Unie botanických zahrad ČR

Na skleněné desce z archivu Ústavu botaniky a zoologie PřF MU z roku 1923 je vidět budování zahrady. Vlevo dole už se zrcadlí bazén pro vodní rostliny zvaný podle svého tvaru Ledvina. Skleník pro viktorii dole u pařenišť ještě nestojí. V pozadí budova České státní průmyslové školy v Sokolské ulici, před ní dnes stojí budova auly a knihovny

Založení botanické zahrady

Botanickou zahradu nově ustavené Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně založil v roce 1922 prof. Josef Podpěra jako nedílnou součást botanického ústavu.
Přírodovědecká fakulta byla založena v roce 1919 v areálu původního Zaopatřovacího ústavu císaře Františka Josefa neboli chorobince postaveného podle projektu pražského architekta Josefa Beníška v roce 1893 mezi ulicemi Veveří, U opatrovny (horní část Kotlářské) a Kounicova (do roku 1918 Giskrova). Součástí areálu byly i pozemky zahrady. Umístění fakulty i zahrady bylo považováno za provizorium, než bude vybudován nový univerzitní kampus s botanickou zahradou na jiném vybraném místě v Brně.

Na fotografii je zleva: prof. Josef Podpěra, inspektor František Jirásek, prof. František Toul, org. chemik s chotí, RNDr. Anna Podpěrová, arch. Otto Eisler (1951, Hlubočky – pravděpodobně starší název pro les na Mniší hoře v Brně)

Prvním vrchním zahradníkem se stal Jindřich Jirásek (1888−1928), který se ucházel o toto místo v roce 1921. Profesoru Podpěrovi zaslal čtyři dopisy, v nichž vylíčil zkušenosti ze zahraničí a nastínil návrhy pro novou botanickou zahradu. Kvůli své vážné nemoci ale působil v zahradě jen dva roky. Zahradním inspektorem se v roce 1924 stal jeho bratr, také nadšený zahradník, František Jirásek.

20. léta: začátky zahrady

Na počátku své existence neměla nová česká univerzita, ani Přírodovědecká fakulta, žádné vlastní budovy, majetek, zaměstnance a ani příliš mnoho práv. Zákony, které se na ni vztahovaly, byly ještě z doby Rakousko-Uherska. Za skutečně svrchovanou byla stále považována jen Univerzita Karlova. Masarykovu univerzitu měl řídit nejprve správní úřad, poté ministerstvo, ale zasahoval do toho i zemský úřad, který měl právě na starosti univerzitě pronajaté budovy. Mezi ministerstvem a univerzitou nepanovaly dobré vztahy, protože především akademické záležitosti si univerzita chtěla řídit za pomoci akademického senátu sama.
Historie zahrady je úzce spjata se životy a životními osudy svých zaměstnanců, které byly zásadně ovlivněny i dějinnými událostmi naší země. Zprvu byli provozní zaměstnanci dosazováni úřady. Jejich pracovní místa v botanické zahradě se nazývala například pomocný zřízenec, zřízenec, podúředník, úředník nebo inspektor. Ve skutečnosti to byli obvykle více či méně školení či studovaní zahradníci. V historických pramenech se zaměstnanci špatně dohledávají právě pro nejasné pojmenování pracovního místa.
V areálu fakulty bylo kolem 20 bytů. Služební byt zde měl i inspektor botanické zahrady, tajemník, topiči, vrátný a další obslužný personál ústavů, kteří zde bydleli s celými rodinami. Šestidenní pracovní doba se neřídila stejnými pravidly jako dnes, takže tito zaměstnanci pracovali celodenně podle potřeby a stravovali se doma. Poslední byt topiče pana Smetany, původně byt zahradního inspektora Láníka, byl zrušen až po roce 2000. Říká se, že inspektor Láník šel domů na oběd a do práce se vrátil kolem druhé hodiny odpolední poté, co se po obědě prospal.

