Maminka Bobinka
Jak se k nám ta malá vlastně dostala:
Bobinku viděli, jak se toulala městem. Byla odchycena a ujal se jí spolek, který se stará o nalezené, týrané a nechtěné pejsky. Byla vystrašená, pohublá a nesnesla přítomnost mužů. Bylo zřejmé, že ji někdo musel ubližovat. Bohužel jak to tak bývá, nikdy není tolik místa, aby se pomohlo všem pejskům. Spolek tedy požádal o pomoc pro Bobinku a začal ji hledat dočasný domov, kde by počkala na svého nového páníčka.
Než se pejsek umístí do adopce, musí projít veterinárním ošetřením, pejsek se odčerví, odbleší, očkuje, čipuje a samozřejmě kastruje. Tohle všechno nějakou dobu trvá, takže pejsek přechodně bydlí v dočasné rodině, kde je mu poskytnuta základní výchova, kvalitní krmení a hlavně laskavý přístup. V té době se také zjišťuje povaha pejska, jeho zvyky a to, jak snáší ostatní pejsky. Podle toho se později vybírá nový majitel. Ten musí vyplnit sáhodlouhý dotazník, aby se zjistilo, kde bude pejsek žít, jestli člověk, který se o něj bude starat, má s pejsky dostatečné zkušenosti a ještě třeba jestli pejsek bude mít kamaráda.
Když jsme poprvé uviděli Bobinku, byla to láska na první pohled. Zamilovali jsme se do ní a kontaktovali spolek, že bychom ji chtěli adoptovat. Dostali jsme kontakt na paní z dočasky, které jsme napsali něco o sobě. Nevím, kolik bylo na Bobinku dohromady zájemců, ale všechny její fotky měly veliký ohlas. Pak se nějakou dobu nic moc nedělo, takže jsme si mysleli, že je Bobinka už dávno adoptovaná. Nicméně jsme stále věřili a čekali, až jsme dostali odpověď, že s námi počítají a že si ji zanedlouho budeme moci odvézt. Jenže ve spolku tou dobou nastala kritická situace s množstvím zabavených týraných pejsků. Nechtěli jsme, aby spolek měl s Bobinkou zbytečně moc starostí a výdajů a domluvili jsme se, že bychom si ji vzali co nejdříve, nechali ji vykastrovat u našeho veterináře a alespoň se v dočasce uvolní místo pro další pejsky. Bobinka byla tedy naočkovaná, čipovaná a mohla se přestěhovat k nám.
Od 3.12.2019 je tedy Bobinka právoplatnou členkou naší psí smečky. Jenže co čert nechtěl, Bobinka nám začala tloustnout a tloustnout. My jsme si stále mysleli, že Bobinka prostě baští, protože to má tak v hlavičce nastavené. Co když potom krmení zase nebude...? Ale čím více tloustla, tím víc nám začínalo být jasné, že tuk to asi nebude. Když jsme jeli na přeočkování, svěřili jsme své obavy panu veterináři. Ten udělal sono a to ukázalo 3 malé prcky (uff, 3 jsou dost, ale to nějak zvládneme). A tak to celé začalo 
