednat. Napadlo nás, že to určují podle výšky jednotlivce. Když se rozhodnou, že někoho neusadí, tak tam jedí na stojáka? O odstávce uprostřed dne jsme také nikdy neslyšeli a očividně jsme nebyli sami, neboť přišly minimálně čtyři skupiny jiných lidí, kteří se po této informaci otočili a šli do jiné restaurace. Nevíme, na co se tak urputně připravovali během odstávky, neboť jsme tam zůstali ještě dlouhou dobu po konci odstávky a zákazníků tam bylo minimum, přibližně 5 dalších lidí. Druhá švagrová měla štěstí, že stihla přijet deset minut před odstávkou, takže ještě najíst dostala. Tato "snobská" restaurace není tak úplně pro lidi na úrovni, spíše si tam jen hrají na něco, co nejsou. V jiných podobných podnicích je přístup personálu a informovanost mnohem lepší a jídelní lístek obsáhlejší, přehlednější a srozumitelnější, mimo to jsou často ochotni vyhovět zákazníkovi i přesto, že má přání, které není v jejich nabídce.
Jít do restaurace a obecně kamkoliv mezi lidi je pro nás vždy dobrodružství.
Adriana