Aktualizace: 27.1.2024
Naše preventivní ošetření holubů-Dědina team r.2024.
Jelikož jsme zastánci předsezóní prevence a pravidelné vakcinace proti základním onemocněním považujeme je za alfu a omegu zdravovědy u holubů.
Níže máte možnost seznámit se s "vakcinačním" a léčebným plánem, podle kterého více-méně postupujeme již několik let. Zde musím podotknout, že nejen náš chov, ale i chovy ostatních chovatelů, kteří se naučili používat tento systém, nemá dlouhodobě problémy s onemocněním jako Paramyxo, Herpesviroza,Salmoneloza aj. Podmínkou ovšem je pravidelná a poctivá vakcinace a hlavně správné zacházení a skladování s vakcíny.
Doufám, že Vám, kteří máte problémy se zdravím vašich holubů a neřídíte se pravidelným vakcinačním schématem, i Vám tento návod pomůže zlepšit zdravotní stav vašich miláčků.
Staří holubi:
- V lednu-únoru vakcinace proti Paramyxo - používáme inaktivovanou kombinovanou vakcínu Paramyxovirus + Rotavirus ( RP Vacc).
- V lednu podle vyšetření trusu odčervení (Helmigal, Chemisole, nebo inj.Galmektin a pod.)
- V únoru-březnu- kokcidie (Sulfacox T, STK, ESB3 a pod.)
- 3 týdny před párováním trichomonády (Metrozol, Trinidazol, Roni a pod.)
- Před nasednutím na vejce přeléčit Enrogal (0,5ml-1ml/1l vody,min.5dní)), STK (3g/1l vody, min 5dní) - po 5-7dnech po léčbě těmito antibiotiky, je možná vakcinace proti salmonelóze (inj.Salmovac, nebo Salgen), aby vakcinace vyšla asi týden před nasednutím - letos, zkusím ještě bez vakcinace Salmonelózy (jen přeléčení Enrogal, nebo STK).
- Přeléčení proti trichomonádám v sezoně opakovat co 3 - 4 týdny (preparáty je vhodné střídat)
- Očkujeme jen zdravé, nebo přeléčené holuby!
Mladí holubi (holoubata):
- Při odstavu vakcinace proti Paramyxo + Herpesvirus + Adenovirus (Pharmavac PHA) s 1.revakcinací za 3-4 týdny - opět používáme kombinovanou vakcínu Paramyxovirus + Rotavirus ( RP Vacc)
- Za 2-3 týdny po Paramyxo je možná vakcinace proti salmoneloze (Salmovac, nebo Salgen)
- Minimálně jedenkrát za 3až 4 týdny preventivní přeléčení proti trichomonádám
- Od ledna příštího roku pak stejně jako staří holubi vakcinace proti Paramyxo + Rotavirus ( RP Vacc)
*******************************************************************************************************************************************************
Vakcíny pro r.2024
1/Pharmavac PHA - paramyxovirus,herpesvirus,adenovirus
2/ RP Vacc - paramyxovirus, rotavirus
Vakcíny vyvinuté na prevenciu choroby mladých holubov. Vakcinačná schéma je po odstave Pharmavac PHA a o 3-4 týždne Colvac RP.
U starých holubov iba Colvac RP raz ročne pred sezónou.
Dle doporučení Pharm.Dr.Mariana Dubaje chovatele pošt.holubů a ředitele společnosti PHARMAGAL.
Pán Dubaj odporúčal vakcinovať mladé holuby vakcínou PHA a následne RP. Vo vakcíne PHA sa herpesvírus nachádza ale vo vakcíne RP nie. Staré holuby odporúčal vakcinovať iba vakcínou RP.
********************************************************************************************************
Podávání léků pro holubi:
1./ Do pití - dobře rozpustit, některé jen v teplé vodě (dle návodu např. 3g STK/1l vody)
2./ Na krmení - nejprve rozpustit v 50-100 ml vody dvounásobek léku do pití (např.6g STK/1kg krmení) a pak se nalije na krmení a nechá asi 30-45 minut nasáknout za častého zamíchání. Potom ihned krmíme.
Nemoci holubů - 2019
1./ SALMONELÓZA: Salmonelóza (Paratyf) je i v současné době časté infekční onemocnění, vyvolané bakteriemi z rodu SALMONELLA. Tyto patří ke skupině enterobakterií, tzn. že se zdržují nejčastěji ve střevě. Onemocnění způsobené zárodky salmonel je rozšířeno po celém světě a stupeň nákazy u holubů činí cca 10 – 25 %. U mladých holubů se může průběh salmonelózy mnohdy rozšířit na nákazu se značnými ztrátami a vysokou mortalitou (úmrtností). Zvířata, která přežijí nákazu, se stávají často trvalými nosiči a vylučovateli salmonel. Tito holubi mají zárodky salmonel dále v organismu a mohou je rovněž vylučovat, aniž by jevili příznaky onemocnění a tím dále ohrožují celý chov, zejména odchov mláďat. Salmonely jsou rozšiřovány hlavně trusem, holubí kašičkou při krmení mláďat, slinami a infikovanými vejci. Nakažení je možné krmivem a vodou, znečištěnými zárodky salmonel, popřípadě vdechováním prachu se zárodky. U skrytě nemocných holubic, u nichž jsou postiženy vaječníky, dochází k přímé infekci vajíček a následné odúmrtí zárodků, nebo rození života neschopných mláďat. K zavlečení nemoci do chovu dochází nejčastěji zakoupenými holuby, kteří jsou infikováni, zdivočelými domácími holuby a jinými ptačími druhy. Také hlodavci (myši, potkani) a v neposlední řadě i člověk, přenášejí zárodky salmonel. Kloubní forma Příznaky: Podle stavu chorobných změn rozeznáváme 4 formy onemocnění, které se mohou vyskytnout samostatně, nebo všechny najednou. A) Střevní forma: Jakmile proniknou salmonely do střeva, vniknou do střevní stěny a vyvolají silný zánět. Jako následek se dostaví průjem s mazlavě vodnatým, zelenkavým až nahnědlým trusem, pokrytým hlenem, často i s krví. Typický je nepříjemný zápach trusu, který obsahuje nestrávené součástí krmiva. Zelenavé zbarvení trusu však není výlučným znamením paratyfu (může se objevit u většiny onemocnění zažívacího traktu, doprovázeného zánětem). V důsledku nevyužití látek z potravy dochází k odbourávání tělního cukru, tuku i vlastní bílkoviny, tzn. svalové tkáně, což má za následek rychlé hubnutí. Mláďata odmítají potravu, jsou