Welwitschia – pouštní rostlina, která chce pít
Welwitschie podivná (Welwitschia mirabilis) je ikonická dlouhověká pouštní rostlina, poslední přeživší z čeledi Welwitschiaceae, která byla v období křídy rozšířená celosvětově. Pravděpodobně patří mezi jehličnany, má ale mnoho znaků podobných krytosemenným rostlinám (podobně jako ostatní Gnetales). Je to endemit africké pouště Namib, kde roste v roztroušených izolovaných populacích na poměrně velkém území. Na první pohled zaujmou dva ploché listy, které celý její život přirůstají.
Welwitschie jsou dvoudomé. Tvoří šištice se samčími nebo samičími „květy“, které se skládají ze struktur velice podobných, jaké známe z květů krytosemenných rostlin. Vykvétají od září do října. Samičí funkční semeníky a nefunkční semeník nacházející se v každém samčím květu produkují výměšek vábící opylovače. Těmi jsou pravděpodobně vosy, mouchy či mravenci. Vykvést údajně může již rostlina 10–12 let stará.
Semena jsou v přírodě často masivně napadena plísní Aspergillus niger, kterou pravděpodobně roznáší ploštice Probergrothius sexpunctatis, africká béžově zbarvená sestřička naší ruměnice, která se pletivy a semeny welwitschie živí. Jen výjimečně nastávají podmínky pro vyklíčení a udržení nových rostlin, čemuž odpovídají velké mezery mezi věkovými skupinami rostlin v přírodě. Po vyklíčení dochází k velice rychlému růstu kořene rostlinky, aby měla co nejdříve šanci dosáhnout do hloubek se spodní vodou. Za 8 měsíců vyroste kořen asi o 1 m. K úspěšnému růstu nových rostlin jsou zřejmě potřeba zvláště silné deště koncem vegetační sezóny.
Velká část pouštních druhů rostlin spoléhá na CAM metabolismus. Ten umožňuje získávat CO2 k fotosyntéze v noci a uskladnit jej. Ve dne, kdy fotosyntéza probíhá, tak mohou CAM rostliny nechat průduchy zavřené, aby neztrácely vodu. Welwitschia má překvapivě C3 metabolismus, který je běžný u rostlin z temperátních oblastí. To znamená, že, musí za dne průduchy otevírat. Dochází tak u ní ke značné transpiraci a spotřebě vody (středně vzrostlá rostlina spotřebuje asi 1 l denně). V extrémně suchých podmínkách dokáže dočasně nechat průduchy zavřené a vyžívat se zásobou uhlíku ze starších částí listů. Welwitschia není natolik sukulentní, aby byla v suchých částech roku vodou dostatečně zásobena. Využívá proto každou dostupnou kapku vody. Pomocí dlouhých vláknitých konců hlavních kořenů dokáže získat podzemní vodu z hlubokých vrstev substrátu, což je pravděpodobně jejím hlavním zdrojem vody. Rostliny z oblastí s pravidelnými mlhami (asi polovina území výskytu welwitschií) mohou zachycovat vlhkost přinášenou mlhami pomocí vláskovitých kořenů při povrchu půdy. Přísun vody v podobě mlhy je ale podle posledních výzkumů z hlediska rostliny poměrně malý. S rozšířením kořenového systému mohou pomoci také symbiotické houby. U populací smíšených s travinami byla pozorována vezikulárně-arbuskulární mykorhiza se čtyřmi různými druhy hub rodu Glomus, které tvoří mykorhizu také s místními druhy trav. U populací z míst, kde nejsou trávy přítomny, mykorhiza chybí.
Botanická zahrada PřF UK v současnosti vlastní 4 rostliny druhu Welwitschia mirabilis. Nejstarší z nich získala od kolegů z Petrohradu v roce 2012 již jako menší rostlinu. Je k vidění v expoziční části skleníku ve vitríně věnované Namibii a Namaqualandu. Rostlina v expozici je zasazená v pemze, vlhkosti ani živin tam nemá moc, a proto přirůstá poměrně pomalu. V přirozených podmínkách je rychlost růstu welwitschií závislá na četnosti srážek, v kultuře tedy zálivka také růst značně ovlivňuje. Další tři rostliny, vyseté v roce 2018 ze semen velké welwitschie pěstované v botanické zahradě Stellenbosch, jsou již stejně velké jako jejich starší kolegyně, protože dostávají více zálivky a jsou pěstované v úživnějším substrátu.
Při klíčení semen je nejdůležitější, aby nebyla napadena zmiňovanou plísní. Semena by měla být čistě bílá. Pokud na sobě mají černý nebo šedý poprašek, je to známka infekce. Taková semena většinou vůbec neklíčí, nebo mladá rostlinka rychle odumírá. Před časem zahrada dostala velkou zásilku lokalitního osiva z Namibie, ale bohužel byla všechna semena šedivá a vůbec žádné nevyklíčilo. Semena z roku 2018 byla v pořádku. Ze sedmi semen jsme získali pět rostlin, dvě sazenice jsme později rozdali do jiných zahrad.
Welwitschie údajně nemají rády zásahy do kořenového systému, takže semena vyséváme do hlubokých květináčů po jednom, aby nebylo nutné je později přesazovat. Je možné, že informace o citlivosti na přesazování je jen legenda. Kolegové z Plzně mají zkušenost s úspěšným zakořeněním welwitschie, která o kořeny zcela přišla, což je opravdu extrém a zároveň velký úspěch. Ale u nás raději se zásahy do kořenů příliš neexperimentujeme a přesazujeme rostliny velmi opatrně.