Oskare, Oskare, ty to vedeš...
Nová pravidla plánovaná od roku 2024 pro udílení Oskara za nejlepší film vzbudila pohoršení. Nejen v Pošembeří, ale i v širém světě.
Ve skutečnosti jsou obavy o úroveň nominovaných filmů na Oskara zcela zbytečné. Tímto bych chtěl uklidnit všechny fanoušky filmu. Zbytečně stresem poznamenané názory čtenářů jen poukazují na obyčejný strach z neznáma. Kritéria, která musí splnit filmy a požadavky kladené na štáby, jsou celkem v pohodě. Jasně že Asiaty považovat za minoritní skupinu je z celosvětového pohledu matoucí, ale jde přece o americkou záležitost…
Pravidla jako v hlavní roli (nebo významné vedlejší) herec z menšiny, 30% herců musí být ženy, lidé z etnických menšin, LGBTQ+ komunita, lidé s kognitivním nebo fyzickým postižením nebo špatně slyšící či neslyšící, by
sice mohla vzbudit pohoršení, třeba u ženských spolků, že je polovina lidstva jednoduše v řadě s minoritami leckdy budící lítost svým nelehkým osudem, ale není v tom zlý úmysl, tak klid.
Ale to možná američtí soudruzi jen nedomysleli, plastové lžičky do horkého kafe by jistě zvládli lépe. Pamětníci z české kotliny, Moravy a Slezska si určitě pamatují přehlídku budovatelských filmů, kde rozumný brečel u scén, které měly budit smích a naopak. Ale Američani to zvládnou jistě lépe.
Ono totiž, když se pečlivě podíváte na nastavená kritéria, nejsou nijak zásadně omezující. Snad jedině film z církevní školy plné mladých chlapců, by mohl činit obtíže. Zvlášť pokud by mělo jít o příběh z minulosti, kdy si nemůžeme pomoci africkými migranty. Ale tvůrci by si mohli vypomoci vedlejší dějovou linkou z ženského kláštera a pak už to jen nějak šikovně propojit.
Ale není problém ani například u krále Artuše a jeho družiny. Sice už nestačí zapojit jednoho Afroameričana, ale proč by se měl příběh točit kolem samých bitev? Stačí trochu fantazie a 30% žen dostat na plátno není problém, Král Artuš vyrazí s družinou do nevěstince! A pokud by se někoho mohlo dotknout, že to není korektní, nic se neděje. Pošleme krále Artuše na výpravu do Asie nebo Afriky. Když tam mohl vyrazit slavný vojevůdce Alexandr Makedonský, tak proč ne Artuš? A nebo Artuš a jeho družina po dvaceti (třiceti, čtyřiceti) letech. Většina už bude blbě slyšet nebo vidět nebo obojí. U některých by mohlo dojít i k projevům stařecké demence. Tak by ani tvůrci nemuseli přistoupit ke coming outu někoho z družiny.
Na některé věci si člověk musí přijít sám. Asi to platí i o institucích.
Pokud by se pojem kognitivní postižení vztahoval i na lidi mdlého úsudku, bylo by vše úplně v suchu. Pak stačí mít mezi herci 30% blbců a nezáleží, jaké mají pohlaví nebo jaké by chtěli mít pohlaví nebo jaké cítí, že by neměli mít pohlaví. A když budou ještě blbě slyšet, co jim režisér říká… No a 30% blbců ve štábu? Úplně lehce. Pak už bude brnkačka, aby v nějaké vedoucí funkci byla žena nebo Havajec.
Ať žije svobodná tvorba!
Kdo z toho vlastně bude mít prospěch?
Ale třeba se ujme moderní, originální a neotřelý způsob tvorby. Člověk nikdy neví…Možná se dočkáme v Americe podobných inovací na poli sportu, třeba baseballu a ledního hokeje. Havajec pálku a Inuita hokejku. Tak nějak by to šlo. Basketbal je v pořádku. Teda pokud nebude vadit, že je v něm moc Afroameričanů. Mohli by to kompenzovat třeba trpaslíky. Každé družstvo aspoň jednoho. A je to.
Když se chce, všechno jde!