Na snímku z roku 1922 ještě chybí budova činžovního domu Kotlářská č. p. 7

Na kolorovaném diapozitivu z roku 1924 je vidět komplex prvních skleníků s vchodem uprostřed. Skleníky byly z pařeništních oken, vstupovalo se do nich několika schody dolů a okna byla v úrovni terénu. Za vchodem vzadu byl ještě jeden skleník pro viktorii královskou. Tyto skleníky zde stály do roku 1933. Bazén pro viktorii je dnešním jezírkem se sochou Žáby. Ta je zde od roku 1948 . Vytvořil ji akademický sochař František Knaifl

Dlouholetým vrátným, účetním, pokladníkem, prodavačem skript a pedelem v jedné osobě byl pan Nedoma, který bydlel s početnou rodinou v budově vrátnice.
Sepjetí života zaměstnanců s životy rostlin v zahradě je dobře patrné z toho, že rodiny zaměstnanců měly v areálu fakulty záhonky, keříky rybízů a ovocné stromy. Ty byly i podél ulice Kounicovy a mezi budovami. Ovocných stromů a ořešáků bylo v areálu mnoho. Dva ořešáky rostoucí v místě dnešní auly a před ní byly spojeny se dvěma pracovními úrazy – pády ze stromů. Kvůli prvnímu zahynul zahradník Josef Vokoun, přezdívaný Švec − za války byl na nucených pracích ve Vídni u firmy Baťa. Pracoval pro botanickou zahradu od roku 1924 až do října 1965, kdy zemřel po několika dnech po pádu ze stromu. Druhý pád pak   několika polámanými žebry přežil zahradník Jan Daněk (v BZ 1956−2002). Jan Daněk nastoupil do zahrady ještě jako neplnoletý a strávil zde celý svůj dospělý život. Byl to člověk veselý, moudrý a spolehlivý. Zemřel asi dva měsíce po odchodu do důchodu ve věku 62 let.
Třešně na pokusném pozemku a vedle skleníčku katedry fyziologie rostlin byly vykáceny před stavbou prvního odpadového hospodářství, které stálo v 90. letech v místě dnešní ústřední knihovny. Jedny z posledních meruněk padly za oběť rekonstrukci areálu ukončené v roce 2008. Poté došlo také k dvoufázové rekonstrukci stromového patra v areálu fakulty, a to na základě projektu prof. Ivara Otruby. Nyní je už stromové patro opět skoro narostlé.

Chata Nataša na Kraví hoře byla součástí zásobní zahrady, o kterou se dělila botanická zahrada s genetiky a fyziology. Vpravo jsou vidět políčka s rostlinami zabalenými do sáčků, aby se květy vzájemně nesprášily

Trvalé provizorium na Kotlářské

Profesor Podpěra hledal vhodné místo pro reprezentativní univerzitní botanickou zahradu po celý svůj profesní život na Masarykově univerzitě. Doporučoval zodpovědným a rozhodujícím orgánům a úřadům (zemské úřady a univerzitní či fakultní orgány) vhodné lokality. Nejprve to byl prostor od Wilsonova lesa přes Kraví horu až k její dolní části směrem k Veveří, kde mělo vzniknout univerzitní městečko Masarykovy univerzity, Vysoké školy zemědělské a Vysoké školy zvěrolékařské.
První návrh vytvořil architekt Jindřich Kumpošt v roce 1919. Soutěž pak vyhrál architekt Alois Dryák. Z tohoto velkolepého projektu byla kvůli předválečné krizi postavena v roce 1932 jen Právnická fakulta MU. Dalšími doporučovanými místy byly prostor nad Lužánkami, tam je dnes Botanická zahrada a arboretum Mendelovy univerzity v Brně, park a zámek v Židlochovicích a plochy severně od Žabovřesk. V roce 1933 byly debaty o stěhování uzavřeny vládním radou Zemského úřadu, architektem Bohumilem Šelem, který usoudil, že celý areál na Kotlářské je pro Přírodovědeckou fakultu na dlouhou dobu dostačující.

Pohled na skleníky z let 1932–1995 z okna budovy fyziky č. 6. V létě se stínilo rákosovými rohožemi, větrací okna se otevírala ručně. Před skleníky byla pařeniště se skalničkami zakrytá pletivem proti rozhrabávání kosy a proti nenechavým návštěvníkům

