hrad Sovinec
Z historie hradu Sovinec
Hrad Sovinec a stejnojmenné městečko se nacházejí 13 km jižně od Rýmařova na okraji masivu Nízkého Jeseníku.
Zakladateli hradu byli bratři Pavel a Vok ze Sovince. Původní hrad byl vystavěn na skalisku, měl silné hradby, válcovou věž a východně od věže stál palác obrácený směrem k přístupu ostroúhlým nárožím.
Po smrti Pavlova syna Pavlíka patřil hrad jeho synům Pavlovi, Petrovi a Vokovi ze Sovince. Za husitských válek stáli tito střídavě na straně krále Zikmunda i husitů. Na Sovinci se údajně měla konat i schůzka Prokopa Holého s kandidátem na český trůn Zikmundem Korybutovičem z jagellonské dynastie.
Za česko-uherských válek v 70. letech 15. století se Vok ze Sovince a jeho syn Jaroslav přidali ke straně uherského krále Matyáše Korvína.
V roce 1480 získal hrad Jan Heralt z Kunštátu, který jej roku 1490 prodal Janovi Pňovskému ze Sovince z vedlejší větve rodu pánů ze Sovince.
Za Jana Pňovského ze Sovince proběhly na hradě řadu let trvající stavební úpravy v pozdně gotickém slohu. V závěru 15. století byla přímo na hradě zřízena domácí kaple pro panstvo.
Po smrti Jana Pňovského ze Sovince v roce 1508 zdědili Sovinec jeho synové Vok a Heralt Pňovští ze Sovince, kteří si již roku 1510 majetek rozdělili. Hrad si ponechal Vok Pňovský ze Sovince, příznivce Českých bratří, který proslul jako dobrý hospodář a autor spisu o hornictví.
Nejpozději v roce 1535 zdědil Sovinec Vokův syn Ješek Pňovský ze Sovince, který prováděl na hradě drobné stavební úpravy. V hospodářské sféře pokračoval ve šlépějích svého otce: podporoval rozvoj železářství a dolování rud a v roce 1539 vydal pro železné doly v Rudě zvláštní horní řád.
Po roku 1576 dochází k dalřím stavebním úpravám, kdy 5. nádvoří zíkává vzhled renesančního sídla s uzavřeným dvorem.
Ani tento hrad však nebyl ušetřen různým válkám. V době třicetileté války byl velmi snadno obsazen Dány. Došlo k dalšímu opevňování hradu a z hradu se stává moderní pevnost, odpovídající vojenskému umění své doby. V roce 1643 došlo mj. ke zbudování obezděných příkopů nebo i 200 m (viz video) dlouhé
podzemní chodby, údajně vedoucí až do obce Dlouhá loučka.V roce 1643 byla vybudovaná předsunutá věž zvaná Lichtenštejnka podle místodržícího Augustina Osvalda z Lichtensteina (1641-1653). V jihozápadním nádvoří vznikla dělová bašta.
V roce 1643 vpadla švédská vojska pod vedením Lennarta Torstenssona do Čech a na Moravu. Na zpětném pochodu do Slezska, kam se švédská vojska vracela po neúspěšném obléhání Brna, se rozhodl Torstensson obsadit Sovinec. Švédská armáda o síle 8 000 mužů s 82 děly hrad ve dnech 16. až 17. září 1643 obklíčila a po úporných bojích ho 7. října 1643 po čestné kapitulaci posádky obsadila. Švédové obnovili hradní opevnění a z hradu učinili vedle Olomouce a Uničova svůj třetí opěrný bod, umožňující švédskou kontrolu široké oblasti severní Moravy a Slezska.Švédové drželi hrad až do roku 1650.
V roce 1811 došlo k rozparcelování areálu hradu na dílčí reality, rozprodávaným do roku 1830 zájemcům z řad poddaných. Prodané části hradu většinou sloužily jako laciný zdroj stavebního kamene. Opuštěný vnitřní hrad ale zůstal v majetku Řádu německých rytířů, veřejně užívána byla nadále kaple a přízemní křídla paláce.