skleslá, chřadnou, peří je naježené a slepené. Dosáhnou-li salmonely v důsledku silného střevního zánětu krevních drah, mohou se rozšířit do všech tkání organismu. Mohou se usadit v kloubech a vzniká tzv.: B) Kloubní forma, která se projevuje záněty a otoky kloubů na křídlech a běhácích. V důsledku bolesti holub nechává křídlo viset a zvedá postiženou končetinu. Na kloubech nacházíme boule, vyplněné tekutinou, na pohmat měkké, fluktuující. Nejčastěji jsou postiženy kloub lokte a klouby nohou. Z krve se mohou bakterie salmonel dostat do různých orgánů těla (hlavně do jater, sleziny, ledvin), kde potom vznikají špekovité, šedě žluté uzly, velikosti špendlíkové hlavičky až lískového ořechu – vzniká tzv. : C) Orgánová forma: změny na orgánech nejsou doprovázeny typickými klinickými příznaky onemocnění. Dostaví se spíše obecné příznaky onemocnění, jako je netečnost, stížený dech a úbytek sil. Pokud je salmonelami napaden mozek a mícha dostaví se i tam zánětlivé změny a mluvíme o tzv. : D) Nervové formě: v důsledku zánětu dochází k tlaku na nervové dráhy, což vede k poruchám rovnováhy a k ochrnutí končetin. Průběh salmonelózy může být akutní, chronický i latentní. Zvláště u mladých holubů a u oslabených starých jedinců vídáme rychlý a prudký průběh salmonelózy. Jelikož se tato zvířata nemohou proti původci solidně bránit, dochází k nárazovému pomnožení salmonel v celém organismu holuba a k náhlému úhynu. U starších ptáků probíhá onemocnění většinou vlekle. Holubi onemocní popsanou střevní nebo kloubní formou. Mortalita (úhyn) je tu nižší. Pro chronický průběh paratyfu jsou typické oční abscesy. Při nervové formě (zvrácení hlavy) je vyléčení beznadějné. Holubi, kteří onemocnění překonali a nebyli dostatečně vyléčeni, se stávají trvalými vylučovateli salmonel. Toto nebezpečí je však i u zvířat, která neměla žádné z uvedených klinických příznaků (tichá, subklinická infekce). U mladých holubů vysoké ztráty při odchovu, zakrslá mláďata a objevení se typických příznaků onemocnění (průjem, otoky kloubů, ochrnutí končetin) nás musí vést vždy k vyslovení podezření na infekci salmonelózou. Pro diagnostiku salmonelózy slouží bakteriologické vyšetření čerstvého trusu nebo pitevní nález. Při pitvě nalézáme typický, výše popsaný obraz změn na jednotlivých orgánech. Nejsou-li změny na orgánech dostatečně výmluvné, je nutné bakteriologické vyšetření z orgánů a tkání uhynulého holuba. Další pomocnou diagnostickou metodou je serologické vyšetření krve, při kterém se prokazují specifické protilátky. Tato metoda nám však neřekne, zda chov je v současnosti zasažen salmonelózou, jenom je sto prokázat, že zvíře přišlo do styku se zárodky salmonel. Od salmonelózy je třeba odlišit i jiné choroby. Průjem přichází do úvahy i při napadení červy nebo kokcidiemi. Dále se může vyskytovat při paramyxovirové infekci. Vždy je třeba posoudit konzistenci trusu (u salmonelózy je trus hlenovitě zpěněný, mazlavý, zapáchající). Stejně tak otravy umělými hnojivy mohou zapříčinit průjem. Bakteriologickým vyšetřením lze tyto choroby vyloučit. Kloubovou formu je třeba odlišit od zlomenin a poranění končetin, které postihují pouze jedince. Při dně a nemocích výměny látkové dochází též k uzlovitým, bolestivým zduřením končetin. Jedná se však o tvrdě kostní zbytnění, oproti salmonelóze, kde je zduřelý kloub vždy měkký, fluktuující. Od nervové formy nutno odlišit znovu otravy, avitaminózu B a rovněž paramyxovirózu. Rozlišení je možné opět jen laboratorním průkazem původce. Orgánová forma se prokazuje pitvou. Obdobný nález vidíme u trichomoniázy, kde jsou však ložiska ostře ohraničena a jejich barva je žlutá. Změny na plicích lze zaměnit s Aspergilózou, která však vytváří více povrchové, houbovité nánosy. Léčba: Předtím, než začneme s terapií, izolujeme zjevně nemocné holuby a ty, kteří jsou ve velmi špatném stavu, raději utratíme a pošleme k laboratornímu vyšetření k upřesnění diagnózy. Léčba těžce nemocných kusů je podle zkušeností velmi zdlouhavá, časově náročná a nákladná, aniž by byl s jistotou zaručen konečný léčebný efekt. Především však právě taková zvířata se mohou stát nosiči bakterií a představují tak pro vyléčené holuby nový zdroj infekce. K léčbě lze použít antibiotika ve formě injekční (klinicky nemocná zvířata), nebo vodorozpustné. Vodorozpustná antibiotika se mohou místo do pitné vody rovněž aplikovat zamíchaná v krmivu. Dávkování přípravku do krmiva se odvozuje od dávky do pitné vody (např. je-li sáček na 2 l vody, což je dávka zhruba pro 40 holubů, vmísí se toto množství do více než poloviny krmné dávky pro 40 holubů). Po požití léčebné krmné směsi se holubi dokrmí. Při tomto podání je třeba počítat se ztrátou přibližně 5ti % aktivní látky přípravku. Lze použít antibiotika tetracyklínové řady (pozor! nesmíme zapomenout odebrat při léčbě grit i Kolumbin), nebo další antibiotika tzv. nové generace (enrofloxacin, flumequin aj.), vždy však po poradě s veterinárním lékařem a to dlouhodobě, nejlépe ve dvou až třech etapách po 5 – 7 dnů s přestávkou 2 dny, ve které podáme probiotika (Avibion, Mikrobion) a vitamíny, zejména skupiny B. V průběhu léčebných zásahů se provede důkladná očista všech chovných prostor a všeho nářadí. Desinfekce se provádí nejméně dvakrát v intervalu jednoho týdne v průběhu léčby, potom ještě jednou po ukončení celého léčebného procesu účinnými desinfekčními prostředky. Velmi důležitým bodem je tam, kde bylo