Válečné období zahrady je popsáno v díle V. Vacka a P. Bureše: Botanika – Dějiny oboru na MU v Brně. Vysoké školy byly zavřené, ale prof. Podpěrovi se nějakou dobu dařilo udržet ústav a zahradu v chodu jako pracoviště vědecké. Počet zaměstnanců byl značně okleštěn, byly zde zaměstnávány různé osoby, které bylo potřeba schovat před nacisty, zahrada musela produkovat zeleninu a dodávat ji na trh.
Po válce v roce 1949 nastalo období budování botanické zahrady na Mniší hoře pod vedením ministerstva školství. V archivu zahrady je velké album, které mělo dokumentovat stavbu nové botanické zahrady. V albu jsou ale zaplněny jen dvě první strany, a to fotografiemi ze slavnosti pokládání základního kamene. Nedostaly se tam už fotografie skupin studentů budujících cestní síť, protože projekt zvolna měnil téma, a to na budování zahrady botanické a zoologické (1952). Veškeré snahy o vybudování botanické zahrady na Mniší hoře pak ustaly kvůli negativnímu postoji děkanátu Přírodovědecké fakulty v roce 1958, kdy všechny již brigádnicky zřízené části na ploše 63 ha včetně cest, 2 km plotu, chaty, skladu, studny, pařenišť, matečného sadu, školky a „mičurinského pole“ byly předány zoologické zahradě. Zároveň v roce 1958 odešel do důchodu i inspektor Jirásek; muselo to pro něj být hořké.
Prvním předsedou Družstva pro zřízení zoologické zahrady v Brně se stal v roce 1950 architekt Otto Eisler, který zde vyprojektoval budovy pro opice a medvědy. Eisler pocházel z významné brněnské židovské rodiny stavitelů. Tři z pěti bratrů zahynuli v koncentračních táborech, Mořic a Otto se vrátili. Jejich podniky byly v roce 1948 znárodněny. Otto Eisler, nadšený pro zoologii, botaniku a zahrádkaření, se po válce stal externím zaměstnancem botanické zahrady, vyprojektoval překrásnou novou vstupní bránu do zahrady a spolupracoval s prof. Podpěrou na budování zahrady na Mniší hoře.
 
60. léta: zahrada jako samostatné pracoviště

V roce 1960 byla osm let fungující Farmaceutická fakulta MU přesunuta do Bratislavy. Zůstala po ní zahrada léčivých rostlin v ulici Údolní na Kraví hoře a bývalý děkan prof. Miroslav Penka, který chtěl setrvat v Brně. Po krachu projektu přesunu zahrady na Mniší horu bylo jasné, že ani naše botanická zahrada nebude mít na růžích ustláno, především navždy přestala být součástí katedry botaniky a stala se samostatným pracovištěm.

Vedení fakulty rozhodlo o sloučení zahrad na Kotlářské včetně pozemků a skleníků katedry fyziologie rostlin a genetiky, zahrady léčivých rostlin na Kraví hoře a pěstebních pozemků s chatou Nataša, která stávala v místech dnešních sportovišť Gymnázia Matyáše Lercha na Kraví hoře Ředitelem sloučených zahrad se stal prof. Penka. Jeho postavení bylo formální, protože vše řídil inspektor Láník a o své bývalé i současné pozemky a skleníky se nadále starala katedra fyziologie rostlin a genetiky. Tato změna neměla dlouhého trvání, protože zahradu léčivých rostlin si v roce 1961 převzala Lékařská fakulta a prof. Penka se stal v roce 1963 vedoucím katedry lesnické botaniky a fytocenologie Lesnické fakulty Vysoké školy zemědělské.
Komplex zahrad spadal nejprve přímo pod rektorát, později a až dodnes spadá, jako tzv. jiné pracoviště, přímo pod děkana Přírodovědecké fakulty. Odborný dohled ze strany katedry ustal, komunikace se přerušovala, využití pro výuku se zmenšovalo. Nejprve to bylo způsobeno dlouhodobým utiskováním botanického oboru jako takového ze strany fakulty a později, za normalizace, úplným zrušením studijního oboru systematická biologie na naší fakultě centrálním přerozdělením studijních oborů mezi univerzitami Karlovou, Palackého a naší.
Studium systematické biologie zde bylo obnoveno až po roce 1989. Nakonec se ústav botaniky a zoologie v roce 2005 nadobro odstěhoval z areálu na Kotlářské, nejprve do přechodného umístění v řečkovických kasárnách a v roce 2014 do nového Univerzitního kampusu Bohunice.

80. a 90. léta: místo zahrady stanice metra?

