Kultivace v lednici na víno aneb Tuning nápojové vitríny
Mnohý pěstitel tropických rostlin se dříve či později setká s nesnadnou výzvou v podobě druhů z vysokých hor. Přitom se často jedná o velice atraktivní rostliny. Pravděpodobně díky kombinaci vysoké ozářenosti, vyššího zastoupení některých vlnových délek světla a nízké teploty mají mnohé horské druhy větší poměr velikosti květů vůči vegetativním částem rostliny.
V blízkosti rovníku, kde je celý rok více méně podobná teplota, se totiž setkáme s vysokou diverzitou rostlin v různých nadmořských výškách.
Andinia dalstroemii
Stálost teploty během roku ale představuje pro pěstování v mírném pásmu poměrně zásadní problém. Druhům z nejnižších poloh musíme po většinu roku přitápět, aby měly svých obvyklých 30 °C. Poněkud snáze se pěstují druhy, které mají větší rozšíření a zasahují do mírně vyšších poloh. Ty potom lépe zvládají pokles teplot v zimě třeba i ke 20 °C. Pokud se však jedná o druhy adaptované na vyšší polohy, tak jim sice může vyhovovat 20 °C v zimě, ale tuto teplotu pak mohou vyžadovat celoročně. Udržet u nás v létě zmíněných 20 °C přitom není vůbec snadné. Zde je nutno podotknout, že například v nadmořské výšce 3 000 m je na rovníku vyvinutý poměrně statný les s vysokou diverzitou.
Hofmeisterella sp.
Teploty v takové výšce mohou za slunného dne přesahovat 20 °C a na noc většinou klesají citelně pod 10 °C. Vše samozřejmě záleží na konkrétním mikroklimatu, ale faktem zůstává, že takové druhy rostlin u nás bez chlazení pěstovat prakticky nelze.
Řešení se naskýtá několik. Elegantní je postavit klimatizovaný skleník, kde lze vzduch na požadované hodnoty vychladit. To je ale nesmírně nákladná záležitost, jak na pořízení, tak na provoz. Navíc má takové řešení nevýhodu v tom, že většinou postavíme jeden chlazený skleník pro všechny horské druhy. To samozřejmě nestačí, protože chlazení vyžadují jak druhy, které nesnášejí více než např. 27 °C, tak i druhy, které se každou noc potýkají s mrazem a ve dne si libují v teplotách kolem 10 °C. Teoreticky bychom tedy takových chlazených skleníků potřebovali alespoň pět s různými teplotami. Přitom se různé druhy liší i nároky na vlhkost vzduchu, kterou nelze v rámci jednoho prostoru výrazně rozčlenit.
Relativně levné řešení je pěstování rostlin v podzemních sklepech pod umělým světlem. Chlazení zde obstarává okolní půda. V zimě je zpravidla nutno trochu přitápět, ale náklady budou patrně nižší než v případě chlazeného skleníku, který zahřívá slunce. Ne každý má ale k dispozici pět sklepů s různou teplotou.
Celkový pohled na kultivační lednici
Jiné řešení, které chci v tomto článku představit, spočívá ve využití kultivačních boxů. V nejširším slova smyslu se jedná o tepelně izolovanou skříň, která umí chladit, topit, svítit a někdy také zvlhčovat a vysušovat vzduch. Profesionální kultivační boxy však nejsou levnou záležitostí – jejich pořizovací cena se pohybuje ve stovkách tisíc korun. Navíc většinou nejsou uzpůsobené k pěstování rostlin klasickými způsoby. Většinou jsou konstruované pro kultivace in vitro, takže nejsou odolné stříkající vodě uvnitř a také mají plné, neprůhledné dveře, které nepočítají s častou kontrolou kultur. Výhodou může být precizní kontrola vnitřní teploty, která bývá v celém prostoru homogenní. To ale pro pěstování sbírkových rostlin nepotřebujeme. Mírné kolísání teploty nevadí a pokud bude v horní části trochu tepleji než vespod, můžeme to s úspěchem využít pro různé druhy. Zároveň si musím jako uživatel několika takových kultivačních boxů postěžovat na jejich častou poruchovost, což dlouhodobé kultury ohrožuje na životě.
Zajímavou alternativou je přebudování lednice na nápoje, chlazené vinotéky či podobné chlazené „skříně“ pro potraviny. Tyto přístroje nejsou v udržení vnitřní teploty zcela precizní, ale jsou relativně levné, snadno dostupné a často mají omyvatelný vnitřek. Vzhledem k tomu, jak jednoduchou mají konstrukci, jsou také relativně málo poruchové. Stačí trocha poctivé kutilské práce a kultivační box může být na světě. Na tuto myšlenku jsem nepřišel sám.
Inspirací mi byli domácí pěstitelé orchidejí z Polska i České republiky. Dále se proto pokusím shrnout zkušenosti se svou lednicí v botanické zahradě a doplnit je postřehy získanými u svých kolegů.