prokázáno onemocnění salmonelózou a následně provedena léčba, zajistit kontrolní vyšetření vzorků trusu 10 – 14 dnů po ukončení léčby. Kontrola se provádí hlavně proto, abychom zjistili, zda nezůstali i po léčbě v chovu nosiči salmonel, kteří jako trvalí vylučovatelé představují nebezpečí dalšího vzplanutí nákazy. Vyšetření je třeba provést opakované (nejméně třikrát po 14ti dnech), poněvadž salmonely se vylučují nepravidelně a mnohdy nárazově v různých časových intervalech. Prevence: I klinicky zdravé chovy je dobré na podzim a na jaře preventivně vyšetřit na přítomnost salmonel (bakteriologické vyšetření směsných vzorků trusu). Pokud jsou pozitivní nálezy ve směsných vzorcích, je třeba z těchto skupin vyšetřit trus holubů individuálně k odhalení vylučovatelů (bacilonosičů). Tyto potom nejlépe z chovu vyřadit ! Nově přikoupené holuby karanténovat a v době karantény buď indiv. vyšetřit nebo preventivně přeléčit. Snažit se zamezit znečistění krmiva a vody trusem. Hlavně pozor na zalétlé holuby a volně žijící ptáky (vrabci, hrdličky). Likvidovat drobné hlodavce, kteří jsou často nosiči zárodků salmonel. Salmonely jsou schopny dlouho nákazy, pokud jsou v příznivých podmínkách, jako je např. vlhký trus, voda, půda. Běžné desinfekční prostředky je však ničí. Proto je nejdůležitější důsledná čistota a hygiena holubníků a zamezení styku holubů s nákazou. V chovech, kde se potýkáme s problémem salmonelózy se doporučuje profylaktické podávání preparátu Bakteriofág Salmonella typhymurium v pitné vodě po tři až sedm dnů. Velmi vhodné je podávání probiotik (Avibion, Mikrobion), které obsahují sušené živé kultury Lactobacillus casei a Bacillus subtilis, resp. Streptococcus faecium, které stabilizují střevní mikroflóru, vytváří kyselinu mléčnou, která navozuje kyselé prostředí střeva a tím zamezují pomnožení patogenních mikroorganismů. V poslední době se velmi dobře ukazuje pulzní podávání probiotika CITREX (výrobce fy DELACON), což je organický komplex kyselin askorbové, citrónové a mléčné. Citrex inhibuje (potlačuje) rozvoj nežádoucí mikroflóry v zažívacím traktu. Okyselením obsahu trávicího traktu podporuje funkci trávicích enzymů a lepší trávení živin. Specifickou prevencí salmonelózy je ochranné očkování. V našich podmínkách se nejčastěji používají vakcíny SALMOVIR (Salmonelóza + Paramyxo), dovážené z Polska, a SALMOVAC ze Slovenska. Podle veterinárních lékařů z univerzity Berlín není vhodné očkovat holuby zároveň proti Paramyxo a Paratyfu. Proto používám vakcínu SALGEN s velmi dobrými výsledky. Vakcinaci je třeba provést před chovnou a závodní sezónou, podle návodu výrobce. Na závěr bych rád apeloval na chovatele, aby zdravotní problémy svých holubů konzultovali s veterinárními lékaři, zaměřenými na drobná zvířata, kteří jim jistě poradí a zajistí potřebné preparáty, které mají uchovány podle předpisů. Protože pokud vidím na chovatelských akcích nabízené vakcíny, vystavené na stole po dva dny při teplotě 25 stupňů, když uchovávací teplota většiny vakcín je 2 – 8°C!!, potom se nedivím případným zklamáním po podání těchto preparátů. MVDr. Michael Polášek
*Dědinateam léčba a prevence: na přeléčení STK dáv. 3g/1l do vody, nebo 6g/1kg krmení 6-7 dnů(salmonela,kocidióza..),v těžším případě Enrogal 10% - dáv.5ml/10l vody 5-7dní, potom asi po týdnu vakcinace Salmovac 0,3ml do prsního svalu, Ag 100(koloidní stříbro)30-50 ml/1l vody 5-7 dnů, nutné podávat v napaječkách skleněných, nebo keramických s glazurou . Vše min. 14 dnů před chovnou sezónou
xxxxxxxx
2./ STREPTOKOK: - BOVIS. Streptokokové nákazy bývají často považovány za nákazově druhotné původce nemocí. Podle mínění četných autorů patří streptokoky u celé řady ptáků k normální floře střeva a hrdla. Dr. Devrieze z bakteriologického ústavu veterinární fakulty univerzity v Gentu však odhalil v r. 1990 Streptokokkus Bovis jako infekčního původce onemocnění, který může u holubů vyvolávat projevy otravy. Na toto téma byly dokonce napsány dvě doktorské práce (De Herdt a Vanrobeys). Vyskytuje se často bakterie Streptokokkus Bovis? 40% holubů, kteří se jeví klinicky zdravými, nosí v zažívacím systému bakterie Streptokokkus Bovis a u 80% chovatelů lze tohoto streptokoka prokázat v trusu holubů. Při každé desáté pitvě holuba je bakterie nalezena ve vnitřních orgánech. Na základě výzkumů bylo stanoveno, že v současnosti existuje pět serotypů Streptokokkus Bovis (1-5). Mezi různými typy jsou rozdíly se zřetelem ke stupni nakažlivosti. Zvláště typy 1 a 2 jsou velmi nebezpečné pro vyvolání onemocnění. U holubů, kteří jsou nositeli bakterie Streptokokkus Bovis, nepropukne nemoc vždy, ale často panuje vzájemnost mezi Streptokokkus Bovis a jinými choroboplodnými zárodky. Nápadné příznaky onemocnění. Typickým symptomem je náhlá smrt na hnízdě jak starých, tak i mladých holubů. Často nacházíme v této souvislosti zelený, hlenovitý a napěněný trus. Dalšími příznaky jsou polyurie (nadměrná produkce moči), nechutenství, dýchací potíže a nadmuté břicho. Někteří z nemocných holubů kulhají nebo jen s obtížemi létají. Charakteristickým jevem je neschopnost takového holuba nalétnout do budníku. U chorých zvířat lze často stanovit při ohledání v ruce výrazný úbytek prsního (hrudního) svalu v důsledku odumírání svalové tkáně. Holubi uhynulí na toto onemocnění vykazují často zřetelně viditelné stopy po otravě se stopami na játrech, srdci, ledvinách a slezině. U mnohých holubů