Šéf
Tyto řádky patří všem, kteří jsou nespokojeni se svým šéfem. Nebo jste byli. Nebo budete.
Říká se, že hlavním důvodem, proč měn
íme práci, je šéf. Dokonce někdo spočítal, že z 80ti procent.
Na první pohled by se mohlo zdát, že to je strašná zpráva. Hrůza!
Jenže, co když se na to díváme špatně? A třeba stačí jen změnit úhel pohledu.
Vadí vám, že dostáváte od šéfa nesmyslné úkoly? Raději byste dělali něco užitečného, smysluplného? Nechápete, jak je to možné? Přitom jde jen o souboj idejí… Možná se řídíte Descartovým „Myslím, tedy jsem.“ Problém je, že myslíte. A šéf se řídí moudrem Socrata: „Ví
m, že nic nevím.“, z čehož plyne, když přimhouříme oči: „Nevím, že něco nevím.“ A už zbývá jen krůček k myšlenkovému kotrmelci: „Vím, že vím.“ A všechno. A nejlíp. Už rozumíte? Pouhý souboj myšlenek.
Říkáte si, ale jak mi to pomůže (sakra)? Spolupracujte trochu. Třebas když vás zavřou do lágru a budou chtít narušit vaši morálku nesmyslnou prací. Odoláte a naopak narušíte integritu nepřítele. Ale i v míru je dobrá šance k využití. Speciální druh meditace. Slyšeli jste o mniších z Tibetu, kteří vytvářejí nádherné obrazce z písku, které nechají nakonec rozfoukat větrem. Krásně si uvědomí, jak všechno časem pomine. Už se cítíte lépe?
Ale není chyba jen v šéfech. Někteří mají fakt smůlu. Jsou obklopeni samými blbci. Někdy i hodně dlouhou řádku let. To už je fakt pech! Ještě, že všechno zvládnou sami. Někteří podřízení jsou fakt natvrdlí. I když jim chudák šéf pokaždé zadává stejný úkol jinak, stejně to nedovedou udělat nikdy správně. Šéf se snaží probudit kreativitu, ale chyba lávky, je to marný, je to marný, je to marný. Pokud by vás někdy napadlo, jestli nejste náhodou ten blbec, který obklopuje génia, tak vězte, že blbci o sobě nepochybují. Takže když šéf tvrdí, jakou to, že má smůlu, věřte mu to. Fakt má smůlu. Je to hotový smolař. Takže ať chcete nebo ne, vy musíte mít zákonitě štěstí. Pokud si to náhodou nemyslíte, přijďte na to!
Abych nebyl nespravedlivý. Někteří šéfové na sobě pracují. Třeba po rychlokurzu koučinku zkoušejí svoje podřízené rozvíjet „koučováním“ aneb přijdi si sám na to, jak to myslím já, že bys to měl udělat, aby bylo po mým. Že je vám toto rozvíjení k ničemu? Ale kdeže. Naučte se klást správné otázky sami sobě. Chci to takhle? Stojí mi to za to? Kam bych ho mohl poslat?
Vadí vám, že šéf na všem najde nějakou chybu, i kdyby mělo jít o nejdrobnější pitomost? Nejspíš jo. Je to ukrutně votravný! Tak k čemu to může být někomu dobré? Prostě jen zkouší vaší trpělivost. Nehledejte v tom žádné zlomyslnosti. Že je nesmyslně pedantský puntičkář? Ale nééé. Jen se bojí chyby. Moc. Strašně moc. Tak, že ho to úplně sžírá, cvokatí a nespí, jelikož neustále hrozí, že udělá chybu!!! Měli byste ho litovat, pokud nechcete jít jinam. Buďte trošku lidští, když je na tom tak špatně.
Zoufáte si, že váš šéf je hloupý? Že neocení váš dobrý nápad, jelikož ho vůbec nepochopí? A když narazí, tak se slavnostně dozvíte, že „jeho“ nápad byl nakonec vyšším šéfem oceněný? Chyba. Vaše chyba. Cožpak nevíte, že když někdo nevidí, že má o to lepší sluch? Že lidi, co přišli o ruce, se naučili psát nohama? Tak se nedivte, že když je někdo hloupý, je jako šéf pěkná svině. Člověk se neustále učí.
Možná i vaše babička říkávala, že na každou svini se už někde vaří voda. Tak bacha, ať už šéfujete stovkám lidí nebo jen jednomu člověkovi (nebo se o to snažíte), ať se vám nestane, že vás karma dožene a budete (jako) opaření.