V polovině 80. let se v Brně začalo mluvit o stavbě metra s tím, že stanice bude postavena v místě botanické zahrady na Kotlářské. Zahradní architekt prof. Ivar Otruba, autor dnešní podoby Botanické zahrady a arboreta Mendelovy univerzity a mnoha úprav dalších zahrad na území Československa včetně zahrady naší, vypracoval projekt nové univerzitní botanické zahrady v Brně-Bohunicích na principu vegetačních pásů světa. Z celého projektu zbyla část získaných pozemků na ulici Kejbaly, kde je nyní výuková zahrada Pedagogické fakulty MU. Diskuse o budování metra pokračovaly i v 90. letech.
Mimo jiné i proto v roce 1996 vzniklo Sdružení přátel botanické zahrady, které si jako první úkol kladlo za cíl prohlásit botanickou zahradu za kulturní památku, aby se jejímu případnému zničení zabránilo. To se nakonec neuskutečnilo, protože fakulta se chystala na velkou rekonstrukci a přítomnost kulturní památky by to značně znesnadnila. Předsedou Sdružení byl v letech 1996−2018 doc. Vladimír Řehořek. Sdružení je stále aktivní a přijímá nové členy. Věnuje se přednáškové činnosti, pomáhá s provozními záležitostmi zahrady. Členové mají vstup do zahrady a skleníků celoročně zdarma.

Kresba nových skleníků od architekta Petra Kalandy. Skleníky přiléhají k provozní budově, na níž je pochozí střešní zahrada

Historie skleníků:
od svépomocně poslepovaných až po architektonicky provedené

Na počátku nového tisíciletí se konečně začal budovat nový kampus Masarykovy univerzity v Brně-Bohunicích určený pro biologické a chemické obory Přírodovědecké fakulty, Lékařskou fakultu a nově vzniklou Fakultu sportovních studií. V roce 2020 k nim přibyla i Farmaceutická fakulta. Mezi budovami velkého areálu a v navazující části směrem k ulici Kejbaly měla vzniknout nová univerzitní botanická zahrada s tím, že současná zahrada na Kotlářské bude zachována ve stávající podobě. Dva roky projektování a plánů se zahradním architektem Zdenkem Sendlerem zhatilo prodražení stavby, takže se v kampusu realizovala jen minimalistická zeleň nutná pro její schválení. Přes všechny snahy o nalezení vhodnějšího místa zůstala zahrada dodnes na svém místě původním.

První etapa stavby skleníků v roce 1996. Na ocelové konstrukci je zavěšena polykarbonátová krytina. Tyto skleníky slouží zahradě dosud. V posledních letech je realizována jejich rekonstrukce zahrnující výměnu zasklení, obroušení kovových konstrukcí, nátěr novými barvami, rekonstrukce elektroinstaklace, stínění a závlah

