druhá fáze mého života

Jmenovala se třeba Míša a byla z jiného města , škoda že jsem tenkrát nevěděl že to bude mít se mnou těžký. A jak už jsem psal, vlastně jsem jí nakonec ublížil. Protože tenhle vztah neměl šanci, ale to jsem tehdy nevěděl. První schůzka proběhla v restauraci. Moc se mi líbila, byla milá. Proběhlo ještě pár schůzek a já mysle, že jsem našel tu pravou. Ona se do mě zamilovala, ale já ne. Aspoň jsem to tak necítil. Jo měl jsem jí rád to jo. Ale láska to z mé strany nebyla. Ona za to nemohla, byla to úžasná žena. Pozorná, milá, hodná a hlavně si oblíbila moji dcerku. Před mojí dcerkou to byla jen kamarádka. Já jezdil za ní ona za mnou, prostě super. Byla to super kamarádka, milenka i přítelkyně v jedné osobě. Jen já tomu vztahu moc nedával a s každým dnem to bylo pro mě těžší být s ní jako partner. Nic jsem k ní necítil, vlastně jen přátelství a to mě děsilo. Možná jsem byl sobec, ale vše ostatní bylo super tak proč to měnit. Starala se a milování s ní bylo přeci hezké. Všechno bylo hezké, vlastně nádherné. Trávili jsme spolu spoustu času a já měl pocit, že zase žiju. Ale vlastně jsem ji využil, aby mně bylo dobře. Ano vlastně jsem byl sobec, ale to jsem tenkrát nevěděl. Vím že se kvůli mě dost trápila, ale já to nechtěl vidět. Měl jsem svoje nálady, bylo to tou ztrátou, měl jsem výčitky, dnes už ani sám nevím. Když jsem byl na dně neváhala přijet v noci a být se mnou. Vždycky byla na blízku a já toho zneužíval, zneužíval jsem její lásku ke mně. Ale já to tak neviděl. Prostě přišla v tu nejhorší dobu co mohla. Kdyby to bylo o pár let později, kdo ví. Takhle uběhl půl rok a jednou mi napsala, „Míšo nemá to cenu a se mnou to nic neudělalo“. Ještě jsme si zavolali, ona strašně brečela a se mnou to nic nedělalo. Lituju toho, ne. Nechci v životě ničeho litovat. Vlastně ano, lituju toho co jsem neudělal. Vím je to hrozný jaký jsem byl v tu dobu bezcitný člověk. Nechci se vymlouvat na to co se mi stalo, ale vím že to bylo moc brzo. Dnes už to vím. Protože ona si to nezasloužila. Pokud se Míša v tomhle příběhu pozná, má u mě veliké díky že to dokázala se mnou ustát. Že mi byla vždy oporou. A vlastně mi pomohla z toho nejtěžšího, i když vím že jí to strašně bolelo. Moc se ti omlouvám, odpusť mi to.