možno konstatovat nepatrné až rozsáhlé odumření velkého a hlubokého prsního svalu, provázené záněty šlach u hlouběji ležících prsních svalů. Zde je důvod, proč chovatelé často hovoří o ochrnutí křídel či svalů. Naše klinická zkušenost. Vedle výše popsaných symptomů, které lze běžně pozorovat, setkáváme se v určitých chovech pravidelně s odumíráním embryí. Tato tmavá vejce svádějí k představě paratyfu, a mnozí chovatelé také začnou s léčením v tomto smyslu. Podobná opatření ovšem nemohou být účinná, protože Streptokokkus Bovis nereaguje na antibiotika, která jsou normálně nasazována proti paratyfu (jako na př. Baytril, Trimethoprim a Altabactine). Nejlepší výsledky byly docíleny s Ampicillinem, Amoxycillinem, AMOXYGAL. Naše rozsáhlé bakteriologické výzkumy a klinické zkušenosti nás však také poučily, že Streptokokkus Bovis je jednou z hlavních příčin ztráty formy u holubů. Holubi neradi trénují, ztráty holoubat jsou velké a staří holubi získávají jen podprůměrná umístění. Máme dojem, že zvířata, která vykazují projevy únavy, často trpí chronickou formou této infekce. Za takové situace má chovatel sklon co nejrychleji provést u svých holubů „slepou“ kůru, a sice nevhodnými antibiotiky, čímž se vše ještě zhorší. Neodborné užití těchto antibiotik poničí střevní floru a podpoří nárůst choroboplodných zárodků. Faktory zvyšující nebezpečí infekce. Mnoho chovatelů je přesvědčeno, že na holubnících s hygienou na úrovni je minimální nebezpečí nákazy. Skutečně tomu tak je, ale přesto i zde jsou to především holubice, která jsou touto infekcí ohroženy během doby snůšky a hnízdění. Ošetření. Když je stanovena diagnóza, situace se rychle zlepší po sedmidenním ošetření Amoxycilinem. Bohužel však bylo také konstatováno, že zlepšení vydrží jen dva až tři týdny, a že u holubů dojde k recidivě (návratu onemocnění). Abychom omezili opakované použití antibiotik (což také není dobré), přimlouváme se za zlepšení životního prostředí. Claude Bernard (1813-1878), doktor, profesor a člen Francouzské akademie, autor četných odborných pojednání a nositel mnoha vědeckých vyznamenání, řekl: „Mikrob není nic, prostředí je všechno.“ Abychom zvýšili odolnost holubů, pracujeme ve dvou rovinách: Zvyšujeme imunitu tělních tekutin a zlepšujeme hygienu zažívacího systému. Protože zdraví je založeno nejen na nepřítomnosti nemoci, nýbrž také na dobrém tělesném stavu. Imunita tělních tekutin může být zvýšena použitím vlastní očkovací látky. U chovatelů, kteří mají u svých holubů časté problémy se Streptokokkus Bovis, se tato vlastní očkovací látka kultivuje z kmenů vyskytujících se na holubníku. Tuto metodu jsme již mnohokrát s úspěchem použili. Na druhé straně jsme dokázali pomocí prostředků na bázi rostlinných výtažků pro posílení střev zřetelně snížit problémy s infekcí Streptokokkus Bovis. Filozofie naší práce tedy zní: Správná diagnóza, přesná pozorování a velmi dobrá znalost způsobu funkce holubího těla jsou našim holubům nejlepší zárukou dobrých výkonů v přirozeném životním prostředí. Dipl.Ing. Duchatel a Dr. Vandersanden GUT FLUG 2/2002, str. 13
*Dědinateam léčba a prevence: Amoxygal 1g/1l vody 5-7 dnů, AG 100 30-50ml/1l vody 5-7 dnů
xxxxxxxx
3./ CIRKOVIROZA: NOVÁ HROZBA PRO NAŠE HOLUBY. Cirkoviry byly prvně prokázány roku 1993 ve Spojených státech Ameriky Woodsem a jeho spolupracovníky. I v Belgii byla existence těchto nových virů prokázána, a sice v průběhu měsíce října roku 1997 na holubníku s dvaceti mladými holuby ve stáří, 8 až 10 týdnů. Přibližně polovina těchto mladých holubů měla nazelenalý průjem, trpěla nechutenstvím a zahleněním volete. Holubi byli po 5 dnů ošetřeni RONIDAZOLEM bez zřejméno výsledku. Nakonec uhynulo 5 holoubat, která pak byla podrobena pitvě. Výsledky bakteriologické analýzy vyloučily salmonelózu /paratyfus/ jako příčinu úhynu. Vyšetření trusu na parazity ukázalo silný výskyt kokcidiózy u 5 holubů a následná pitva odhalila hypertropii (chorobné zvětšení Fabriciova váčku). Důkladná vyšetření v oblasti tohoto orgánu ukázala na poškození se silnou snětí. Vyšetření elektronickým mikroskopem vykázala u dvou Fabriciových váčků virové částice cikrovirů. Význam Fabriciova váčku. Imunitní systém holubů postrádá ve srovnání se savci lymfatické uzliny a naopak zde existuje Fabriciův váček (viz. schéma). Tento váček je místem zrání tzv. B – LYMPHOCYTŮ (imunita související se žlázami s vnitřní sekrecí). Fabriciův váček je orgán, který bezpodmínečně souvisí s vytvořením imunitního systému dospělého holuba. Je to kulatý či oválný orgán na zadní straně kloaky ve formě váčku. Zde dochází ke tvorbě B-Lymphocytů a též k jejich rozdílení. Dle potřeby organismu se zde produkují protilátky, molekuly podporující obrannou aktivitu imunitního systému souvisejícího se žlázami s vnitřní sekrecí. Jedná se tedy o jednu z možností ochrany organizmu. Studie pak ukázaly na další roli Fabriciova váčku při kontrole a regulaci bakteriální flóry a protozónů ve střevě. Jakékoliv napadení tohoto orgánu ohrožuje vytvoření dobrého imunitního systému a činí tak důsledkem toho holuba mnohem náchylnějšího a citlivějšího na nemoci. A pokud není imunitní systém zcela v pořádku, jsou očkování méně účinná. Cirkoviry jsou bezobalové (?) viry o velikosti mezi 15 až 19 nm (1 nm = miliontina milimetru). Jak lze rozeznat pod mikroskopem, tvoří sledované částice cytoplazmatické, krystalům podobné shluky. Cirkoviry byly prvně objeveny v USA Woodem