Jídelní návyky 2- Bulimie
O bulimičkách mají lidé často chybnou představu - mýlí se, když si myslí, že se jedná o tlustou dívku, která se pořád cpe. Naopak: většina dívek (a žen), trpící touto poruchou jsou odbornicemi na přetvářku.
Na jednu stranu se totiž stydí, že si jídlo nemohou odepřít a tak vyluxují ledničku, když nikdo není doma. Při rodinném jídle se naopak krmí jako ten nejnormálnější člověk na světě nebo dokonce jedí málo. Na druhou stranu si některé vyvolávají zvracení nebo berou lexativa, aby neztloustly. Je ověřeno, že po většině krizových stavů při bilimii následuje zvracení. Ať už je to jakkoli, převážná většina mladých dívek-bulimiček má normální a stálou tělesnou váhu. Jejich potíže je tedy rěžké odhalit. Bulimička nemusí mít nutně hlad. Nejí kvůli tomu, že má nesnesitelný hlad, ani z labužnictví. Je to silnější než ona, musí se "naplnit". Jí ted všechno, na co přijde a dokáže zhltnout najednou množství jídla rovnající se několika hlavním chodům. To ji na chvíli uspokojí. Ale to, že spolykala tolik jídla v ní velmi rychle vyvolává pocit viny za to, že se neovládla. V protikladu k anorektičce, která zažívá pocity triumfální moci, se bulimička strašně stydí. Nemluvě o tom, že se cítí stále sama. Pokud o tom nikdy nikomu neřekla, může například jako mnohem starší - ve třiceti nebo čtyřiceti letech, uslyšet z úst své nejlepší přítelkyně, že i ona mívá záchvaty bulimie. Ve srovnání s anorektičkou, která si myslí, že se jí vede dobře, bulimička ví, že trpí. Přesto se nezačne dobrovolně léčit, protože má tendenci dávat svou bulimii do závorky a říká si: "Stejně už zítra přestanu". Bulimie se pochopitelně nedá léčit u dietologa, nebo odborníka na výživu. Stejně jako v případě anorexie i tady jde o hluboko skrytou psychickou poruchu, která se projevuje v souvislosti s výživou. Člověk jí ústy a ústy také mluví. A mladá dívka - bulimička nemusí mít hlad na jídlo, může hladovět (toužit) po slovech. Takže pokud si člověk chce bulimii léčit, musí hledat její příčiny s pomocí psychoterapeuta. Po čase mají záchvaty bulimie tendenci se opakovat častěji a ve větším množství. Není tedy možné přesvědčovat samu sebe, že to přejde. Je lepší říct: "Teď strašně trpím".
Anorexie a bulimie
Tyto dvě poruchy se často spojují. Je pravda, že některé anorektičky jsou bývalé bulimičky a že jiné dívky či ženy oscilují mezi anorektickými a bulimickými krizemi. Ale je tu jiný důvod, proč tyto dvě zdánlivě protikladné poruchy klást vedle sebe - u anorektičky i bulimičky je výživa takových jazykem, kterým promlouvá jejich hluboko skrytá psychická nemoc. I když mladé dívky, sužované těmito poruchami, nemoc skrývají, mají o sobě obecně představu jako o zranitelné, politováníhodné osobě a vůbec si nevěří. Nedokážou najít dlova, kterými by svůj nepokoj zažehnaly, takže se soustředí na zaplňování své vnitřní prázdnoty buď tak, že se naplňují jídlem (bulimie), nebo že se snaží získat totální kontrolu nad svým tělem (anorexie). V obou případech trestají samy sebe!
Náhledy fotografií ze složky Moda Praha 2004