Současná podoba skleníků. Fotografie z roku 2020

Předpokládané stěhování zahrady na lepší místo bránilo jejímu rozvoji. I přesto byly mezi lety 1932 až 1935 postaveny svépomocí a ze starého materiálu skleníky, a to na místě současných. Nejprve to byl teplý skleník pro rostliny ananasovité, kopule a množárna. Postupně k tomu byl přistaven tropický skleník s bazénem pro viktorii, palmový a kaktusový skleník. Po válce musely být vysklené skleníky opraveny, pak přibyl skleník spojovací, orchidejový a akvaristický. V roce 1964 byl dokončen skleník pro kapradiny a cykasy a v 70. letech pak studený skleník pro přezimování citrusů, malá množárna a japan na subtropické dřeviny. Z tohoto výčtu je patrné, že skleníky neměly žádnou architektonickou koncepci, byly nalepovány jeden na druhý, materiál byl různého stáří a kvality a rozhodně nešlo o skleníky expoziční, kam by bylo možné denně a bez průvodce pouštět individuální návštěvníky a vodit exkurze. Tyto skleníky byly neustále svépomocí opravovány, zasklívány a v zimě utěsňovány balíky slámy. Nic nebylo automatizováno, vše se dělalo ručně, včetně topení uhlím. To bylo obzvlášť náročné. Zahrada měla i svého topiče, který i v noci chodil přikládat do kotle (od 60. let už byla kotelna pro fakultu centrální). Díky této péči v nich postupně vznikly rozsáhlé sbírky tropických a subtropických rostlin, na které se zaměřoval také inspektor Vladimír Láník. Mnoho užitečných zkušeností načerpal při své cestě na Kubu koncem 60. let.
V letech 1995−1997 byly staré skleníky ve dvou etapách zbourány a postaveny nové podle projektu architekta Petra Talandy. Zároveň byl před skleníky vybudován parter se sochami – fontánami od uměleckého sochaře Jana Šimka a předělány i záhony systému rostlin. V době první etapy byla část rostlin umístěna do pronajatých skleníků v Medlánkách a zbytek doslova nacpán do nezbořené části. Jakmile byly postaveny první dvě lodě nových skleníků, vše se přestěhovalo do nich a zboural se zbytek. Sbírka systému rostlin byla dočasně pěstována na pronajatých záhonech v Botanické zahradě a arboretu Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně. Zahradníci dojížděli na tato detašovaná pracoviště, aby se o rostliny postarali.
Nové skleníky už byly postaveny jako expoziční a jsou denně přístupné individuálním zájemcům i exkurzím, které dostávají odborný výklad o sbírkách. Ročně se zde koná několik specializovaných výstav a skleníky navštíví více než 13 tisíc platících návštěvníků. Největší chloubou je stále leknín viktorie, pěstovaný v letním období v bazénu tropického skleníku. Pro jeho sazenice si v květnu přijíždějí zaměstnanci botanických zahrad z Prahy, Olomouce, Vídně, Bratislavy, Piešťan a Bojnic, aby je mohli přes léto pěstovat ve svých zahradách.
Skleníků je celkem pět. První skleník slouží jako zásobní a množárenský a je nepřístupný veřejnosti. Druhý skleník je předělen na dvě poloviny s odlišnými podmínkami. V části ústící do zahrady je expozice sukulentů a kaktusů, v části navazující na provozní budovu je sbírka ananasovitých rostlin. Třetímu, nejvyššímu skleníku dominují palmy a sbírka subtropických rostlin. Čtvrtý skleník je rozdělen na dvě části. Část bližší do zahrady je věnována expozici kapradin, cykasů, vranečků a masožravých rostlin. Část přiléhající k provozní budově je veřejnosti nepřístupná a obsahuje orchideje a okrasné pokojové rostliny. Poslední, pátý skleník je tropický a pěstují se v něm rostliny z deštných pralesů a mangrove. Jeho dominantou je nádrž s leknínem viktorie.

Pohled od Žáby. Socha z roku 1948 od akademického sochaře Františka Knaifla je zároveň fontánou. Je oblíbenou atrakcí botanické zahrady, hlavně děti se s ní rády nechávají vyfotit

Důležitou a náležitě opečovávanou součástí zahrady je systém rostlin, kde je členění dle čeledí. Pohled na část se zástupci jednoděložných rostlin

Odborná a pracovní činnost zahrady

Jak za války, tak později v 50. letech musela zahrada spolupracovat při výzkumu náhražkových rostlin a druhů, které vycházely z požadavků na samozásobitelství. Sem spadala také tzv. mičurinská pole. Do té doby vysazovaná ukázka Mendelových zákonů dědičnosti byla zrušena až do roku 1964, kdy bylo Mendelovo učení rehabilitováno. Velkých úspěchů bylo dosaženo při pěstování mandloní. František Jirásek vydal o mandloních monografii (1950). V okolí Hustopečí vznikly mandloňové sady, jejichž produkci využívala čokoládovna Zora Olomouc až do 90. let.
Výtvarně se na odborné činnosti ústavu podílel Alois Procházka (1895−1963), voják, legionář, amatérský mykolog a malíř. Nakreslil ilustrace k různým článkům, do odborných knih a pro výukové účely.   V archivu botanické zahrady je množství jeho originálních obrazů.
K základním aktivitám odborné práce botanických zahrad patří nejen tvorba a udržování sbírek rostlin, ale i sběr a uchovávání jejich diaspor, tedy hlavně semen. Naše zahrada se aktivně účastní také tzv. genofondové skupiny Unie botanických zahrad ČR. Tato odborná skupina má za cíl zachovat a pěstovat ohrožené druhy rostlin a navracet je zpět do přírody ve spolupráci s Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR.