V 60. letech zřídil Řád německých rytířů na hradě řádový seminář pro 22 chlapců, rektora a 4 kněze - učitele. Po přeložení řádového semináře do Opavy pronajal Řád tyto prostory v roce 1867 zemským úřadům pro Moravskoslezskou lesnickou školu, která zde setrvala do roku 1896. Počátkem 20. století nechal velmistr Evžen (1894-1923) hrad elektrifikovat a nově zařídit interiéry, takže v roce 1904 se zde nacházely 4 knížecí pokoje, 3 kavalírské pokoje, knihovna, zbrojnice a dalších 28 pokojů a místnost pro (nezařízenou) kapli.
V roce 1939 byl Německý řád nacistickým Německem zrušen. Wehrmacht, užívající hrad od roku 1940, jej proměnil na zajatecký tábor pro francouzské důstojníky. Po zrušení zajateckého tábora v roce 1942 převzal hrad Sudetský lesmistrovský úřad. Ten jednal o prodeji hradu s říšským vedením SS, ale nakonec prodal hrad v dubnu 1943. Společnosti pro podporu a péči o německé kulturní památky. Na hradě však byla až do konce války umístěna malá jednotka SS, střežící zde uložený ukořistěný materiál.
V prvních květnových dnech roku 1945 hrad vyhořel. Pod střechou zůstaly jen bývalé konírny a budovy v předhradí. Již v roce 1951 byly zahájeny zabezpečovací práce, rekonstrukční práce probíhají s různou intenzitou dodnes.
Hrad Sovinec byl v roce 1945 zestátněn a v roce 1965 převeden do správy bruntálského muzea.
Na Sovinci probíhají příležitostné výstavy, jsou zde pořádány kulturní akce, zejména vystoupení šermířských skupin, divadelních souborů a hudebníků a prezentována tradiční řemesla.
zdroj. https://www.hrad-sovinec.cz/historie/
Pověsti
Spolčení s ďáblem
Když se za třicetileté války švédská vojska z území Slezska přesunula na Moravu, jejich velitel poslal oddíly také k hradu Sovinec, s představou, že před branami nebudou dlouho, protože obráncům brzy dojdou zásoby. Švédové netušili, že obránci nestrádají, protože z dobře opevněného hradu vede do vesnických domků sedm podzemních chodeb, kterými putují potraviny, zbraně i střelivo.
Jednoho letního dne vyšel z hradu parlamentář s bílým praporem a švédské velení požádal ten den o klid zbraní, protože má velitel hradu narozeniny. Švédové vyhověli také ze soucitu, měli hlad a jejich zásoby byly v nedohlednu. V určený den je velice překvapilo veselí za hradbami a užasli, když večer vstoupili do velitelského stanu zástupci sovinských s děkovným pohoštěním. Pro Švédy to byl důkaz, že posádka je v důvěrném spolku s ďáblem. Od pevnosti rychle odtáhli, aby si zachovali holé životy. Zasáhla zrada.
V podhradí žil kovář, před časem přistižený při pytláctví. Sovinecký představený ho dal potrestat pětadvaceti ranami přes chodidla. Kovář se vydal do švédského ležení a tajemství vyzradil. Za měsíc se obléhatelé vrátili a domy obsadili. Posádka hradu dlouho odolávala, a teprve, když už neměli pitnou vodu a docházelo střelivo, zraněný velitel Lichtenštejn přijal od Torstenssona nabídnutou kapitulaci.
V listinách je doloženo: Švédské přepadení v červnu 1643 nebylo úspěšné, návrat v září, vedený zkušeným Lennartem Torstenssonem, končil na počátku října značným poškozením hradu a švédským vítězstvím. Obránci v urputných bojích vyčerpali většinu střeliva, řádový místodržící Augustin Osvald Lichtenštejn byl zraněn a přistoupil na kapitulaci formou čestného akordu. Obránci měli dvaasedmdesát padlých, Švédové osm set. Torstensson na hradě zanechal dvěstěčlennou posádku a dal opravit poškozená místa. Lichtenštejn opakovaně podnikal na hrad výpady, dal otrávit vodu ve studních, ale úspěch neměl. Od Švédů převzal Sovinec až v roce 1650, po skončení třicetileté války a mírových smlouvách.
Zajímavosti