a jeho spolupracovníky. Po tomto objevu prokázala zpětná studie cirkoviry v devíti případech mezi léty 1986 až 93. Z toho 4 případy ve Spojených státech, 1 případ v Kanadě a 4 další v Austrálii. Od té doby byl zaznamenán výskyt též v Irsku (Smyth a Carroll, 1995), V Anglii (Gough a Drury, 1996) a v Německu (Stoike, 1997). Cirkoviróza, neboli infekce holubů způsobena cirkovirem, je nakažlivá nemoc, která napadá převážně mladé holuby. Stupeň úhynu je rozdílný a v podstatě závisí na různých druhotných nákazách (virových bakteriologických či parasitických), což lze přičíst působnosti těchto virů na snižování imunity (Woods a Shivaprasad, 1997). Tento stav imunitní deprese lze objasnit napadením Fabriciova váčku, jehož význam byl již vyzvednut. Jinak ukázala studie na neúspěchy očkování proti paramyxoviru ve Spojených státech u určitých holubů, infikovaných cirkovirem (Woods, 1994). Dle realizovaných studií se jedná o horizontální přenosový způsob: částice cirkoviru byly prokázány opět v trusu sledovaných holubů (Gerdes, 1993). Přenos nemoci se tedy snadno uskutečňuje v závodních boxech trusem na podlaze. Lze se tedy obávat rozšíření cirkoviru mezi poštovními holuby v nejbližší budoucnosti zejména pro nemožnost jakéhokoliv ošetření, tedy ani vakcinace proti této chorobě. Je proto naléhavé subvencovat prostřednictvím chovatelských svazů výzkum rychlých diagnostických metod a výrobu očkovací látky. Gut Flug, 5/99, str. 15 – 16, J.P.Duchatel Jsou dnes holubi méně odolní než dříve? Klade-li si člověk tuto otázku, automaticky připouští, že tento problém existuje. Ovšem odpovědět na něj či přijít dokonce s řešením, to je něco zcela jiného. Zdravotní bilance na začátku této sezóny (tento článek byl napsán začátkem června 2000) vynáší na světlo mnohé problémy zvláště u holoubat. Adenoviróza. Značný počet mrtvých holoubat, která měla průjem a často také zvracela, mohl být konstatován pravidelně začátkem této sezóny. Začátek sezóny, znamená, že právě odstartovaly první treningové lety. To je jistě adenoviróza, myslíte si. Skutečně, příznaky, které lze pozorovat, odpovídají těm, které se vyskytují při nákaze adenovirem. Přesněji řečeno jde o adenovirus l mladých holubů. Existují holubníky, až s 30 % výskytem choroby a četnými případy úhynu. Přitom je možno s údivem zjišťovat existenci, holubníků, na nichž nemoc proběhla skoro bez následků, nanejvýše se slabým, přechodným průjmem, jenž u holoubat způsobí spíše ztrátu formy. Často u adenovirózy 1 dochází ke komplikacím bakteriálního původu (hlavně koli-bakterie). Tyto bakterie komplikující onemocnění zřetelně zhoršují příznaky a jsou příčinou smrti holuba. Logicky se pak hledá pomoc v antibiotickém ošetření, aby byla potlačena tato „bakteriologická, nadnákaza“. Aby bylo tot ošetření také účinné, musí být přiměřené, s citlivou reakcí potíraných bakterií. Je třeba volit použité antibiotikum tak, aby mělo dobré střevní vstřebávání a široký tkáňový rozptyl, váš veterinář si s tím jistě spolehlivě poradí. Dle našeho mínění vyžadují agents 3. generace důkladná opatření. Přesto všechno a na vzdor nasazeným antibiotikům, může pokračovat úmrtnost na určitých holubnících i nadále, neboť jedno opatření může negovat jiné.Diagnóza „ADENOVIROZA“, aniž by byla chybná, je skutečně neúplná. V 80% případů, u nichž došlo k pitvě mladých holubů s diagnózou ADENOVIROZA 1, se ukázalo spojení této virózy s cirkoviry (viz. článek v GUT FLUG Mai/99). Pro připomenutí: Tyto viry způsobují pokles imunity, což se objasňuje napadením Fabriciovy žlázy. Tento orgán hraje podstatnou roli při tvorbě a vývoji imunitního systému. Když člověk pro jednou zapomene na všechny ty vědecké terminologie a promluví jasnou řečí holubářů, lze říci, že se jedná o jistý druh „AIDS“ poštovních holubů. Již několik let se hovoří mezi holubáři o komplexu „Adenoviróza-Koli“. Myslím ale, že je spíše namístě mluvit o „Adenoviróze-Cirkoviróze“. Jiné případy onemocnění pozorované začátkem sezóny 2000. Jak víte, je i v Belgii od r. 2000 očkování proti paramyxoviróze povinné. Holubářský tisk na to dostatečně opakovaně upozorňoval. Skoro všichni holubi byli také očkováni a přesto jsme museli vyšetřovat tucet „vakcinovných“ mladých holubů, jednoznačně vykazujících charakteristické nervové poruchy paramyxovirózy. V takových případech se musí počítat s tím, že postižení chovatelé říkají, že chyba je straně veterináře či že očkovací látka nebyla dobré kvality (což by ovšem byl skandál, uvážíme-li zaplacenou cenu). Jak je tomu ale ve skutečnosti? Při pitvě těchto mláďat jsme mohli pozorovat (díky rozsáhlým laboratorním vyšetřením), že zvířata byla infikována rovněž i cirkovirem. Tato nemoc, cirkoviróza, zničila celý efekt očkování. Tito holubi, jejichž imunitní systém nebyl v pořádku, si také nemohli vytvořit protilátky. Nevybudovali si tedy ani dobrou obranu proti paramyxovirům, to může být objasnění výše zmíněných problémů. V této souvislosti jsme vzpomněli na jednoho chovatele z okolí Lutychu. Na začátku sezóny byl dán jeho holubník veterinární inspekcí do karantény. Četná „očkovaná“ holoubata skutečně vykazovala nervové příznaky typické, pro paramyxovirózu. Při telefonickém hovoru nás chovatel znovu ujistil, že jeho holubi byli vakcinováni. Je docela možné, že chovatel vypovídal dle skutečnosti, a že část jeho holubů měla problémy s cirkovirózou. Nic přesnějšího nemůžeme v tomto případě říci, protože jsme neměli