Expozice kaktusů a sukulentů zabírá polovinu čtvrté skleníkové lodi. V době výstav   je vstup do expozic právě u kaktusů. Návštěvníci obdivují například věkovité jedince Echinocactus grusonii a další kaktusy, pryšcovité sukulenty, aloe či agáve

Palmový skleník je nejvyšší z pětice skleníkových lodí, má výšku deset a půl metru. Je domovem subtropických rostlin, z nichž spousta je užitkovými rostlinami Mediteránu. Nacházejí se v něm i zástupci rostlinstva Austrálie. V tomto skleníku se také příležitostně konají kulturní akce

Pohled do interiéru skleníku s tropickými druhy rostlin a největším leknínem světa viktorií Cruzovou. Pozornost návštěvníků poutají také vzrostlé banánovníky Musa acuminata ´Cavendishii´, které pravidelně plodí. Z užitkových rostlin vidění je například i cukrová třtina, vanilka, pepřovník či bavlník. Hned u vchodu do skleníku je ukázka porostu mangrove

Přelom tisíciletí: posledních dvacet let se nese ve znamení rozšíření exkurzí pro školy

Za pomoci víkendových brigádníků-studentů byla ve sklenících zavedena celotýdenní otevírací doba pro individuální návštěvníky. Cílenou propagací se zahrada dostala do povědomí škol všech typů nejen v Brně, ale v širokém okolí od Vysočiny až po Bratislavu, a tyto školy začaly jezdit se svými žáky a studenty na odborně komentované prohlídky sbírek. Do zahrady byly vedeny exkurze z významných mezinárodních botanických konferencí, např. International Botanical Congress (Vídeň 2005), European Vegetation Survey Meeting (Brno 2015), Annual Symposium of the International Association for Vegetation Science (Brno 2015). Konají se zde semináře pro Univerzitu třetího věku.
Začaly se pořádat pravidelné odborné výstavy rostlin, živočichů, uměleckých děl a mnoho dalších. Tyto výstavy mají již tradici, konají se každoročně a jsou hojně navštěvovány nejen občany města Brna. Mezi roky 1998 a 2019 proběhlo více než 120 akcí − výstav masožravých rostlin, sukulentů, citrusů, bonsají, orchidejí, hobby zvířat, motýlů, poštovních známek, fotografií, obrazů, soch, a mnoha dalších, které navštívilo přes 300 tisíc platících návštěvníků.
Odbornými exkurzemi za tu dobu prošlo přes 68 tisíc žáků a studentů. Botanická zahrada je otevřeným centrem popularizace botaniky a zahradnictví – výkladní skříní Masarykovy univerzity.

V botanické zahradě jsou k vidění rostlinná společenstva – jak ta mapující vegetaci jižní Moravy, tak i vzdálenějších končin. Teplomilná nelesní vegetace hlubokých půd Pouzdřanské stepi, Dunajovických kopců nebo na jihovýchodní a východní Moravy je domovem pro mnoho stepních druhů, které v jiných částech České republiky nespatříme. Bíle kvetoucí je stepní běžec katrán tatarský (Crambe tataria)

Odborní zaměstnanci zahrady vedli nebo byli konzultanty více než 20 studentských bakalářských, magisterských nebo SOČ prací, díky kterým byly zmapovány různé skupiny bezobratlých i obratlovců žijících v areálu na Kotlářské, více víme také o dřevinách, mechorostech, houbách a išejnících. Studenti vytvořili naučné postery, průvodce pro návštěvníky, tematické webové stránky a pracovní listy pro žáky a studenty.
Zahrada poskytuje rostliny pro studijní a vědecké účely nebo pro biologické olympiády a je hojně využívána i fotografy nebo malíři.
Naše botanická zahrada se stala v roce 2005 zakládajícím členem Unie botanických zahrad ČR (UBZ ČR), od jejíhož vzniku až do roku 2018 byla Magdaléna Chytrá viceprezidentkou této Unie. Naši zaměstnanci se aktivně účastní každoročního setkávání s kolegy z jiných českých botanických zahrad zvaného Botanické družení UBZ ČR. Zúčastňují se valných hromad i konferencí pořádaných UBZ. Díky podpoře programu Erasmus podnikli naši zaměstnanci v letech 2009−2016 poznávací cesty po botanických zahradách Německa, Itálie, Rakouska a Maďarska.
Po celou dobu své existence se botanická zahrada podílela na slavnostních květinových výzdobách různých fakultních a univerzitních oslav od imatrikulací přes promoce, plesy, výzdoby budov až po poradenství při ozeleňování areálů fakult.
V letech 1997−2013 se konaly Zahradní slavnosti MU, díky kterým botanická zahrada získala různá zde trvale umístěná umělecká díla. Zahradnice botanické zahrady vedou od roku 1997 kroniku a od roku 2011 sepisujeme obsáhlé ročenky, které jsou na webových stránkách . Snad to bude pro budoucí generace dobrý materiál pro zpracování historie za dalších sto let.