Lednice, kterou mám vyzkoušenou, je „nápojová vitrína SGD-315-85“ značky Save. Nyní stručně něco k tomu, v čem spočívá její „tuning“. Místo stropu má vyříznutou díru, ve které je zatmelené izolační vakuové dvojsklo. Nad sklem, tedy vně vitríny, je pak konstrukce se třemi zářivkami Philips MASTER TL5 HO Super 80 54W/865 a jedním páskem LED diod „Cool White“. Tato konstrukce slouží jako hlavní zdroj světla. Protože jsou ale v části vitríny poličky s květináči, na spodu těchto poliček jsou připevněné LED pásky v hliníkových profilech, uzavřené v průhledné smršťovací bužírce. Konce bužírky jsou utěsněné nekorozivním tmelem. Většina pásků jsou diody „Cool White“, ale doplňují je pásky „Red“ a „Blue“, což jsou barvy nejvíce využívané fotosyntetickými pigmenty rostlin. Patrně by nebylo od věci doplnit pásky také menším množstvím diod „Warm White“ a „Far Red“, ale to jsem zatím nezkoušel. Všechny diody jsou napojené na ovladač umístěný vně vitríny, který umožňuje naprogramování jejich různých intenzit během dne. Pro průchody kabelů lze do stěn lednice snadno vyvrtat otvory a následně je tepelně utěsnit montážní pěnou.
Epidendrum escobarianum 
Po vzoru jiných vitrín měl být vnitřní prostor osazen také několika ventilátory z počítače. Ty se ale ukázaly jako zbytečné, protože samotná lednice zajišťuje dostatečný pohyb vzduchu svým aktivním chlazením (tzn. vždy když se zapne chlazení, tak se spustí i ventilátory lednice vhánějící vychlazený vzduch dovnitř). Pokud by se ale jednalo o jiný typ lednice, mohou být ventilátory nezbytné. Vzduch by v uzavřeném prostoru neměl být příliš vlhký a měl by se citelně hýbat. Značné úsilí vyžaduje utěsnění různých spár, kterými by zálivková voda vytékala z vnitřku lednice. Není s podivem, že je třeba přetmelit styčné plochy vnitřních plechů. Co už překvapit může, je, že výrobce utěsnil průchody kabelů vskutku nekvalitním, vodopropustným tmelem. Takže je nutné odmontovat vnitřní zadní stěnu a průchody kabelů přetmelit něčím vodovzdorným. Třetí místo, kudy by voda vytékala, kam nemá, je podlaha u dveří. Zde pomohlo natmelení jakési hrázky, která vytékání vody při otevření dveří zabraňuje. Aby voda řízeně odtékala, tak má lednice v podlaze vyříznutý otvor a v něm zatmelené odpadní potrubí. Na něm je pod lednicí udělané zakřivení sifonu, aby nedocházelo k profukování vzduchu. Zajímavé technické řešení zvolil výrobce lednice pro odvod vody, která kondenzuje v chlazení. Ven vede hadice, která ústí do plechové nádržky. Nejen, že je nádržka příliš malá a přetéká (obzvláště při kultivaci rostlin), ale zároveň je důležitá pro chlazení chladící kapaliny, a tak ji nelze jednoduše odmontovat.
Lepanthes ionoptera
Masdevallia patricianaProto jsme připevnili druhý odtok vody také u hladiny této nádržky. Užitečným detailem je umístění celé lednice na zpevněné dřevěné paletě s připevněnými nábytkovými kolečky s brzdou. To umožňuje její snadné přemístění, aniž by bylo nutné vyjmout rostliny. Řízení vnitřní teploty obsluhuje terarijní termostat ThermoControl PRO II (Lucky Reptile), který umožňuje kromě režimu spínání topení také režim spínání chlazení a spínání světel. Tento přístroj navíc umožňuje čtyři různé úseky v cyklu. Doba svícení je 12 hodin s tím, že diody se okolo této doby rozsvěcují postupně. Noční teplota je okolo 9 °C, denní okolo 19 °C. Jednu hodinu po zapnutí světel a dvě hodiny po vypnutí světel je nastavená teplota zhruba 14 °C.
Pro monitorování podmínek v lednici slouží Darwikuk, jak je popsaný na internetových stránkách společnosti pěstitelů masožravých rostlin Darwiniana. Čidlo je chráněno proti stříkající vodě uříznutou plastovou zkumavkou „falkonou“. Popsaná konfigurace vyhovuje rostlinám z nadmořských výšek zhruba 2 500 až 3 700 m. Ve vitríně dobře rostou různé epifytické orchideje podčeledi Epidendroideae, zato se nelíbí terestritům podčeledi Orchidoideae, které potřebují vyšší příkon světla, méně zalévat a sušší vzduch.
Jako příklady druhů, které zde spokojeně rostou, lze uvést Epidendrum escobarianum, Fernandezia ionanthera, Hofmeisterella eumicroscopica, Neocogniauxia monophylla či různé druhy rodu Telipogon.
Autor: Jan Ponert
Telipogon hausmannianusKomentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář