Můj čas

     Když spatřil zástupy, vystoupil na horu; a když se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. Tu otevřel ústa a učil je:

 „Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské.

Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni.

Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví.

Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.

Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství.

Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha.

Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími.

Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské.

Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně.

     Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích; stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi.

(Evangelium podle Matouše 5:1-12, ekumenický překlad Bible)

     Milí přátelé, kolegové a kolegyně, vážení čtenáři. Tento týden jsem si dopřál dovolenou podle svého gusta: pět dní jsem byl se svými přáteli, kteří hoří pro stejnou věc, jako já. Totiž pro evangelium, a to na různých místech naší země. V jednom pokoji jsem sdílel hluboké zkušenosti moudrého faráře v důchodovém věku, který mimochodem v našem kraji nějaký čas působil. Povídal jsem si s kazateli o podobných věcech, které mohu celý rok prožívat já. Poslouchal jsem přednášky o tématech, které potřebuji slyšet. Sledoval jsem reakce moudřejších, abych i já snad někdy zmoudřel. Zkrátka užíval jsem si určitého před nebí.

     Ale i tady se vám může stát paseka: dvakrát jsem se v Praze ztratil. Jednou, když jsem telefonoval s mamkou, a při ranní cestě na fakultu zapomněl, kde jsem. A podruhé, když mě mí kolegové prozradili zkratku, jak dojít rychleji na ubytovnu. Jenže opomněli mi jí prozradit celou, takže jsem v polovině cesty nevěděl kudy dál. Tyto situace nemá nikdo z nás rád. Nejhorší na tom všem byla skutečnost, že jste se ztráceli jen kousek od svého cíle. Třeba jen dva bloky od vás. Nebylo to jiné sídliště, nebo dokonce jiné město. Byli to jen desítky – stovky metrů. A přesto jste nebyli tam, kde jste měli být. Vidím v tom souvislost s dnešním čteným místem z Matoušova evangelia: náš cíl může být blízko, přesto se s námi může úplně míjet.

     Ano, i v Bibli je stále dokola řečena jedna pravda, která má ovšem dvě strany mince. Ta jedna strana říká: Bůh je blízko každému člověku. A ta druhá? Každý z nás je mu vzdálen svojí nedůvěrou. Je to jako v partnerském vztahu, kde se oba mají rádi, ale neumí tuto lásku vyjádřit patřičným způsobem, takže se nakonec rozejdou. Takových případů je bohužel mnoho. A tak mám za to, že nejde jen o to lásku ke druhému mít, ale také mu jí umět sdělit. Například mně osobně moc pomáhá, když mi manželka vyjadřuje svoji náklonnost slovním oceněním a dotekem. Jí zase pomáhá má pozornost v naslouchání a praktická pomoc. Můj starší syn zase slyší na dárky a ten mladší na oční kontakt. Každý máme svůj jazyk lásky. Odhalit ho a používat je tajemstvím rozkvětu lásky. Ignorovat ho je naopak její zapírání.

     A tak i Ježíš hovoří v jazyce lásky, který potřebovali jeho učedníci slyšet. Dal by se shrnout asi takto: „To, že se nemáte moc dobře ještě neznamená, že se míjíte tomu nejdůležitějšímu. Tím je Boží království. Tedy Boží přítomnost. Boží blízkost.“ Uvedu příklad: Když mi na půlnoční bohoslužbu přišli mí dobří známí, trochu jsem zápasil se svými podivnými pocity ne proto, že mě viděli v taláru, nebo že znali mé slabostí z osobního života. Ale protože jsem o nich věděl, že prožívají nelehké věci, a od Boha čekali zásadní změnu. I nyní když vám, vážení čtenáři, píšu, nemohu mít ambici slibovat vám ve vztahu s Bohem zlepšení vašeho života. Alespoň ne ve vnější podobě. Ale právě toto velmi často my lidé očekáváme. Chceme změnu k lepšímu. Nejlépe ve všem, co nás nejvíce trápí. Jenže Ježíš dává naději proti všem nadějím přesně obráceně: „Radujte se ve svém neštěstí, protože právě vaše neštěstí vás nejlépe připravuje na pravé štěstí – na vaše skutečné niterné blahoslavenství!“

     Podivné, viďte? Kdo hledá prosperitu nebo alespoň umenšení své nesnáze musí být zákonitě velice zklamaný! Kdo hledá uznání, ocenění, uzdravení, zkrátka konec všemu bolestnému, je naopak povzbuzován k trpělivosti, že je z Božího pohledu už nyní přešťastný (tak by se také dalo přeložit slovo: blahoslavený), protože už nyní je součásti něčeho velkolepého. Pravda je ovšem ta, že naplnění všech těchto zaslíbení zůstává v nedohlednu někde v dáli. Ale už nyní nás mají vnitřně mobilizovat, že se nás to týká, že jsme toho součásti, že z toho v jistém slova smyslu můžeme už dnes těžit, že vše, co prožíváme je toho nějakým způsobem základem. A to je podstata víry. Ta stojí na slovu, které říká Ježíš. Když se o něho opřeme, ano, když mu uvěříme, něco dynamického se v nás pohne. To pak způsobí prolomení ledu, asi jako když ledoborec chce plout zcela zamrzlým oceánem, ovšem naprosto novou cestou! Jde o obraz: hloubky našich nejistot z nenaplněných představ a přání, ale i hrůzy našich obav a strachů - k tomu všemu ještě  zamrzlé našim nepochopením, našim životním zklamáním, mnohdy naší rezignací a zármutkem, - se najednou začnou rozrážet a rozbíjet. Cesta, ve kterou jsme už nedoufali, se před námi začíná otevírat. To vše nám zprostředkovává dar víry, který Ježíš tím, co učil, všem svým posluchačům nabízí. Nejen těm, kteří ho tenkrát poslouchali na hoře. Ale i nám dnes, když za ním přicházíme do jeho blízkosti. Naší horou, která je v Bibli symbolem vrcholného setkávání člověka se svým Bohem, je naše srdce, které chce Ježíš přirozeně pozvednout.

     Proto přeji nám všem naději, proti všem nadějím. Radost ve všech našich smutcích. Lásku v našich zklamáních. Pokoj v našich úzkostech. Smysl a naplnění proti mnohým skepsím a prázdnotám. Odpočinutí v našich námahách. Krista v našich temnotách. Cestu v našich blouděních. Pokračování našich jedinečných příběhů!

     „Děkujeme ti, Hospodine, Pane náš, že jsi našim Vykupitelem, a to i tam, kde už nikdo a nic nedává pražádnou šanci. Obdivujeme tě a chválíme za tuto tvoji laskavost a dobrotu! A prosíme odpusť naši nedověru. Pozdvihni sklíčené srdce. Posilni naše životy. Skloň se k nám! Pro tvoji lásku zjevenou v Ježíši Kristu. Amen.“

Slovo na cestu s požehnáním: „Milost Pána Ježíše Krista se všemi.“ (Kniha Zjevení, ekumenický překlad Bible).

JK.