příležitost provést pitvu napadených zvířat. Nelhal-li ten člověk, pak zůstává cirkoviróza přijatelným objasněním jeho problému. Nevěřte prosím ale tomu, že se „škody“ natropené cirkovirózou nechají omezit na zmíněné dva případy. Úmrtnost na hnízdě. Cirkoviry, jsou zodpovědné za smrt mladých holoubat v hnízdě. Měli jsme možnost diagnostikovat tuto virózu u několika jedinců ve stáří 8 až 10 dnů, nalezených uhynulých v hnízdě. Všechna bakteriologická vyšetření na salmonely, streptokoky atd. byla negativní. Neexistovalo jiné objasnění pro smrt těchto mladých holubů, než cirkoviróza. Dýchací problémy. Kvůli konzultaci se k nám dostala též holoubata asi dva měsíce stará s těžkými dýchacími potížemi. Některá z nich byla obětována a ihned podrobena pitvě. Zvířata vykazovala typické změny chronického onemocnění dýchacích orgánů (CRD), zbytnění a chorobné zhuštění tkáně vazivem (Fibróza). Jedno z holoubat mělo také silný zánět jater, přičemž laboratorní vyšetření ukázala, že s adenovirózou to nemá co činit, nýbrž příčinou byl HERPESVIRUS. Nutno poukázat na skutečnost, že všechna holoubata trpěla silnou snětí imunitního systému, způsobenou cirkovirózou. To také objasňuje citlivost jejich organismů na infekci dýchacích orgánů. Podobný případ byl zaznamenán rovněž na mnoha jiných holubnících. Začátkem této sezóny byla cirkoviróza pozorována rovněž ve spojení s ornitózou, paratyfem a kokcidiózou (+100 000 OOZYST na l gram trusu). Závěry: Dle našeho mínění není pochyb o tom, že se za tímto virovým ochořením musí nacházet příčina pro zřetelně patrné oslabení odolnosti našich poštovních holubů, umocněná přirozeně příliš častým používáním léčiv k jejímu ošetření. Z toho pak vyplývají dalekosáhlé úvahy: Jak lze při prodeji holubů, kde často běží o značné sumy peněz, s jistotou zjistit, že tito nejsou nositeli tohoto strašného viru. Neboť vydaný peníz se pak může stát bumerangem. Zdá se, že se virus v Belgii prvně prokázaný v r. 1997, sice zvolna, ale jistě zahnizďuje v holubí populaci. Zdá se, že nastal opravdu nejvyšší čas, aby se tímto problémem zabýval mezinárodní svaz a dal výzkumníkům k dispozici finanční prostředky pro nalezení řešení situace. Ve hře je budoucnost celosvětového holubářského sportu. Nepřipusťme, aby byl zničen výsledek více než stoletého výběru tohoto nádherného okřídleného atleta, představovaného moderním poštovním holubem. Imunitní systém holubů se odlišuje ve srovnání se savci absencí lymfatických uzlin a existencí Fabriciova váčku. Váček je místem dozrávání B-lymfocytů (imunita závislá na žlázách s vnitřní sekrecí). Fabriciův váček je orgán bezpodmínečně nutný pro vytvoření imunitního systému dospělých holubů. Tento oválný váček se nachází na zadní stěně kloaky. Je místem, kde jsou B-lymfocity tvořeny a rozdělovány. Vytvářejí se na základě antigenových podnětů a přeměny imunoglobinu. Jsou to molekuly podporující aktivitu antigenů imunitního systému související ho s činností žláz s vnitřní sekrecí. Jedná se tedy o způsob obrany organismu. H.Vindevogel, J.P.Duchotel a P.P.Pastoret
*Dědinateam léčba a prevence: vakcinace RP Vacc do stehenního svalu 0,3ml (zároveň jako revakcinace holoubat 3-4 týdny po 1.vakcinaci(odstav) Pharmavacem PHA - uchovávací teplota vakcíny 2-8°C!!, léčba: 4 v 1 min. 6 dnů, Ag100 30-50ml/1l vody.
xxxxxxxx
4./ TRICHOMONIÁZA: Původcem tohoto velmi rozšířeného onemocnění holubů je bičenka holubí (Trichomonas columbae). Odhadem až 80 % holubů je postiženo původcem choroby, přičemž dospělí a starší holubi málo kdy onemocní klinicky zřetelným průběhem. K onemocnění jsou vnímaví zejména mladí holubi, u nichž dochází často k těžkému průběhu tohoto onemocnění, které mnohdy končí úhynem. Trichomonas columbae je jednobuněčný bičíkovec, který je schopný se samostatně pohybovat ve vlhkém prostředí (např. v hlenu zobáku a hltanu). Onemocnění se přenáší nejčastěji přímým stykem s dalšími holuby, znečištěnou, pravidelně nevyměňovanou vodou a krmivem, potřísněným hleny nemocných jedinců. Do „čistého chovu“ se může invaze zavléct přikoupeným materiálem. Zvláště velké nebezpečí hrozí holubům při transportu na závody (voda, krmení ….). Infekci také mohou šířit zdivočelí holubi a hrdličky. U holoubat se bičenka přenáší již při krmení tzv. „holubím mlékem“. Starší holubi žijí často bez zdravotní újmy s původcem trichomoniázy. Vzniká určitý způsob rovnováhy mezi původcem a obrannými mechanizmy holuba. Dá se říci, že holubi si „zvykají“ na určitý „kmen“ trichomonád vlastního holubníku. Dojde-li však při příliš velké zátěži k většímu oslabení obranyschopnosti holuba, může dojít k přemnožení původce choroby. Tím může „tichá“ infekce trichomonád přerůst do vážného onemocnění. K takovým zátěžím lze počítat příliš velké požadavky v odchovu (přetěžování), oslabení organismu invazí parazitů, onemocnění dýchacího aparátu, prudké pelichání (zejména u mláďat). Ke vzniku choroby může rovněž vést příliš silný infekční tlak (např. přílišné pomnožení trichomonád), kdy značné množství původce vnikne do organismu holuba najednou, takže mu již nepostačuje současné úroveň obranyschopnosti. Je proto nutné mít holuby v dobré kondici, protože čím slabší jedinec, tím stačí menší množství trichomonád k navození klinického onemocnění. To stejné platí především u mláďat, která po vylíhnutí nemají žádnou specifickou obranu proti trichomonádám. Pokud je holub zpočátku infikován pouze malým počtem bičíkovců, může si vytvořit vlastním obranným mechanismem ochranu, která je slabou, trvalou infekcí stále udržována. Tuto zvláštnost je nutno mít na zřeteli při prevenci trichomonád. Příznaky onemocnění můžeme pozorovat již za 4 – 14 dnů po nakažení. Trichomoniáza se u holubů projevuje ve 3 formách: 1. Slizniční (hltanová) – kdy k hlavním změnám dochází na sliznici dutiny zobáku, jícnu či volete. 2. Orgánová – typické nekrotické změny zjišťujeme na játrech, plicích a osrdečníku. 3. Pupeční – změny jsou lokalizovány v okolí pupku. První klinické příznaky pozorujeme již na holoubatech týden starých. V dutině zobáku a na patře se objevuje zarudnutí a tvarohovité, žlutavé útvary. Tyto “knoflíky“ (proto také název „žlutý knoflík“) se zvětšují a mohou nabýt až velikosti fazole, zužují průchodnost jícnu, ztěžují až zabraňují v příjmu krmiva a ztěžují rovněž dýchání. Napadaní holubi jsou malátní, ochablí, peří je načechrané, těžce dýchají s otevřeným zobákem. Při orgánové formě, která nastupuje po infekci v dutině zobáku nebo hltanu, dochází k přestupu trichomonád na vnitřní orgány, na kterých mohou vyvolat značné poškození. Zejména v játrech vznikají velká, žlutavě-sýrová, ostře ohraničená ložiska, která jsou zaklíněna hluboko do parenchymu jater. Zasažená tkáň odumírá. Zevně se neprojevují žádné výrazné klinické příznaky, změny jsou patrné až při pitvě. Masivně infikovaná zvířata se stávají v průběhu jednoho týdne malátná, peří se jim načepýří. Potom následují zažívací poruchy, které vedou k průjmům, hubnutí, příjem vody se zvyšuje oproti příjmu krmiva, který je nižší. Holoubata hynou až z 80 %. U pupeční formy narůstá houbovitá hmota v okolí pupku a vzniká tzv. „tvrdý pupek“. Při této formě vnikají původci onemocnění z infikovaného hnízda (obsah volete, hleny z hltanu) do ještě nezaceleného pupečního otvoru holouběte. V mnoha případech se infekce stabilizuje jako lokální ohraničené ložisko. Při pitvě nacházíme zesýrovatělé uzlíky na sliznici zobáku a v přední části zažívacího traktu. Játra bývají zvětšená a nacházíme na nich kruhovitá nekrotická ložiska, hluboko vrostlá do jaterního parenchymu. Podobné změny můžeme najít i v plicích. U holoubat zjišťujeme nekrózy v okolí pupku. Pro diagnostiku se odebírá pomocí tamponu výtěr z hltanu pro nátěr na mikroskopické vyšetření. Jelikož jsou starší holubi téměř všichni nosiči trichomonád aniž by byli klinicky nemocní, musí k diagnostice posloužit zhodnocení celkového stavu holuba a zejména popsané změny v hltanu, na orgánech a v okolí pupku a kloaky. Diferenciálně diagnosticky nutno u hltanové formy odlišit slizniční formu neštovic. U trichomoniázy jde o povrchové, sýrovité povlaky, které lze vyjmout. U neštovic jde o útvary, vycházející z kůže či sliznice, pevně spojené s podložkou. Změny na orgánech se mohou někdy zaměnit se změnami u salmonelózy. Při trichomoniáze se vytvoří žluté, jasně ohraničené uzlíky, kdežto u salmonelózy jde o šedavá špekovitá ložiska. Diagnózu potvrzuje laboratorní vyšetření, které je nejvhodnější výtěrem u živých ptáků. U uhynulých se citlivé trichomonády rychle rozkládají. Orientačně se dají trichomonády ověřit z čerstvého trusu reakcí s chloroformem. Do nádobky dát 1 kávovou lžičku čerstvého trusu a přidat 5 ml chloroformu. Nádobku uzavřít a protřepat. Po vyluhování posoudit barvu. Při silném napadení dochází k rychlému zabarvení výluhu až do tmavozelené barvy. Napadená játra trichomonádami totiž vylučují větší množství žlučových barviv – hlavně biliverdinu – ten působí barevnou reakcí. Pozor: při krmení hrachem a zeleným krmením, obsahujícím hodně chlorofylu, může dojít k podobné nespecifické reakci ! Léčba: U klinicky nemocných kusů je třeba odstraňovat nekrotické pablány z dutiny zobáku a změny potírat roztokem jodglycerinu. Po tomto lokálním ošetření změn je nutno podat specifický prostředek proti tomuto onemocnění. V současné době je na trhu dostatečný sortiment přípravků, které je nutno vždy přísně dávkovat podle návodu výrobce (Metrozol, Anprodazolo, Avimetrovid, Trinidazol, Ronidazol aj.). Při individuální léčbě je možné použít Trichobion, případně humánní preparát Entizol. Vyléčit chov holubů od trichomoniázy (zcela je zbavit původce onemocnění) nelze. Proto je velmi důležitá prevence, která vede k udržování trichomonád „na uzdě“. Obecná prevence vychází ze známých zásad hygieny, karantény přikoupených holubů, kvalitního krmení, včetně dotace vitamínů a minerálií. Vzhledem k tomu, že většina holubů hostí trvale trichomonády, je vhodné před zahájením chovné sezony podat preventivně některý z uvedených léků a to hlavně v chovech, kde se v minulé chovné a závodní sezoně vyskytla klinická forma onemocnění. V době každého hnízdění, nejlépe 5 dnů před líhnutím, se doporučuje další ošetření rodičovských holubů. Trichomoniáza se tím sice nevyléčí, ale dojde k její značné redukci. Mláďata se dostávají do kontaktu s menší inf. dávkou trichomonád, se kterou se snáze vyrovnávají a jsou si postupně schopny vytvořit určitou úroveň specifické obrany. Stejně tak je vhodné během závodní sezony tlumit trichomonády v pravidelných intervalech a to i z toho důvodu, že silná invaze trichomonád vždy připravuje „půdu“ pro další bakteriální a virové infekce. MVDr. Michael Polášek
*Dědinateam léčba a prevence: Metrozol 4g/ 1l vody,nebo 8g/1kg krmení /7 dní, příště Trinidazol roztok 2ml/1l vody/5 dní. Před chovnou sezónou a během odchovu několikrát.
xxxxxxxx
5./ HERPESVIROVÁ INFEKCE: Herpesvirózu u holubů lze charakterizovat jako onemocnění respiračního a zažívacího traktu se subklinickým (nevýrazným) nebo zjevným průběhem. Herpesviry se mohou u holubů podílet na komplexu respiratorních onemocnění označovaných laicky jako „infekční rýma“ společně s paramyxoviry, chlamydiemi a mykoplasmaty. Původcem tohoto stále velmi vážného onemocnění je holubí herpesvirus (PHV-1), patřící do čeledi Herpesviridae. Přirozeným hostitelem PHV-1 jsou holubi s častým výskytem latentní (skryté) infekce. Dospělí holubi se stávají v infikovaných chovech asymptomatickými (bezpříznakovými) nosiči, kteří nepravidelně vylučují virus. Produkce viru a frekvence jeho vylučování velmi úzce souvisí se sexuální aktivitou, rozmnožováním a odchovem mláďat. Zvýšenou produkci viru lze pozorovat na jaře a zejména v letních měsících (od července do srpna). K nakažení dochází především při transportu holubů v koších, kdy je virus vylučován odměšky z nosu, očí a dále trusem, kterým je znečištěno krmivo a voda. Příznaky: V chovech nezamořených bývá vzplanutí onemocnění prudké, s velkými ztrátami. Klinicky je při akutním průběhu onemocnění popisován výskyt serozní konjunktivitidy a rhinitidy (výtok z očí a nosu), malátnost a celková slabost. Holubi kýchají, mohou mít ucpané nosní otvory, což výrazně ztěžuje dýchání, které má charakter praskavých zvuků. Holubi jsou postiženi silným zánětem spojivek, hltanu, hrtanu a často i průdušnice. Na sliznicích se tvoří matné, šedozelené, hlenovité, lehce stíratelné povlaky, které stěžují průchodnost cest dýchacích a způsobují namáhavé dýchání a typické „praskoty“. Holubi sedí sklesle, chuť k příjmu potravy je snížená, žízní, objevují se průjmy ve formě světlezeleného mazlavého trusu, což vede k výraznému hubnutí, slabosti a později úhynu. Klinický průběh onemocnění lze dobře pozorovat zejména u mladých ptáků při oslabení organismu (trichomonády, mykoplasmata, aj.) Herpesviróza může mít u holoubat do stáří 6 měsíců velmi těžký průběh. Dospělí jsou často asymptomní nosiči viru. V chovech, kde je však dobrá hygiena a výživa a kde chov není promořen parazity, nejsou klinické příznaky tohoto onemocnění typické a onemocnění se projevuje pouze obecnými příznaky (snížená chuť k jídlu, malátnost, spavost). Výrazněji se začíná projevovat až v průběhu chovné sezóny (viz výše). V zamořených chovech onemocnění přetrvává až několik let a výrazně snižuje výkon. Průběh onemocnění a prognóza závisí na tom, zda holubi pocházejí již ze zamořeného chovu, nebo z chovu „čistého“, dále na stáří holubů, zamoření parazity a na celkové úrovni hygieny chovu. Lehké onemocnění většinou odezní samo, silně napadení jedinci hynou během několika dnů. Diagnoza: Při pitvě nacházíme na sliznici dutiny zobákové, hltanu a hrtanu nápadné pseudomembranozní, lehce stíratelné povlaky. Typické bývají nálezy na játrech ve formě nekrotických uzlíků šedavé barvy a velikosti špendlíkové hlavičky (tzv.inkluzní hepatitida). Tyto mohou být i v ledvinách a slezině. Pro konečné stanovení diagnózy je důležité histologické vyšetření s nálezem inkluzí v jádrech buněk, případně izolace viru. Prevence a léčba: Po překonání primární infekce se stávají holubi bezpříznakovými nosiči PHV-1, kteří mohou opakovaně vylučovat virus. Prevence tedy obecně vychází ze známých zásad vysoké úrovně hygieny a výživy chovu, pravidelném odčervování, karantenování nových jedinců a zabránění kontaktu s volně žijícími holuby, kteří tvoří rezervoár viru. Účinný lék totiž neexistuje. Specifickou prevenci herpesvirového onemocnění v chovech holubů lze navodit vakcinací. V ČR jsou registrovány inaktivované bivalentní vakcíny, obsahující virulentní drůbeží PMV-1 a kmen herpesviru holubů, k ochranné vakcinaci proti paramyxovirové a herpesvirové infekci pod názvem PHARMAVAC-COLUMBI 2 (nově r.2020 - PHARMAVAC PHA - paramyxovir.+herpesvir.+adenovir.) U dospělých holubů je vhodná vakcinace alespoň 4 týdny před zahájením chovné sezóny. Tím dosáhneme aktivní imunity u chovných párů před začátkem chovné a závodní sezóny, zajištění pasivní imunity u holoubat v prvních týdnech života a následnou vakcinací navození jejich aktivní imunity.
*Dědinateam prevence: Staří holubi: RP Vacc - 0,3 ml do prsního svalu,nebo stehen.svalu před sezónou (1x za rok), Holoubata: při odstavu 1.vakcinace Pharmavac PHA (paramyxovir.+ herpesvir.+ adenovir.), asi za 3 týdny revakcinace RP Vacc (paramyxovir.+ rotavir.).Uchovávací teplota vakcíny 2-8°C!!
xxxxxxxx
6./ ODČERVENÍ -antipazitika: *Dědinateam
CHEMISOLE 20% A.U.V. SOL (roztok), dáv.1ml/1l vody 1 den , nebo HELMIGAL tablety, nebo prášek (dle návodu), injekčně GALMEKTIN inj.a.u.v. 0,05ml podkožní formou (inj.stříkačka 1ml) - léčba vnitř. a vnějš. parazitóz
xxxxxxxx
*Toto není doporučení, jen seznámení s naší léčbou a prevencí u našich MP!
Po těchto kůrách vždy asi 2-3 dny jsou podávána probiotika. Potom multivitamín Promotor, Gerwit W, nebo Kombisol Multi a pod.
xxxxxxxx
7./ KOLOIDNÍ STŘÍBRO: Ag 100 - 10ppm
Použitie koloidného striebra u zvierat! Možnosti aplikácie pre holuby: AG 100 je prírodniny produkt ktorí skutočne zabíja a niči baktérie a hlavne vírusy. STOP Vírusom a baktériám Stop Adeno! Je to produkt ktorý môžete podávať počas celého roka. Nie je návykový a holubom neuškodí. Má priam úžasné liečebné účinky na tieto vírusy a bakteriálne choroby. Adeno1 Adeno2 Trichomoniaza Kokcidioza Salmoneloza Mykoplazmoza Ornitoza Mykoza vzdušného vaku E.Colli Aspergiloza AG 100 sa podáva, Preventívne 3 dni po 30ml na 1l vody. Liečebne 5 dni po 50ml na 1l vody. Produkt sa podáva len v sklenených napájačkách. Ak chcete produkt podávať v umelých napájačkach, tak sa držte zásady, že holuby musia vypiť Ag 100 v priebehu 15 min. Inač sa koloid nalepí na steny nádoby a bol by menej učinny. Po liečebnej kúre je potrebne podať svojim holubom,probiotickú kultúru. Probiotické kultúry sú najdostupnejšie a aj najlacnejšie v mliečnych výrobkoch (jogurty, bryndza, zakysané mlieka). Tieto mliečne výrobky môžete miešať do krmiva. Pro vnitřní užití Ag 100 – 10ppm !!!
Ag 100(koloidní stříbro) uchvávat na temném a chladném místě, daleko od elektrických vodičů a spotřebičů(elektr.magn.pole), ve skleněných lahvích jen hnědé barvy!!!!!
Novinka! NEW!!!!
8./ Protozoální encefalitida holubů (Pigeon Protozoal Encephalitis – PPE). Sarcocystis calchasi.
Vet.klinika Mada, Kralupy n.Vl., Kaplířova163, tel.+420 315 695 847, +420 607 111 715, email:veterinamada@gmail.com MVDr.Helena Veidlová